Dissociative experiences are common both in children and adults. Their frequency and severity range from normal dissociation to pathological fragmentation of identity. High rates of dissociation and Dissociative Disorders have been documented in both community and clinical samples. Trauma, especially chronic trauma, plays an essential role in the development and long-term presence of dissociative symptoms. During overwhelming and often traumatic experiences dissociation protects the individual by psychological detachment from the unbearable reality. Chronic dissociative experiences might cause severe disintegration of the individual’s mental experience. The Trauma Model suggests that dissociation is a psychobiological response which enables survival during and after the traumatic event. The Developmental Model is based on an assumption that disturbed attachment, especially early interpersonal trauma, might lead to the development of severe dissociation in children and adolescents, often lasting into adulthood. Diagnostic systems include three diagnoses that deal with the specific relationship between trauma and dissociation. Two of these diagnoses have been recognized recently - Complex PTSD (ICD-11) and the Dissociative Subtype of PTSD (DSM-5); one has already been established - the Dissociative Identity Disorder. Patients with Dissociative Disorders suffer from a range of symptoms. The most severe symptoms include chronic suicidal ideation and frequent suicide attempts. Therefore, researchers and clinicians should routinely assess dissociation in their everyday practice. In patients with Dissociative Disorders, the main treatment goal is the integration of their mental experience. and Disociativní zkušenosti jsou u dětí i dospělých běžné. Jejich frekvence a závažnost se pohybu- jí od normální disociace po patologickou frag- mentaci identity. Vysoká míra disociace a diso- ciativních poruch se vyskytuje v komunitních a klinických vzorcích. Významnou roli při rozvoji a přetrvání disocia- tivních symptomů hraje trauma, zejména chro- nické. Disociace během zaplavujících a často traumatických prožitků chrání jedince prostřed- nictvím psychického odpojení od tíživé reality. Chronické disociativní zkušenosti mohou způ- sobit závažnou dezintegraci psychického proží- vání jedince. Traumatický model vzniku disociace postuluje, že disociace je psychobiologickou reakcí, jež umožňuje přežití jedince během a po traumatické události. Vývojový model vzniku disociace předpokládá, že narušená citová vazba, respektive rané interpersonální trauma, mohou vést k rozvoji závažného disociativního prožívání u dětí a adolescentů. Ukazuje se, že často přetrvává až do dospělosti. V diagnostických systémech o specifickém vztahu traumatu a disociace pojednávají především tři diagnostické jednotky, dvě nově vzniklé: Komplexní PTSD (ICD-11), Disociativní podtyp PTSD (DSM-5) a jedna stávající: Disociativní porucha identity. Pacienti s disociativními poruchami trpí řadou dalších symptomů. Nejzávažnější z nich jsou chronické suicidální ideace a časté pokusy o sebevraždu. Diagnostika disociace by měla být rutinní součástí práce výzkumníků a klinických odborníků. Hlavním cílem léčby disociativních poruch je integrace psychického prožívání jedince.
