Úvod: U 60 % nemocných s kolorektálním karcinomem jsou diagnostikovány jaterní metastázy (JMKRK), ať už v době stanovení diagnózy, nebo v průběhu léčby. Chirurgická léčba je jedinou potenciálně kurabilní metodou s pětiletým přežíváním dosahujícím cca 50 %. Jaterní resekci však podstoupí méně než 20 % pacientů s JMKRK. Společnou snahou onkologů a chirurgů je navýšit počet resekovaných pacientů. Jedním z postupů, jak navýšit resekabilitu JMKRK, je „liver first approach“ (LFA). Autoři prezentují vlastní předběžné výsledky této metody. Metody: Do multicentrického grantu IGA MZ NT 13660 – Hodnocení kvality multimodální péče u nemocných s jaterními metastázami kolorektálního karcinomu – bylo od září 2012 do ledna 2015 zařazeno v ÚVN 102 pacientů. LFA jsme použili u 12 pacientů (12 %). Po příznivé léčebné odpovědi neoadjuvantní systémové léčby jsme pacienty indikovali k resekci jater. U 11 pacientů se jednalo o mnohočetné (>4 meta) bilobární postižení. V jednom případě se jednalo o objemnou solitární metastázu pravého jaterního laloku. Primární tumor byl u 9 nemocných v rektu, u 3 v oblasti rektosigmatu, 3 pacienti měli derivační kolostomii, ostatní byli bez poruchy pasáže. Výsledky: U 11 pacientů jsme provedli R0 resekci jaterních metastáz, 3x jsme indikovali dvoufázovou hepatektomii s portální embolizací (PVE), 1x jsme pro progresi po PVE ustoupili od 2. fáze). Velkou resekci jsme provedli 7x, neanatomickou resekci včetně RFA 11x (6x v kombinaci s velkou resekcí). Perioperační mortalita byla nulová, morbidita 33 % (Dindo-Clavien >2). 10 pacientů absolvovalo adjuvantní chemoterapii, 7 z nich včetně radioterapie malé pánve pro lokálně pokročilý tumor rekta. U 7 pacientů (58 %) jsme doplnili resekci primárního tumoru. V současné době zemřeli na progresi onemocnění 2 pacienti (17 %), progresi onemocnění jsme zaznamenali u 6 pacientů (50 %). Závěr: LFA považujeme za vhodný především u pacientů s generalizovaným tumorem rekta, kdy lze po resekci jater adjuvantní systémovou léčbu kombinovat s radioterapií malé pánve. Otázkou zůstává načasování operace primárního tumoru, kdy je nutné vyloučit recidivu jaterních metastáz, která se objevuje u více než 50 % pacientů. Profit LFA musí být prokázán randomizovanými studiemi., Introduction: Liver metastases are diagnosed in 60% of patients with colorectal cancer, both at the time of diagnosis or later in the course of their management. Surgical treatment is the sole potentially curable method with 5–year overall survival of approximately 50%. However, only less than 20% of patients underwent liver resection. A joint effort of medical oncologists and surgeons is to increase the numbers of resected patients. The “liver first approach” (LFA) is one of approaches aimed at increasing resecability. The authors present their preliminary results using this method. Methods: 102 patients were included in the multicentre study supported by the grant IGA NT 13660 − Evaluation of quality of multimodal treatment for patients with colorectal cancer liver metastases – conducted at the Central Military Hospital between September 2012 and January 2015. We used LFA in 12 patients (12%). Patients were indicated for liver resection based on good response to neoadjuvant systemic therapy. Multiple bilobar liver involvement (>4 metastases) was present in 11 cases and one large solitary metastasis in the right liver lobe in one case. The primary tumor was located in the rectum in 9 patients, in the rectosigmoid in 3 patients; 3 patients had a colostomy. Others showed no signs of bowel obstruction. Results: We have performed R0 resections in 11 cases, and two-stage hepatectomy with portal vein embolisation was indicated 3 times (in one case we did not finish the second stage due to quick progression after PVE). We performed major resections 7 times, along with sever extraanatomic resections, incl. 11 RFA (6 times in combination with major resections). Perioperative mortality was 0%, morbidity 33% (Dindo-Clavien >2). Ten patients underwent adjuvant chemotherapy, in 7 cases including radiotherapy of the small pelvis due to a local advanced primary tumor. Resection of the primary tumor was done in 7 patients (58%). Two patients died recently because of disease progression (17%); progression was observed in 6 patients (50%). Conclusion: We deem the LFA suitable especially for patients with metastatic rectal tumors where adjuvant systemic therapy can be combined with radiotherapy. The timing of the resection of the primary tumor still remains a question: it is necessary to rule out potential recurrence of liver metastases, which affected more than 50% of the patients. The benefit of LFA must be confimed by randomised studies., and J. Pudil, S. Batko, K. Menclová, M. Bláha, M. Ryska
