Východiska: Vzhledem ke geriatrizaci ošetřovatelské péče se ageismus stává často diskutovaným tématem. Z tohoto důvodu je velmi důležité, aby nelékařští zdravotničtí pracovníci byli v tomto ohledu dostatečně vzděláváni, protože právě dostatečná informovanost a praktická zkušenost může ovlivnit míru inklinace k ageistickým postojům. Cíl: Cílem výzkumného šetření bylo zhodnotit ageistické postoje u studentů středních zdravotnických škol v závislosti na škole a ročníku, kterou respondenti navštěvovali a zjistit rozdíly ve vnímání seniorské populace. Metody: V souladu s cíli práce byl proveden kvantitativní výzkum formou dotazníkového šetření. Na základě bodového ohodnocení odpovědí v dotazníku byla zjištěna míra ageistických postojů u respondentů. Výsledky: Práce prokázala, že je statisticky významný vztah mezi ageistickými postoji u studentů a jejich příslušností ke střední škole. Stejně tak byl prokázán rozdíl mezi ageistickými postoji u studentů druhých a čtvrtých ročníků středních zdravotnických škol. Závěry: Z práce vyplývá, že ve sledovaném souboru se u většiny studentů objevuje střední inklinace k ageistickým postojům s ohledem na navštěvovanou školu. Dále pak, že k ageistickým postojům inklinují více studenti čtvrtých ročníků, kteří již absolvovali odbornou praxi u lůžka nemocného, než studenti druhých ročníků, kteří tuto praxi ještě neabsolvovali., Background: Due to geriatrization of nursing care becomes oen discussed theme. Because of this it’s very important that non-medical health staff will be enough educated. It is that sufficient awareness and practical experience that can affect the rate of inclination to ageist attitudes. Objective: e objective of this research was to evaluate ageist attitudes of nursing school students according to school which the respondents visited and find out the differences in perception of senior population among the students of second and fourth grade. Methods: Due to the aims of this work the quantitative research has been done through a questionnaire survey. e rate of ageist attitudes was observed based on scoring responses. Results: A statistically significant relationship between symptoms of ageist attitudes this work proved as well as the differences between symptoms of ageist attitudes among second and fourth grade students. Conclusions: e work shows that in the sample survey, the majority of students appearing middle inclination to the myths of old age. Furthermore, the myths of old age tend more fourth grade students who have already completed work experience at the bedside than second grade students who have not completed this practice yet., and Kristýna Šoukalová, Jana Holá, Markéta Nemšovská
K běžnému bio-psycho-sociálnímu modelu zdraví a nem oci, přidává autor ve své úvaze filosofický aspekt. Klade si otázku, proč vlastně k ritizujeme Descarta za neřešitelnou karteziánskou podvojnost těla a duše, když jde skut ečně o dvě odlišné úrovně lidského žití? K plnému porozumění člověka, jenž je charakte rizován autopoezou a svobodnou volbou, patří i pochopení a smysl, čemuž odpovídají konotativní teorie. Zde se hodí k poznání vnitřního světa a chování druhého empatie, příběhy, obrazy, přirovnání a metafory, tak je třeba chápat i psychoanalytické te orie a interpretace., The author, in his essay, adds a philosophical asp ect to the current bio-psycho-social model of health and illness. The question “Why is D escartes criticized for intractable Cartesian duality of body and soul when it is reall y two different levels of human life?” is being raised. Both understanding and sense are i nvolved in full understanding of a human being, who is characterized by autopoiesis an d free choice, with which connotative theories correspond. Empathy, stories, images, similes and metaphors suit to the knowledge of the inner world and the behavio ur of the others. It is to be even understood psychoanalytic theories and interpretati ons., Poněšický J., and Literatura
