Number of results to display per page
Search Results
14442. Mezi literárnem a výtvarnem: komiks jako obrazoslovní amalgám
- Creator:
- Foret, Martin
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Language:
- Czech
- Description:
- Studie se zaměřuje na vymezení komiksu jako „analgámu“, v němž bez možnosti rozlišení splývají kategorie literárního (verbálního) a výtvarného (piktorálního/ikonického). Text se nejprve kriticky vyrovnává s pojmy literatury a výtvarného umění a následně zavádí pracovní označení „literárno“ a „výtvarno“, která mají upozornit především na nezávislost zkoumaných oblastí na estetických kategoriích, resp. na kategorii uměleckosti. Následně je pozornost věnována vybraným fenoménům, které se vyskytují mezi těmito oblastmi: obrazové knize či ilustrované knize, autorské knize-artefaktu či vizuální poezii, a to především v historické perspektivě. Krom explicitních souvislostí s komiksem je poukázáno především na několik jevů, které jsou pro jeho vymezení důležité. Následně je dosavadní opozice „literárna“ a „výtvarna“ specifikována v kontextu rozlišování slovních a obrazových znaků/textů a i tato opozice je problematizována. Vzájemné vztahy slova a obrazu jsou nastíněny jak v obecné rovině, tak především na příkladu komiksu, kde je hranice mezi nimi v případě některých vyjadřovacích prostředků zcela setřena. and This article focuses on the defining of comics as an ‘amalgam’ in which the verbal category merges with the pictorial/iconic. The articles first discusses the concepts of the literary and the pictorial and then points out that these are discrete aesthetic categories, independent of the category of artistry. The author then moves on to selected phenomena that occur in the space between these two concepts: the picture book or illustrated book, and the book as artefact or visual poetry, particularly from an historical perspective. Apart from the explicit links with comics, a few phenomena important for defining its limits are highlighted. The author then specifies the opinion held hitherto that there is an opposition between the ‘verbal’ and the ‘pictorial’ in distinguishing between the two, and this opposition is also problematized. The mutual relations between word and picture are outlined in general terms and mainly in comics. In some means of expression the boundary between the two is even eradicated.
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
14443. Mezi pravěkem a industriálem: několik poznámek k antropologii krajiny
- Creator:
- Gibas, Petr and Pauknerová, Karolína
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- anthropology of landscape, industrial landscape, landscape, and prehistoric landscape
- Language:
- Czech
- Description:
- The conceptual debate on recently quite a fashionable topic of landscape is, at least within Czech academia, deeply influenced by the concepts and imagery of natural sciences. In this article, we advocate an alternative concept of landscape, that developed by anthropology of landscape. We understand landscape to be a widely conceived "way of seeing", way of grasping, experiencing and understanding the world, rather than simply a piece of reality out there. In the first part of the paper we present, how anthropology of landscape theorize its subject. In the second we offer two applied examples – analyses of prehistoric and (post)industrial landscape. The main aim of the article is to balance otherwise natural science driven debate about landscape and to return to the concept of landscape what it lacks – human experience.
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
14444. Mezi prestižními sinologickými pracovišti
- Creator:
- Táňa Dluhošová and Ondřej Klimeš
- Format:
- print, bez média, and svazek
- Type:
- article, články, model:article, and TEXT
- Subject:
- Věda. Všeobecnosti. Základy vědy a kultury. Vědecká práce, Orientální ústav (Akademie věd ČR), sinologie, intelektuální spolupráce, sinology, intellectual cooperation, 12, and 00
- Language:
- Czech
- Description:
- A Taiwan Resource Center for Chinese Studies (TRCCS) has been established in Prague in a cooperative memorandum signed at the Oriental Institute AS CR. The rich resources of Chinese Studies from Taiwan will promote the research resource at the Oriental Institute. The Academy of Sciences also signed an agreement with Taiwan’s Ministry of Science and Technology to initiate a Project-based Personnel Exchange Program (PPP) to increase interaction and cooperation between the two countries. and Táňa Dluhošová, Ondřej Klimeš.