Úvod: Cílem práce je zmapování aktuální situace v chirurgické léčbě karcinomu pankreatu v České republice získáním dat od poskytovatelů chirurgické léčby pomocí jednoduchého dotazníku a identifikace tzv. high volume center. Informace jsou získávány v zájmu organizace a plánování výzkumných záměrů na poli léčby karcinomu pankreatu. Metoda: Byla oslovena pracoviště, o nichž je známo, že se zabývají chirurgickou léčbou karcinomu pankreatu. Jednoduchý dotazník formuloval otázku na celkové počty resekcí pankreatu a samostatně pro dg. PDAC – C25 za poslední 2 roky (2014 a 2015), a otázky na využití diagnostických metod, aplikace neoadjuvance, hodnocení předoperačních rizik, možností rychlého peroperačního vyšetření histopatologem, aplikace Leeds protokolu, sledování morbidity a mortality včetně dlouhodobých výsledků a způsobu pooperačního sledování a léčby. Byl osloven ÚZIS se žádostí o analýzu četnosti vykázaných kódů pro výkony DPE, LPE, TPE a totéž ve vazbě na dg. C 25 za poslední 2 dostupné roky v celé ČR (2013, 2014). Výsledky: Celkem bylo osloveno 19 pracovišť identifikovaných předchozím auditem, která uvedla více než 10 resekčních výkonů na pankreatu za rok. Tři pracoviště na oslovení nereagovala a zbývajících 16 svá data ochotně poskytla, 13 z nich pak zcela kompletní. Závěr: Nadpoloviční většina potenciálně radikálních výkonů pro PDAC v České republice je provedena na šesti pracovištích. Všechna pracoviště, která se do dotazníkového průzkumu zapojila, mají k dispozici a sledují své výsledky., Introduction: The aim is to map the current situation in the surgical treatment of pancreatic cancer in the Czech Republic. This information has been obtained from surgical treatment providers using a simple questionnaire and by identifying the so called high volume centres. The information has been collected in the interest of organizing and planning research projects in the field of pancreatic cancer treatment. Method: We addressed centres known to provide surgical treatment of pancreatic cancer. A simple questionnaire formulated one question about the total number of pancreatic resections, also separately for the diagnoses PDAC – C25, in the last two years (2014 and 2015). Other questions focused on the use of diagnostic methods, neoadjuvant therapy, preoperative assessment of risks, the possibility of rapid intraoperative histopathology examination, Leeds protocol, monitoring of morbidity and mortality including long-term results, and the method of postoperative follow-up and treatment. ÚZIS (Institute of Health Information and Statistics of the Czech Republic) was addressed with a request to analyze the frequency of reported total numbers for DPE, LPE, TPE and to do the same with respect to diagnosis C 25 for the last two years, available for the entire Czech Republic (2013, 2014). Results: Altogether 19 institutions were identified by the preceding audit, which reported more than 10 pancreatic resections annually; these institutions were addressed with the questionnaire. Sixteen institutions responded to the questions, 13 of them completely. Conclusion: The majority of potentially radical surgeries for PDAC in the Czech Republic are carried out at 6 institutions. All of the institutions that participated in the survey collect data about morbidity and mortality and monitor their results., and M. Loveček, P. Skalický, M. Ryska, R. Gürlich, J. Hlavsa, F. Čečka, Z. Krška, R. Strnad, M. Peteja, J. Klein, J. Šiller, J. Zajak, T. Krejčí, K. Rupert, M. Kočík, R. Šefr, M. Straka, L. Dušek, J. Jarkovský, R. Havlík, Č. Neoral
Úvod: Existuje mnoho studií věnujících se problematice biliárních komplikací po jaterních resekcích. Přes zlepšení operační techniky a perioperační péče má incidence této komplikace spíše vzrůstající charakter. Byly analyzovány četné prediktivní faktory. Na jejich vliv na vznik biliárního leaku doposud nepanuje shoda. Za cíl analýzy jsme si stanovili zhodnotit incidenci biliárního leaku, jeho vliv na mortalitu a na dobu hospitalizace na našem pracovišti. Současně jsme provedli rozbor známých prediktivních faktorů. Metoda: Autoři retrospektivně analyzují soubor 146 nemocných, u kterých byla na Chirurgické klinice 2. LF Univerzity Karlovy a ÚVN, Praha v období 2010–2013 provedena jaterní resekce. K vyhodnocení biliárního leaku jsme užili současnou uznávanou klasifikaci ISGLS (International Study Group of Liver Surgery). Závažnost komplikace byla stanovena dle Clavien-Dindo. Statistickou významnost prediktivních faktorů jsme určili pomocí Fisherova exaktního testu a Studentova t-testu. Výsledky: Incidence biliárního leaku byla 21 %. Dle ISGLS bylo 6,5 % pacientů zařazeno do skupiny typu A, v 61,2 % se jednalo o leak B a v 32,3 % o leak typu C. Stupeň závažnosti dle Clavien-Dindo I-II, IIIa, IIIb, IV a V byl v poměru 19,3 %, 42 %, 9,7 %, 9,7 %, resp. 19,3 %. Jako statisticky významné jsme stanovili tyto faktory: operaci pro malignitu (p<0,001), velkou jaterní resekci (p=0,001), dobu operace (p<0,001), vyšší peroperační krevní ztrátu (p=0,02), konstrukci HJA (p=0,005), portální venózní embolizaci/two-stage chirurgii (p=0,009) a ASA skóre (p=0,02). Biliární leak významně prodloužil dobu hospitalizace (p<0,001). V souboru pacientů s biliárním leakem byla 23krát vyšší perioperační mortalita (p<0,001) než v souboru bez leaku. Závěr: Biliární leak je jednou z nejzávažnějších komplikací jaterních resekcí. Většina rizikových faktorů je těžko ovlivnitelných a na jejich vliv nepanuje jednoznačná shoda. Incidenci by mohly redukovat diskutované peroperační leak testy. V budoucnu bude třeba dále pracovat na zlepšení perioperačního managementu a techniky k prevenci vzniku této závažné komplikace. V léčbě se uplatňuje multidisciplinární přístup., Introduction: Many previous reports have focused on bile leakage after liver resection. Despite the improvements in surgical techniques and perioperative care the incidence of this complication rather keeps increasing. A number of predictive factors have been analyzed. There is still no consensus regarding their influence on the formation of bile leakage. The objective of our analysis was to evaluate the incidence of bile leakage, its impact on mortality and duration of hospitalization at our department. At the same time, we conducted an analysis of known predictive factors. Method: The authors present