In the article the essence of phonetic and phonematic principles is expounded and the author comes to the conclusion that the principles differ. On several examples from the history of the Proto-Slavic phonematic system their different functioning is shown.
Otázku, kde se berou zákony zachování hybnosti, momentu hybnosti, mechanické energie a dalších veličin, lze v rámci klasické mechaniky či teorie pole zodpovědět různými způsoby. Principiálně však zachovávající se veličiny souvisejí s operacemi symetrie daného problému. Tuto souvislost odhaluje pro případ teorií řídících se variačním principem teorém Emmy Noetherové z roku 1918, odvozený klasickým "souřadnicovým" způsobem užívajícím variací, tehdy ve variačním počtu obvyklým. Propracovaný moderní geometrický aparát fibrovaných variet a diferenciálních forem "kopírujících" jejich struktura je mnohem účinnějším prostředkem pro formulaci jak variačních teorií samotných, tak i jejich důsledků právě typu teorému Noetherové. Podstatu geometrického přístupu lze objasnit již na nejjednodušším případu - jednorozměrném pohybu klasické částice v mechanice., The question of the origin of conservation laws for the momentum, angular momentum, mechanical energy and other quantities in classical mechanics and classical field theories can be answered by various ways. Nevertheless, in principle the conserved quantities are connected with the symmetry of a problem under consideration. For variational theories such a connection was disclosed by the Emmy Noether theorem derived in 1918 by a classical "coordinate" procedure using variations, which was typical for the former calculus of variations. The elaborate modern geometrical formalism of fibred manifolds and differential forms adapted to their fibred structure is a much more effective tool not only for variational theories themselves but also for their consequences as the Noether theorem. The merit of the geometrical approach can be explained by the simplest example - a one-dimensional motion of a classical mechanical particle., Lenka Czudková, Jana Musilová, Jitka Strouhalová., and Obsahuje bibliografii
The study explores the genesis of aesthetics as an independent philosophical discipline in German post-Wolffian rationalism, and that as a theory of the lower spi- ritual powers or sensory knowledge developed by A. G. Baumgarten and G. F. Meier. It demonstrates the origins of this rationalistic aesthetics in the Leibnizian-Wolffian tradition of thought, especially in noetics, less so in Leibniz’s ontology of beauty. In the aesthetics of the mid-18th century, the theory of the spiritual powers [Vermögen] of man was developed in favor of those powers which precede distinct conceptual knowledge, and sensuality and imagination were appreciated as a necessary complement of reason, which ensured its connection with the empirical world and life. The development of aesthetics was related to the psychologization, anthropolization, and historicization of the rationalist concept of man and significantly expanded this concept. Aesthetics mediated the relationship between rationalist philosophy and literature, and with this made a fundamental contribution to the wider cultural and social affirmation of the values of Enlightenment rationalism. and Studie ukazuje vznik estetiky jako samostatné filosofické disciplíny v německém powolffovském racionalismu, a to jako teorie nižších duchovních sil či smyslového poznání u A. G. Baumgartena a G. F. Meiera. Ukazuje východiska této racionalistické estetiky v leibnizovsko-wolffovské myšlenkové tradici, a to zejména v noetice, méně v Leibnizově ontologii krásna. Teorie duchovních mohutností [Vermögen] člověka byla v estetice poloviny 18. století rozvinuta ve prospěch těch mohutností, které předcházejí zřetelnému pojmovému poznání, a smyslovost a představivost byly doceněny jako nezbytný komplement rozumu, který zajišťuje jeho spojení s empirickým světem a životem. Rozvoj estetiky souvisel s psychologizací, antropologizací a historizací racionalistického pojetí člověka a významně toto pojetí rozšířil. Estetika prostředkovala vztah mezi racionalistickou filosofií a krásnou literaturou, a tím zásadně přispěla k širšímu kulturnímu a společenskému prosazení hodnot osvícenského racionalismu.