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
14445. Mezi příběhem a diskurzem: Seymour Chatman: Příběh a diskurs: Narativní struktura v literatuře a filmu
- Creator:
- Bubeníček, Petr
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Language:
- Czech
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
14446. Mezi resortem a ČSAV: vznik Hornického ústavu ČSAV
- Creator:
- Šoukal, Jiří and Clarke, Melvyn
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- CSAS Mining Research Institute, basic research, applied research, Czechoslovak Academy of Sciences, and history of technology
- Language:
- Czech
- Description:
- Hornický ústav ČSAV vznikl v roce 1957 v souvislosti se snahami rozšířit Československou akademii věd o další obory a aplikovaný výzkum. V článku bylo ukázáno, jak probíhala vyjednávání o vzniku ústavu od počátku 50. let a jak se v průběhu let měnila jeho koncepce i s ohledem na vývoj vědní politiky ČSAV. Významný faktor představovala otázka, co je hornická věda a co z ní patří do Akademie věd jako základní nebo aplikovaný výzkum. Svébytnou roli hrálo soupeření mezi jednotlivými osobnostmi, které prosazovaly podobu budoucího ústavu. Nejvýznamnějšími postavami byli František Špetl, Emil Petýrek (pozdější první ředitel ústavu) a Antonín Pelnář. Jejich představy však měly své limity a musely se podřídit finančním možnostem ČSAV. Klíčovou roli nakonec sehrál areál v Praze na Rokosce, ve kterém již působil resortní ústav a který se proměnil v jádro Hornického ústavu ČSAV., The CSAS Mining Institute was created in 1957 as part of efforts to expand the Czechoslovak Academy of Sciences so as to include new disciplines and applied research. The article sets out the progress of negotiations from the early 1950s over the creation of the institute and the changes that took place over the years in its basic conception and with regard to the development of CSAS science policy. One important factor was the issue of what mining science actually is and which part of it came under the Academy of Sciences as basic or applied research. A special role was played here by rivalry between the individuals who were supporting particular forms of the future institute. The most prominent figures involved were František Špetl, Emil Petýrek (subsequently the first Director at the institute) and Antonín Pelnář. However, their ideas had their limits, as they had to fall into line with the financial circumstances at CSAS. A key role was ultimately played by the premises at Rokoska in Prague, where the ministerial institute was already in operation, which was transformed into the core of the CSAS Mining Institute. Translated by Melvyn Clarke, and Překlad resumé: Melvyn Clarke
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
14447. Mezi slovanskou vzájemností a orientalismem: české zobrazování Podkarpatské Rusi a jejích obyvatel v publicistice dvacátých let minulého století
- Creator:
- Stanislav Holubec
- Format:
- print, bez média, and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- 1918-1938, historiografie, demografie, Rusíni, publicistika, historiography, demography, Ruthenians, publicistic, Podkarpatská Rus (Ukrajina), Carpathian Ruthenia (Ukraine), 8, and 93/94
- Language:
- Czech
- Description:
- a1_Autor na české publicistice z dvacátých let dvacátého století zkoumá, jaké představy a obrazy si tehdy vytvářeli Češi o Podkarpatské Rusi jako nejvýchodnější části Československé republiky a o jejích obyvatelích. Na dané téma uplatňuje koncept orientalismu, vzešlý z postkoloniálních studií, a prostřednictvím analýzy zvolených pramenů představuje Podkarpatskou Rus v dobovém českém vnímání jako československý Orient, s charakteristickými rysy exotičnosti, malebnosti, divokosti, zaostalosti nebo odlišného plynutí času. Pro Čechy (a v menší míře Slováky), kteří přicházeli po roce 1918 na Podkarpatskou Rus jako úředníci, učitelé nebo policisté v roli nových správců nebo jako turisté, se jednalo zpočátku o téměř neznámé prostředí. Potřeba orientovat se v něm, integrovat je do nového státního celku a legitimizovat novou vládu vedla Čechy k tomu, aby zdejší rusínské obyvatele pojímali buď jako slovanské bratry, kteří trpěli pod staletým útiskem Maďarů, nebo jako prostoduché domorodce, které je nutné civilizovat. Líčení Rusínů jako ''v jádru