Physicalism demands an explication of what it means for something to be physical. But the most popular way of providing one—viz., characterizing the physical in terms of the postulates of a scientifically derived physical theory—is met with serious trouble. Proponents of physicalism can either appeal to current physical theory or to some future physical theory (preferably an ideal and complete one). Neither option is promising: currentism almost assuredly renders physicalism false and futurism appears to render it indeterminate or trivial. The purpose of this essay is to argue that attempts to characterize the mental encounter a similar dilemma: currentism with respect to the mental is likely to be inadequate or contain falsehoods and futurism leaves too many significant questions about the nature of mentality unanswered. This new dilemma, we show, threatens both sides of the current debate surrounding the metaphysical status of the mind.
A comparison of Searle’s contrasting position on explaining consciousness and free will is conducted with an aim to show that while consciousness on his view presents a relatively easy problem, while free will is presented as a serious challenge to naturalism. We suggest that with a certain shift of perspective on causality, free will problem might be just as tractable as the problem of consciousness., Porovnání Searlovy kontrastní pozice s vysvětlením vědomí a svobodné vůle je prováděno s cílem ukázat, že zatímco vědomí na jeho pohled představuje relativně snadný problém, zatímco svobodná vůle je prezentována jako vážný problém pro naturalismus. Navrhujeme, že s určitým posunem pohledu na kauzalitu by mohl být problém svobodné vůle stejně praktický jako problém vědomí., and Juraj Hvorecký
It has been argued that consciousness is not possible without peripheral self-consciousness; i.e., without an implicit awareness of oneself as the subject of one’s mental state. My purpose is to undermine this view. I contend that a subject’s first-personal access to her conscious mental states and an awareness of them as hers, along with a particular approach to consciousness according to which a subject cannot be unconsciously conscious of things motivate the view that consciousness is not possible without self-consciousness. In order to undermine this view I argue that not all conscious states are accompanied by a sense of mineness. I also reject the reasons for endorsing an approach to consciousness according to which a subject cannot be unconsciously conscious of things. Then I critically examine Kriegel’s arguments for the dependence of consciousness on self-consciousness based on the first-personal access a subject has to her conscious mental states and discuss the difficulties involved., To bylo argumentoval, že vědomí není možné bez periferního self-vědomí; tj. bez implicitní informovanosti o sobě jako o předmětu duševního stavu. Mým cílem je podkopat tento názor. Tvrdím, že první osobní přístup subjektu k jejím vědomým duševním stavům a jejich povědomí o nich, spolu s konkrétním přístupem k vědomí, podle něhož subjekt nemůže být podvědomě vědomi věcí, motivuje názor, že vědomí není možné bez sebe. -vědomí. Abych podcenil tento názor, argumentuji, že ne všechny vědomé stavy jsou doprovázeny smyslem pro jemnost. Odmítám také důvody pro podporu přístupu k vědomí, podle něhož subjekt nemůže nevědomě uvědomovat věci. Pak kriticky zkoumám Krieglovy argumenty pro závislost vědomí na sebevědomí založeném na prvním osobním přístupu subjektu k jejím vědomým duševním stavům a projednávaným problémům., and Sinem Elkatip Hatipoğlu
According to the two-dimensional argument against materialism, developed by David Chalmers, the conceivability of zombies entails primary possibility, and the primary possibility of zombies entails further secondary possibility. I argue that the move from the conceivability to primary possibility of zombies is unjustified. Zombies are primarily impossible despite being conceivable if the corresponding phenomenal and microphysical concepts have coinciding primary intensions (refer to the same properties in all possible worlds considered as actual) despite being distinct concepts. But there is no good reason to think that phenomenal and microphysical concepts cannot have coinciding primary intensions despite being distinct concepts. As I argue, this conclusion follows from reflection on special cognitive features of phenomenal concepts.
This paper shows that there is a quantum-physical and evolution-biological perspective for (libertarian) free will, and that the so-called scientific arguments against it are in reality metaphysical arguments and insufficient. The paper also develops the idea of a nonphysical organ of higher organisms: the Domindar (Detector of macroscopic indetermination, and restrictor)., Tento článek ukazuje, že existuje kvantově-fyzikální a evolučně-biologická perspektiva pro (libertariánskou) svobodnou vůli a že tzv. Vědecké argumenty proti ní jsou ve skutečnosti metafyzické argumenty a nedostatečné. Příspěvek také rozvíjí myšlenku nefyzického orgánu vyšších organismů: Domindara (detektor makroskopické neurčitosti a omezovače)., and Uwe Meixner
The article reflects on influential views of the mind that come from cognitive science and seem to undermine the traditional philosophical view that the mind is simply unified and transparent to itself. Specifical y, the modularity thesis is presented, along with its important modifications and criticisms, suggesting that the apparent unity can be ascribed only to higher cognition, if at all. Various theories of why the mind seems to be unified while being composed of autonomous modules are discussed. The overview results in the conclusion that our linguistic capacity plays a prominent role in the unity of the mind., Článek reflektuje vlivné pohledy na mysl, které pocházejí z kognitivní vědy a zdánlivě podkopávají tradiční filosofický názor, že mysl je jednoduše sjednocená a transparentní. Specifická y, modulační práce je představena, spolu s jeho důležitými modifikacemi a kritiky, navrhnout, že zdánlivá jednota může být připisována jen k vyššímu poznání, jestliže vůbec. Diskutovány jsou různé teorie, proč se mysl zdá být sjednocená, zatímco jsou složeny z autonomních modulů. Výsledkem je závěr, že naše jazykové schopnosti hrají v jednotě mysli významnou roli., and Martin Vraný
In the paper, I discuss Robert Kirk’s attempt to refute the zombie argument against materialism by demonstrating, “in a way that is intuitively appealing as well as cogent”, that the idea of phenomenal zombies involves incoherence. Kirk’s argues that if one admits that a world of zombies z is conceivable, one should also admit the conceivability of a certain transformation from such a world to a world z* that satisfies a description D, and it is arguable that D is incoherent. From which, Kirk suggests, it follows that the idea of zombies is incoherent. I argue that Kirk’s argument has several minor deficiencies and two major flaws. First, he takes for granted that cognitive mental states are physical (cognitive physicalism), although a zombist is free to—and would better—reject this view. Second, he confuses elements of different scenarios of transformation, none of which results in the incoherent description D.
