Cieľ: Zámerom štúdie bolo zistiť ako seniori žijúci v domácom prostredí a seniori žijúci v sociálnom zariadení vnímajú kvalitu svojho života z pohľadu nezávislosti v aktivitách denného života. Metódy: Zvolili sme medzinárodný dotazník pre meranie kvality života WHOQOL-BREF a Barthelovej test ADL. Seniori z domáceho prostredia vypĺňali dotazník doručený prostredníctvom sestier ADOS a seniori v sociálnom zariadení vyplnili dotazník doručený prostredníctvom sestier pracujúcich v sociálnom zariadení. Vzorku tvorilo 140 seniorov. Výsledky: Štatistickou analýzou sa nepotvrdil štatisticky významný vzťah medzi seniormi z domáceho prostredia a seniormi zo sociálneho zariadenia v subjektívnom vnímaní kvality života, fyzickým stavom v závislosti na sebestačnosti v aktivitách denného života. Závery: Zistené výsledky môžu uplatniť zdravotnícki pracovníci v geriatrickom ošetrovateľstve., Aim: The aim of this study is to explore the attitude of the elderly receiving health care at home and those living in care homes towards their quality of life in activities of daily living. Methods: In our study we used the internationally-known WHOQOL-BREF Questionnaire and the Barthel index of activities of daily living (ADL). The elderly living at home received the questionnaire from visiting nurses, residents of care homes from the nurses working in the care home. The study sample consisted of 140 elderly people. Results: Statistical analysis did not confirm statistically significant difference in the attitude of the elderly living at home and those living in care homes towards their quality of life in daily activities. Conclusion: The results of our study may be useful for nurses with geriatric nursing career., Jana Virgulová, Darina Schedová, and Literatura
Studie se snaţí zodpovědět otázku, jak vnímají, proţívají a hodnotí svou kvalitu ţivota ţeny v období mateřství. Nepouţívá však běţný dotazník, jehoţ znění je stejné pro všechny ţeny a je tedy zaměřen na neexistující „průměrnou ţenu“. Naopak vyuţívá individualizovaného přístupu, kdy ţena můţe sama nadefinovat a poté zhodnotit ty oblasti ţivota a ţivotní cíle, na nichţ právě jí záleţí. Cíl: 1. vyzkoušet metodu SEIQoL (Schedule for the Evaluation of Individual Quality of Life) v mateřství, 2. identifikovat spektrum jejich ţivotních cílů a míru jejich naplňování, 3. stanovit kvalitu jejich ţivota, 4. zjistit vztah mezi uváděnou kvalitou ţivota a volbou ţivotních cílů. Metodika: Metoda SEIQoL v úpravě J. Křivohlavého (2001), statistická analýza dat pomocí programu NCSS 8. Výsledky: U souboru 43 ţen respondentky uvedly celkem 16 ţivotních cílů. Subjektivně udávaná celková kvalita ţivota je poněkud vyšší (81,4), neţ kvalita vypočítaná u dílčích cílů (76,2). Obě stupnice spolu středně korelují (r = 0,513), rozdíl je na hranici statistické významnosti (p = 0,0862). Dále se u obou porovnávaly roz díly mezi vzděláním ţen, počtem dětí a vedením porodu. Závěr: V našem zkoumaném souboru byly ţeny v období mateřství s kvalitou ţivota spokojené. Nejfrekventovanější ţivotní cíle pro ně byly rodina, zdraví, zaměstnání, přátelé a finanční zajištění. Zajímavé zjištění bylo, ţe nebyly shledány statisticky významné rozdíly v kvalitě ţivota dle počtu dětí, vzdělání ţen a vedením porodu., The study is trying to answer the question of how women in their motherhood perceive, experience and evaluate their quality of life. Unlike a standard questionnaire which is the same for all women, an individualized approach was used, with women identifying and then evaluating their own most important areas and goals of life. Aim: (1) to test the Schedule for the Evaluation of Individual Quality of Life (SEIQoL) instrument in motherhood, (2) to identify the spectrum of their life goals and degree of their realization, (3) to determine the quality of their life, and (4) to determine the relationship between the stated quality of life and choice of life goals. Methods: The SEIQoL instrument adapted by Křivohlavý (2001); statistical analysis of data using the NCSS 8 software. Results: A group of 43 respondents stated a total of 16 life goals. The overall subjective quality of life is slightly higher (81.4) than the quality calculated from sub-goals (76.2). Both scales are moderately correlated (r = 0.513), the difference is on the edge of statistical significance (p = 0.0862). Differences in women’s education, number of children and management of delivery were also compared. Conclusion: In our sample, women were satisfied with the quality of life in their motherhood. The most frequent life goals were family, health, job, friends and financial security. No statistically significant differences in the quality of life were found with respect to the women’s number of children, education and management of delivery., Eva Vachková, Eva Čermáková, Jiří Mareš, and Literatura
