Vyšetření moči poskytuje důležité informace o patologických změnách probíhajících v ledvinách. Dosavadní vyšetření zaměřené obvykle jen na celkovou proteinurii, eventuálně albuminurii, zdaleka nevyužívá obrovské množství informací o fyziologických a patofyziologických procesech v ledvinách, které lze potenciálně získat proteomickou analýzou vzorku moči. Studium močového proteomu může vést k identifikaci nových markerů akutních i chronických onemocnění ledvin. Proteomická analýza dialyzátu získaného při hemodialýze může pomoci v nalezení nových uremických toxinů a markerů účinnosti očišťovacích metod. Studium proteomu jednotlivých renálních tkání (např. kůra vs dřeň) nebo buněčných populací, eventuálně buněčných kompartmentů (např. organel) může přispět k pochopení patogeneze renálních chorob a pochopení účinků farmakologické léčby. Další možností je využití cílené proteomiky (např. studium proteinů s určitými posttranslačními modifikacemi)., Examination of the urine provides us with the important information about the pathological changes affecting the kidney. Routine examination usually aimed only at total proteinuria or albuminuria does not exploit the huge amount of information about the physiological and pathophysiological processes in the kidney which can be potentially derived from the proteomic analysis of the sample of the urine. Study of the urinary proteome may lead to the identification of new markers of both acute and chronic kidney diseases. Proteomic analysis of the dialysate effluent obtained during hemodialysis may help to find new uremic toxins and markers of the effectivity of the blood purification methods. Study of the proteome of renal tissue (e. g. cortex vs. medulla), or cell populations, or cellular compartments (e. g. organelles) could contribute to the better understanding of the pathogenesis of the renal diseases and the effects of their pharmacological treatment. Another option is the use of the targeted proteomics (e. g. the study of proteins with defined posttranslational modifications)., Vladimír Tesař, Lucie Vojtová, Tomáš Zima, and Lit.: 35
Autoimunitní neuropatie jsou imunopatologické stavy, které mohou být provázeny přítomností protilátek proti glykokonjugátům buněčných membrán nervových buněk. Nejvíce se uplatňují autoagresivní reakce proti gangliosidům a některým glykoproteinům, například proti glykoproteinu asociovanému s myelinem. U řady zánětlivých neuropatií lze definovat poměrně přesný profil anti-glykokonjugátových autoprotilátek. V současné době je v klinické laboratorní diagnostice dostupné testování protilátek proti širokému spektru gangliosidů a glykoproteinů, technicky se uplatňují především blotové metody, enzymová imunoanalýza a nepřímá imunofluorescence. Jde o metody časově a finančně dostupné, které mohou přispět ke stanovení či upřesnění diagnózy neuropatie., Karin Malíčková, I. Janatková, P. Šandová, T. Zima, and Lit.:19
Receptor pro konečné produkty pokročilé glykace hraje významnou roli v rozvoji chronických diabetických komplikací. Ukazuje se, že zasahuje více či méně do všech typů diabetické angiopatie. Hlavním jeho ligandem jsou samotné konečné produkty pokročilé glykace (AGEs), které se ve vyšší míře u diabetiků akumulují, ale v posledním desetiletí jsou známy i silnější aktivátory tohoto receptoru, tzv. alarminy. Ty se jinak uplatňují v rozvoji zánětlivé reakce organizmu. Aktivovaný RAGE spouští kaskádu dějů vedoucích k dalšímu hromadění AGEs a kyslíkových radikálů, a navíc je cestou NF-κB iniciována chronická zánětlivá odpověď organizmu. Centrální úloha RAGE v patogenezi cévních změn dělá z tohoto receptoru slibné místo možného budoucího terapeutického či preventivního zásahu. Klíčová slova: diabetes mellitus – hyperglykemie – konečné produkty pokročilé glykace – makroangiopatie – mikroangiopatie – metylglyoxal – receptor konečných produktů pokročilé glykace, Receptor for advanced glycation end-products plays a crucial role in chronic diabetes complications. It is supposed to be involved in the development of all kinds of diabetic angiopathy. Advanced glycation end-products (AGEs) excessively accumulated in diabetes belong to the most important ligands of RAGE, however there are more potent activators of this receptor – especially alarmins, often involved in inflammatory reactions. Activated RAGE triggers pathways leading to excessive accumulation of AGEs, reactive oxygen species and sustained inflammatory reactions via NF-κB. Central role of RAGE in the pathogenesis of vascular changes in diabetes represents suitable target for new therapeutic or preventive approach. Key words: advanced glycation end-products – diabetes mellitus – hyperglycaemia – macroangiopathy – methylglyoxal – microangiopathy – receptor for advanced glycation end-products, and Jan Škrha Jr, Marta Kalousová, Tomáš Zima
Cíl studie: Sledování trendů koncentrací olova v krvi (plumbémie) u pracovníků vystavených zvýšené zátěži olovem během let 2005 - 2012. Hlavním účelem studie bylo posoudit efektivnost zavedených preventivních opatření na snížení expozice olovem (snížení plumbémie). Typ studie: Observační prospektivní studie Materiál a metody: Do studie bylo zařazeno 236 pracovníků bateriového průmyslu. Podle vstupních hodnot plumbémií z roku 2005 jsme pracovníky rozdělili do čtyř skupin (< 200 μg/l, 200 – 299 μg/l, 300 – 399 μg/l, ≥ 400 μg/l). Plumbémie byla stanovena metodou bezplamenové atomové absorpční spektrometrie. Pro statistické vyhodnocení byl použit párový t-test. Výsledky: Nejvýznamnější pokles v plumbémii mezi lety 2005 – 2012 byl zaznamenán ve skupině pracovníků s nejvyšší vstupní hodnotou plumbémie ≥ 400 μg/l (průměrný pokles na 37 % k roku 2012, t(63) = 29.105, p < 0.001). Významné poklesy byly zjištěny i u všech ostatních skupin pracovníků – se vstupní hodnotou plumbémie 300 – 399 μg/l (průměrný pokles na 41 %, t(70) = 32.704, p < 0.001), 200 – 299 μg/l (průměrný pokles na 42 %, t(67) = 34.208, p < 0.001) a pod 200 μg/l (průměrný pokles na 51 %, t(32) = 11.663, p < 0.001). Závěr: U všech skupin pracovníků vystavených zvýšené zátěži olovem jsme sledovali významné snížení plumbémie během let 2005 – 2012. Tato studie ukazuje, že zavedená preventivní opatření jsou vysoce efektivní., Objective: Monitoring trends in blood lead concentrations (plumbemia) of lead-exposed workers during years 2005 - 2012. Determining the effectiveness of preventive measures on reducing lead exposure (decreasing plumbemia) was investigated. Design: Observation prospective study Material and Methods: The study was performed on 236 workers of a battery industry factory in period 2005 – 2012. Workers were divided into 4 groups based on their initial plumbemia in the year 2005 (< 200 μg/l, 200 – 299 μg/l, 300 – 399 μg/l, ≥ 400 μg/l). Plumbemia was measured using graphite furnace atomic absorption spectrometry. Paired t-test was used for statistic interpretation. Results: The most significant decrease in plumbemia between years 2005 – 2012 was measured in the group of workers with initial plumbemia ≥ 400 μg/l (average decrease to 37 % by the year 2012, t(63) = 29.105, p < 0.001). Significant decreases were measured also in other groups of workers with initial plumbemia 300 – 399 μg/l (average decrease to 41 %, t(70) = 32.704, p < 0.001), 200 – 299 μg/l (average decrease to 42 %, t(67) = 34.208, p < 0.001) and under 200 μg/l (average decrease to 51 %, t(32) = 11.663, p < 0.001). Conclusion: In all groups of lead-exposed workers we found significant decrease in plumbemia during years 2005 – 2012. Our data show that applied preventive measures are highly effective in decreasing plumbemia., Los F., Kotackova L., Zima T., and Literatura