a retrospective review of the set of 146 patients who underwent liver resection at the Department of Surgery of the 2nd Faculty of Medicine of the Charles University and Central Military Hospital Prague, performed between 2010−2013. We used the current ISGLS (International Study Group of Liver Surgery) classification to evaluate the bile leakage. The severity of this complication was determined according to the Clavien-Dindo classification system. Statistical significance of the predictive factors was determined using Fisher‘s exact test and Student‘s t-test. Results: The incidence of bile leakage was 21%. According to ISGLS classification the A, B, and C rates were 6.5%, 61.2%, and 32.3%, respectively. The severity of bile leakage according to the Clavien-Dindo classification system – I-II, IIIa, IIIb, IV and V rates were 19.3%, 42%, 9.7%, 9.7%, and 19.3%, respectively. We determined the following predictive factors as statistically significant: surgery for malignancy (p<0.001), major hepatic resection (p=0.001), operative time (p<0.001), high intraoperative blood loss (p=0.02), construction of HJA (p=0.005), portal venous embolization/two-stage surgery (p=0.009) and ASA score (p=0.02). Bile leakage significantly prolonged hospitalization time (p<0.001). In the group of patients with bile leakage the perioperative mortality was 23 times higher (p<0.001) than in the group with no leakage. Conclusion: Bile leakage is one of the most serious complications of liver surgery. Most of the risk factors are not easily controllable and there is no clear consensus on their influence. Intraoperative leak tests could probably reduce the incidence of bile leakage. In the future, further studies will be required to improve the perioperative management and techniques to prevent such serious complications. Multidisciplinary approach is essential in the treatment., and K. Menclová, F. Bělina, J. Pudil, D. Langer, M. Ryska
Vysoká incidence v České republice a vysoký impakt chirurgické léčby u nemocných s kolorektálním karcinomem představují velkou zátěž pro naše chirurgická pracoviště. Zatímco léčbu nemocných s karcinomem kolon, především u akutních komplikací (zejména ileus), je nutné zabezpečit i na menších chirurgických pracovištích, karcinom rekta by měl být diagnózou léčenou na specializovaných pracovištích v rámci komplexních onkologických center. K výraznému zlepšení a zefektivnění léčby těchto nemocných může pomoci založení onkochirurgie jako specializační vzdělávací nástavby chirurgie. Jednoznačnou podmínkou úspěšné terapie nemocných s KRK je existence funkčních multioborových komisí., High incidence of colorectal carcinoma in Czech Republic and high impact of surgery leads to heavy burden for our surgery department. Whereas surgical treatment of patients with colon carcinoma should be covered by even smaller departments, rectal carcinoma is the diagnosis for the treatment in the complex oncologic centres. The institute of oncosurgery as special education program within last years can improve the effective treatment of these patients significantly. Unambiguous condition for successful treatment of colorectal carcinoma patients is the existence of function multidisciplinary committee., Miroslav Ryska, Daniel Langer, and Literatura
Úvod: Česká republika zaujímá v incidenci kolorektálního karcinomu (KRK) čelní místo ve světě. Radikální odstranění nádoru představuje nejúčinnější část v rámci současné multimodální terapie. Autoři prezentují průběžné výsledky roboticky asistované léčby u nemocných s karcinomem rekta (KR). Metoda: Vlastní soubor obsahuje 61 roboticky operovaných pacientů pro KR. U posledních 31 pacientů byla data získávána prospektivně. Analyzovány byly epidemiologické údaje, perioperační ukazatele, komplikace a onkologické parametry. Výsledky: Roboticky asistovanou operační léčbu pro karcinom rekta na našem pracovišti podstoupilo 61 nemocných: 34 mužů a 27 žen průměrného věku 62 let (33–80 let). Neoadjuvantní onkologická léčba byla indikována u 46 % pacientů. Průměrná krevní ztráta činila 187 ml, u tří nemocných byly podány transfuzní přípravky. Šest operací jsme byli nuceni konvertovat, u 16 pacientů jsme zaznamenali komplikace. Insuficience anastomózy se vyskytla u 10 % pacientů, u 4 nemocných si stav vyžádal operační léčbu. Žádný nemocný nezemřel. Rekurenci maligního onemocnění jsme diagnostikovali u 3 (5 %) pacientů. U 27 nemocných byla (od roku 2013) stanovena kvalita mezorektální excize (ME) a metrické stanovení cirkumferentního resekčního okraje – (y)pCRO. Ve dvou případech byla potvrzena pozitivita (y)pCRO a přibližně u čtvrtiny operantů nebyla ME kompletní. Závěr: Chirurgická léčba je v interdisciplinárním terapeutickém procesu u KR klíčová. Naše průběžné výsledky jsou srovnatelné se závěry některých literárně uveřejněných sdělení. Da Vinci systém je bezpečným manipulátorem v léčbě KR a operatérovi přináší nesporné výhody při preparaci ve stísněném pánevním prostoru. V současnosti chybí zhodnocení přínosu robotické operativy pro pacienta v oblasti břišní chirurgie z dlouhodobého hlediska a s dostatečným počtem operantů, resp. vysokým stupněm evidence based medicine (EBM). Vysoká pořizovací cena přístroje, jednotlivých instrumentů s vybavením a nesystémová úhrada představují významnou překážku v širším využití robotického systému v léčbě KR i jiných abdominálních malignit v ČR., Introduction: The incidence of colorectal cancer (CRC) in the Czech Republic is reported to be one of the highest on the global scale. Radical tumor removal has been