Tento článek pojednává o problému cetérů nedaří zastavit. Přitom důsledky obezity jsou značné: zhoršování zdravotního stavu a ekonomické ztráty. V poslední 40 letech došlo ke znatelnému pokroku ve vývoji teoretických poznatků o obezitě. Významným posunem je to, že obezita začala být nahlížena jako komplexní a dynamický problém, který je výsledkem působení mnoha faktorů, z nichž mnohé byly a stále jsou opomíjeny (zejména socioenvironmentální faktory) a přetrvává zažitý biomedicínský přístup, který neřeší problém jako celek a nepřináší tak žádné zlepšení. Je tedy nutné, aby tvůrci politik začaly tyto nové poznatky reflektovat, aby došlo k revizi dosavadních postupů řešení problému obezity a aby byl problém řešen systémově, tj. cestou víceúrovňové a víceoborové spolupráce se zapojením širokého okruhu aktérů i ze strany soukromého a občanského sektoru., This article deals with a problem of worldwide obesity epidemic, whose growing trend over considerable endeavour of many participants goes badly to a stop. Withal consequences of obesity are considerable: worsening of health and economic waste. In last 40 years it has come to a considerable progress in the development of theoretical knowledge in obesity. There is a significant shift: the obesity has begun to be regarded as a complex dynamic problem, which results from the coincidence of many factors, from which many of them have been neglected (especially socio-environmental factors), and there still persists the biomedical approach, which does not solve the problem as a whole and therefore brings no improvement. It is necessary, that the policy makers begin to reflect these new knowledge, that the present practices of solving the problem of obesity is being revised, and that the problem is being solved en route of systems- oriented multilevel and multi-sector cooperation with involvement of wide range of actors also from the private and civil sector., Kristýna Přibylová, and Literatura
Cílem práce je shrnout základní údaje týkající se myelinizace mozku dítěte v různých obdobích zrání mozku s určením časových milníků usnadňujících její praktické hodnocení. V další řadě se autoři zabývají možnostmi zobrazení procesu myelinizace mozku v dětském věku ve vztahu k její dynamice, variabilitě a souvisejícím patologickým nálezům především v zobrazení pomocí magnetické rezonance., The goal is to summarize the basic data relating to the myelination of child's brain at different periods of the maturation of the brain, identifying the time milestones to facilitate its practical evaluation. In the next series, the authors display options of imaging the process of myelination of the brain in children in relation to its dynamics, variability and related pathological findings by the magnetic resonance mainly., Martin Kynčl, Blanka Prosová, Eliška Mlynářová, Martina Ptáčníková, and Literatura
Cíl: Popsat profil nemocných s akutním srdečním selháním (ASS) z pohledu přednemocniční péče v České republice. Metodika: Data pochází z registru Zdravotnické záchranné služby (ZZS) Jihomoravského kraje z období leden 2010–prosinec 2011. Byl proveden konsekutivní sběr nemocných s podezřením na ASS. Vyloučeni byli nemocní po kardiopulmonální resuscitaci nebo zemřelí před příjezdem ZZS nebo pacienti s dominantně extrakardiální příčinou dušnosti. Srovnáni jsou nemocní transportovaní do nemocnice oproti pacientům léčeným ambulantně. Cílovým parametrem je 30denní celková mortalita. Výsledky: Z celkového počtu 131 798 nemocných bylo podezření na ASS vysloveno ve 1 964 (1,5 %) případech. Konečná diagnóza ASS byla nakonec stanovena u 1 310 pacientů, kteří byli transportováni do nemocnice s předpokladem hospitalizace. Ambulantně bylo ošetřeno 35 nemocných. Průměrný věk celé populace byl 78 let, nejčastější komorbiditou byla hypertenze (67,0 %), u téměř poloviny jsou do doby předání do nemocnice přítomny známky plicního edému (46,4 %). Ambulantně léčení nemocní jsou častěji muži (71,4 % vs 49,1 %), mají menší výskyt komorbidit a nevykazují známky těžší respirační insuficience (kyslíková saturace 96 % oproti 87 %, žádné známky plicního edému). Nejčastěji aplikovaným lékem v přednemocniční péči u pacientů s podezřením na ASS je furosemid (74,0 %). Jednoměsíční mortalita souboru dosahovala 20,7 %. Závěr: ASS představuje 1,5 % všech volání