Extra-anatomické stenty jsou alternativou trvalé nefrostomie u subrenální obstrukce mo- čovodu, kde není možné zajistit derivaci moči ureterálními stenty. Jsou určeny zejména pro pacienty s extraureterální blokádou ureteru inoperabilními nádory nebo závažnou formou retroperitoneální fibrózy. Hlavní výhodou je možnost zbavit pacienta nefrostomie včetně nutnosti trvale nosit sběrný močový sáček. Zavedení stentu není příliš obtížné. V současné době vyráběné extra-anatomické stenty již obsahují v jednom balíčku všechny nezbytné součásti pro jejich zavedení. Většina pacientů, kteří měli extra-anatomický stent zavedený, měla velmi limitovanou délku přežívání a stent nebylo nutné měnit. Cílem použití této speciální formy derivace moči bylo zlepšení kvality života a případně také zmírnění renální insuficience. Zhodnocení dosud publikovaných zkušeností je předmětem této práce., Extra-anatomic stents represent an alternative to the nephrostomic tube for patients with ureteric obstruction in whom the ureteral stenting failed. They are designed for patients with extramural obstruction of ureters caused by abdominal or pelvic tumors or severe form of retroperitoneal fibrosis. The main advantage of extra-anatomic stents is that they do not require use of nephrostomic tube and urine bag. The introduction is not difficult and all currently available extra-anatomic stents have all the necessary components for implementation included in the package. Quality of life improvement and the amelioration of renal insufficiency are the main goals for insertion of the extra-anatomic kidney stent. The aim of this article was to review and assess the published literature., Josef Košina, Michal Balík, Lukáš Holub, Petr Hušek, Jaroslav Pacovský, Miloš Broďák, and Literatura
Z ayahuasky, klíčového prvku tradiční domorodé medicíny peruánské Amazonie, se stal globální fenomén. Sezení, během něhož je užívána tato psychoaktivní látka, lze v současné době absolvovat nejen v prostředí jihoamerického deštného pralesa, ale také v České republice. Vzhledem k tomu, že je v ČR ayahuasca pro svůj obsah N, N-dimethyltriptaminu dle nařízení vlády č. 463/2013 Sb., O seznamech návykových látek, nelegální, je tato substance užívána v rámci subkultury. S cílem poprvé zmapovat tento aktuální fenomén jsme provedli pilotní on-line anonymní dotazníkové šetření, ve kterém jsme se mimo jiné zaměřili i na možnosti terapeutického využití této psychoaktivní látky v místních podmínkách. Analýza dat získaných od 70 respondentů ukázala, že ayahuasca je užívána ve všech krajích ČR (nejvíce v Praze) a to zejména z léčebných důvodů. Došlo tak k přizpůsobení tradičního užívání ayahuasky lokálním podmínkám a se vzrůstající informovaností lze předpokládat další rozšíření tohoto sociokulturního jevu. Při dodržení tradičních bezpečnostních zásad má ayahuasca terapeutický potenciál vhodný pro léčbu drogové závislosti a jiných civilizačních chorob., Ayahuasca, a key element of traditional indigenous medicine of the Peruvian Amazon, has become a global phenomenon. Sessions, during which this psychoactive substance is used, can be currently attended not only in the South American rainforest, but also in the Czech Republic. According to the Government Regulation No 463/2013 on schedules of addictive substances, ayahuasca in the Czech Republic for the presence of N, N-dimethyltryptamine is on the list of illegal drugs. However, the substance is used within the subculture. In order to investigate the current phenomenon, we conducted a pilot anonymous online survey. The investigation focused on the possibilities of therapeutic application of this substance under local conditions. The data provided by 70 respondents show that ayahuasca is used in all Czech regions (mostly in Prague), especially for the therapeutic purpose. The tradition of drinking ayahuasca has been adapted to local conditions, and it is expected to increase in future. If traditional security principles are followed, ayahuasca has therapeutic potential suitable for the treatment of drug addiction and other diseases of affluence., and Miroslav Horák, Romana Lukášová, Šárka Vosáhlová
