Physicalism demands an explication of what it means for something to be physical. But the most popular way of providing one—viz., characterizing the physical in terms of the postulates of a scientifically derived physical theory—is met with serious trouble. Proponents of physicalism can either appeal to current physical theory or to some future physical theory (preferably an ideal and complete one). Neither option is promising: currentism almost assuredly renders physicalism false and futurism appears to render it indeterminate or trivial. The purpose of this essay is to argue that attempts to characterize the mental encounter a similar dilemma: currentism with respect to the mental is likely to be inadequate or contain falsehoods and futurism leaves too many significant questions about the nature of mentality unanswered. This new dilemma, we show, threatens both sides of the current debate surrounding the metaphysical status of the mind.
A comparison of Searle’s contrasting position on explaining consciousness and free will is conducted with an aim to show that while consciousness on his view presents a relatively easy problem, while free will is presented as a serious challenge to naturalism. We suggest that with a certain shift of perspective on causality, free will problem might be just as tractable as the problem of consciousness., Porovnání Searlovy kontrastní pozice s vysvětlením vědomí a svobodné vůle je prováděno s cílem ukázat, že zatímco vědomí na jeho pohled představuje relativně snadný problém, zatímco svobodná vůle je prezentována jako vážný problém pro naturalismus. Navrhujeme, že s určitým posunem pohledu na kauzalitu by mohl být problém svobodné vůle stejně praktický jako problém vědomí., and Juraj Hvorecký
It has been argued that consciousness is not possible without peripheral self-consciousness; i.e., without an implicit awareness of oneself as the subject of one’s mental state. My purpose is to undermine this view. I contend that a subject’s first-personal access to her conscious mental states and an awareness of them as hers, along with a particular approach to consciousness according to which a subject cannot be unconsciously conscious of things motivate the view that consciousness is not possible without self-consciousness. In order to undermine this view I argue that not all conscious states are accompanied by a sense of mineness. I also reject the reasons for endorsing an approach to consciousness according to which a subject cannot be unconsciously conscious of things. Then I critically examine Kriegel’s arguments for the dependence of consciousness on self-consciousness based on the first-personal access a subject has to her conscious mental states and discuss the difficulties involved., To bylo argumentoval, že vědomí není možné bez periferního self-vědomí; tj. bez implicitní informovanosti o sobě jako o předmětu duševního stavu. Mým cílem je podkopat tento názor. Tvrdím, že první osobní přístup subjektu k jejím vědomým duševním stavům a jejich povědomí o nich, spolu s konkrétním přístupem k vědomí, podle něhož subjekt nemůže být podvědomě vědomi věcí, motivuje názor, že vědomí není možné bez sebe. -vědomí. Abych podcenil tento názor, argumentuji, že ne všechny vědomé stavy jsou doprovázeny smyslem pro jemnost. Odmítám také důvody pro podporu přístupu k vědomí, podle něhož subjekt nemůže nevědomě uvědomovat věci. Pak kriticky zkoumám Krieglovy argumenty pro závislost vědomí na sebevědomí založeném na prvním osobním přístupu subjektu k jejím vědomým duševním stavům a projednávaným problémům., and Sinem Elkatip Hatipoğlu
This study discusses the limits of Marx’s reinterpretation of Hegel’s conception of dialectics as a self-mediation of the fundamental by way of historical reality: we will show Marx’s disessentialisation of the (already quite monistic) Hegelian absolute spirit, and the consequences of Marx’s conception of consciousness as of a conscious being for the concept of culture, reduced that is to interest-conditioned, “ideological” praxis and its self-reflection. The study thus subjects to criticism the reduction of objectivi¬ty to totality in György Lukács, the founder of modern western Marxism; it points to the residuum (in no way objectively unlicensed) of self-positing subjecti¬vism in his “class-consciousness”; and it compares this immanentist conception with, on the one hand, the utopian conception of Ernst Bloch, foreshadowing Derrida’s stress on the auto criti¬cism of Marxism as a philosophy of the historicity of categories (as Lukács himself theo¬retically understood it!), and, on the other hand, with the dialectical non identity of the possible of Theodor W. Adorno. By reflecting on Marx’s concept of (historical) consciousness (of conscious Being) through critical insight into its most (in our view) signi¬ficant interpretations of the 20th century, the study attempts to capture the limi¬ts of the monistically-conceived dialectic for democratic social pra¬xis, preserving the “principle of hope” in the openness of the unsubsumable individual.