dobrého lidu'' se ovšem podle autora mísilo s jejich popisy jako indolentních a iracionálních bytostí, náchylných k alkoholu a ohrožovaných ve své naivitě účelovou komunistickou či ukrajinskou nacionální agitací., a2_Další dvě zdejší etnické skupiny, Maďary a Židy, naproti tomu Češi zobrazovali převážně negativně, jako orientálce protikladné Evropanům, jejichž vliv je nutné marginalizovat. Podobně záporné hodnocení platilo také pro podkarpatské komunisty, ukrajinské emigranty a řeckokatolickou církev. Sami Češi se podle autora často charakterizovali jako racionální a efektivní nositelé západní civilizace, avšak někdy též jako příliš mírní nebo idealističtí. Zcela odlišný obraz Podkarpatské Rusi, jak ukazuje autor, nabízela publicistika československých komunistů. Ti zde byli ve dvacátých letech nejsilnější politickou stranou a jejich diskurz nastoloval především narativ české buržoazní diktatury, okupace a koloniálních praktik. V závěrečných kapitolách studie podává autor přehled o tom, jak byla od třicátých do současnosti Podkarpatská Rus přítomná v české kulturní paměti a jak je Československo přítomno v kulturní paměti a historii Zakarpatí., a1_The author examines Czech journalism of the 1920s to find out what ideas and images Czechs had at that time about Carpathian Ruthenia, the easternmost part of their new country, the Czechoslovak Republic. In his research on this topic, the author employs Orientalism, a concept that originates in postcolonial studies, and, after analyzing his sources, he presents Carpathian Ruthenia as it appeared to Czechs at that time, that is, as the Czechoslovak Orient, with the characteristic features of the exotic, the picturesque, the wild, the backward, and with a different sense of time. For Czechs (and to a lesser extent Slovaks too) who came to Carpathian Ruthenia after 1918 as clerks, teachers, and police, in the role of the new administrators, or as tourists, this was initially an almost unknown environment. The need to get one´s bearings in it, to integrate it into the new republic, and to legitimate the new government led the Czechs to conceive of the local Rusyns either as fellow Slavs who had for centuries suffered under Magyar oppression or as simple-minded natives who need civilizing. According to the author, the depiction of the Rusyns as ''good folk and heart'' was, however mixed with descriptions of them as indolent and irrational beings, with an inclination to drink and, in their naiveté, susceptible to Communist or Ukrainian nationalist propaganda. By contrast, the other local ethnic groups, the Magyars and the Jews, were depicted by Czechs in a mainly negative way, as Orientals, the opposite of Europeans, whose influence had to be minimalized. A similarly negative assessment applied also to the Communists of Carpathian Ruthenia, Ukrainian immigrants, and the Ukrainian Greek Orthodox Church., a2_Czechs, according to the author, often described themselves as rational and efficient bearers of Western Civilization, but were, they felt, sometimes excesively lenient or idealistic. A quite different picture of Carpathian Ruthenia, the author argues, was offered by the journalism of the Czechoslovak Communists. In the 1920s, the Communists were the strongest political party here and it was mainly their discourse that established the narrative about a Czech bourgeois dictatorship, occupation, and colonial practices. In the concluding sections of the article, the author presents a summary of how, from the 1930 to the present, Carpathian Ruthenia was present in Czech cultural memory and Czechoslovakia was present in the cultural memory and history of Carpathian Ruthenia., Stanislav Holubec., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
14448. Mezi sympatiemi a loajalitou: francouzská komunistická strana a pražské jaro
- Creator:
- Michaela Kůželová
- Format:
- print, bez média, and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- Parti communiste français, 1968, Srpen (1968 : Československo), Pražské jaro (1968 : Československo), Czechoslovakia, Intervention, 1968, Prague Spring (1968 : Czechoslovakia), 8, and 93/94
- Language:
- Czech
- Description:
- a1_Oficiální reakce francouzských komunistů na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 bývá považována za první případ v dějinách, kdy se Francouzská komunistická strana rozhodla veřejně nepodpořit mezinárodní akci Sovětského svazu. Jak autorka ukazuje na rozboru dokumentů z Archivu Francouzské komunistické strany a z československých centrálních archivů, podpora československého reformního hnutí ze strany francouzských komunistů však nebyla zcela jednoznačná a konzistentní nezůstalo ani následné odsouzení srpnové invaze. Postoj vedení FKS k Alexanderu Dubčekovi (1921-1992) a pražskému jaru lze podle ní charakterizovat jako limitovanou podporu, která nesměla překročit hranice přátelství se Sovětským svazem. Z tohoto přesvědčení vycházely i diplomatické aktivity generálního tajemníka francouzských komunistů Waldecka Rocheta (1905-1983), když se v červenci 1968 neúspěšně snažil vystupovat jako prostředník mezi Prahou a Moskvou a odvrátit tak vojenskou intervenci. Naopak mezi francouzskými komunistickými intelektuály (Roger Garaudy, Louis Aragon) byly sympatie k pražského jaru mnohem viditelnější. S nadšením, s nímž československý „socialismus s lidskou tváří“ tito intelektuálové vítali, však kontrastovaly dojmy řadových členů FKS, kteří pražské jaro zažili na vlastní kůži - vnímali je jako ohrožení socialismu a byli nepříjemně překvapeni zdejšími projevy idealizace Západu. Intervenci vojsk pěti států Varšavské smlouvy do Československa vedení Francouzské komunistické strany sice nejprve „odsoudilo“ a o den později svůj odmítavý postoj zmírnilo na „nesouhlas“, na jeho vztahy se Sovětským svazem však tato pozice neměla zásadní vliv., a2_Naopak mezi francouzskými komunistickými intelektuály (Roger Garaudy, Louis Aragon) byly sympatie k pražského jaru mnohem viditelnější. S nadšením, s nímž československý „socialismus s lidskou tváří“ tito intelektuálové vítali, však kontrastovaly dojmy řadových členů FKS, kteří pražské jaro zažili na vlastní kůži – vnímali je jako ohrožení socialismu a byli nepříjemně překvapeni zdejšími projevy idealizace Západu. Intervenci vojsk pěti států Varšavské smlouvy do Československa vedení Francouzské komunistické strany sice nejprve „odsoudilo“ a o den později svůj odmítavý postoj zmírnilo na „nesouhlas“, na jeho vztahy se Sovětským svazem však tato pozice neměla zásadní vliv. Naopak se podle autorky dá spíše hovořit o určitém upevnění těchto vztahů, neboť se ukázalo, že je lze nadále rozvíjet navzdory nesouhlasu francouzské strany s intervencí. Postoj vedení FKS tak byl po srpnu 1968 dvojaký: deklaratorně strana setrvávala na své původní pozici (nesouhlasu s intervencí), to se však v její reálné politice příliš neprojevovalo, neboť udržovala přátelské vztahy jak se sovětskými komunisty, tak s „normalizovanou“ KSČ. Ne všichni francouzští komunisté však s tímto postojem souhlasili. Pro řadu francouzských komunistických intelektuálů nebylo oficiální odsouzení dostatečné a apelovali na větší solidaritu s okupovaným Československem. Ani v řadách „obyčejných“ členů FKS nebyly názory jednoznačné a pravděpodobně bylo mezi nimi mnoho těch, kteří s intervencí do Československa souhlasili., b1_The French Communists’ official reactions to the Soviet-led military intervention by five Warsaw Pact countries in Czechoslovakia in August 1968 are generally considered to mark the first time in history that the French Communist Party decided not to show public support for an international operation by the Soviet Union. As the author demonstrates with an analysis of records from the Archive of the French Communist Party and the central Czechoslovak archives, French Communist support for the Czechoslovak reform movement was not exactly straightforward; nor was subsequent French Communist condemnation of the August military intervention consistent. The French Communist Party leaders’ attitude to Alexander Dubček (1921-1992) and the Prague Spring can, according to the author, be reasonably described as limited support, which did not go beyond the limits of friendship with the Soviet Union. The diplomatic activity of the General Secretary of the French Communist Party, Waldeck Rochet (1905-1983), also stemmed from this attitude: in July 1968, he tried, unsuccessfully, to act as a broker between Prague and Moscow and thus prevent the military intervention. By contrast, amongst French Communist intellectuals, like Roger Garaudy (1913-2012) and Louis Aragon (1897-1982), sympathies for the Prague Spring were much more visible. In contrast to the enthusiasm with which these intellectuals welcomed ‘Socialism with a human face’ in Czechoslovak, however, were the impressions of the French Communist Party rank-and-file who had experienced the Prague Spring in person - they perceived it as a threat to Socialism and were unpleasantly surprised by manifestations of Czech and Slovak idealization of the West., b2_Although the French Communist Party initially ‘condemned’ the intervention in Czechoslovakia, the next day its leaders moderated their negative response, expressing ‘disagreement’. Ultimately, this position had no real influence on the French Party’s relations with the Soviet Union. Indeed, according to the author, it would be more accurate to talk of a certain buttressing of those relations, since it turned out that they could be further developed regardless of the French Party’s not agreeing with the intervention. The attitude of the French Communist Party leadership after August 1968 was therefore of a dual nature: the Party declared that it stuck to its original position of disagreement with the intervention, but that was not really manifested in their politics in practice: in fact, they maintained friendly relations with both the Soviet Communists and the ‘normalized’ Czechoslovak Communist Party. But not all French Communists agreed with this stance. For many French Communist intellectuals, the official condemnation was insufficient, and they appealed for greater solidarity with occupied Czechoslovakia. Nor amongst the rank-and-file of the French Communist Party was opinion unanimous; probably many members agreed with the intervention in Czechoslovakia., Michaela Kůželová., and Obsahuje bibliografii
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
14449. Mezi touhou a skutečností
- Creator:
- Flaišman, Jiří
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Language:
- Czech
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
14450. Mezi tradicí a realitou: šlechtický zemský soud na tereziánské Moravě - agenda a složení stavovské instituce v posledních dekádách její existence (1740-1783)
- Creator:
- David, Jiří
- Format:
- print, bez média, and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- 18. století, právní dějiny, správní dějiny, history of law, history of administration, Morava (Česko), Moravia (Czechia), zemský soud, tereziánské reformy, provincial court, Theresian reforms, 8, and 94(437)
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Under Maria Theresa, the provincial courts in Moravia continued to operate along the lines set out in the judicial reforms of 1620-1650. Although the reform efforts of the Theresian system had little direct effect on them, the character of these courts did gradually change. By the early 1740s they were inundated with a backlog of unresolved cases that rendered them slow and unwieldy. Following the cancellation of inactive disputes, however, the number of open cases started to drop rapidly, and by the 1760s the provincial court was accepting an absolute minimum of new lawsuits. This was due less to any restrictions imposed by the state than to a lack of interest among the nobility in pursuing claims in the court. The provincial court continued to sit twice a year, but the reduction in the number of cases meant that the number of sessions in each judicial period also fell considerably. The nearly fifty cases heard by the provincial court in the reign of Maria Theresa were, however, similar in scope to those we are familiar with from the preceding period - property-related lawsuits among the nobility, disputes between monasteries and towns, criminal cases and claims by subject communities against their own landlords. Significant changes can also be discerned in the makeup of the courts, with judges being appointed on the basis of their legal training rather than their social standing or other "merits" and, generally, a far closer correspondence to other types of Theresian court, particularly the royal tribunal. There thus ceased to be a meaningful distinction between the royal and provincial judicial systems in the Theresian period., Jiří David., and Obsahuje bibliografické odkazy
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public