Infantilní hemangiomy jsou nejčastějšími benigními vaskulárními nádory novorozeneckého a kojeneckého věku. Jedná se o nádory s velmi dobrou prognózou. Většina infantilních hemangiomů spontánně zcela regreduje v prvních deseti letech života. Jen deset procent infantilních hemangiomů vyžaduje nějakou terapii. V současné době je preferováno použití b-blokátoru propranololu. Ostatní typy benigních cévních nádorů je zapotřebí diferenciálně diagnosticky odlišit pro zahájení vhodné terapie a určení prognózy. Předložený článek shrnuje základní poznatky o hemangiomech u novorozenců. V závěru článku je zmíněna krátká kazuistika, kdy byla léčba rozsáhlého hemangiomu zahajována po konzultacích na našem pracovišti za kontroly kardiology., Infantile hemangiomas are the most common benign vascular tumors of neonatal and infancy. These are tumors with a good prognosis. Most infantile hemangiomas spontaneously regress completely in the first decade of life. Only ten percent of infantile hemangiomas require some therapy. Currently it is preferred to use b-blocker propranolol. Other types of benign vascular tumors are needed to distinguish the differential diagnosis for initiation of appropriate therapy and prognosis. The present article summarizes the main findings of hemangiomas in infants. In conclusion, the article mentions a short case study, in which treatment was initiated extensive hemangioma after consultations at our clinic for checks cardiologists., Martin Pánek, and Literatura
Celosvětové počet onemocnění zhoubným nádorem vzrůs tá. Stejná situace je i v České republice, přičemž ta patří z hlediska epidemiologi e zhoubných nádorů mezi nejzatíženější státy Evropy. Sdělení diagnózy nádor ového onemocnění je pro pacienta těžko pochopitelné a může u něj spustit silné emočn í reakce. V tomto náročném období je sociální opora – přátelé, rodina či partner/ka – dů ležitější a stávají se zdrojem jistoty a spokojenosti. Výzkum se zaměřuje na zjištění výsk ytu úzkosti a deprese u pacientů s kolorektálním karcinomem a zjištění vlivu sociáln í opory na výskyt deprese a úzkosti u těchto pacientů. Byl použit kvantitativní výzkum využívající ex-post facto výzkumný design. Ke sběru dat byly použity tři standardizova né dotazníky: PSSS, BDI-II., BIA. Soubor respondentů tvořilo 113 respondentů – 55 pac ientů proktologické ambulance a 58 respondentů kontrolního souboru. Získávání dat prob ěhlo v roce 2012–2013. Z výsledků vyplynulo, že se vzrůstající mírou sociální opory k lesá míra úzkosti (r = − 0,899) i míra deprese (r = − 0,910). Sociální opora tak byla potv rzena jako významný protektivní faktor zdraví. Dobrá sociální opora je významný fak tor vedoucí ke snížení úzkosti a deprese u onkologických pacientů, a tím přispívá ke zlepšení průběhu nemoci., Number of malignant diseases has been increasing wo rldwide. The situation is similar in the Czech Republic, which seen from the epidemiolog ic perspective belongs among countries with the highest incidence in Europe. For the patients, it is difficult to grasp the diagnosis of malignant disease and may trigger stro ng emotional reactions. The aim focuses on establishing the rate of anxiety and dep ression in patients with colorectal cancer and to determine the effect of social suppor t on the prevalence of anxiety and depression in these patients. A quantitative resear ch was used, using ex-post facto research design. Three standardised questionnaires were used to collect data: PSSS, BDI-II. The research group comprised of 113 respond ents – 55 clients of proctological outpatient surgery and 58 respondents in the contro l group. The data were gathered in 2012-2013. The results indicate that with the highe r level of social support, the lower degree of anxiety (r = − 0,899) as well as depressi on. (r = − 0,910). Thus, social support was confirmed as a significant health-protective fa ctor. A good social support is an important factor contributing to lower degree of an xiety and depression in oncology patient, thus helping in the course of the disease., Ježorská Š., Vévoda J., Petrášová H., Ivanová K., Kozáková R., and Literatura