According to the two-dimensional argument against materialism, developed by David Chalmers, the conceivability of zombies entails primary possibility, and the primary possibility of zombies entails further secondary possibility. I argue that the move from the conceivability to primary possibility of zombies is unjustified. Zombies are primarily impossible despite being conceivable if the corresponding phenomenal and microphysical concepts have coinciding primary intensions (refer to the same properties in all possible worlds considered as actual) despite being distinct concepts. But there is no good reason to think that phenomenal and microphysical concepts cannot have coinciding primary intensions despite being distinct concepts. As I argue, this conclusion follows from reflection on special cognitive features of phenomenal concepts.
This paper shows that there is a quantum-physical and evolution-biological perspective for (libertarian) free will, and that the so-called scientific arguments against it are in reality metaphysical arguments and insufficient. The paper also develops the idea of a nonphysical organ of higher organisms: the Domindar (Detector of macroscopic indetermination, and restrictor)., Tento článek ukazuje, že existuje kvantově-fyzikální a evolučně-biologická perspektiva pro (libertariánskou) svobodnou vůli a že tzv. Vědecké argumenty proti ní jsou ve skutečnosti metafyzické argumenty a nedostatečné. Příspěvek také rozvíjí myšlenku nefyzického orgánu vyšších organismů: Domindara (detektor makroskopické neurčitosti a omezovače)., and Uwe Meixner
The article reflects on influential views of the mind that come from cognitive science and seem to undermine the traditional philosophical view that the mind is simply unified and transparent to itself. Specifical y, the modularity thesis is presented, along with its important modifications and criticisms, suggesting that the apparent unity can be ascribed only to higher cognition, if at all. Various theories of why the mind seems to be unified while being composed of autonomous modules are discussed. The overview results in the conclusion that our linguistic capacity plays a prominent role in the unity of the mind., Článek reflektuje vlivné pohledy na mysl, které pocházejí z kognitivní vědy a zdánlivě podkopávají tradiční filosofický názor, že mysl je jednoduše sjednocená a transparentní. Specifická y, modulační práce je představena, spolu s jeho důležitými modifikacemi a kritiky, navrhnout, že zdánlivá jednota může být připisována jen k vyššímu poznání, jestliže vůbec. Diskutovány jsou různé teorie, proč se mysl zdá být sjednocená, zatímco jsou složeny z autonomních modulů. Výsledkem je závěr, že naše jazykové schopnosti hrají v jednotě mysli významnou roli., and Martin Vraný
Stať analyzuje Freudovu méně známou práci Projekt vědecké psychologie a pokouší se ukázat, že v kontextu jeho psychoanalytických prací se jedná o zcela ojedinělý počin. Freudův Projekt je především snahou založit teorii lidské mysli, jež by měla empirickou oporu v neurofyziologii (psychofyzice), která v té době dominovala vědeckému výzkumu, a mohla vysvětlit elementární klinické poznatky. Stať představuje základní principy takto pojaté neurofyziologie mysli, rozlišuje tři funkčně odlišné typy neuronů, resp. neuronových sítí a soustřeďuje se na Freudovo chápání pojmu vědomí na úrovni neurofyziologického výkladu. Cílem je ukázat, že Freudův přístup k teorii vědomí anticipuje některé pozdější neurovědecké poznatky, připomíná hledání neurofyziologických korelátů vědomí, má některé charakteristiky emergentismu a někteří současní, zvláště neuropsychoanalyticky orientovaní autoři, nacházejí v tezích Projektu řadu styčných bodů se současným neurovědeckým výzkumem., The paper analyzes Freud's little-known manuscript Project for a Scientific Psychology and attempts to show that in the context of his psychoanalytic issues the Project is completely unique piece. Freud's aim here is to establish a theory of human mind, which would be empirically supported by neurophysiology (psychophysics) prevailing in the scientific research at that time and could explain the fundamental clinical knowledge. First the basic principles of his concept of neurophysiology of mind are introduced, three functionally distinct types of neurons and neuronal networks distinguished, and then Freud's understanding of the concept of consciousness at the level of neurophysiological interpretation is articulated. The aim is to show that Freud's approach to the theory of consciousness anticipates some of the later neuroscientific knowledge. It reminds us a quest for neurophysiological correlates of consciousness and has some characteristics of emergentism. Some contemporary, especially neuropsychoanalytically minded authors find in the theses of the Project number of points common to the current neuroscientific research., Michal Polák., and Obsahuje seznam literatury
