Studie představuje rozbor meče z hrobu 120 z pohřebiště u Libušina jezírka na hradišti ve Staré Kouřimi. Dvojsečný meč s damaskovanou čepelí, uložený v jednom z nejbohatších hrobových celků raně středověkých Čech, nenese žádné výrazné typologické znaky. Po morfologické stránce se od ostatních soudobých mečů odlišuje především malou délkou. Metalografická analýza prokázala, že se jedná o kvalitní zbraň s břity z nadeutektoidní oceli, která by mohla být i některým druhem kelímkové oceli. Na českém území jde prozatím o jediný artefakt, u kterého lze využití kelímkové oceli diskutovat. and The study offers an analysis of a sword found in grave no. 120 in the burial
ground at the stronghold of Stará Kouřim. Deposited in one of the richest grave units of early medieval Bohemia, the double-edged sword with a blade with pattern-welded surface panels does not bear any distinct typological features. From a morphological perspective, the sword stands out from other weapons of this period primarily due to its short length. A metallographic examination showed that the sword is a high-quality weapon with edges made of hypereutectoid steel, which could even be a certain type of crucible steel. For now this is the only artefact from Czech territory for which a possibility of use of crucible steel can be discussed.
The article presents the metallographic examination of three sabres and one double-edged sword coming from the 7th–8th century Slavic-Avar site of Želovce (Slovakia). All four weapons had been subjected to metallography as early as 1975, but the results were not published in sufficient detail. With this article, written in honour of Radomír Pleiner, the authors wish to repay this debt. The blades are compared with other (metallographically examined) weapons from Želovce, and the manufacturing methods of early medieval production of sabres are discussed. and Článek představuje metalografické rozbory tří šavlí a jednoho dvojbřitého meče, pocházejících ze slovanskoavarské lokality Želovce, datované do 7. až 8. století. Všechny čtyři zbraně byly metalograficky zkoumány již v roce 1975, výsledky rozborů však nebyly nikdy zveřejněny ve všech podrobnostech. Tímto článkem, napsaným k poctě Radomíra Pleinera, by autoři chtěli tento dluh splatit. Dané čepele jsou porovnány s dalšími (metalograficky zkoumanými) zbraněmi ze Želovců a diskutovány jsou i metody výroby šavlí daného období.
Tradiční tvarová analýza nožů přináší jen část dostupných informací o těchto nálezech, neboť nezahrnuje hodnocení ani konstrukčního typu, ani kvality celkového provedení. Na tyto otázky může odpovědět pouze archeometalurgický průzkum, zaujímající nezastupitelné místo v celkovém průzkumu před restaurováním. Cílem článku je ukázat úlohu a možnosti archeometalurgie ve spojení s restaurátorskými průzkumy středověkých nožů. Seznamuje čtenáře s metodou metalografického hodnocení bočních nábrusů čepelí a s vyhodnocováním získaných výsledků. and The traditional morphological examinations of knives yields only part of the information that can be deduced from these finds, as it contains no evaluation of either type of construction or of overall quality. Only an archaeometallurgical investigation can answer such questions, and therefore occupies a unique in the general preparations preceding restoration. The aim of this article is to set out the role and potential of archaeometallurgy in connection with the restoration survey of medieval knives; it introduces the reader to the method of metallographic evaluation of the lateral grinding of blades, and with the evaluation of the results obtained.
The earliest iron artefacts are often presented as products made of meteoritic iron, which is characterised by its high iron content. However, recent studies have shown that high nickel and iron content cannot be taken as a firm criterion for establishing its meteoritic origin. The most effective tool for helping to specify the elemental composition in such cases is a metallographic analysis. It turns out that the material of many artefacts regarded as having been forged from meteoritic iron could in fact be bloomery iron. An analysis of ample yet scattered evidence suggests that the production of items from meteoritic iron could in fact be irregular and sporadic and Nejstarší železné artefakty jsou namnoze prezentovány jako výrobky z meteoritického železa, jehož typickým rysem je vysoký obsah niklu. Nedávné studie však ukázaly, že vysoké obsahy niklu v železe nelze brát jako pevné kritérium pro stanovení jeho meteoritického původu. Nejúčinnějším nástrojem, který v takových teriál mnoha předmětů, které jsou považovány za výkovky z meteoritického železa, může být ve skutečnosti železem svářkovým. Analýza četné, byť porůznu rozptýlené evidence nasvědčuje tomu, že výroba předmětů z meteoritického železa mohla být ve skutečnosti prostorově nerovnoměrná a sporadická.