ZZS pro akutní potíže, většina nemocných je transportována do nemocnice s předpokladem hospitalizace. Časná mortalita nemocných je vysoká. Klíčové slova: akutní – srdeční selhání – úmrtnost – zdravotnická záchranná služba, Purpose: To describe the profile and management of patients with acute heart failure (AHF) in pre‑hospital care in the Czech Republic. Methods: Registry data of the Emergency Medical System (EMS) of the South Moravian region of Czech Republic were used. Patients with suspected AHF were enrolled consecutively during the period of January 2010–December 2011. Excluded were patients who died or had cardiac arrest before the arrival of EMS and those who presented with dyspnea of dominantly extra-cardiac etiology. We compared patients who were transported to the hospital with those treated in an outpatient setting. Overall mortality within the first 30 days after the initial EMS contact was assessed as a main endpoint. Results: From the 131,798 of patients who called EMS, 1,964 (1.5%) of cases were suspected of having AHF. The diagnosis of AHF was determined in 1,310 patients who were transported to the hospital; 35 were treated in Outpatients. The mean age of the study population was 78 years, the most common comorbidity was hypertension (67.0%) and almost one half of the study population had signs of pulmonary edema before being admitted to hospital (46.4%). Patients not transported to hospital were more frequently of male gender (71.4% vs. 49.1%), with lower incidence of comorbid conditions and did not have signs of respiratory distress (oxygen saturation 96% vs. 87% in those transported to the hospital; no signs of pulmonary edema). The most common drug used in pre‑hospital care in patients with suspected AHF was furosemide (74.0% patients). The 30-day mortality rate of the whole study population reached 20.7%. Conclusion: AHF represents 1.5% of all emergency calls due to acute symptoms. The vast majority of the patients are transported to the hospital with the assumption of hospitalization. Early mortality rates of these patients are high. Keywords: acute – heart failure – survival – emergency medical system, and Svoboda J., Felšöci M., Littnerová S., Pařenica J., Pavlušová M., Jarkovský J., Špinar J.
Incidence tromboembolické nemoci (TEN) u pacientů s mnohočetným myelomem (MM) je významně zvýšena, riziko TEN je dále zvýšeno během indukční chemoterapie, zejména pokud je použita kombinace thalidomidu nebo lenalidomidu s prednisonem nebo vysokou dávkou dexametazonu, zatímco terapie obsahující bortezomib není spojena s rizikem trombotických komplikací. Efektivita farmakologické tromboprofylaxe s použitím nízkomolekulárního heparinu (LMWH), acetylsalicylové kyseliny (ASA) nebo warfarinu byla prokázána v řadě nerandomizovaných srovnávacích studií a nyní jsou čerstvě k dispozici výsledky jedné randomizované studie. U pacientů s MM je během indukční terapie obsahující thalidomid nebo lenalidomid v kombinaci s kortikoidy a/nebo anthracykliny doporučena farmakologická tromboprofylaxe. Nízkomolekulární hepariny jsou preferované u většiny pacientů, pacientům s mechanickou chlopenní náhradou by měl být podáván warfarin. ASA je považována za rozumnou alternativu, zejména pro pacienty s další indikací protidestičkové léčby. Optimální léčba TEN u pacientů s MM nebyla určena, nicméně, stejný přístup jako u jiných pacientů s malignitou se jeví jako nejvhodnější. Tito pacienti by měli být léčeni po dobu 6 měsíců LMWH. Počáteční terapeutická dávka může být po měsíci snížena na 2/3–3/4. Po 6 měsících by měla být další léčba přehodnocena a měla by být zvážena následná dlouhodobá léčba LMWH nebo warfarinem, pokud není dosaženo kompletní remise MM., The incidence of venous thromboembolism (VTE) is markedly increased in patients with multiple myeloma (MM); furthermore, the risk of VTE is increased during the induction phase of therapy, especially if a combination of thalidomide or lenalidomide with high dose dexamethasone or prednisone is used, while therapy containing bortezomib is not associated with risk of thrombotic complications. The effectiveness of pharmacological thromboprophylaxis using low-molecular-weight heparin (LMWH), acetylsalicylic acid (ASA) or warfarin has been demonstrated in numerous non-randomized comparative studies, and