Health Technology Assessment (HTA) denotes a process (resp. a study), the objective of which is to get an idea about clinical, economic and ethical aspects of a health technology, including its effect to the quality of life, and a consequent assessment. The output of this process is compiled under strict methodological conditions, and it has only a character of recommendation. Abroad, HTA is intensely used above all to complex comparing two (or several) technologies. When the origin of HTA goes back to 1960 ́s and 1970 ́s, the first information appeared in the Czech Republic in the beginning of this millennium. No Czech institution is a member of international organizations INEHTA and HTAi, which makes any access to foreign know- how more difficult. Although no complex study has been probably produced in the Czech Republic, some efforts to a larger utilization of HTA methods can be seen, above all in pharmacoeconomics. What discourages their higher utilization is a lack of interest in results of HTA studies from the side of health care providers, decision makers (the Ministry, regional administrations, health insurance companies), missing methodology, absence of methodological guidance (non-existence of a national agency), pending funding, and (non)-participation in international networks., Vladimír Rogalewicz, Ivana Juřičková, and Literatura
Autorky v textu přinášejí kritickou analýzu české právní úpravy práva homosexuálů na rodinný život (včetně práva na osvojení dítěte, svěření dítěte do péče, asistovanou reprodukci) a zamýšlejí se nad otázkou, zda je, či není vůči homosexuálům diskriminační., The authors critically analyse the Czech legal regulation regarding the rights of homosexual to family life (incl. right to adopt, child custody, assisted reproduction) in order to conclude whether it is, or it is not discriminatory., Eva Burkertová, Helena Krejčíková, Lucie Váňová, and Literatura
Za tři desetiletí se technika in vitro oplození proměnila z oboru, v který věřil jen málokdo, na techniku, která je pevnou součástí moderní medicíny. Obavy, které s ní byly spojovány, se nenaplnily. Naopak, in vitro oplození našlo uplatnění i tam, kde to nikdo nepředpokládal. V kombinaci s předimplantační genetickou diagnostikou se využívá jako prevence dědičných onemocnění. Potřeba oplození in vitro se ukázala i v zemích třetího světa, které se potýkají s důsledky populační exploze. V současnosti se rozvíjejí nové biotechnologie, které narážejí na odpor veřejnosti. Historie se opakuje. Jsou zdůrazňovány především jejich možná i ryze hypotetická rizika a mnohé jejich budoucí přínosy nejsou a za současného stavu poznání ani nemohou být předvídány. Rozvoj in vitro oplození nabízí lekci pro hodnocení nastupujících biotechnologií. Jejich výrazné omezení nebo dokonce zákaz by zjevně znamenaly pro budoucnost lidstva závažná omezení., During the past three decades, human in vitro fertilization (IVF) has changed from disdained technique to one which constitutes a respected branch of modern medicine. Concerns connected with human in vitro fertilization have not materialized. On the other hand, in vitro fertilization has demonstrated benefits in unexpected areas. When combined with techniques of molecular genetics such as preimplantation genetic diagnostics, it can prevent the occurrence of hereditary diseases. In vitro fertilization is greatly needed even in developing countries, despite the fact that the Third World is heavily confronted with the impacts of population explosion. At present, many new and promising biotechnologies are fighting strong opposition from the public. The history of human IVF recurs. Even hypothetical risks are emphasized, and many future benefits are not recognized or cannot be recognized at the present state of knowledge. The significant progress of human IVF provides us with a lesson for the evaluation of impending biotechnologies. The setting of rigid limits or imposing bans on new biotechnologies can significantly restrict the future prosperity of mankind., and Radko Rajmon, Miroslava Krejčová, Jaroslav Petr
Prezentujeme kazuistiku pacientky s iatrogenní lézí levého močovodu, u které byla diagnóza stanovena po měsíci od gynekologické operace. Hlavními příznaky, kterých si pacientka všimla, byly zvětšující se objem břicha a difuzní bolesti v bříšní oblasti. I přes provedené CT-IVU diagnóza nebyla stanovena. Až senzitivnější ascendentní ureteropyelografie prokázala lézi močovodu. Při nejasnostech je vždy vhodné provedení nejcitlivější diagnostické metody, We present a case report of a patient with an iatrogenic lesion of the left ureter diagnosed one month after gynecological surgery. The main symptoms were abdominal distension and abdominal pain. A CT-IVP was not diagnostic. Only a subsequent reterograde urogram was more sensitive and demonstrated a ureteric lesion. It is always advisable to perform the most sensitive diagnostic methods when in doubt., Jakub Szewczyk, Jan Krhut, Henryk Fikoczek, Ivana Kalusková, and Literatura