In this paper a collection of iron objects from the Anatolian Seljuks Period, ca. 12th–13th century AD, are analysed and discussed from a metallurgical perspective. A total number of 21 iron-steel objects, small knives and flat bodied (with thin cross-section) arrowheads was examined. These objects are coming from the Seljuks’ cultural layers of Eğirdir (Isparta, Central Anatolian Caravanserai), Kubad Abad (Konya, Central Anatolian Sultan’s Palace Complex), and Samsat (Adıyaman, Eastern Anatolian Fortress). In the samples which were taken from iron tools, composite-like structures formed by different ferrous phases were revealed by metallography, SEM-EDX and micro hardness examinations. These structures are classified according to the production materials and techniques. The first group revealed signs of continuous forging and, in some cases, bloomery iron folding, which can lead to such composite-like structures. The second group consisted of tools which were produced from different starting materials which were forgewelded before or during shaping process. The crucible steel knives can be classified as another group, in which the composite-like structure exhibits totally different constituents leading to more homogeneous mechanical character. In modern times, composite materials have gained importance and become key engineering materials due to their outstanding specific properties. This study reveals that skilled Seljuks’ blacksmiths made similar materials design choices in the production of iron or steel objects, despite limited materials and metallurgical knowledge. and V příspěvku je diskutována kolekce železných předmětů z období rúmského sultanátu, ca 12.–13. stol. n. l., analyzovaná a hodnocená z metalurgického hlediska. Celkem 21 železných předmětů, menších nožů a plochých hrotů šípů (stenkým průřezem). Předměty pocházejí z kulturních vrstev rúmského sultanátu v Eğirdiru (Isparta, středoanatolský karavanseraj), Kubad Abad (Konya, středoanatolský sultanský pálácový komplex) a Samsat (Adıyaman, východoanatolská pevnost). Vzorky odebrané z železných nástrojů vykazovaly struktury podobné kompozitním, sestávající z různých strukturních fází vymezených pomocí metalografie, SEM-EDX a měřením mikrotvrdosti. Dané struktury byly kategorizovány podle užitých materiálů a techniky výroby. První skupina vykazovala známky kontinuálního kování a místy paketování svářkového kovu, které může vést k takovýmto jakoby kompozitním strukturám. Druhá skupina sestávala z nástrojů vyráběných z různých výchozích materiálů, které byly před nebo v průběhu tváření svařovány. Nože z kelímkové oceli lze klasifikovat jako další skupinu, ve které kompozitní struktura vykazuje naprosto odlišné složky, vedoucí k rovnoměrnějším mechanickým charakteristikám. V dnešní době nabyly kompozitní materiály velkého významu a díky svým výjimečným specifickým vlastnostem se staly klíčovými materiály strojírenství. Tato studie odhaluje, že zruční seldžučtí kováři volili podobnou materiálovou konstrukci při výrobě železných nebo ocelových předmětů, navzdory omezeným materiálovým a metalurgickým znalostem.
Lokalita Kopčany byla v období 9. až 10. stol. pravděpodobně hlavním sídelním areálem ve slovenské části nivy řeky Moravy v širším zázemí hradiště Valy u Mikulčic. V blízkosti tamního kostela byli někdy ve 2. pol. 9. a v 1. pol. 10. stol. pohřbíváni příslušníci místní společenské elity. Část výbavy z těchto hrobů byla podrobena průzkumu zaměřenému na techniku a kvalitu řemeslného zpracování a na jakost užitých materiálů. Cílem bylo získat informace, které by napomáhaly ověřit vztah kopčanské nobility k centru mikulčické aglomerace. Bylo zjištěno, že sledované předměty (3 nože, sekera, 4 ostruhy a 4 šperky) mají kvalitu porovnatelnou s obdobnými nálezy z Mikulčic. Koresponduje to s předpokladem, že pocházejí ze stejných zdrojů, kterých využívala elita sídlící na moravské straně mikulčicko-kopčanské aglomerace. and In the 9th and 10th centuries located in Kopčany in the Slovak part of the Morava River basin was in all likelihood the main residential area in the hinterlands of the agglomeration near Mikulčice. Members of the local social elite were buried near the local church sometime in the second half of the 9th and first half of the 10th centuries. Several objects recovered from these graves were subjected to special research focused exclusively on the methods and quality of craftsmanship and the quality of materials. The goal was to obtain information that would help verify the relationship between the Kopčany nobility and the Mikulčice agglomeration. It was determined that the studied objects (3 knives, an axe, 4 spurs and 4 pieces of jewellery) are of a quality comparable to similar finds from Mikulčice which confirms the hypothesis that they come from the same sources used by the elite living on the Moravian side of the Mikulčice-Kopčany agglomeration.