Sdělení shrnuje problematiku kvantifikace fibrotického intersticiálního plicního postižení s využitím počítačové tomografie s vysokou rozlišovací schopností (HRCT). Využít lze jak vizuální tak automatické skórovací systémy. Výhodou vizuálního určení rozsahu postižení je dobrá dostupnost, pokud je zvolen vhodný systém, může skórování provádět i vyškolený pneumolog. Automatické skórovací systémy jsou pravděpodobně vhodnější k posuzování dynamiky vývoje postižení v čase. Míra postižení detekovaná HRCT u pacientů s idiopatickou plicní fibrózou a chronickou exogenní alergickou alveolitidou koreluje s prognózou., Methods summarising the use of high resolution computed tomography (HRCT) in quantification of fibrotic interstitial lung diseases are evaluated in presented study. Visual as well as automatic scoring systems can be used. Visual scoring systems are easy to be assessed and if suitable system is chosen, trained respiratory specialist can be involved in scoring. Automatic scoring systems should be prefered in evaluation of serial HRCT scans. Extent of fibrotic changes in idiopathic pulmonary fibrosis or chronic extrinsic allergic alveolitis can be a good predictor of patient's prognosis., Martina Šterclová, Martina Vašáková, and Literatura
Cíl: Pro účely kvantitativního hodnocení obsahu fibrózy v myokardu lze použít závislost T1-relaxačního času na době od podání kontrastní látky. Obsah fibrózy v myokardu ovlivňuje kinetiku kontrastní látky v myokardu. Zkrácení T1-relaxačního času myokardu je přímo úměrné množství kontrastní látky zachycené v extracelulárním prostoru, jehož objem souvisí s množstvím fibrózy. Hodnoty T1-relaxace jsou tedy nepřímo úměrné množství fibrózy. Metoda: Pro hodnocení obsahu fibrózy v myokardu pomocí MRI byla použita MOLLI sekvence využívající inverzní pulzy pro stanovení signálu vil časových bodech, z nichž je vypočtena hodnota T1-relaxace myokardu. T1-relaxační čas byl stanoven před a po podání jednorázového bolusu kontrastní látky pro pacienty s různým onemocněním. Výsledky: Byly zjištěny rozdíly mezi hodnotami T1-relaxace pro různá onemocnění myokardu v závislosti na době od podání kontrastní látky. Nejkratší T1-relaxační čas po podání kontrastní látky, a tedy nejpomalejší vymývání kontrastní látky, bylo zjištěno pro střádavá onemocnění. Naopak rozdíl mezi T1-hodnotami nebyl zjištěn mezi zdravými kontrolami a pacienty s myokarditidou. Závěr: Hodnoty T1-relaxace myokardu lze použít pro kvantitativní hodnocení obsahu fibrózy v myokardu. Pro ověření metody je vhodné porovnat zjištěné hodnoty T1-relaxace s bioptickými výsledky., Aim: The dependence of T1-relaxation of myocardium on time since contrast administration can be used for quantitative assessment of myocardial fibrosis because kinetics of contrast medium is influenced by the amount of myocardial fibrosis. Shortening of T1-relaxation time is proportional to the amount of the contrast medium concentrated in the extracellular space. There exists a dependence between volume of extracellular space and myocardial fibrosis, therefore T1-mapping can be used for quantitative assessment of myocardial fibrosis. Methods: For myocardial fibrosis assessment, the MOLLI sequence was used for evaluation of signal of 11 images made with different effective inversion times and T1-value was determined. T1-mapping was performed before and after care bolus of the contrast medium for patients with different diagnoses. Results: A difference between T1-values for different diagnoses was found. The shortest T1-value, therefore the worse wash-out of the contrast medium, was determined for storage diseases. On the other hand, there was not any difference in T1-values between controls and patients with myocarditis. Conclusion: The T1-mapping can be used for quantification of myocardial fibrosis. The results should be compared with results from myocardial biopsies., Lucie Súkupová, Jaroslav Tintěra, Dana Kautznerová, Radka Kočková, and Literatura
