The present paper is a reply to the article Perspektivy korpusové lingvistiky: deskripce, nebo explanace by František Štícha (2015) which is a critique of recent studies by Radek Čech (2014) and Jan Chromý (2014). It is shown that Štícha’s argumentation is based on an inaccurate reading of the two criticized studies. Also, Štícha’s conception of corpus linguistics as a discipline which aims to capture the morphological and syntactical norm of well-educated people is rather limited. This narrow-minded view seems to be another reason of Štícha’s misunderstanding of the criticized papers.
The article analyses the terms ''value'' and ''explanation'' as used in ethical studies, offers a critique of this usage and an alternative, pragmatically oriented semantics of ethical terms, based on the illocutionary act of judging. The term ''value'' is supposed to describe a super-predicate common to both ethical and aesthetical value judgments. However, the traditional over-reliance on the copulative predication and the idea that language describes reality lead to a one-sided view of ethical terms, and a construction of sentences like ''The intentional torturing of little children is morally wrong'', whose pragmatic function, and consequently meaning, is very unclear. If, on the other hand, we take as our paradigm the act of judging (in the literal sense of a judge presiding over a case) we will be able to sketch a new, lighter ethics which, admittedly, falls short of the traditional demands placed on this discipline, but whose semantics is closer to the actual words used in expressing approval and disapproval., Článek analyzuje pojmy ,,hodnota'' a ,,vysvětlení'' používané v etických studiích, nabízí kritiku tohoto užití a alternativní, pragmaticky orientovanou sémantiku etických pojmů, založenou na iluminačním aktu soudnictví. Termín ,,hodnota'' má popisovat super-predikát společný jak pro etické, tak pro estetické hodnoty. Avšak tradiční přehnané spoléhání se na kopulační predikci a myšlenka, že jazyk popisuje realitu, vede k jednostrannému pohledu na etické pojmy a konstrukci vět jako ,,úmyslné mučení malých dětí je morálně špatné'', jehož pragmatická funkce a tudíž význam, je velmi nejasný. Pokud na druhou stranu vezmeme jako naše paradigma akt posuzování (v doslovném smyslu soudce předsedajícího případu), budeme schopni načrtnout novou, lehčí etiku,což, uznávám, nenaplňuje tradiční požadavky kladené na této disciplíny, ale jejichž sémantika je blíž ke skutečné slova používaná v projeví souhlas a nesouhlas., and Marek Tomeček
The paper concerns a contemporary problem emerging in philosophy of science about the explanatory status of mathematical models as abstractions. The starting point lies in the analysis of Morrison’s discrimination of models as idealizations and models as abstractions. There abstraction has a special status because its non-realistic nature (e.g. an infinite number of particles, an infinite structure of fractal etc.) is the very reason for its explanatory success and usefulness. The paper presents two new examples of mathematical models as abstractions – the fractal invariant of phase space transformations in the dynamic systems theory and infinite sets in the formal grammar and automata theory. The author is convinced about the indispensability of mathematical models as abstraction, but somehow disagrees with the interpretation of its explanatory power. and Článek se zabývá současným problémem ve filosofii vědy o vysvětlujícím stavu matematických modelů jako abstrakcí. Výchozím bodem je analýza Morrisonovy diskriminace modelů jako idealizací a modelů jako abstrakcí. Abstrakce má zvláštní stav, protože jeho nerealistická povaha (např. Nekonečný počet částic, nekonečná struktura fraktálu apod.) Je právě důvodem vysvětlujícího úspěchu a užitečnosti. Článek představuje dva nové příklady matematických modelů jako abstrakce - fraktální invariant transformací fázových prostorů v teorii dynamických systémů a nekonečné množiny ve formální teorii gramatiky a automatů. Autor je přesvědčen o nezbytnosti matematických modelů jako o abstrakci,
This work presents an analysis of the analogy between scientific and ethical theories with respect to their testability, explanatory potential and the causal relevance of the entities they postulate. Critics of ethical theories often claim that ethical theories are in fundamental contrast to scientific theories as they cannot be tested by empirical methods. While scientific facts are objective and open to empirical investigation, moral facts are mere expressions of subjective attitudes towards objective facts, and thus fall out of the scope of legitimate, scientific knowledge. We believe that this picture of such a deep contrast between science and ethics is based on a naïve conception of both types of theories. If we accept a more sophisticated view of scientific activity, interesting anal- ogies begin to turn up. This paper attempts to assess critically some of the analogies., Tato práce představuje analýzu analogie mezi vědeckými a etickými teoriemi s ohledem na jejich testovatelnost, vysvětlující potenciál a příčinnou relevanci subjektů, které postulují. Kritici etických teorií často prohlašují, že etické teorie jsou v základním kontrastu k vědeckým teoriím, zatímco oni nemohou být testováni empirickými metodami. Zatímco vědecká fakta jsou objektivní a otevřená empirickému zkoumání, morální fakta jsou pouhým vyjádřením subjektivních postojů k objektivním skutečnostem, a proto nespadají do rozsahu legitimních vědeckých poznatků. Věříme, že tento obraz tak hlubokého kontrastu mezi vědou a etikou je založen na naivní koncepci obou typů teorií. Pokud přijmeme sofistikovanější pohled na vědeckou činnost, začnou se objevovat zajímavé analýzy., and Radim Bělohrad ; Zdeňka Jastrzembská
This article engages in polemic with two papers on the status and prospects of corpus linguistics that were recently published by two Czech linguists in the journal Naše řeč (Our Language). These linguists claim that corpus linguistics relies too heavily on description, in general, and doesn’t provide sufficiently rigorous explanations. In contrast, the present author argues that working with large corpora (billions of tokens) does not necessarily lead to mere descriptions of language phenomena. Rather, descriptions based on large corpora facilitate rigorous explanations of grammatical phenomena. In addition, the author argues that until data-based descriptions became an integral part of work in the natural sciences, philosophically based explanations did not fully succeed at enabling us to understand the physical world. Language is a part of the natural world, and satisfactory grammatical explanations of natural languages require much more empirical evidence than could be obtained in the past without electronic corpora. Several examples of empirical evidence and their critical relevance to linguistic analysis are cited.
In this paper significant challenges are raised with respect to the view that explanation essentially involves unification. These objections are raised specifically with respect to the well-known versions of unificationism developed and defended by Michael Friedman and Philip Kitcher. The objections involve the explanatory regress argument and the concepts of reduction and scientific understanding. Essentially, the contention made here is that these versions of unificationism wrongly assume that reduction secures understanding.