observed to be the most effective part in the context of current multimodal therapy. The authors present their preliminary results of robotic assisted treatment of rectal carcinoma (RC). Method: The observed group includes 61 patients who underwent robotic assisted treatment for rectal cancer. The data were collected prospectively in the last 31 patients. Analyses were conducted on epidemiological data, perioperative outcomes, complications and oncological results. Results: Robotic assisted treatment of RC was performed in 61 patients: 34 men and 27 women, mean age of 62 years (33–80). Neoadjuvant oncological treatment was indicated in 46% of the patients. Average blood loss was 187 ml, transfusions were administered in three cases. Conversion to open procedure was performed 6 times, and 16 patients had postoperative complications. Anastomotic leak was observed in 10% of the patients, and 4 patients undewent surgical treatment. No patient died. Local recurrence of the cancer was diagnosed in 3 (5%) patients. The quality of mesorectal excision (ME) and the circumferential resection margin [(y)pCRM] have been determined in 27 patients since 2013. Positive (y)pCRM was recorded in two cases and incomplete ME was observed in 25.8% of the patients. Conclusion: Surgical treatment for RC is pivotal in multimodal therapy. Our preliminary results are similar to the conclusions in other published studies. The da Vinci robotic system is a safe manipulator in the treatment of RC and provides indisputable benefits to the surgeon when operating in the narrow pelvic space. However, the benefits of robotic treatment in abdominal surgery are yet to be evaluated in patients (with respect to long-term results, sufficient number of patients or a high EBM level of evidence). The high purchase price of the robotic device, individual instruments with equipment and non-systemic compensation constitute a significant hindrance that prevents wider use of the robotic system in the treatment of RC and other abdominal malignancies in the Czech Republic., and D. Langer, J. Kalvach, I. Tučková, J. Pudil, K. Menclová, M. Ryska
Úvod: Ireverzibilní elektroporatizace (IRE) je relativně nová metoda tkáňové ablace. Hlavním atributem a největší výhodou oproti jiným metodám je mechanismus působení, který nevyužívá tepelné energie. V tomto souborném sdělení jsou uvedeny současné zkušenosti s experimentálním a klinickým použitím této metody. Cíleně se pak zabývá jejím použitím u lokálně pokročilého karcinomu pankreatu. Metoda: Podstatou mechanismu je vznik mikropórů v membráně buňky, které poruší nitrobuněčnou homeostázu, to vede k řízené smrti buňky – apoptóze. Absence tepelné denaturace bílkovinných struktur chrání cévy a vývody v okolí ablace. Tato vlastnost je klíčová pro použití této metody u pankreatické tkáně, kde pro komplikované anatomické poměry ostatní, termické metody selhávaly pro vysokou periprocedurální morbiditu a mortalitu. Preklinické a klinické studie: Schopnost šetřit cévní struktury a žlázové vývody byla ověřena celou řadou animálních experimentů. V klinické, humánní medicíně pak byla bezpečnost metody ověřena na tkáních jater, ledvin, plic a pankreatu. IRE v léčbě pokročilého karcinomu pankreatu: Největší zkušenosti s použitím ireverzibilní elektroporatizace jsou u lokálně pokročilého karcinomu pankreatu, kde klinické studie z posledních 5 let přinášejí povzbudivé výsledky. Závěr: Ireverzibilní elektroporatizace je bezpečnou metodou použitelnou ke zmenšení tumorózní masy u karcinomu pankreatu. Stanovení její efektivity v léčbě vyžaduje další studie., Introduction: Irreversible electroporation (IRE) is a quite novel method of tissue ablation. Its mechanism of action that does not use thermal energy is the most important feature of the method. Current experience with IRE in animal studies and in clinical practice are summarized in the paper. In particular, the paper is focused on using IRE in locally advanced pancreatic carcinoma. Method: The basic principle of IRE is that it causes micropores in the phospholipid membrane of cells. This leads to an impairment of cellular homeostasis and programmed cell death – apoptosis. Because of absence of protein denaturation this method spares tubular structures like vessels and ducts. This is the key feature that allows to use IRE in the pancreas where common thermic ablative procedures cannot be used for difficult anatomic circumstances and resulting injury of surrounding structures. Pre-clinical and clinical studies: The ability to spare vascular structures and ducts was confirmed in many animal studies. Subsequently, IRE was safely utilized also in human liver, pancreas, lung and kidneys. IRE in the treatment of advanced pancreatic cancer: Most experience with IRE ablation has been gathered for locally advanced pancreatic carcinoma where clinical studies published in the recent 5 years have provided encouraging results. Conclusion: Irreversible electroporation is a safe method used to decrease tumour mass in pancreatic cancer. Further studies are needed to determine its therapeutic efficiency., and P. Záruba, D. Hoskovec, J. Lacman, J. Hořejš, Z. Krška, M. Ryska