Extrakty z rostlin jsou důležitým zdrojem většího počtu klinicky používaných protinádorových léčiv. Většina působí jako konvenční cytostatika modulující mikrotubuly (vinkristin, vinblastin, taxany), nebo inhibitory topoizomeráz jako např. deriváty epipodofylotoxinu a kamptotecinu (etopozid, irinotecan). Z rostlin či mořských organizmů jsou odvozeny také látky s účinkem na cílené nitrobuněčné struktury (flavopiridol, kombrestatin aj). Řada látek obsažených v ovoci a zelenině může interferovat z různými etapami kancerogeneze. Je uveden stručný přehled těchto chemopreventivních substancí., Plant derived compounds have been an important source of many clinically useful anti-cancer agents. These include drugs acting as conventional cytostatics, such as microtubule modifiers (vincristin, vinblastin, taxanes), or topoisomerase inhibitors, such as epipodophyllotoxin and camptothecin derivatives (etoposid, irinotecan). From plant or marine organisms derived also drugs against cancer-related molecular targets (flavopiridol, combrestatin etc.), which are under clinical or preclinical development. Numerous phytochemicals derived from edible plants have been reported to interfere with a specific stage of the carcinogenic process. These chemopreventive phytochemicals are shortly reviewed., Pavel Klener, Pavel Klener jr., and Literatura
V posledních letech se udály významné změny v léčbě chronické lymfocytární leukemie (CLL). K pokroku došlo kombinací konvenční chemoterapie s monoklonálními protilátkami. Režim FCR (fludarabin, cyklofosfamid a rituximab) je nyní zlatým standardem v léčbě mladších a fyzicky zdatných pacientů. Starší a komorbidní nemocní, kteří tvoří většinu CLL populace, nejsou zpravidla schopni podstoupit intenzivní léčbu z důvodu vysokého rizika nepřijatelných nežádoucích účinků. U této skupiny nemocných lze tedy dosud považovat chlorambucil jako hlavní léčebnou volbu. Nízkodávkované fludarabinové režimy stejně jako kombinace chlorambucilu s monoklonálními anti-CD20 protilátkami jsou nyní zkoušeny v randomizovaných klinických studiích. Další léčebné možnosti, u kterých zatím chybí podrobnější data pro skupinu starších a komorbidních nemocných a které musí být přísně individualizovány, představují použití bendamustinu v 1. linii, alemtuzumabu, vysokodávkovaných glukokortikoidů či ofatumumabu v léčbě relapsu/refrakterní CLL. Přidružené choroby, tělesná výkonnost a biologický věk jsou důležitými prognostickými faktory, které ovlivňují rozhodování o volbě léčby. Článek poskytuje přehled současných a budoucích léčebných možností u starších a komorbidních pacientů s CLL., The management of chronic lymphocytic leukemia (CLL) has recently undergone major changes. The progress was achieved by combining conventional chemotherapy with monoclonal antibodies. Chemoimmunotherapy, FCR (fludarabine, cyclophosphamide, rituximab) is currently established as a gold standard in younger and physically fit patients. However, elderly and/or comorbid patients, who represent the majority of CLL population, may not benefit from such an intensive approach due to high risk of unacceptable toxicity. Chlorambucil therefore remains the preferred treatment of choice in these patients. Dose-reduced fludarabine-based combinations as well as protocols containing chlorambucil with anti-CD20 monoclonal antibodies are currently evaluated in randomized clinical trials. Further treatment options include bendamustine in 1st line and high-dose glucocorticoids, alemtuzumab or ofatumumab in refractory CLL; however, experience in older/comorbid patients is still limited and the use of these agents has to be strictly tailored. Comorbidity, performance status, biological age are important prognostic factors that influence decision-making process of treament choice. Overview of the current and future possibilities in the treatment of elderly and comorbid patients with CLL is provided in this article., Martin Šimkovič, Lukáš Smolej, and Literatura