Cíl studie: zhodnocení efektivity cerkláže dle McDonalda ve Fakultní nemocnici Ostrava v období 1/2007 – 3/2014. Typ studie: retrospektivní studie Název a sídlo pracoviště: Porodnicko–gynekologická klinika, Fakultní nemocnice Ostrava Metodika: retrospektivní analýza provedených cerkláží ve Fakultní nemocnici Ostrava a rozbor výsledků takto ošetřených gravidit. Kritériem úspěšnosti byl stanoven porod po ukončeném 34. týdnu gravidity. Závěr: ve sledovaném období bylo indikováno devět cerkláží – 7 terapeutických a 2 záchranné. Výkony byly provedeny mezi 18. a 25. týdnem gravidity. Tři pacientky již měly v minulosti cerkláž provedenu. 57 % takto ošetřených těhotných porodilo po ukončeném 34. týdnu gravidity. Pouze v jednom případě (11,1 %) byla cerkláž neúspěšná a těhotenství skončilo potratem. Průměrná doba mezi provedením cerkláže a porodem činila 69 dnů., Objective: To evaluate the efficacy of cerclage according to McDonald at the University Hospital Ostrava in the period 1/2007 - 3/2014. Design: A retrospective study Obstetrics and Gynecology: Obstetrics - Gynecology, University Hospital Ostrava Methods: A retrospective analysis of cerclage performed at the University Hospital Ostrava and analysis of the results thus treated pregnancies. The criterion for success was determined after childbirth completed 34 weeks of preg - nancy. Conclusion: In the reporting period, nine indicated cerclage - 7 of therapeutic and 2 emergency. The procedures were performed between the 18th and 25th week of pregnancy. Three patients have had in the past cerclage performed. 57% of the treated pregnant women gave birth after 34 completed weeks of gestation. Only in one case (11.1 %) cerclage was unsuccessful and the pregnancy ended in a miscarriage. The average time between performing cerclage and delivery was 69 days., Petr Vašek, Igor Michalec, and Literatura
Úkolem diagnostické terminologie v jakékoli morfologické metodě je poskytnutí jednoznačně interpretovatelné informace klinickému specialistovi tak, aby mohl zvolit adekvátní terapeutický postup. Cytologická klasifikace dysplastických změn na děložním hrdle se od původní Papanicolauovy pětistupňové postupně zjednodušila na dvoustupňovou. V histopatologické rovině hodnocení se rychle prosadila fúze kategorií CIN III a CIS, další vývoj je však v porovnání s cytopatologickým hodnocením pomalejší. Navrhovaná dvoustupňová klasifikace histopatologických lézí děložního hrdla nese v sobě potenciál zpřesněné komunikace klinika a patologa ve vyhodnocování cervikálních lézí a jejich následném ošetřování. V porovnání k předchozím je plně převoditelná. Zachovává si ovšem i předchozí omezení ve vyhodnocení základního histopatologického nálezu, zejména závislost na primárně reprezentativním vzorku. Hlubší porozumění procesům karcinogeneze děložního hrdla však rozšiřuje spektrum zpřesňujících prognostických markerů a možnosti individualizovaných léčebných postupů., The function of diagnostic terminology in any morphology method is to provide information to the clinical specialist that is interpreted unequivocally and which enables him to choose the appropriate treatment. The former Papanicolaou five-tiered cytological classification of dysplastic changes on the uterine cervix has been simplified to a two-tiered approach. In the histopathological evaluation, fusion of the categories CIN III and CIS was rather smooth. Further progress toward simplification of the histopathology terminology is proceeding more slowly. The proposed two-tiered classification of the histopathological lesions of the cervix has the potential to create a more precise communication between the clinician and the pathologist in the evaluation and subsequently in the treatment of the cervical lesions. In comparison to the previous classifications, it is fully convertible. It preserves the previous limits in the evaluation of the histopathological finding, mainly the dependence on the primary representativeness of the specimen. Deeper understanding of the cervical cancerogenesis will be achieved with the increasing spectrum of prognostication markers. Thus the tailored treatment of cervical lesion will be enabled., and Jaroslava Dušková
V tomto roce uplynulo 25 let od otevření Střediska komplexní terapie psychosomatických poruch v Liberci. Rekapitulujeme okolnosti vzniku, mapujeme teoretické zdroje, ze kterých tým pracoviště vyšel, a na základě autentických dokumentů ilustrujeme vývoj, kterým za čtvrt století na své cestě do neznáma tento projekt prošel. Ambulantní týmové pracoviště zaměřené na psychosomatické pacienty vzniklo na půdě všeobecného lékařství a představovalo neobvyklé řešení v systému zdravotní péče. Při pohledu zpátky se ukazuje, že shodou okolností byly vstupní parametry nastaveny tak šťastně, že tato „porucha“ v systému měla dostatečný potenciál k rozvoji v oblasti, se kterou u nás bylo málo zkušeností a která neměla téměř žádnou podporu oficiálních řídících struktur. Hlavní koncepce pracoviště vznikala v diskusích mezi lékaři a psychology během osmdesátých let, a v době otevření pracoviště byla prakticky hotova. Základní nastavení bio-psycho-sociálního přístupu k pacientům bylo založeno na teorii narativní terapie a rodinné psychosomatiky. Kolem ní se postupně sdružovala řada dalších