Klonální zralé B-lymfocyty a plazmocyty produkují monoklonální imunoglobulin, který detektujeme pomocí elektroforézy sérových bílkovin (SPE, „serum protein elektrophoresis“) a IFE (imunofixační elektroforéza). Tyto metody pomáhají v diagnostice monoklonálních gamapatií, monitorování efektu léčby a aktivity choroby. U mnohočetného myelomu jsou jednoduchými markery umožňujícími omezit počet vyšetření kostní dřeně a zobrazovacích metod, které by jinak museli nemocní podstoupit. Asi 10–20 % myelomů je spojeno s produkcí pouze lehkých řetězců paraproteinu, které lze často obtížně detekovat, a u 2–3 % případů tzv. nesekretorického myelomu byla tato detekce donedávna nemožná. Novou metodou je detekce FLC (volných lehkých řetězců) v séru. V naší studii porovnáváme tyto tři metody z hlediska citlivosti záchytu paraproteinu. Ke stanovení FLC byl použit analyzátor využívající systému FreeLite (immunotech Beckman Coulter). Vyšetřeno bylo 51 pacientů s mnohočetným myelomem, nízce maligními nehodgkinskými lymfomy, primární amyloidózou a monoklonální gamapatií nejasného významu. Detekce FLC může sloužit jako cenná diagnostická metoda, která zpřesňuje diagnostiku i hodnocení odpovědi na léčbu v indikovaných případech, Clonal mature B-lymphocytes and plasma cells make monoclonal antibodies that can be detected by serum protein electrophoresis (SPE) and immunofixation electrophoresis (IFE). These methods are used to diagnose myeloma and other monoclonal gammapathies, and to monitor treatment and disease progression. They are surrogate markers that allowed us to reduce the number of bone marrow biopsies and imaging scans that a patient would have to be subjected to. The detection is more complicated in 10–20% of myeloma patients with light chain myeloma and was impossible in 2–3% patients with „non-secretory“ myeloma. New method is a detection of free light chain (FLC) in serum. In our study we compare those three methods (SPE, IFE and FLC) from the viewpoint of sensitivity of paraprotein detection. For FLC detection was used Freelite system analyzer (Immunotech Beckman Coulter). We examined 51 patients with diagnosis of multiple myeloma, non-Hodgkin lymphoma, primary amyloidosis and monoclonal gammopathy of undetermined significance. Detection of FLC is a valuable method which could sometimes specify diagnosis of MG and make treatment more accurate., Špička Ivan, Mecl J., Benáková H., Nohejlová A., Straub J., Novotová E., Zima T., and Lit.: 10
Cíl práce: Externí hodnocení kvality z dlouhodobého pohledu ukazují, že výsledky analýz stejného vzorku různými imunoanalytickými metodami často nejsou porovnatelné. Našim cílem bylo hledat příčiny těchto diferencí. Materiál a metody: Práce vychází z výsledků získaných sedmi rozdílnými imunoanalytickými metodami: DELFIA (PerkinElmer), Elecsys 2010 (Roche), Kryptor (B.R.A.H.M.S.), enzymové imunoanalýzy na imunosorbentu DRG a tří imunoradiometrických metod (DiaSorin, Immunotech and Schering-CIS). Výsledky: Hodnotili jsme následující parametry: profil přesnosti jednotlivých metod, linearitu po ředění, výtěžnost (modifikovanou) a porovnatelnost imunoanalytických metod. Výsledky analýz u některých vzorků s nízkými koncentracemi NSE korelovaly dobře, zatímco jiné nesouhlasily (diference byla až pětinásobná), zvláště v případě uměle připravovaných kontrolních materiálů. Proto se jeví současná příprava kontrolních materiálů, prováděná bez standardizace, jako sporná. V oblasti hraničních hodnot nepřesahují rozdíly v analytických výsledcích biologických vzorků dvojnásobek. Kolísání hodnot výsledků vyšších než 100 μg/l bylo mezi rozdílnými metodami do 40 %. Všechny hodnocené imunoanalytické metody jsou vhodné a velmi dobře porovnatelné (Korelační koeficienty do 0,994). Závěr: Naše výsledky potvrzují očekávané