Principem transmisní radiografie je sledování změn ve vlastnostech svazku pronikavého záření, které prochází zkoumaným vzorkem. Tyto změněné vlastnosti jsou registrovány zobrazovacími detektory umístěnými zpravidla za zkoumaným vzorkem. Na základě zaznamenaných změn ve vlastnostech svazku je zpětně usuzováno na struturu či složení vzorku. Použití kvalitních zobrazovacích detektorů záření hraje v transmisní radiografii spolu s kvalitou svazku klíčovou roli. Vlastnosti současných polovodičových pixelových detektorů dnes již v mnoha ohledech předstihují tradiční zobrazovací prvky založené na analogové integraci náboje, např. CCD. Pixelové detektory umožňují s vysokou účinností, velkou snímací rychlostí a v podstatě neomezeným dynamickým rozsahem registrovat jednotlivé částice ionizujícího záření a rozlišit je podle energie., Jan Jakůbek, Jiří Dammer, Tomáš Holý, Michal Platkevič, Josef Uher, Zdeněk Vykydal., and Obsahuje bibliografii
Legující přísady nejsou v kovových slitinách rozděleny rovnoměrně. Jejich koncentrace se liší zrno od zrna. Při transmisním radiografickém pozorování plochého vzorku se díky rozdílným lineárním koeficientům zeslabení rentgenového záření pro jednotlivé legující přísady tato nestejnoměrnost projevuje materiálovou strukturou. V prezentované práci byl pozorován duralový vzorek, ve kterém se s ohledem na materiálovou strukturu nejvýrazněji projevuje vliv mědi. Ostatní legující přísady mají vliv řádově nižší. Po vhodném zpracování dat je tak možné určit percentuální rozložení mědi v pozorovaném radiogramu., Daniel Vavřík, Tomáš Holý, Jan Jakůbek, Martin Jakůbek, Jaroslav Valach., and Obsahuje bibliografii
Techniky zobrazování pomocí rentgenového záření jsou dostupné již více než 100 let a jsou dodnes používány pro studium vnitřní struktury živých biologických vzorků. Rentgenová transmisní radiografie je založena na zeslabení rentgenového záření při průchodu látkou. Část záření je zobrazovaným materiálem pohlcena a zbývající část záření je detekována vhodným detektorem. Obrázek rozložení intenzity záření po průchodu vzorkem se nazývá radiogram a odpovídá rozložení absorbující hmoty ve vzorku.
Při zobrazování měkkých tkání v biologických vzorcích má absorpce záření ve všech částech vzorku téměř stejnou hodnotu. Pořízení radiografických snímků schopných zachytit strukturu měkké tkáně je tedy velice obtížné. Pixelové detektory počítající jednotlivé částice záření umožňují díky v podstatě neomezenému dynamickému rozsahu pořídit kontrastní snímky i za takto ztížených podmínek. V tomto textu se zaměříme na aplikace polovodičového pixelového detektoru Midipix2 v oblasti rentgenové mikroradiografie a mikrotomografie biologických vzorků., Jiří Dammer, Jan Jakůbek, Daniel Vavřík., and Obsahuje bibliografii
Funkčnost a integrita komponent je omezena vznikem a rozvojem poškození. Související materiálový výzkum pracuje s mikrostrukturou a mechanickým chováním materiálu v blízkém okolí poškození, které posléze přerůstá v trhlinu. Mikrostruktura materiálu je obvykle zkoumána opticky nebo pomocí řádkovacího elektronového mikroskopu. Pro podrobné informace o mechanickém chování se nejčastěji používají optické metody. Použití mikroradiografie nám přináší možnost zkoumat mikrostrukturu i mechanické chování souběžně během zatěžovacího experimentu. Zároveň mikroradiografie dovoluje přímé pozorování vzniku a rozvoje poškození a trhlin., Daniel Vavřík, Jan Jakůbek, Martin Jakůbek, Tomáš Holý., and Obsahuje bibliografii
Cíl: Součástí diagnostiky febrilní infekce močových cest (IMC) je ultrazvukové vyšetření a mikční cystouretrografie (MCU), které slouží k odhalení případných komplikací infekce a anomálií močových cest. Tak, jak se vyvíjí porozumění vzájemným vztahů mezi infekcí močových cest, jizvením a přítomností vezikoureterálního refluxu (VUR), mění se i doporučené vyšetřovací algoritmy. Materiál a metoda: Do studie bylo zahrnuto 184 pacientů, kteří podstoupili mikční cystouretrografii po první či opakované atace febrilní infekce močových cest. Byl sledován výskyt vezikoureterálního refluxu u obou skupin pacientů v korelaci s ultrazvukovým nálezem. Pacienti s vezikoureterálním refiuxem byli rozděleni do skupiny s nediktujícím (VUR I.-II. stupně) a dilatujícím (VUR III.-V. stupně) refiuxem. Výsledky: Celkově byl VUR zaznamenán u 39/184 (21 %) pacientů. Ve skupině pacientů po první atace febrilní IMC byl VUR zachycen u 23/156 (15 %) pacientů, ve srovnání s 16/28 (57 %) pacienty po opakovaných febrilních IMC (statisticky významný rozdíl, p < 0,0001). U 8/156 (5 %) pacientů po první atace febrilní IMC byl zjištěn dilatující VUR ve srovnání s 11/28 (39 %) pacienty s opakovanými febrilními infekcemi močových cest (statisticky významný rozdíl, p < 0, 0001). Závěr: V souladu s aktuálním doporučením American Academy of Paediatrics poukázaly výsledky naší studie na nízký výskyt VUR včetně dilatujícího VUR u pacientů po první atace febrilní IMC. Na základě našich zjištění nedoporučujeme provádět MCU plošně u všech pacientů ve věku 2-24 měsíců po první atace IMC., Aim: Ultrasound investigation and voiding cystouretrography (VCUG) are part of the diagnostic algorithm in children with febrile urinary tract infection (UTI) with the aim of depicting any complication of the infection and underlying anomalies of the urinary tract. As the understanding of the relationship between UTI, renal scarring and vesicoureteral reflux (VUR) evolves, new recommended imaging algorithms are being introduced. Methods: 184 patients that underwent VCUG after the first or recurrent febrile UTI were included in the study. The incidence of VUR in both groups have been evaluated and compared with ultrasound findings. Patients with VUR were divided into those with non-dilating (VUR grade I-II) and dilating (VUR grade III-V) reflux. Results: Overall VUR was diagnosed in 39/184 (21%) patients. VUR was seen in 23/156 (15%) patients in the group of patients after the first fibrile UTI, in comparison to 16/28 (57%) patients with recurrent fibrile UTI (statistically significant difference, p < 0,0001). 8/156 (5%) patients after the first febrile UTI had dilating VUR, compared to 11/28 (39%) patients after recurrent febrile UTI (statistically significant difference, p< 0,0001). Conclusion. In compliance with current recommendations of the American Academy of Paediatrics the results of this study have shown low incidence of VUR and dilating VUR in patients with a history of single febrile UTI. Based on the results of our study it can be concluded that VCUG is not recommended in all patiens in the age of 2-24 months but only in specifically identified cases., Mlynářová E, Zieg J, Sorantin E., and Literatura