V éře cytokinů byl medián přežití nemocných s metastatickým karcinomem ledviny (MRCC) v průměru přibližně 10 měsíců. Od roku 2005 jsme byli svědky významného pokroku v léčbě mRCC. V současné době je registrováno Evropskou lékovou agenturou (EMA) celkem 7 prostředků cílené biologické léčby pro terapii mRCC. Jedná se o antiangiogenní látky cílené na trasu růstového faktoru pro cévní endotelie (VEGF), které zahrnují inhibitory tyrozinkinázové domény VEGF receptoru jako sunitinib, sorafenib, pazopanib a axitinib, a monoklonální protilátku proti VEGF receptoru – bevacizumab. Na inhibici trasy mTOR jsou zaměřeny temsirolimus a everolimus. Sekvenční léčba, která počítá s postupným podáváním několika různých prostředků, může prodloužit celkové trvání přežití bez progrese (PFS) až přes dva roky, a celkové přežití dokonce ještě déle. Ve druhé linii léčby se nabízí sorafenib, ale i sunitinib a pazopanib po selhání cytokinů, dále everolimus ve druhé až třetí linii léčby po selhání TKI inhibitorů. Zatím jako poslední byl registrován axitinib v druhé linii léčby po selhání cytokinů, TKI, ale i temsirolimu. Po selhání everolimu ve druhé linii je očekáváno potvrzení účinnosti dalších TKI v další linii léčby., In the era of cytokines, the median survival of patients with metastatic renal cell carcinoma (mRCC) was on average approximately 10 months. Since the year 2005, we have witnessed major progress in the treatment of mRCC. Currently, a total of seven agents for targeted biological therapy for the treatment of mRCC are registered by the European Medicines Agency (EMA). They are antiangiogenic agents targeted at the pathway of the vascular endothelial growth factor (VEGF), which include tyrosine kinase inhibitors (TKIs) of the VEGF receptor, such as sunitinib, sorafenib, pazopanib, and axitinib, as well as a monoclonal antibody against the VEGF receptor – bevacizumab. Temsirolimus and everolimus are designed to inhibit the mTOR pathway. Sequential therapy, which employs the administration of several different agents in a prescribed sequence, can extend the duration of progression-free survival (PFS) for over two years, and the overall survival even longer. The second line of treatment involves the use of sorafenib, but also sunitinib and pazopanib after failure of cytokines, as well as everolimus in the second or third line of treatment after failure of TKIs or bevacizumab. As yet, axitinib is the last to have been registered in the second line of treatment after failure of cytokines, TKIs as well as temsirolimus. After failure of everolimus in the second line, confirmation of the efficacy of other TKIs in the further line of treatment is expected., and Milada Zemanová
Východiska: Castlemanova choroba je vzácné neklonální lymfoproliferativní onemocnění se 2 klinickými (unicentrická a multicentrická) a 4 histomorfologickými (hyalinně-vaskulární, plazmocelulární, smíšená a plazmablastická) typy. Multicentrická Castlemanova choroba je typicky agresivní, relabující onemocnění s generalizovanou lymfadenopatií a systémovými příznaky. Z důvodu absence randomizovaných srovnávacích studií nejsou léčebná doporučení pro tuto formu dosud jednotná a v praxi se lékaři orientují zejména podle retrospektivních popisů jednotlivých případů a malých souborů pacientů. Cíl: Tato práce shrnuje dostupné poznatky o léčebných modalitách pro multicentrickou Castlemanovu chorobu a na základě analýzy literárních zdrojů uvádí aktuální doporučení pro terapii tohoto onemocnění. Závěr: Pilíře léčby multicentrické Castlemanovy choroby by měly sestávat z preparátů skupiny monoklonálních protilátek (tocilizumab, rituximab) a imunomodulačních léků (thalidomid, lenalidomid). Ve prospěch thalidomidu hovoří výhodná cenová kalkulace léčby, možnost dlouhodobého podávání s přetrvávajícím léčebným efektem i po přerušení medikace a popisovaný účinek v rituximab-rezistentních případech., Backgrounds: Castleman disease is a rare nonclonal lymphoproliferative disorder with 2 clinical (unicentric and multicentric) and 4 histomorphologic (hyaline-vascular, plasma-cell, mixed and plasmablastic) types. Typically, multicentric plasma-cell Castleman disease is an aggressive, relapsing disorder with generalized lymphadenopathy and systemic symptoms. Due to absence of randomised comparison studies, treatment recommendations for this disease form are not united and mostly, the practicing physicians take guidance from retrospective reports of single cases and small groups of patients. Aim: This paper summarizes the available treatment modalities for multicentric Castleman disease and based on an analysis of literature sources it provides current recommendations for treating the disease. Conclusions: The pillars for treating multicentric Castleman disease should comprise preparates from the groups of monoclonal antibodies (tocilizumab, rituximab) and immunomodulatory drugs (thalidomide, lenalidomide). Positive aspects of thalidomide include favourable financial calculation, the possiblity of long-term administration with lasting therapy effects and reported efficacy in rituximab-resistant cases., Petr Szturz, and Literatura