interference matric, které se projevují zvláště v oblasti normálních a hraničních koncentrací NSE. Dalším zdrojem diskrepancí může být rozdílná afinita protilátek vůči izoenzymům αγ- a γγ-enolázy., Objective: Long-term external quality assessments suggest that the individual results of different immunoassays are often not comparable. Our goal was to assess the possible sources of these differences. Methods: The paper is based on the results of analyses using seven different immunoassays: DELFIA (PerkinElmer), Elecsys 2010 (Roche), Kryptor (B.R.A.H.M.S.), the enzyme-linked immunosorbent assay DRG and three methods based on immunoradiometric assays (DiaSorin, Immunotech and Schering-CIS). Results: The following parameters were evaluated: precision profile of individual methods, linearity on dilution, modified recovery and comparability of immunoassays. The analytical results for certain low concentration specimens correlate well while others do not (up to five – fold difference), especially in the case of controls prepared synthetically. Therefore, the current non-standardized preparation of controls seems to be questionable. In the cut-off range, the difference in the results of native samples does not exceed its double value. The variation in values higher than 100 μg/l obtained with different assays is under 40 %. All the evaluated immunoassays are efficient and highly comparable (The correlation coefficients are up to 0.994). Conclusion: Our results confirm the expected matrix interference occurring especially in the range of normal and cut-off NSE concentrations. Another source of discrepancies can be put down to different antibody affinity to αγ- and γγ-enolase isoenzymes., Petr Štern, V. Bartoš, J. Uhrová, and Lit. 19
Příčina neplodnosti infertilního páru v polovině případů stojí na straně muže. Oxidační stres je jedním z důvodů zhoršené plodnosti muže. Článek rozebírá etiologii a mechanizmus vzniku oxidačního stresu a shrnuje současné poznatky o možnostech diagnostiky a léčby oxidačního stresu spermií., In half of the cases of infertility in infertile pairs is due to the pathology of the man. Oxidative stress is one of the reasons of impaired fertility in a male. This article analyses the etiology and mechanism of oxidative stress and summarizes the current state of knowledge regarding the diagnostics options and treatment of oxidative stress of sperm., Lukáš Bittner, Matúš Chocholatý, Marcela Čechová, Tomáš Zima, Robert Grill, and Literatura
Cíl práce: Porovnat studium na vybraných lékařských fakultách se zvláštní zřetelem na výuku biochemie a klinické biochemie. Materiál a metody: Sumarizace zkušeností učitelů, výstupy z diskusí, sylaby přednášek, seminářů a praktických cvičení. Výsledky: Doporučení k rozšíření: počtu kazuistik, hodinové dotace molekulární biologie, aktuálních diagnostických schémat, interaktivnosti seminářů a využívání e-learningu. Závěr: Prosazuje se předmětově orientovaná výuka lékařství s důrazem na semináře a omezováním praktických cvičení z biochemie a klinické biochemie., Objective: To compare studies at selected Medical Schools with special regard to biochemistry and clinical biochemistry teaching. Material and Methods: Summary of teachers’ experience, conclusions of discussions obtained during personal visits, curricula with lectures, seminars and practical courses. Results: Recommendation to extend clinical biochemistry teaching in the number of clinical cases, overall number of hours for molecular biology, up-to date diagnostic flow charts, interactivity of the seminars, taking advantage of e-learning. Conclusion: Up-to-date trend in biochemistry and clinical biochemistry teaching represents subject-oriented studies with emphasis on seminars and reduction of practical courses., Petr Štern, B. Trnková, I. Šebesta, and Lit. 1