Searle’s conception of ontological emergence is a basis for his explanation of mind and consciousness in the physical world. In this article, I try to show that a closer examination uncovers some possible ambiguities in Searle’s conception of emergence. First, I try to show that Searle’s distinction between emergent1 and emergent2 leads to a distinction between a strong and a weak interpretation of a causal consequence of interactions among constitutive entities and that from this point of view the existence of emergent2 is improbable only in the strong sense. Second, I attempt to clarify Searle’s distinction between explanation and deduction of consciousness in his claim for the non-deducibility of consciousness . At the end I try to show in what sense is Searle’s concept of emergence loaded with a form of mechanicism, one which is being abandoned in more recent ontological conceptions., Searleovo pojetí ontologického vzestupu je základem pro jeho vysvětlení mysli a vědomí ve fyzickém světě. V tomto článku se snažím ukázat, že bližší zkoumání odhaluje některé možné nejasnosti v Searlově pojetí vzniku. Nejprve se snažím ukázat, že Searleův rozdíl mezi vznikajícím1 a vznikajícím2 vede k rozlišení mezi silným a slabým výkladem příčinných důsledků interakcí mezi konstitutivními entitami a že z tohoto hlediska je existence vznikajícího2 nepravděpodobná pouze v silných smyslu. Za druhé, snažím se objasnit Searleovo rozlišení mezi vysvětlení a dedukcívědomí v jeho tvrzení o neodvoditelnosti vědomí. V závěru se snažím ukázat, v jakém smyslu je Searleův koncept vzniku naplněn formou mechanismu, který je opuštěn v novějších ontologických koncepcích., and Vladimír Havlík
The paper starts from a Searlean dilemma - we are bound to view consciousness as ultimately explicable by scientific means, yet science appears to give us no means for explaining the specificity of consciousness - and presents what I see as a plausible though speculative story for avoiding the brunt of the dilemma. The basic idea is (a) that consciousness, or anticipations of it, should be seen as pervasive throughout the biosphere; (b) that the biosphere, following Gerald Edelman, can be seen as the sphere of meta-systems irreducible to purely physical particles and forces; and (c) that it is plausible to view ''full waking consciousness'' as occurring at a very high level of meta-systematicity; with the conclusion (d) that full waking consciousness is both an expectable outcome of the biogenic forces and, in virtue of how it combines them, a very singular case., Příspěvek vychází ze Searleanovy dilema - jsme povinni vnímat vědomí jako nakonec vysvětlitelné vědeckými prostředky, ale zdá se, že věda nám neposkytuje žádné prostředky pro vysvětlení specifičnosti vědomí - a prezentuje to, co vidím jako věrohodný, i když spekulativní příběh, aby se vyhnul nápor dilematu. Základní myšlenkou je (a) že vědomí či očekávání by mělo být vnímáno jako všudypřítomné v celé biosféře; (b) že biosféra, následovaná Geraldem Edelmanem, může být považována za sféru meta-systémů ireducibilních na čistě fyzikální částice a síly; a (c) že je věrohodné vnímat ,,plné vědomí'', jak se vyskytuje na velmi vysoké úrovni meta-systematiky; se závěrem (d), že plné bdělé vědomí je očekávaným výsledkem biogenních sil a v důsledku toho, jak je kombinuje, velmi zvláštní případ., and Pokorný, Martin
This paper is a critical appraisal of the most recent attempt from cognitive science in general, developmental and evolutionary biology in particular, to understand the nature and mechanisms underlying consciousness as proposed by Anton J.M. Dijker. The proposal, briefly stated, is to view consciousness as a neural capacity for objec- tivity. What makes the problem of consciousness philosophically and scientifically challenging may be stated as follows: If consciousness has a first-person ontology and our best scientific theories have a third-person ontology, how can we come up with a satisfactory theory? Moreover, if the reduction of one to the other is impossible, what are we supposed to do? By neglecting what Chalmers calls the ''hard problem'' of consciousness, Dijker’s proposal seems unable to respond to the foregoing questions, and these questions, I maintain, are the very motivations that most of us have when we inquire about consciousness., Tento článek je kritickým posouzením posledního pokusu o kognitivní vědu obecně, zejména vývojové a evoluční biologie, pochopit podstatu a mechanismy, které jsou základem vědomí, jak navrhl Anton JM Dijker. Návrh, stručně řečeno, je vnímat vědomí jako neurální schopnost objektivity. Co dělá problém vědomí filozoficky a vědecky náročný, lze říci následovně: Pokud má vědomí první ontologii člověka a naše nejlepší vědecké teorie mají ontologii třetí osoby, jak můžeme přijít s uspokojivou teorií? Pokud je navíc redukce jednoho na druhého nemožná, co máme dělat? Zanedbáním toho, co Chalmers nazývá ,,tvrdým problémem'' vědomí, se zdá, že Dijkerův návrh nedokáže odpovědět na výše uvedené otázky, and John Ian K. Boongaling