Objectives. The study aimed to explore which barriers adult people perceive when deciding whether to enter psychotherapy and how these barriers influence their decision to start psycho-therapy.Sample and setting. The sample consisted of 392 adult respondents who considered entering individual psychotherapy during the last five years. They completed a questionnaire on per-ceived barriers to entering psychotherapy, the phase of decision-making, and the severity of psychological symptoms.Hypotheses. This was an exploratory study with the following questions: a) What is the per-ceived importance of specific barriers to enter-ing psychotherapy? b) What groups (principal components) of barriers to entering psychother-apy can be identified? c) What is the relationship between the perceived importance of barriers and the decision to enter psychotherapy?Statistical analysis. The number of barriers was reduced using PCA. The relationship of the decision-making phase to other variables was explored via multinomial regression analysis.Results. The most severe barrier to entering psychotherapy were price, reluctance to express emotions in front of others and the assumption that one’s problems were not as severe as the problems of people in psychotherapy. Respond-ents who decided not to enter psychotherapy were older, expressed more distrust of psycho-therapy, and perceived it as more stigmatizing than those who contacted a therapist. Respond-ents who decided to enter psychotherapy (but who had not contacted a therapist) had less se-vere symptoms and perceived psychotherapy as more stigmatizing than those who contacted a therapist. Study limitations. Limits of the study include a non-representative sample and the time window used for the retrospective rating of symptoms and barriers. and Cíl. Cílem studie bylo prozkoumat, jaké překáž-ky dospělí lidé vnímají při rozhodování o vstu-pu do psychoterapie a jak tyto překážky souvisí s rozhodnutím psychoterapii zahájit.Soubor a metoda. Výzkumný soubor tvořilo 392 dospělých respondentů, kteří během posledních pěti let zvažovali zahájení individuální psycho-terapie. Respondenti vyplnili dotazník zaměře-ný na vnímané překážky vstupu do psychotera-pie, fázi rozhodování vstoupit do psychoterapie a intenzitu potíží. Hypotézy. Studie měla explorační charakter, za-měřila se na následující otázky: a) Jak vnímají lidé závažnost jednotlivých překážek vstupu do psychoterapie? b) Jaké skupiny (hlavní kom-ponenty) překážek pro vstup do psychoterapie můžeme identifikovat? c) Jak souvisí závažnost vnímaných překážek s rozhodnutím vstoupit do psychoterapie?Statistická analýza. Množství překážek autoři nejprve redukovali pomocí analýzy hlavních komponent. Souvislost fáze rozhodování o vstu-pu do psychoterapie s dalšími proměnnými byla ověřována pomocí multinomiální regresní ana-lýzy. Výsledky. Jako nejzávažnější překážka byla vní-mána cena psychoterapie, následovaly zábrany v odhalování emocí před ostatními a pocit, že vlastní potíže nejsou tak závažné jako potíže lidí navštěvujících psychoterapii. Respondenti, kteří zavrhli vstup do psychoterapie, byli starší, vyja-dřovali větší nedůvěru k psychoterapii a vnímali ji jako více stigmatizující než ti, kdo kontakto-vali terapeuta. Účastníci, kteří vstup do terapie zvažovali (ale terapeuta nekontaktovali), vyka-zovali nižší míru potíží a vnímali psychoterapii jako více stigmatizující než ti, kdo kontaktovali terapeuta.Omezení studie. Limity studie jsou nereprezen-tativnost výzkumného souboru a využití delšího časového rozmezí pro retrospektivní hodnocení úrovně potíží a významnosti překážek.
The vagal motor fibers innervating the esophageal striated muscle are essential for esophageal motility including swallowing and vomiting. However, it is unknown which subtypes of voltagegated sodium channels (NaV1s) regulate action potential conduction in these efferent nerve fibers. The information on the NaV1s subtypes is necessary for understanding their potential side effects on upper gut, as novel inhibitors of NaV1s are developed for treatment of pain. We used isolated superfused (35 °C) vagally-innervated mouse esophagus striated muscle preparation (mucosa removed) to measure isometric contractions of circular striated muscle evoked by electrical stimulation of the vagus nerve. NaV1 inhibitors were applied to the de-sheathed segment of the vagus nerve. Tetrodotoxin (TTX) applied to the vagus nerve completely abolished electrically evoked contractions. The selective NaV1.7 inhibitor PF-05089771 alone partially inhibited contractions and caused a >3-fold rightward shift in the TTX concentration-inhibition curve. The NaV1.1, NaV1.2 and NaV1.3 group inhibitor ICA-121431 failed to inhibit contractions, or to alter TTX concentration-inhibition curves in the absence or in the presence of PF-05089771. RT-PCR indicated lack of NaV1.4 expression in nucleus ambiguus and dorsal motor nucleus of the vagus nerve, which contain motor and preganglionic neurons projecting to the esophagus. We conclude that the action potential conduction in the vagal motor fibers to the esophageal striated muscle in the mouse is mediated by TTX-sensitive voltage gated sodium channels including NaV1.7 and most probably NaV1.6. The role of NaV1.6 is supported by ruling out other TTX-sensitive NaV1s (NaV1.1-1.4) in the NaV1.7-independent conduction.