Radikální resekce je jedinou metodou léčby, která u nemocných s karcinomem pankreatu dává reálnou šanci na dlouhodobé přežití a je potencionálně kurabilní. Pětileté přežití po R0 resekci s adjuvantní chemoterapií je uváděno v rozmezí 11–28 %. Česká Republika se ve výskytu karcinomu pankreatu nachází na 6. místě v Evropě. 70–80 % nemocných je v době stanovení diagnózy neresekabilních. K radikální resekci indikujeme nemocné se stagingem T1-3, N0-1, M0. Radikální resekce je doplněna standardní lymfadenektomií, resekce portomezenterického žilního segmentu je indikována v rámci R0 resekce. Při nálezu přesahujícím tento staging je indikována u nemocných v celkově dobrém stavu paliativní resekce či v případě ikteru biliodigestivní anastomóza, v ostatních případech endoskopické zavedení stentu. Rozšířené resekce neprokázaly signifikantní benefit pro pacienta. V současné době peroperační mortalita nepřesahuje 3–5 %, morbidita dosahuje až 60 %. Nejzávažnější je únik pankreatické šťávy. Adjuvantní chemoterapie signifikantně potencuje přínos R0 resekce. Paliativní chemoterapie prodlužuje signifikantně přežívání u pokročilých stadií ve srovnání se symptomatickou terapií. Možnosti neoadjuvantrní léčby jsou limitovány. Léčbu nemocných s karcinomem pankreatu je třeba koncentrovat na specializovaná centra, rozhodnutí o léčbě stanoví multioborový tým., Radical resection is only method of treatment giving the chance for long-term survival in the patients with pancreatic cancer with 5-year survival 11–28 %. Czech Republic is in the incidence of pancreatic cancer in the 6.place in Europe. 70–80 % patients are irresectable in the moment of diagnosis. Patients with staging of T1-3, N0-1, M0 are indicated for radical resection with standard lymphadenectomy, resection of portomesenteric segment is indicated as a part of R0 resection. In the case of advanced carcinoma over that staging in patients in good condition palliative resection or biliodigestive anastomosis is indicated, in other cases endoscopic stenting. Extended resections did not prove the benefit for patients. Current perioperative mortality is not over 3–5 %, morbidity reach till 60 %. Pancreatic leak is the most serious complication. Adjuvant therapy significant prolongs survival after R0 resection. Palliative chemotherapy prolongs survival in advanced carcinoma to compare to symptomatic therapy. The possibilities of neoadjuvant therapy are very limited. Patients with pancreatic cancer should be concentrated to specialized center; therapy modality should be decided by multidisciplinary team., Miroslav Ryska, and Lit.: 28
Úvod: V dnešní době laparoskopické operace představují běžnou součást chirurgické praxe. Mají však svá specifika a vyžadují zvláštní způsob přípravy. K nácviku dovedností se v poslední době stále více využívají simulační techniky. Cílem tohoto systémového přehledu je zpracovat dostupnou literaturu na téma laparoskopických simulátorů, zhodnotit jejich přínos při edukaci chirurgů a identifikovat nejefektivnější typ simulace. Metody: K vyhledávání relevantních publikací jsme použili databáze PubMed, Web of Science, Cochrane Library. Při vyhledávání byla použita hesla „laparoscopy, simulator, surgery, assessment“. Vyhledávání bylo omezeno na prospektivní studie publikované v posledních 5 letech v anglickém jazyce. Výsledky: Z celkového počtu nalezených 354 studií bylo do přehledu zařazeno 26, které odpovídaly naším kritériím. Devět studií porovnávalo jednotlivé simulátory mezi sebou. Pět studií vyhodnotilo „high a low fidelity“ (virtuální a box simulátory) jako stejně účinné (EBM 2a). Ve třech případech byl shledán efektivnější „low fidelity“ krabicový simulátor (EBM 2a−3b). Pouze jedna studie preferovala virtuální simulátor (dále jen VR) (EBM 2b). Třináct studií hodnotilo přínos simulátorů do praxe. Dvanáct shledalo trénink na simulátoru jako efektivní způsob přípravy (EBM 1b−3b). Jedna studie naproti tomu nenašla rozdíl mezi tréninkem na simulátoru a tradičním způsobem přípravy (EBM 3b). Devět studií hodnotilo přímo některou z metod hodnocení laparoskopických dovedností. Tři studie zhodnotily VR simulátor jako vhodný nástroj hodnocení. Další studie hodnotily jako úspěšný skórovací systém GOALS-GH. V jednom případě byl úspěšný model analýzy pohybu rukou. Většina studií byla observačních (EBM 3b), pouze 2 studie byly vyšší kvality (EBM 2b). Závěr: Simulátory jsou efektivním nástrojem k nácviku laparoskopických technik (EBM: 1b). Z dostupných dat nelze jednoznačně určit, který ze simulátorů je nejefektivnější. Virtuální simulátor však představuje dosud nejsoběstačnější jednotku vhodnou k výuce i k hodnocení laparoskopických technik (EBM 2b−3b). Je potřeba dalších studií k nalezení účinného systému a parametrů k objektivnímu hodnocení dovedností., Introduction: Nowadays, laparoscopic operations are a common part of surgical practice. However, they have their own characteristics and require a specific method of preparation. Recently, simulation techniques have been increasingly used for the training of skills. The aim of this review is to provide a summary of available literature on the topic of laparoscopic simulators, to assess their contribution to the training of surgeons, and to identify the most effective type of simulation. Methods: PubMed database, Web of Science and Cochrane Library were used to search for relevant publications. The keywords “laparoscopy, simulator, surgery, assessment” were used in the search. The search was limited to prospective studies published in the last 5 years in the English language. Results: From a total of 354 studies found, we included in the survey 26 that matched our criteria. Nine studies compared individual simulators to one another. Five studies evaluated „high and low fidelity“ (a virtual box simulator) as equally effective (EBM 2a). In three cases the „low fidelity“ box simulator was found to be more efficient (EBM 2a−3b). Only one study