terapeutických přístupů, gestalt-terapeutický přístup, rogersovský přístup, ericksonovský přístup, psychoanalytické směry, práce s tělem, meditativní směry terapie spojené s jógou, akupunktura a rehabilitace, podle aktuálního složení týmu. Pracovištěm prošlo za 25 let přes 50 pracovníků, terapeutů, lékařů, psychologů, fyzioterapeutů, středního zdravotnického personálu a administrativy. S výjimkou prvních asi tří let prochází pracovištěm stabilně kolem jednoho tisíce pacientů ročně. Lze tedy hovořit o zkušenosti s nejméně 20 000 pacienty trpícími komplikovaným psychosomatickým stonáním. S naším způsobem práce jsme se netajili, vyškolili jsme stovky zdravotnických pracovníků a pomohli jsme založit další podobná pracoviště. Speciálním tréninkem rodinné terapie psychosomatických poruch, akreditovaným pro zdravotnictví, prošlo na 150 lékařů, psychologů a dalších profesí. Další stovky odborníků prošly kurzem o rozhovoru nebo sebezkušenostními výcviky vedenými v gestalt-terapeutickém stylu., This year it has been 25 years since the Complex Therapy Centre of Psychosomatic Disorders in Liberec was opened. We are summarizing the circumstances of the formation, surveying theoretical resources on which the workplace team has been based, and we are illustrating the development on the basis of authentic documents which this project has gone through on its way into the unknown during a quarter of a century. The ambulatory team workplace focused on psychosomatic patients came into existence on the ground of general medicine and represented an unusual solution in the health care system. When looking back it appears that coincidentally, the input parameters were so well-chosen that this „failure“ in the system had sufficient potential for the development in the area with which we had had little experience, and that did not have almost any support of official governance structures. The main workplace concept emerged in the discussions between doctors and psychologists during the eighties, and it was virtually finished at the time of the opening of the workplace. The basic set-up of the bio-psycho-social approach to patients was based on the theory of narrative therapy and family psychosomatics. A number of other therapeutic approaches cropped gradually around it, gestalt therapeutic approach, Rogers’s approach, Erickson’s approach, psychoanalytic trends, work with the body, meditative therapy trends associated with meditation and yoga, acupuncture and rehabilitation, according to the current staff. 45 workers, therapists, doctors, psychologists, physiotherapists, middle medical and administrative personnel have worked in the workplace during 25 years. With the exception of the first three years, about one thousand patients come per year. Therefore it is possible to speak of experience with at least 20 thousand patients with complicated psychosomatic diseases. We have not kept our way of work secret; we have trained hundreds of health workers, and helped found other similar workplaces. 150 doctors, psychologists and other professions have participated in a special training of family therapy of psychosomatic disorders accredited for health care. Other hundreds of experts have participated in a course about a dialogue or in self-experienced trainings coached in gestalt therapeutic style., Chvála V., and Literatura
Tradičně se lidská ruka studuje prostřednictvím měření a srovnávání jednotlivých segmentů (prstů, článků prstů, záprstních kostí) bez zohlednění jejich vzájemných prostorových souvislostí. Cílem této studie je výzkum vnitro-populační variability formy lidské ruky jako celku v oblasti tříčlánkových prstů se zvláštním zaměřením na sexuální dimorfismus a vztah mezi velikostí a tvarem ruky. Pravé ruce 99 žen a 70 mužů, převážně vysokoškolských studentů, byly ve standardizované poloze z palmární strany zaznamenány běžným stolním skenerem. Na každém dvourozměrném snímku bylo umístěno 16 význačných bodů a byla studována variabilita mezi těmito konfiguracemi prostřednictvím metod geometrické morfometrie. Pro lepší pochopení vnitřních vzorců variability tvaru byl tvarový prostor rozložen na afinní a neafinní podprostor, které byly dále analyzovány samostatně. Převážná část celkové variability byla spojena s afinními tvarovými rozdíly, které jsou identické v celé studované oblasti ruky. Jejich větší část představovala střižnou změnu v proximodistálním směru, menší část pak napínání odpovídající změnám v šířce ruky. Toto napínání také silně korelovalo s velikostí ruky. Mezipohlavní rozdíly představovala afinní změna, ve které byla proximodistální střižná změna