Some philosophers hold that it would be impossible for us to do something actively if the physical world were causally closed, i.e., if in the physical world all events were caused by other physical events if they are caused at all. The reason for this view is that these philosophers adhere to what I call the traditional picture of action. Recently, Martine Nida-Rümelin tried to defend this picture by phenomenological considerations. According to the traditional picture a behavior can only count as something an agent does actively if it is ultimately caused by the agent in an agent-causal way. In this paper I adduce three arguments against agent causation: (1) We do not really understand what agent causation is. (2) If agent causation were real, we would be confronted with the strange fact that human agents can only cause certain tiny events in the brain. (3) There is no empirical evidence that agent causation is real. In the last part of my paper I present an alternative account of the difference between what agents do actively and what is done to them., Někteří filosofové se domnívají, že by bylo pro nás nemožné něco aktivně činit, kdyby byl fyzický svět kauzálně uzavřen, tj. Kdyby byly všechny události způsobeny jinými fyzickými událostmi, kdyby byly ve fyzickém světě způsobeny vůbec. Důvodem tohoto názoru je, že tito filozofové dodržují to, čemu říkám tradiční obraz jednání. Nedávno se Martine Nida-Rümelin pokusila tento obraz obhájit fenomenologickými úvahami. Podle tradičního obrazu se chování může počítat pouze jako něco, co agent dělá aktivně, pokud je nakonec způsobeno agentem v kauzálním způsobu. V tomto příspěvku uvádím tři argumenty proti příčinám agenta: (1) Opravdu nechápeme, co je to příčina agenta. (2) Pokud byla příčinná souvislost agenta skutečná, byli bychom konfrontováni s podivnou skutečností, že lidští agenti mohou v mozku způsobit jen určité drobné události. (3) Neexistují žádné empirické důkazy, že příčinná souvislost agentů je skutečná. V poslední části mé práce uvádím alternativní popis rozdílu mezi tím, co agenti aktivně dělají a co se s nimi děje., and Ansgar Beckermann
Účelem této úvahy je stručně seznámit čtenáře s filosofickými základy pojmu kauzalita a porovnat tyto základy s koncepcí využívanou v deliktním právu. Z tohoto důvodu je nejprve využita deskriptivní metoda spočívající ve stručném shrnutí některých základních filosofických konstrukcí formulovaných v klíčových filosofických dílech. Článek proto poukazuje na historické pozadí vývoje pojmu kauzalita, jenž se v první fázi objevil v antickém Řecku.
V druhé části se autor vyrovnává s některými současnými teoriemi, které vytyčily debatu v právní teorii a filosofii. Pojem příčiny a následku, příčinné souvislosti je zde pojímán v právním kontextu jeho využití. Autor odkazuje také na rozličný přístup k faktické a normativní kauzalitě a jejich využití v právní vědě i praxi.
Posledním úkolem práce by mělo být vytyčení směrů, kterými by se legislativa při normotvorném procesu a justice při aplikaci práva, měly vydat. and The purpose of this essay is to introduce a philosophical foundation into the ideas relating to Causality in Tort Law. This Article uses firstly historical and descriptive method in order to find crucial theories on Causation in famous philosophical works. In brief it deals with historical background to many of the issues and disputes surrounding causation that concern philosophers today. Causation´s role has been recognized since the ancient Greeks.
The second part deals with the leading theories that have been the focal points of contemporary debate in the philosophy of law. In this part is central point the notion of “cause” as used in legal context. The distinction between factual and normative causation and its consequences is also mentioned. In the last part author thinks about directions legislation and justice application should proceed.
Klíčovou otázkou úspěšného uplatnění nároku na náhradu škody (újmy) na zdraví způsobené pacientovi pochybením při léčbě (postupem lékaře non lege artis), je otázka prokázaní příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním lékaře (resp. zdravotnického zařízení) a vzniklou škodou (újmou) na zdraví.
Česká právní teorie vychází ze skutečnosti, že příčinná souvislost je objektivní kategorie a zákonná úprava se jí podrobněji nezabývá. Příčinnou souvislost soud nevytváří, ale pouze zjišťuje její existenci.
V praxi je však zejména u poškození zdraví velmi obtížné zjistit relevantní příčinu vývoje zdravotního stavu. Chování lidského organismu nemusí být zejména z pohledu dostupných vědeckých poznatků předvídatelné. Svoji roli ve vývoji zdravotního stavu pacienta mohou kromě zákroku lékaře sehrát skryté choroby, genetické dispozice a vrozené vady, či škodlivé vlivy okolního prostředí. Pacient se tak často dostává do důkazně složitých situací právě při prokazování příčinné souvislosti mezi zásahem do lidského organismu a následnou újmou na zdraví. Obtížnost prokazování se může ještě znásobit ve chvíli, kdy je z nedbalosti lékaře nedůsledně vedena zdravotní dokumentace a skutečný postup lékaře tak zůstává pouze předmětem spekulací. Za neobvyklé nelze považovat ani případy, kdy se v průběhu procesu ukáže, že zdravotní dokumentace zcela chybí.
Prokazování příčinné souvislosti ve sporech o náhradu škody na zdraví má evidentně své specifické problémy a otázky, které bývají v rámci právní úpravy jednotlivých států řešeny obvykle prostřednictvím judikatury, která tak dotváří normativní systém daného státu podle konkrétních potřeb vycházejících z praxe.
V tomto příspěvku se pak zaměřuji na přístup českých soudů k této specifické oblasti dokazování a analyzuji, jak se s touto problematikou vyrovnává judikatura německá, jejíž přístup považuji za velmi inspirativní. and The key issue of successful assertion of a claim for compensation for damage (bodily injury) caused to a patient by misconduct during treatment (by the physician’s non lege artis procedure), is the issue of proving causal relationship between illegal behavior of a physician (or a medical facility) and the inflicted damage (bodily injury).
The Czech legal theory stems from the fact that a causal relation is an objective category and legislation does not deal with it in more detail. A court does not create the causal relation, it only ascertains its existence.
In practice, however, especially in case of bodily injury, it is quite difficult to ascertain a relevant cause of development of the health condition. Behavior of human organism does not have to be predictable especially from the perspective of scientific knowledge. Apart from the physician’s treatment there can also be hidden illnesses, genetic dispositions, as well as inborn defects, or harmful influences of ambient environment, which play their role in the patient’s health condition. A patient quite frequently gets into complex evidentiary situations, when proving causal relation between intervention into the human organism and the subsequent bodily injury. The difficulty of evidence can even multiply at the moment, when medical documents and records are maintained inconsistently by the physician’s negligence and the actual physician’s procedure remains to be merely a subject of speculation. Neither it can be considered unusual that in some cases, it turns out during the trial that medical documents and records are entirely missing.
Proving of a causal relationship in disputes for compensation of damage to health has its obvious specific problems and issues, which are usually settled in the framework of legislation of individual states by means of judicial decisions, which complete regulatory system of the given state according to specific needs resulting from practice.
In this contribution I focus on the approach of the Czech courts to this specific area of evidence proceedings and analyze in what way the German judicial decisions settle these issues, as I consider their approach quite inspiring.