the results of one randomized trial are recently available. Pharmacological thromboprophylaxis is recommended in patients with MM during the induction therapy containing thalidomide or lenalidomide combined with corticosteroids and/or anthracyclines. LMWH is the preferred mode of thromboprophylaxis in most patients; warfarin should be used in patients with mechanical heart valve. ASA is considered as a reasonable alternative, especially for patients with another indication of antiplatelet therapy. The optimal therapy of VTE in patients with MM is not well established; however, the same approach as in other patients suffering from malignancy seems to be suitable. These patients should be treated with LMWH for the first 6 months. The initial therapeutic dose can be reduced to 2/3–3/4 after one month. The therapy should be reevaluated after 6 month and subsequent long-term therapy using LMWH or warfarin should be considered, unless complete remission of myeloma is reached., Petr Kessler, and Lit.: 39
Objective: A prospective study was performed to determine the relation between plasma N-terminal pro brain natriuretic peptide (NT-proBNP) levels and short- and long-term mortality in patients with acute heart failure (AHF). Settings: 1st Department of Medicine, Institute of Clinical Biochemistry and Diagnostics, Institute of Clinical Immunology and Allergology, Charles University Prague, Medical Faculty and Faculty Hospital Hradec Králové. Methods: NT-proBNP levels were measured at time of admission in 92 consecutive patients with AHF. Results: During one-year follow-up, 32 patients died. Mean levels of NT-proBNP were signifi cantly lower among the survivors (NT-proBNP: 7 855.4 ± 9 919.9 ng/l, vs.15 470.6 ± 11 273.1, p < 0.001). Hazard ratio (HR) for death from any cause for the patients with NT-proBNP levels above median as compared with those with NT-proBNP below median was 2.91 (0.84–10.10) for 7-day, 3.58 (1.17–11.1) for 28-day, and 3.76 (1.49–9.55): for 1-year mortality. Conclusions: NT-proBNP levels are elevated in acute heart failure, NT-proBNP is also the marker of short- and long-term mortality in acute decompensated heart failure patients, and provides prognostic information above and beyond that provided by conventional cardiovascular risk factors., Cíl studie: Posoudit vztah mezi plazmatickou hladinou N-terminálního mozkového natriuretického peptidu (NT-proBNP) a parametry krátko- i dlouhodobé mortality pacientů s akutním srdečním selháním. Název a sídlo pracoviště: 1. interní klinika, Ústav klinické biochemie a diagnostiky, Ústav imunologie a alergologie, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice, Hradec Králové. Materiál a metody: V souboru 92 pacientů s akutním srdečním selháním byla změřena hladina NT-proBNP ze vzorku krve odebraného v době přijetí. Parametry krátko- i dlouhodobé mortality byly stanoveny z dat z následného jednoročního sledování vyšetřovaného souboru. Výsledky: V průběhu sledování klinického stavu do konce prvního roku 32 pacientů zemřelo. Průměrná hladina NT-proBNP byla u přeživších pacientů významně nižší (NT-proBNP: 7 855,4 ± 9 919,9 ng/l, vs 15 470,6 ± 11 273,1, p < 0,001). Hazard ratio (HR) pro úmrtí z jakékoliv příčiny u pacientů nad medián bylo 2,91 (0,84–10,10) pro 7denní, 3,58 (1,17–11,1) pro 28denní a 3,76 (1,49–9,55) pro jednoroční mortalitu. Závěr: Hladina NT-proBNP je významně zvýšena u pacientů s akutním srdečním selháním. Analýza ukázala, že hladiny NT-proBNP jsou u pacientů s akutním srdečním selháním ukazatelem krátko- i dlouhodobé mortality., Pudil Radek, Tichý M., Andrýs C., Bláha V., Vojáček J., and Lit.: 22
Výběr terapeutického postupu u konkrétního pacienta s metastatickým renálním karcinomem je obtížný a opírá se hlavně o charakteristiku nádoru, výkonnostní stav, komorbidity pacienta a předpokládanou toxicitu terapie. V poslední době bylo publikováno několik analýz, které identifikují prognostické faktory pro přežití nemocných léčených cílenými léky, jako jsou sunitinib, sorafenib, pazopanib, bevacizumab, temsirolimus a everolimus. Znalost těchto prognostických faktorů může napomoct ke správné volbě systémové terapie renálního karcinomu., Treatment selection is difficult in metastatic renal cell cancer. It is based mainly on tumour histology and biologic behaviour, patients characteristics such as comorbidities and performance status, and expected treatment toxicity. Several recently published studies have identified prognostic factors for patients treated with targeted agents including sunitinib, sorafenib, pazopanib, bevacizumab, temsirolimus, and everolimus. These prognostic factors should be considered when selecting the treatment strategy., Tomáš Büchler, and Lit.: 19