preferred the virtual simulator (VR) (EBM2b). Thirteen studies evaluated the benefits of simulators for practice. Twelve found training on a simulator to be an effective method of preparation (EBM 1b−3b). In contrast, one study did not find any difference between the training simulator and traditional preparation (EBM 3b). Nine studies evaluated directly one of the methods of evaluating laparoscopic skills. Three studies evaluated VR simulator as a useful assessment tool. Other studies evaluated as successful the scoring system GOALS-GH. The hand motion analysis model was successful in one case. Most studies were observational (EBM 3b) and only 2 studies were of higher quality (EBM 2b). Conclusion: Simulators are an effective tool for practicing laparoscopic techniques (EBM: 1b). It cannot be determined based on available data which of the simulators is most effective. The virtual simulator, however, still remains the most self-sufficient unit suitable for teaching as well as evaluation of laparoscopic techniques (EBM 2b−3b). Further studies are needed to find an effective system and parameters for an objective evaluation of skills., and J. Kalvach, O. Ryska, M. Ryska
Ucelený přehled duodenálních nádorů se v současné literatuře prakticky nevyskytuje. S jednotlivými typy zhoubných nádorů se lze seznámit v rámci přehledu malignit tenkého střeva, popsanými soubory kazuistik či jednotlivých případů. Výjimkou jsou nádory ampulární oblasti, které jsou podrobně uvedeny v poslední WHO histologické klasifikaci nádorů trávicího ústrojí. Z domácích ani zahraničních literárních pramenů nelze vyhledat ani ucelený náhled na léčbu nádorů duodena. Obdobně je tomu i při vyhledávání chirurgických postupů. Resekční výkony na duodenu by proto měly být prováděny na pracovištích, které mají dostatečnou zkušenost s výkony v oblasti hepato-pankreato-biliární., No comprehensive knowledge of duodenal tumours exists in the current literature; individual types of malignant tumours may be described within malignancies of the small bowel, sets of case reports, or individual cases. Ampullary carcinomas are the exception and they are detailed in the current WHO histological classification of tumours of digestive system. Neither national nor international literature sources provide a comprehensive review of their therapy. The situation is similar when searching for surgical procedures. Resection procedures on the duodenum should thus be performed in specialized centres with sufficient experience with hepato-pancreato-biliary surgery., and Ryska M., Hrabal P.
Radikální resekce metastáz je v současné době nejefektivnější léčebnou metodou u nemocných s jaterními metastázami kolorektálního karcinomu. U části nemocných, u kterých nejsou metastázy primárně resekabilní, je účinná tzv. konverzní léčba, kterou se daří provést downsizing ve 25 % s následným provedením jaterní resekce. Velké jaterní resekce a podávání biochemoterapie je vhodné provádět na specializovaných pracovištích, na kterých je garantováno multidisciplinární pojetí léčby. Tento přístup zaručuje nejen nízké operační riziko a podávání adekvátní (neo)adjuvantní léčby, ale především její komplexnost s dosažením více než 50 % pětiletého přežití s dobrou kvalitou života. Další zlepšení osudu těchto nemocných je podmíněno brzkým přechodem na individualizovaný přístup a personalizované pojetí léčby., Radical resection of metastases is currently the most effective treatment modality in patients with liver metastases of colorectal cancer. Conversion therapy is effective for the patients, whose metastases are not primarily resecable. With this therapy is achieved a downsizing in 25%, followed by performing liver resection. Large hepatic resection and biochemotherapy is suitable to perform at the specialized department on which is guaranteed a multidisciplinary approach to treatment. This approach not only guarantees low operating risk and use adequate (neo)adjuvant therapy, but also the complexity of reaching more than 50 % five year survival with good quality of life. Further improvements in the lives of patients is subject to an early transition to an individualized approach and personalized approach to treatment., Miroslav Ryska, and Literatura 21
Artificial livers - reality or dream? Liver´s the vital important organ plays its role not only in detoxication but in synthesis and supports more than 500 metabolic processes. Without liver is our live threaten within a few days. Acute liver failure survives only 60-70 % patients in Europe as well as in USA but percentage of etiology is various. Acute liver transplantation is only causal therapy of choice but there is the need of immunosupressive therapy during all live even in the case of predictive spontaneous liver function recovery. Artificial and bioartificial liver (BAL) support systems may "to bridge" the patient with acute liver failure (ALF) to transplantation or to spontaneous recovery. Author presents all current methods and prefers the non-biological elimination equipments with own experience with Prometheus (FPSA - Fractionated plasma separation and adsorption) in the treatment of experimental acute liver failure. FPSA significantly improves intracranial pressure, one of the most important marker of acute liver failure. On the other hand only BAL is potential able to make the synthesis of important proteins and physiologically active substances. The idea of hybrid liver support systems, which combine living cells of the liver in an extracorporeal circuit, is potential very hopeful.
