Předmětem této práce je objektivně posoudit dostupná výzkumná data týkající se bezpečnosti biologické terapie v těhotenství a kojení pacientek s idiopatickými střevními záněty. Biologická léčba se zdá být v graviditě bezpečná bez zvýšeného rizika vrozených malformací. Dostupné klinické údaje naznačují, že účinnost infliximabu a adalimumabu v dosažení klinické odpovědi a udržení remise těhotných pacientek převažuje teoretické riziko ohrožení plodu těmito léky. Terapie anti-TNFα preparáty by měla být, pokud je to možné, ukončena na konci 2. trimestru pro transplacentární přestup a z toho vyplývající riziko pro plod. Užití infliximabu a adalimumabu je pravděpodobně slučitelné s kojením., The aim of this article is to objective review available research data regarding the safety of biological therapies during pregnancy and breastfeeding in women with inflammatory bowel disease. Biological therapies appear to be safe in pregnancy, as no increased risk of malformations has been demonstrated. Available clinical results suggest that the efficacy of infliximab and adalimumab in achieving clinical response and maintaining remission in pregnant patients might outweigh the theoretical risks of drug exposure to the fetus. If possible, anti-TNF therapy should be stopped by the end of the second trimester due to transplacental transfer and potential risk for the fetus. The use of infliximab and adalimumab is probably compatible with breastfeeding., and Jana Koželuhová, Karel Balihar, Eva Janská, Lucie Fremundová, Martin Matějovič
Stále se rozšiřující aplikace SPM přístrojů přinesly možnost zobrazovat bez větších problémů vzorky přímo v kapalných prostředích. To umožňuje zobrazit povrch vzorku s minimální silou mezi hrotem a povrchem a vyhnout se tak například poškození povrchu biologického preparátu. Režimy AFM používané v kapalném prostředí pro biologické vzorky jsou prakticky totožné s klasickými analýzami AFM. Ve větší míře se však využívá poklepový režim. Článek předkládá přehled typických aplikací AFM se skenerem pro kapalná prostředí (liquid scanner)., Roman Kubínek, Milan Vůjtek, Renata Holubová, Zdeňka Zapletalová, Hana Kolářová., and Obsahuje seznam literatury
Severoameričtí raci (např. rak pruhovaný a rak signální vyskytující se i v ČR) jsou příkladem invazních živočichů, jejichž invazní potenciál je zesílen přenosem onemocnění nebezpečného pro příbuzné druhy z jiných geografických oblastí. Původcem nemoci, tzv. račího moru, je Aphanomyces astaci ze skupiny Oomycetes způsobující úhyny celých populací evropských raků. Račí mor se v Evropě vyskytuje už od 19. století a i v současnosti zůstává přes intenzívní výzkum jedním z nejvýznamnějších faktorů ohrožujících původní raky (u nás jde o raka říčního a raka kamenáče, u nichž bylo jen od roku 2004 zaznamenáno deset případů zdecimování populací touto nemocí)., North American crayfish species such as the Spiny-cheek Crayfish and the Signal Crayfish are examples of invasive animals with an ability to carry and transmit a disease lethal to their relatives from other parts of the world. The disease called the crayfish plague and caused by Aphanomyces astaci (Oomycetes) may eradicate whole populations of the indigenous European crayfish. The disease is known in Europe from the 19th century and despite intensive research it is still one of the main factors endangering indigenous crayfish., and Eva Kozubíková-Balcarová.
Bohuslav Lázňovský, Výkladový slovníček na stranách 190-203, Poznámky pod čarou, Obsahuje bibliografické odkazy, and Converted from MODS to DC version 1.8 (EE patch 2018/05/24)
Ačkoli bylo světélkování u hub doloženo již ve starověku, intenzivnějšího vědeckého studia se tomuto jevu dostává teprve v posledních letech. Článek shrnuje naše dosavadní poznání bioluminiscence u hub z hlediska evolučního, ekologického i fyziologického. Jeho součástí jsou i fotografie dvou tropických druhů se světélkujícími plodnicemi - Mycena chlorophos a Filoboletus manipularis., Bioluminescence in fungi was first observed in the Archaic period or earlier, but it has only recently been studied scientifically. This paper sums up our knowledge on this phenomenon from evolutionary, ecological, and physiological points of view. Included are photos of two tropical species with luminescent fruiting bodies - Mycena chlorophos and Filoboletus manipularis., and Michal Sochor, Zuzana Egertová.