neoddělitelně spojena se změnami v relativní šířce ruky. Lokální neafinní pohlavní rozdíly byly zaznamenány v určitých článcích prstů a mohou souviset s rozdíly v poměrech délek prstů. Domníváme se, že oddělení globálních a lokálních sexuálně dimorfních znaků ruky může pomoci blíže ozřejmit původ/počátek jejich dimorfismu v rané ontogenezi – čím lokálnější znak, tím později se v ontogenezi zakládá. Dimorfní znaky lokální a globální by proto mohly být ovlivněny odlišnými ontogenetickými faktory., Traditionally, the human hand has been analyzed by measuring and comparing individual segments (fingers, phalanges, metacarpals) without considering their mutual spatial relationships. The present study aimed to analyze intra-population variability of the human hand form in the region of fingers as whole with special focus given to sexual dimorphism and the association between shape and size. Right hands of 99 females and 70 males, mostly college students, were scanned with a document scanner in standardized position from the palmar side. For each image 2-D coordinates of 16 landmarks were recorded and variability between configurations of landmarks were studied using geometric morphometrics. To understand patterns of variability, shape spaces were decomposed into affine and non-affine subspaces and further studied separately. The prevalence of the total variability was associated with affine shape change identical for the whole studied region of the hand. Its major portion was represented by shearing in proximodistal direction and to a lesser extent by straining in the relative hand width. The strain also strongly correlated with size of the hand. Intersexual differences were represented by affine change in which the proximodistal shearing was inextricably tied with the differences in relative hand width. Local non-affine sex differences were found in specific phalanges and might be associated with differences in finger length ratios. We presume that separating global and local sexually dimorphic features of the hand might shed light on the origin/onset of the dimorphism during early ontogeny – the more local the feature, the later differentiated, and thus influenced by different ontogenetic factors than global features., and Miroslav Králík, Stanislav Katina, Petra Urbanová
Cíl: Některé kategorie migrantů ze třetích zemí mají v České republice omezený přístup ke zdravotní péči. Cílem této studie je popsat a analyzovat zkušenosti migrantů ze třetích zemí s jejich přístupem ke zdravotní péči a využíváním alternativních strategií k zajištění zdraví. Metody: Kvalitativní design za využití semistrukturovaných rozhovorů. Bylo realizováno dvacet čtyři rozhovorů s migranty ze třetích zemí různých národností a s různými typy povolení k pobytu na území České republiky. Výsledky: Migranti v praxi čelí četným problémům v přístupu ke zdravotní péči. Byly identifikovány hlavní bariéry přístupu ke zdravotní péči: omezený právní nárok na veřejné zdravotní pojištění, nedůvěra a špatná informovanost pojištění, nedůvěra a špatná informovanost zdravotnických pracovníků, přístup komerčních zdravotních pojišťoven založený na tržních principech, jazyková bariéra a nedostatek znalostí cizinců o českém zdravotnictví. Tyto překážky byly příčinou následujících alternativních strategií migrantů k zajištění zdraví: kontaktování nebo využívání lékařů v zemích původu, platby v hotovosti, odkládání zdravotní péče, návštěvy známých lékaře nebo lékařů s migračním původem a samoléčba. Závěr: Některé kategorie migrantů ze třetích zemí čelí formálním a neformálním překážkám využívání českého zdravotnického systému, které jsou příčinou alternativních strategií zajišťování zdraví. Ty mohou vést k nepříznivým účinkům na jejich zdraví. Tato studie ukazuje, že v souladu s mezinárodními lidskými právy je potřeba implementovat změny v rámci veřejné ev. zdravotní politiky a zajistit tak přístup ke zdravotní péči pro všechny legální migranty ze třetích zemí v České republice., Background: Some categories of third countries´ migrants in the CR have restricted access to healthcare. The aim of this study is to describe and analyse migrants´ experiences of access to health- -care. Methods: Qualitative design using semi-structured interviews with twenty four migrants in the Czech Republic. Results: Some categories of third countries‘ migrants face formal and informal barriers to the Czech healthcare system, which leads to alternative health-seeking strategies such as visiting doctors in countries of origin (so called salmon bias), payments in cash, postponing the health care, visiting the known physicians or physicians with migration background and self-medication. The barriers to healthcare were: limited legal entitlement to public health insurance, mistrust and lack of awareness of medical professionals, approach of commercial health insurance companies based on market principles, poor language skills, and lack of knowledge about the Czech healthcare system., and Karolína Dobiášová