Cíl. Cílem této studie bylo prozkoumat využívání psychoterapeutických technik u českých psychoterapeutů a také souvislost mezi využíváním různých technik a proměnnými vztahujícími se k osobě terapeuta a jeho praxi. Vzorek. Vzorek tvořilo N = 373 českých psychoterapeutů reprezentujících různou délku praxe, různé terapeutické přístupy i kontext, v němž psychoterapeutické služby poskytují. Metoda. Data byla získávána pomocí online dotazníku. Výsledky. Analýza hlavních komponent identifikovala šest komponent (psychodynamické, systemické, humanistické, kognitivně-behaviorální, psychoedukační a neverbální/na tělo zaměřené techniky) a regresní analýza následně prokázala jejich vztah s pohlavím, délkou praxe a pracovní zátěží terapeutů. Klastrová analýza nakonec odhalila sedm různých profilů terapeutů podle využívání jednotlivých komponent. Výsledky naznačují velkou variabilitu v používání terapeutických technik, která překračuje hranice jednotlivých terapeutických přístupů. Limity. Seznam technik byl omezený, studie byla založena na sebeposouzení, postup tvorby vzorku neumožnil stanovit návratnost. and Objectives. The aim of this study was to explore the use of psychotherapeutic techniques in Czech psychotherapists and the relationship between the use of different techniques and variables related to the therapists and their practice. Sample. The sample consisted of N = 373 Czech psychotherapists who represented different lengths of practice, various theoretical orientations, and contexts in which they provided psychotherapy. Method. The data was collected via an online questionnaire. Results. Six components were identified using principal component analysis (psychodynamic, systemic, humanistic, cognitive-behavioral, psycho-educational and nonverbal/body-oriented techniques) and subsequent regression analysis revealed their relationship to therapists’ gender, length of practice and workload. Finally, cluster analysis identified seven different therapists’ profiles based on the use of the technique components. The results suggest great variability in the use of therapeutic techniques which extends beyond the boundaries of theoretical orientations. Limitations. The list of techniques was limited, the study was based on self-report, and the sampling method did not allow us to report the response rate.
Studie se zabývá vztahem těhotných žen k jejich očekávanému dítěti. U vzorku 339 žen ve třetím trimestru těhotenství byla zkoumána spojitost vztahu k očekávanému dítěti s úzkostností, depresivitou, kvalitou partnerského vztahu a s vyhýbavostí a úzkostností citové vazby k partnerovi. Byl kontrolován vliv parity, plánovanosti a chtěnosti dítěte a věku matky. Nejsilnějším prediktorem vztahu k očekávanému dítěti byla kvalita partnerského vztahu ženy, které hodnotily svůj partnerský vztah jako kvalitní, pociťovaly silnější vztah k očekávanému dítěti. Byl prokázán také vliv parity (prvorodičky pociťovaly k očekávanému dítěti silnější vztah než vícerodičky) a plánovanosti dítěte (ženy, jejichž těhotenství bylo plánované, pociťovaly k očekávanému dítěti mírně silnější vztah). Ve výzkumu byla poprvé použita nová škála k měření vztahu k očekávanému dítěti, která překonává některé limity dosavadních metod. Metoda měří různé aspekty vztahu k dítěti v oblasti emoční, kognitivní i behaviorální. and Our study deals with the mother-foetus relationship (MFR) and its connection to chosen mother‘s characteristics. The relationship of MFR and anxiety, depression, quality of partnership, attachment-related avoidance and attachment-related anxiety was investigated on a sample of 339 pregnant women (third trimester). The effect of parity, pregnancy planning, desire for a child and the women’s age were taken into account. Quality of the partnership was the strongest predictor of MFR. Women who considered their relationship with their partner to be functional had a stronger relationship to their unborn baby. Primiparae had a slightly stronger MFR than multiparae and a planned pregnancy is associated with a slightly stronger MFR. The present study uses the new scale of MFR for the first time. The scale overcomes some limits of the older scales and measures different aspects of MFR including emotional, cognitive and behavioural one.