Výskyt jaterních metastáz kolorektálního karcinomu se odvíjí od incidence KRK, která je v České republice jedna z nejvyšších na světě a představuje cca 90 nových případů na 100 000 obyvatel/rok. Celkově se jedná ročně o 9.000 nových případů onemocnění. U 60 % z nich se vyvine generalizace onemocnění v podobě jaterních metastáz. Radikální léčbou je provedení resekce jater a podání adjuvantní chemoterapie. Autoři uvádějí typy jaterních resekcí, míru posuzované radikality, faktory vedoucí ke kontraindikaci resekce jater a dále možnosti zvýšení procenta resekability. Nejlepších výsledků v léčbě je dosahováno multimodálním přístupem s uplatňováním personalizovaného přístupu ke každému pacientovi., The occurrence of livermetastatic colorectal carcinoma is related to the incidence of colorectal cancer (CRC) which, in the Czech Republic, is one of the highest worldwide with approximately 90 new cases per 100.000 inhabitants/year. Overall, 9.000 new cases of the disease occur annually. Sixty percent of them develop generalized disease in the form of liver metastases. Radical treatment involves liver resection and administration of adjuvant chemotherapy. The authors report the types of liver resections, the degree of radicality, the factors resulting in contraindication of liver resection as well as the options of increasing the percentage of resectability. The best treatment outcomes are achieved with a multimodal approach using a personalized approach to each patient., Miroslav Ryska, and Literatura 23
Acute liver failure (ALF) is known for extremely high mortality
rate, the result of widespread damage of hepatocytes. Orthotopic
liver transplantation is the only effective therapy but its
application is limited by the scarcity of donor organs. Given the
importance in the liver biology of Wnt/β-catenin signaling
pathway, we hypothesized that its stimulation could enhance
hepatocyte regeneration and attenuate the course of
thioacetamide (TAA)-induced ALF in Lewis rats. Chronic
treatment with Wnt agonist was started either immediately after
hepatotoxic insult (“early treatment”) or when signs of ALF had
developed (“late treatment”). Only 23 % of untreated Lewis rats
survived till the end of experiment. They showed marked
increases in plasma alanine aminotransferase (ALT) activity and
bilirubin and ammonia (NH3) levels; plasma albumin decreased
significantly. “Early” and “late” Wnt agonist treatment raised the
final survival rate to 69 % and 63 %, respectively, and
normalized ALT, NH3, bilirubin and albumin levels. In conclusion,
the results show that treatment with Wnt agonist attenuates the
course of TAA-induced ALF in Lewis rats, both with treatment
initiated immediately after hepatotoxic insult and in the phase
when ALF has already developed. Thus, the pharmacological
stimulation of Wnt/β-catenin signaling pathway can present
a new approach to ALF treatment.
Karcinom pankreatu je solidní zhoubný, nepreventabilní, chemoradiorezistentní nádor s nepříznivou prognózou. Radikální resekce je jedinou potencionálně kurativní terapeutickou modalitou, která ve spojení s adjuvantní chemoterapií signifikantně prodlužuje přežití u 20 % pacientů. U části primárně neresekabilních nemocných (borderline) je v současné době preferován aktivní přístup pomocí neoadjuvantní chemoradioterapie k dosažení následné resekce. U přibližně 70 % nemocných je indikována paliativní či symptomatická terapie. Při podezření na CaP je nutné odeslat pacienta co nejdříve na specializované pracoviště. Přetrvávající pocit beznaděje u části odborné veřejnosti je nutné nahradit racionálním postupem., Pancreatic cancer is a solid, malignant, unpreventable, chemoradioresistant tumour with an unfavourable prognosis. Radical resection is the only potentially curable treatment modality that, coupled with adjuvant chemotherapy, significantly prolongs the survival in 20% of patients. In a proportion of primary unresectable patients (borderline), an active approach is currently preferred that utilizes neoadjuvant chemo(radio)therapy in order to reach subsequent resection. In approximately 70% of patients, palliative or symptomatic treatment is indicated. When pancreatic cancer is suspected, it is necessary to refer the patient as soon as possible to a specialized centre. The prevailing feeling of despair in a part of the professional public has to be replaced by a rational approach., Miroslav Ryska, Hana Parobková, Pavel Záruba, Luboš Petruželka, and Literatura
Výskyt jaterních metastáz kolorektálního karcinomu se odvíjí od incidence KRK, která je v České republice jedna z nejvyšších na světě a představuje cca 90 nových případů na 100 000 obyvatel/rok. Celkově se jedná ročně o 9 000 nových případů onemocnění. U 60 % z nich se vyvine generalizace onemocnění v podobě jaterních metastáz. Radikální léčbou je provedení resekce jater a podání adjuvantní chemoterapie. Autoři uvádějí typy jaterních resekcí, míru posuzované radikality, faktory vedoucí ke kontraindikaci resekce jater a dále možnosti zvýšení procenta resekability. Nejlepších výsledků v léčbě je dosahováno multimodálním přístupem s uplatňováním personalizovaného přístupu ke každému pacientovi., The occurrence of liver metastases from colorectal cancer is related to the incidence of colorectal cancer (CRC) which, in the Czech Republic, is one of the highest worldwide with approximately 90 new cases per 100,000 inhabitants/year. Overall, 9,000 new cases of the disease occur annually. Sixty percent of them develop generalized disease in the form of liver metastases. Radical treatment involves liver resection and administration of adjuvant chemotherapy. The authors report the types of liver resections, the degree of radicality, the factors resulting in contraindication of liver resection as well as the options of increasing the percentage of resectability. The best treatment outcomes are achieved with a multimodal approach using a personalized approach to each patient., Miroslav Ryska, Daniel Langer, Ivo Buřič, Jiří Pudil, and Lit.: 22