Úvod: Prognostický význam laboratorních parametrů asociovaných s postižením jater byl prokázán v mnoha studiích, nicméně jen málo prací sleduje prediktivní vliv jaterních enzymů u akutních koronárních syndromů (AKS). Cílem naší práce bylo zjistit prognostický vliv abnormalit funkčních jaterních testů u pacientů hospitalizovaných pro AKS s manifestním srdečním selháním. Metodika a výsledky: Z celkového souboru 8 818 pacientů v registru AHEAD (Acute Heart Failure Database) bylo vybráno 359 pacientů s diagnózou AKS a dostupnými hodnotami aspartátaminotransferázy (AST), alaninaminotransferázy (ALT), alkalické fosfatázy (ALP) a gamaglutamyltransferázy (GGT). Výskyt abnormálních hodnot zkoumaných laboratorních parametrů v našem souboru byl následující – AST u 71,3 %, ALT u 55,2 %, ALP u 11,7 % a GGT u 31,8 % pacientů. S krátkodobou (30denní) celkovou mortalitou byly významně asociovány abnormální hodnoty AST a ALT, zatímco dlouhodobou celkovou mortalitu signifikantně ovlivňovaly abnormality AST, ALP a GGT. Závěr: I přes vývoj moderních biomarkerů myokardiální ischemie zůstává role funkčních jaterních testů díky jejich snadné proveditelnosti a cenové dostupnosti v diagnostice infarktu myokardu nezastupitelná. Jak však naznačují výsledky naší studie, neméně důležitý je i jejich prediktivní význam., Introduction: The prognostic significance of the laboratory parameters associated with hepatic impairment has been proven in many studies. However, only a few of them focused on the predictive value of liver enzymes in acute coronary syndromes (ACS). The aim of our study was to evaluate the prognostic significance of abnormal liver function tests in patients hospitalised with ACS and concomitant acute heart failure. Methods and results: Of 8,818 patients included in the AHEAD (Acute Heart Failure Database) registry, 359 patients had ACS on admission and complete records on aspartate aminotransferase (AST), alanine aminotransferase (ALT), g‑glutamyltransferase (GGT), and alkaline phosphatase (ALP) serum levels. The incidence of abnormalities was as follows – AST in 71.3%, ALT in 55.2%, ALP in 11.7% and GGT in 31.8%. A significant association with short‑term (30-day) mortality was found in AST and ALT. A significant influence of AST, ALP and GGT was found in the case of long‑term mortality. Conclusion: Despite the development of modern myocardial ischaemia biomarkers, the role of liver function tests due to their high accessibility and affordability remains irreplaceable. As indicated by our study, the predictive value of liver enzymes is also highly important., and Vyskočilová K., Špinarová L., Špinar J., Vítovec J., Littnerová S., Mikušová T., Pařenica J., Jarkovský J.
Vyšetření pomocí průtokové cytometrie (FC) je prováděno pouze u omezeného počtu osob s monoklonální gamapatií (MG), přestože v posledních letech bylo provedeno množství analýz prokazujících její prognostický význam. Hlavní uplatnění imunofenotypizace u MG je v rámci: 1. diferenciální diagnostiky, 2. stanovení rizika progrese u MGUS a asymptomatického MM (aMM), 3. analýzy prognostických markerů a 4. detekce minimální reziduální nemoci u pacientů s MM. Multiparametrická průtoková cytometrie by proto měla být zařazena mezi rutinní vyšetřovací metody u pacientů s monoklonálními gamapatiemi., Flow cytometry (FC) analysis is performed only in a limited number of subjects with monoclonal gammopathy (MG), although in recent years have been published a number of analysis showing its prognostic importance. Main applications of immunophenotypisation in MGs are (1) differential diagnosis, (2) determination the risk of progression in MGUS and asymptomatic MM (aMM), (3) analysis of prognostic markers, and (4) detection of minimal residual disease in patients with MM. Multiparameter flow cytometry then should be included as a routine assay in monoclonal gammopathy patients., Kovářová L., Hájek R, and Lit.: 34