Tématem studie je analýza vztahu volnočasových aktivit a tvořivosti u populace českých adolescentů ve věku 13–15 let. Pražští respondenti (N=398, žáci osmých tříd a studenti prvního ročníku šestiletého gymnázia) vyplnili dva testy tvořivosti. Prvním z nich je Torranceho test Neúplných figur, určený k měření neverbální tvořivosti, druhým je originální test Opice, který měří verbální tvořivost na základě respondenty vytvořeného krátkého tematického příběhu. Výsledky verbálního i neverbálního testu tvořivosti byly vyhodnoceny ve vztahu k volnočasovým zájmům respondentů. Pomocí výpočtů explorační faktorové analýzy, analýzy variance (ANOVA) a Pearsonovým korelačním koeficientem byl zjištěn vztah mezi tvořivými volnočasovými aktivitami a figurálními i verbálními faktorovými skóry tvořivosti (r=0.149 a r=0.161; p<0.01). Mezi sociálními volnočasovými aktivitami a verbálním faktorovým skórem tvořivosti u gymnazistů byl nalezen pozitivní vztah (r=0.143). Nalezen byl také negativní vztah mezi pasivními volnočasovými zájmy a faktorem verbální tvořivosti (r=-0.101; p<0.05). Následně bylo zjištěno, že typ navštěvované školy vysvětluje téměř 12 % variance výkonu v neverbálním testu tvořivosti a pohlaví 2 %. Studenti gymnázií dosahovali signifikantně v obou testech tvořivosti vyšších výsledků než žáci základních škol, dívky dosahovaly signifikantně vyšších výsledků než chlapci. and The theme of the study is to analyze the relationship between leisure activities and creativity in the population of Czech adolescents aged 13-15 years. Prague respondents (N = 398, eighth grade pupils and first-year students of a six-year grammar school) completed two tests of creativity. The first one former was the Torrance Test of Incomplete Figures examining nonverbal creativity, the latter was the original Monkey test examining verbal creativity by writing a short story about a picture. The results of the verbal and nonverbal test of creativity were confronted with the leisure time activities of the respondents. In the case of creative activities and creativity tests, a relation was found by explorative factor analysis, analysis of variance (ANOVA), and Pearson´s correlation coefficient. Furthermore, a positive relation was found between creative leisure time activities and the nonverbal factor and even in the case of verbal factor of creativity (r=0.149 and r=0.161; p<0.01). A positive relation was found between social leisure time activities and verbal factor of creativity among students of grammar school (r=0.143). A negative relation was also found between passive leisure time activities and verbal factor of creativity (r=-0.101; p<0.05). The type of school explained almost 12 % variance of measured creativity in the Torrance Test, gender explained 2 %. Students of grammar schools scored in both creativity tests significantly higher than primary school pupils. Further, gender differences were found in both creativity tests while girls scored significantly higher than boys.
Population fluctuations of the well-known oak defoliator, the oak processionary moth (Thaumetopoea processionea L.), were studied using light trap data and basic meteorological parameters (monthly average temperatures, and precipitation) at three locations in Western Hungary over a period of 15 years (1988-2012). The fluctuations in the numbers caught by the three traps were strongly synchronized. One possible explanation for this synchrony may be similar weather at the three trapping locations. Cyclic Reverse Moving Interval Techniques (CReMIT) were used to define the period of time in a year that most strongly influences the catches. For this period, we defined a species specific aridity index for Thaumetopoea processionea (THAU-index). This index explains 54.8-68.9% of the variation in the yearly catches, which indicates that aridity, particularly in the May-July period was the major determinant of population fluctuations. Our results predict an increasing future risk of Oak Processionary Moth (OPM) outbreaks and further spread if the frequency of severe spring/summer droughts increases with global warming., György Csóka, Anikó Hirka, Levente Szöcs, Norbert Móricz, Ervin Rasztovits, Zoltán Pödör., and Obsahuje bibliografii