Male rats aged 45, 85, 145 and 270 days (daily body mass increments on ar, optimal diet containing casein were 6.73, 2.88, 0.53 and 0.31 g respectively) were fed 15 days ad libitum on a diet with a nutrient content physiological for their age, in which the protein source was milk casein (ratio of essential to nonessential amino acids E/N = 0.79, compensation coefficient K = 14) or wheat gluten (E/N = 0.30, K= -8). In the case of gluten, net protein utilization (NPU) fell markedly in rapidly growing animals aged 45 and 85 days (33 and 30 % more than with casein), indicating that without essential amino acid compensation, gluten is inadequate for animals of this age, whose organism requires fully ensured proteosynthesis for growth and development. In adolescence and adulthood (145 and 270 days), the utilization of proteins is not dependent on their quality (the decrease in NPU 13 and 12 % - is nonsignificant). That means that a smaller amount of essential amino acids, including the limiting amino acid in uncompensated protein, is sufficient for the maintenance and renewal of organs and tissues, i.e. for proteosynthesis. The activation of gluconeogenesis (phosphoenolpyruvate carboxvkinase activity in the liver) after the intake of plant protein confirms the effect of proteins on catabolic processes.
V partnerských vztazích dospělých styl citové vazby souvisí se stylem řešení vzájemných konfliktů. Cílem této studie bylo prozkoumat souvislosti mezi jednotlivými styly citové vazby a styly řešení konfliktů v rámci partnerských vztahů nesezdaných a bezdětných dospělých. Zkoumaný vzorek byl tvořen 226 bezdětnými a svobodnými respondenty ve věku 18-33 let (84 % žen), kterým byly administrovány dotazníkové metody prostřednictvím webového rozhraní (Experiences in Close Relationships-Revised a Relationship Partner Conflict Scale). Bylo zjištěno, že s jistým stylem citové vazby souvisí konstruktivní styl řešení konfliktů (kompromisní styl). Nejisté styly citové vazby souvisí s destruktivním řešením partnerských konfliktů (dominantní, reaktivní, separační a submisivní styl). Dále bylo zjištěno, že vyhýbavý styl řešení konfliktů nevykazuje souvislost s citovou vazbou bez ohledu na její styl. and A connection between attachment styles and conflict resolution styles can be found in adult romantic relationships. The task of this study was to examine the relation between attachment styles and conflict resolution styles. A total of 226 adults (84 % woman, 18-33 year old childless and unmarried participants) completed Experiences in Close Relationships-Revised a Relationship Partner Conflict Scale online. It was found that the secure attachment style is related to compromise style of the conflict resolution, insecure attachment style is related to destructive styles of the conflict resolution (domination, reactivity, separation, submission), and finally avoidant conflict resolution style has no connection with any of attachment styles.
Attention Deficit Hyperactivity Disorder (ADHD) is a unique disorder. It usually devel-ops in early childhood and, in 50% of cases, continues to be a lifelong disorder, which poses significant challenges for researchers and clini-cians. The new criteria set by the World Health Organization merged the category of Hyperki-netic Disorders and the ADHD category.This narrative review aims to explore and ease the adoption of the ADHD concept for clinicians and researchers who were used to working with Hyperkinetic Disorders by (1) analyzing the evolution of the ADHD concept from its estab-lishment in the Diagnostic and Statistical Man-ual of Mental Disorders, 3rd edition (DSM-III) until DSM-5; (2) comparing the contemporary concepts of ADHD in DSM-5 and Hyperkinetic Disorders in International Statistical Classifica-tion of Diseases and Related Health Problems (ICD-10); and (3) describing some new chal-lenges the ADHD concept will face in the future.The structure and the dimensions of the concept are explored, including some possible new core symptoms such as emotional dysregulation and mind wandering. Adult presentations of symp-toms of hyperactivity, impulsivity, and inatten-tion are presented. The recent challenges of the global pandemic of covid-19 are also addressed.In conclusion, the concept of ADHD has been dramatically improved since its establishment. However, the bio-psycho-social perspective needs to be better balanced in ADHD-related science. and Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) je unikátní poruchou. Většinou se rozvine v raném dětství a v 50 % případů přerůstá v celoživotní poruchu, což přináší významné výzvy pro vý-zkumníky i odborníky v praxi. Nová kritéria vytvořená Světovou zdravotnickou organiza-cí spojila kategorie hyperkinetických poruch a ADHD. Cílem této narativní přehledové studie bylo prozkoumat a usnadnit osvojení koncep-tu ADHD odborníky a výzkumníky, kteří byli zvyklí pracovat s hyperkinetickými poruchami. 1) Byla analyzována evoluce konceptu ADHD od jeho ustanovení ve 3. edici Diagnostické-ho a statistického manuálu duševních poruch (DSM-III) až po DSM-5; 2) byly porovnány současné koncepty ADHD v DSM-5 a hyper-kinetické poruchy v Mezinárodní statistické klasifikaci nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN-10); a 3) byly popsány některé nové výzvy, kterým může koncept ADHD čelit v budoucnosti. Prozkoumány byly dimenze a struktura konceptu včetně potenciálních no-vých symptomů, jako jsou například emocio-nální dysregulace a tzv. mind wandering. Před-staveny byly také dospělé prezentace symptomů hyperaktivity, impulzivity a nepozornosti. Au-toři se dotkli také nedávných výzev spojených s globální pandemií covid-19. Závěrem lze kon-statovat, že koncept ADHD se od svého vzniku významně zlepšil. Ve vědeckém výzkumu zabý-vajícím se ADHD by však měla být více zohled-něna psycho-bio-sociální perspektiva.
Studie se zabývá vztahem mezi mírou prožívané smysluplnosti života a osobnostními rysy. Většina dosud provedených výzkumů má korelační charakter a nevypovídá proto o příčinnosti vztahů. Autoři využili data z Brněnské longitudinální studie celoživotního vývoje člověka a hledali nejen současné koreláty životní smysluplnosti, ale i její antecedenty. Analyzovány byly údaje od 72 dospělých (41 žen) ve věku 41 – 44 let, kteří vyplnili Logo-test E. Lukasové a Cloningerův TCI. Dále byly od respondentů k dispozici Eysenckův dotazník MPI, který respondenti vyplnili v 16 letech svého věku, a posouzení jejich temperamentu ve věku 12 – 30 měsíců. Míra prožívané smysluplnosti života souvisí pozitivně s úrovní persistence a sebeřízenosti respondentů, s extraverzí v 16 letech a dětskou disinhibovaností a negativní afektivitou.