Obesity is a strong cardiometabolic (CM) risk factor in children. We tested potential CM risk in obese/overweight children and the effect of an intensive lifestyle intervention using newer CM markers: atherogenic index of plasma AIP [Log(TG/HDL-C)], apoB/apoAI ratio and a marker of insulin resistance HOMA-IR. The participants (194 girls, 115 boys, average age 13) were enrolled in an intensive, one-month, inpatient weight reduction program. The program consisted of individualised dietary changes and the exercise program comprised aerobic and resistance training. Anthropometrical and biochemical parameters in plasma and CM risk biomarkers - (AIP, apoB/apoAI ratio and HOMA-IR) were examined before and after the intervention. AIP and HOMA-IR significantly correlated with BMI while apoB/apoAI ratio did not. Only AIP and HOMA-IR showed systematic increases according to the level of obesity by BMI quartiles. Lifestyle intervention significantly improved anthropometrical and biochemical values and the biomarkers too. The response of lipid parameters to the intervention was considerably higher in boys than in girls. The children were stratified into three risk categories according to AIP, where 13.8 % of boys and 5.3 % of girls fell into high risk category. The monitored biomarkers may complement each other in the prognosis of CM risk. AIP was strongly related to obesity and to lipid and glycid metabolism, while the relationship of the apoB/apoAI ratio to obesity and glycid metabolism was not significant. The obese children benefited from the intensive lifestyle intervention which improved the anthropometrical and biochemical parameters and CM risk biomarkers., M. Vrablík, M. Dobiášová, L. Zlatohlávek, Z. Urbanová, R. Češka., and Obsahuje bibliografii
Primary graft dysfunction (PGD) is a life-threatening complication among heart transplant recipients and a major cause of early mortality. Although the pathogenesis of PGD is still unclear, ischemia/reperfusion injury has been identified as a predominant factor. Both necrosis and apoptosis contribute to the loss of cardiomyocytes during ischemia/reperfusion injury, and this loss of cells can ultimately lead to PGD. The aim of our prospective study was to find out whether cell death, necrosis and apoptosis markers present in the donor myocardium can predict PGD. The prospective study involved 64 consecutive patients who underwent orthotopic heart transplantation at our institute between September 2010 and January 2013. High-sensitive cardiac troponin T (hs-cTnT) as a marker of minor myocardial necrosis was detected from arterial blood samples before the donor’s pericardium was opened. Apoptosis (caspase-3, active + pro-caspase-3, bcl-2, TUNEL) was assessed from bioptic samples taken from the right ventricle prior graft harvesting. In our study, 14 % of transplant recipients developed PGD classified according to the standardized definition proposed by the ISHLT Working Group. We did not find differences between the groups in regard to hs-cTnT serum levels. The mean hs-cTnT value for the PGD group was 57.4±22.9 ng/l, compared to 68.4±10.8 ng/l in the group without PGD. The presence and severity of apoptosis in grafted hearts did not differ between grafts without PGD and hearts that subsequently developed PGD. In conclusion, our findings did not demonstrate any association between measured myocardial cell death, necrosis or apoptosis markers in donor myocardium and PGD in allograft recipients. More detailed investigations of cell death signaling pathways in transplanted hearts are required., O. Szarszoi, J. Besik, M. Smetana, J. Maly, M. Urban, J. Maluskova, A. Lodererova, L. Hoskova, Z. Tucanova, J. Pirk, I. Netuka., and Obsahuje bibliografii