This work is a contribution to archaeometallurgical studies on the Únětice axes in Poland. The research was initiated by a single find of the Wrocław–Szczytniki flanged axe recovered from the village of Koperniki (Lower Silesia, Poland). The axe was examined in terms of raw–material profile (ED–XRF) as well as its micro-, and macrostructure (OM). The spatial distribution, deposition context, and raw–material profiles of the remaining Únětice axes from Central-Eastern Europe, with a special emphasis put on those recovered from the Polish land, were also juxtaposed throughout this work. It has been established that the axe from Koperniki was cast in standard Sn–bronze alloyed from so-called Eastern Alpine copper, and thus, the axe may be considered as one of the very last Wrocław–Szczytniki specimens emerging in the Odra and Vistula
Basins. Although the casting was intensively plastic-worked out, the axe from Koperniki itself was not used in the past. Hence, the statement that the axe was intended to serve as a prestigious or insignia metal object rather than fulfil utilitarian functions seems reasonable. The obtained conclusions indicate that the single wet–findings of the Wrocław–Szczytniki axes (including the specimen from Koperniki) reflect indeed the aquatic hierophanies of single hoards. Furthermore, having analysed the results of the research performed we can state that the raw–material profile of some Únětice axes presents the chronological sensitivity, and thus, confirms their usability for raw-material dating, especially concerning so-called single finds. and Článek je příspěvkem k archeometalurgickému studiu únětických seker s lištami v Polsku. Výzkum byl iniciován solitérním nálezem sekery s lištami typu Wrocław–Szczytniki učiněným v obci Koperniki (Dolní Slezsko, Polsko). Analýza sekery zahrnovala stanovení jejího prvkového složení (ED-XRF analýza) i posouzení mikro- a makrostruktury (optická mikroskopie). Pozornost byla věnována rovněž prostorové distribuci, nálezovému kontextu a základní materiálové charakterizaci ostatních seker únětické kultury ze středovýchodní Evropy, se zvláštním zřetelem na nálezy z polského území. Bylo prokázáno, že sekera z lokality Koperniki je odlitkem ze standardního cínového bronzu s příměsemi charakteristickými pro tzv. východoalpskou měď. Nález lze proto považovat za jednoho z posledních zástupců seker typu Wrocław–Szczytniki objevujících se v povodí Odry a Visly. Přestože byl odlitek podroben intenzivnímutváření, sama sekera z Kopernik pro práci použita nikdy nebyla. Proto soudíme, že měla sloužit spíše jako symbol prestiže a moci než jako pracovní nástroj. Výsledky výzkumu naznačují, že jednotlivé nálezy seker typu Wrocław–Szczytniki z vodního prostředí (včetně exempláře z lokality Koperniki) skutečně odrážejí hierofanii takového prostředí u jednotlivých depotů. Na základě analýzy výsledků daného průzkumu lze rovněž konstatovat, že základní materiálové charakteristiky některých únětických seker vykazují chronologickou citlivost, což potvrzuje jejich využitelnost pro datování pomocí základní charakterizace materiálu; týká se to především tzv. solitérních nálezů.
This study reports the results of archaeometallurgical investigations performed on a complete two-part bronze casting mould discovered in the village of Elgiszewo (north Poland). The mould was part of the so-called Lusatian founder’s hoard deposited on the southern borders of the Chełmno group territory between 900 and 700 BC. The investigations involved the employment of spectral (ED XRF, SEM-EDS, X-ray) and microscopic (SEM-EDS, OM) analyses. The experimental casting of the model mould and socketed axe was carried out in this study as well. The chemical composition of the mould indicates the use of fire-refined (oxidized) fahlore scrap bronze, which could originally be composed of North Tyrolean copper fahlores. The metallographic results furthermore indicate deliberate tin abandonment by the Lusatian metalworker to maintain a thermal resistance of the mould during direct metal casting. Having analysed the results of the performed research, we can state that the mould from Elgiszewo was capable of ensuring direct casting and was in fact used by the Lusatian metalworkers for this purpose before the mould was finally deposited. and Studie prezentuje výsledky archeometalurgického výzkumu kompletní dvoudílné bronzové licí formy nalezené v obci Elgiszewo (Kujavsko-pomořské vojvodství). Forma pochází z depotu zlomků, který byl uložen na jižních hranicích územní skupiny Chełmno mezi lety 900 a 700 př. n. l. Průzkum formy zahrnul spektrální (ED XRF, SEM-EDS, rtg.) a mikroskopické (SEM-EDS, OM) analýzy. V rámci studie bylo provedeno i experimentální odlití modelů formy a tulejkovité sekerky. Chemické složení formy nasvědčuje užití žárově (oxidačně) rafinovaného zlomkového bronzu získaného hutněním sulfidických měděných rud (řady tetraedrit- tennantit), jejichž původ lze hledat nejspíše v severním Tyrolsku. Metalografické výsledky ukazují i na skutečnost, že kovolitci lužické kultury záměrně pominuli příměs cínu z důvodu zachování tepelné odolnosti formy pro přímé lití. Po analýze výsledků výzkumu lze konstatovat, že forma z Elgiszewa umožňovala přímé lití a že toto zařízení bylo skutečně využíváno.