Hodnocení a sledování průběhu veřejně politických opatření (včetně politiky podpory zdraví) je, zejména v rámci diskurzu na poli veřejné politiky jako vědní disciplíny, chápáno jako nedílná součást tvorby a realizace veřejné politiky, která by měla přispívat k naplňování demokratických principů ve veřejné správě. Vlastní evaluační praxe, a tedy i konečný smysl hodnocení, se však může značně lišit od odborných akademických metodologických doporučení a deklarací v rámci strategických veřejně politických dokumentů. Cílem předkládaného článku je na základě systematické rešerše vytvořit teoretický rámec pro exploraci a porozumění evaluační praxi v politice podpory zdraví na národní úrovni (včetně podmínek, které na ni mohou působit) a představit zjištění některých zahraničních autorů, kteří zkoumali jednotlivé případy evaluační praxe., Public policy (including health promotion policy) evaluation and monitoring is considered, especially in the discourse on the ground of public policy as an academic discipline, to be an integral part of public policy creation and implementation, which should contribute to promotion of democratic principles in public administration. The particular evaluation practice and hence the very meaning of evaluation, may differ greatly from academic methodological recommendations and declarations included in strategic public policy documents. The aim of the article is to create a theoretical framework which can be used for exploration and understanding of evaluation practice in the health promotion policy at the national level (including various conditions which can influence the evaluation practice) and introduce some of the findings of authors dealing with particular cases of evaluation practice., and Eva Tušková
Od objavenia mimobunkovej fetálnej DNA v krvi matky uplynulo už 16 rokov. Avšak až v priebehu posledných 5 rokoch prebieha čoraz viac výskumov za účelom stanovenia jej presnej charakteristiky, koncentrácie a molekulárnej veľkosti, ktoré sa neskôr premietli do jednotlivých testov. Tie sú ale dostupné len v posledných 2 rokoch. Pri aktuálnom trende preferovania neinvazívnych metód prenatálnej diagnostiky a ich posúvania do obdobia prvého trimestra sa stanovenie mimobunkovej fetálnej DNA v krvi matky ukazuje ako veľmi perspektívnou metódou diagnostiky chromozómových aberácií u plodov. Jej širšie uplatnenie je limitované malým počtom štúdií na nerizikových skupinách pacientok a v nemalej miere aj ekonomickou náročnosťou vyšetrenia. Aj napriek tomu sa však táto metóda čoraz viac rozširuje zo Spojených Štátov Amerických do celého sveta, čo znižuje náklady na ňu, a stáva sa dostupnejšou pre čoraz väčší počet pacientok. Ukazuje sa, že táto metóda by v rámci podrobnejšieho vyšetrovania u rizikových pacientok mohla perspektívne minimalizovať riziko fetálnych strát, ktoré sú závažnou komplikáciou invazívnych metód prenatálnej diagnostiky., It has been 16 years since there has been a discovery of cell-free fetal DNA (cffDNA) in mother‘s blood. However in the last 5 years there has been more researching done in the purpose of its specific diagnosis, concentration and molecular size, which have later on reflected into particular tests. These have been available only in the past 2 years. Within the actual trend in preference of non-invasive methods of prenatal diagnosis and its shifting into first trimester the examination of mother’s blood has been showing as a very perspective method for early cell-free fetal DNA discovering of chromosome aberration diagnosis of fetus. Its wider enforcement is unfortunatelly limited by a small amount of studies within non-risk pregnancy groups of patients as well as its higher financial cost. Despite of this information this method is extending further more from United States of America into whole world which lowers its costs and its becoming more accesible for a wider amount of patients. Within detailed researching in a group of risk pregnancy patients this method could perspectively minimize a risk of fetus loss which is main complication of invasive methods of prenatal diagnosis., Rastislav Sysák, Peter Štencl, Barbora Izrael Vlková, Katarína Greksová, Viera Oroszová, Marcel Hrebenár, and Literatura