The article presents, in an integrated form, the main lines of Hejdánek’s thinking regarding ideology. It is based on published and unpublished texts and on sound recordings from his “apartment” seminars. Hejdánek does not approach ideology as being a fixed, ready-made system of tenets or dogmas, instead seeking a deeper understanding of the ideological mode of thought. The rise of ideologies is, according to him, a modern phenomenon, and Hejdánek considers it to be a kind of reprise of the myth in the modern age. He shows what is the precondition for the possibility of ideology, how ideology conditions human consciousness and how we can free ourselves from its power. According to Hejdánek, the starting point for this does not lie in a struggle with ideology on its own turf. Ideology can be overcome only by something that stands in radical opposition against it – that is, by the development of people into spiritual beings by way of truth, conscience and faith. and Článek v ucelené podobě představuje hlavní myšlenkové linie Hejdánkova uvažování o ideologii. Opírá se o vydané i nevydané texty a o zvukové záznamy bytových seminářů. Hejdánek nezkoumá ideologii jako určitý hotový systém pouček či dogmat, ale sestupuje k hlubším předpokladům ideologického způsobu myšlení. Vzestup ideologií je podle něj teprve novověký fenomén a Hejdánek jej pokládá za jakousi novodobou reprízu mýtu. Odhaluje, co je podmínkou možnosti ideologie, čím si ideologie podmaňuje lidské vědomí a jak se můžeme vysvobozovat z její moci. Východisko podle Hejdánka nespočívá v souboji s ideologií jejími vlastními prostředky. Ideologie může být překonána jedině něčím, co se postaví do radikálního protikladu proti jakékoli ideologičnosti – tedy rozvojem člověka jako duchovní bytosti skrze pravdu, svědomí a víru.
O příčinách svého chování v běžném životě zpravidla nepřemýšlíme, pokud k tomu nemáme závažný důvod. Zájem o příčiny může vzbudit výzkumníkův (terapeutův) dotaz či situace, kdy je motiv našeho jednání rozhodující například proto, abychom mohli mít pocit úspěchu nebo naše chování hodnotit jako morální. Námi atribuované příčiny vlastního jednání se nemusí nutně shodovat s příčinami skutečnými. Nikdy neznáme všechny vlivy působící na naše chování a proces usuzování o jeho příčinách je vždy interpretačním procesem ovlivněným nejen dostupnými informacemi, ale i typem položené otázky, naším vzděláním, obrannými mechanismy, způsobem uvažování atd. O příčinách svého jednání často usuzujeme až zpětně a naše usuzování mohou ovlivnit nedostatky naší paměti i způsob výběru vzpomínek, kterými se budeme zabývat. Usuzování o příčinách není obvykle zdlouhavým racionálním procesem, ve kterém zvažujeme všechny dostupné informace. Typicky využíváme rychlejších a efektivnějších heuristik, což bývá vzhledem k časovému i kapacitnímu omezení vědomého zpracování vhodnější.
Některé informace o příčinách jednání jsou přístupné pouze nám (prostřednictvím introspekce), jiné mají i ostatní lidé (např. sdílené kauzální teorie v naší společnosti). Obecně máme sklon přeceňovat právě introspektivní informace, kvůli jejich „autentičnosti“. I když neznáme klíčový vliv na naše chování, nemusí nám to bránit ve schopnosti o příčinách svého chování vypovídat, ani v přesvědčení, že tyto příčiny známe. Zdá se, že pro naše usuzování není podstatné, zda jsme si daný podnět uvědomili či nikoliv, ale to, zda věříme, že tento podnět na nás může působit. and We do not commonly think about the causes of our behaviour in everyday life except when we have a relevant reason. Our interest in causes of our behaviour may be raised by researcher’s (or a therapist’s) question or by the situation when the motive of our action is critical, for example, for feelings of achievement or for evaluating our behaviour as moral. Attributed causes of our behaviour may not be the same as its real causes. We never know all the influences upon our behaviour. The process of reasoning about causes is an interpretative one and is affected not only by accessible information but also by the type of question asked, our education, defence mechanisms, our way of reasoning, etc. We often reason about these causes retrospectively and our reasoning is thus affected by memory deficiencies and by the way we choose which memories to deal with. Reasoning about causes is usually not a time-consuming rational process, when we consider all available information. We typically employ quicker and more effective heuristics, which is optimal because of the lack of time and cognitive processing resources available.
Some information about the causes of our action is accessible to us only through introspection. Other information is possessed by other people, e.g. shared causal theories. We tend to overestimate introspective information because of its “authenticity”. Even though we may not know the crucial influences on our behaviour, this may not prevent us from being able to report on the causes and from being convinced that we know the actual causes. So it seems that it is not fundamental whether we become aware of the causal stimulus or not, but whether we believe that this stimulus influenced us.