Polytrauma je jednou z hlavních příčin mortality lidí v produktivním věku. Nejdůležitější při léčbě polytraumatu je rychlá aktivace záchranného systému. Při závažných poraněních je klíčový primární transport do specializovaného pracoviště – traumacentra. Naše kazuistické sdělení se zaměřuje na dva případy polytraumatizovaných pacientů, u kterých došlo v průběhu léčení k relativně vzácným situacím. V prvním případě se jedná o vzácné poranění slinivky břišní, které si vyžádalo pankreatoduodenektomii. V druhém případě o poranění jater ošetřené pravostrannou lobektomií se zřídkavou komplikací. Rovněž poukazuje na nezbytnost multioborové spolupráce v léčbě polytraumatizovaného pacienta., Polytrauma is one of the leading causes of mortality in people at productive age. Prompt activation of the rescue system is most important in the treatment. In cases of severe injuries, primary transport to a specialized hospital – trauma center is crucial. Our report is focused on two cases of polytraumatized patients whose treatment was associated with relatively rare situations. One of the patients suffered a pancreatic injury that required pancreaticoduodenectomy. The other patient had a liver injury, which was treated with right lobectomy with a rare complication. The necessity of a multidisciplinary approach to the management of severely injured patients is also emphasized in our report., and A. Nikov, J. Pažin, J. Hadač, F. Bělina, M. Ryska
Acute liver failure (ALF) is a clinical syndrome with high mortality rate, resulting from widespread hepatocyte damage. Its pathophysiological background is still poorly understood and preclinical studies evaluating pathophysiology and new potential therapeutic measures are needed. The model of ALF induced by administration of thioacetamide (TAA) in Lewis rats is recommended as optimal; however, the limitation of previous studies was that they were performed predominantly in male rats. In view of the growing recognition that sex as a biological variable should be taken into consideration in preclinical research, we examined its role in the development of TAA-induced ALF in Lewis rats. We found that, first, intact male Lewis rats showed lower survival rate than their female counterparts, due to augmented liver injury documented by higher plasma ammonia, and bilirubin levels and alanine aminotransferase activity. Second, in female rats castration did not alter the course of TAA-induced ALF whereas in the male gonadectomy improved the survival rate and attenuated liver injury, reducing it to levels observed in their female counterparts. In conclusion, we found that Lewis rats show a remarkable sexual dimorphism with respect to TAA-induced ALF, and male rats display dramatically poorer prognosis as compared with the females. We showed that testosterone is responsible for the deterioration of the course of TAA-induced ALF in male rats. In most general terms, our findings indicate that in the preclinical studies of the pathophysiology and treatment of ALF (at least of the TAA-induced form) the sex-linked differences should be seriously considered., Eva Koblihová, Iveta Mrázová, Zdenka Vaňourková, Hana Maxová, Miroslav Ryska, Jiří Froněk., and Obsahuje bibliografii
„Upside-down stomach syndrome“ je sporadicky se vyskytující typ velké paraezofageální hiátové hernie vyžadující při známkách uskřinutí neodkladné chirurgické řešení. Autoři článku prezentují kazuistiku 53letého nemocného s volvulem žaludku při „upside-down stomach syndromu“. Chirurgický výkon byl komplikován poraněním abdominální části jícnu, které bylo úspěšně léčeno mimo jiné použitím samoexpandibilního metalického stentu. Přes závažný klinický pooperační průběh s nutností revize dutiny břišní, zavedení jícnového stentu, provedení torakotomie pro absces mediastina a sekundárního hojení laparotomie byl pacient po padesáti dvou dnech propuštěn do domácího léčení v uspokojivém stavu, plně realimentován a rehabilitován, se zhojenou perforací jícnu i laparotomií., Upside-down stomach syndrome is a rare type of a large paraoesophageal hiatal hernia, which requires an immediate surgical treatment in case of incarceration. The authors present a case report of a 53-year-old male patient with gastric volvulus related to the upside-down stomach syndrome. Surgical treatment was complicated by an injury to distal oesophagus, which was successfully treated using a self-expandable metallic stent among other methods. Despite the complicated postoperative course with a necessity of reoperation, insertion of an oesophageal stent, thoracotomy for a mediastinal abscess and secondary healing of the laparotomy, the patient was discharged in a good condition with healed oesophageal perforation and laparotomy after 52 days., and L. Hána, M. Kasalický, E. Koblihová, Š. Suchánek, P. Horažďovský, M. Ryska