The article presents a first part of an interpretation of the intention of Wittgenstein’s Tractatus. The intention itself used to be considered a rather marginal topic until so called new-Wittgensteinian interpretations. The present article considers main sources to show what kind of content we can ascribe to the book. Its aim is to prove that Tractatus is not purely practical exercise, however without stripping the book of its therapeutic side. The first part considers the preface and the motto of the book., Článek představuje první část interpretace záměru Wittgensteinova Tractatus . Samotný záměr byl doposud považován za poněkud okrajové téma až do tzv. Nových-wittgensteinovských interpretací. Tento článek se zabývá hlavními zdroji, které ukazují, jaký obsah můžeme knize přiřadit. Jejím cílem je dokázat, že Tractatus není čistě praktickým cvičením, ale bez odstranění jeho terapeutické stránky. První část se zabývá předmluvou a mottem knihy., and Petr Glombíček
The article presents a second part of an interpretation of the intention of Wittgenstein’s Tractatus. The intention itself used to be considered a rather marginal topic until so called new-Wittgenteinian interpretations. The present article considers main sources to show what kind of content we can ascribe to the book. Its aim is to prove that Tractatus is not purely practical exercise, however, without stripping the book of its therapeutic side. This second part continues with interpretation of Wittgenstein’s correspndence with Russell, Frege, Ficker and comes to the conclusion for both parts considering mutual relation of all the sources., Článek představuje druhou část interpretace záměru Wittgensteinova Tractatus . Samotný záměr byl doposud považován za poněkud okrajové téma až do takzvaných novotavských interpretací. Tento článek se zabývá hlavními zdroji, které ukazují, jaký obsah můžeme knize přiřadit. Jejím cílem je dokázat, že Tractatus není čistě praktickým cvičením, aniž by se zbavil knihy o jeho terapeutické straně. Tato druhá část pokračuje výkladem Wittgensteinova correspndence s Russellem, Frege, Fickerem a dospěla k závěru, že obě části se zabývají vzájemným vztahem všech zdrojů., and Petr Glombíček
The author traces the road Dewey covered when he tried to free himself from a traditional ontology and epistemology. He did completely change understanding of the concept of experience. In the second part, author shows what it is meant to be ''true''/''false'' in the pragmatist logic and epistemology. It is indicated by explication of Dewey’s up-to-date conception of perception and knowledge. The role of action is stressed there. In the third part, author explains why our traditional approach to thinking could not accept this pragmatist understanding. He introduces there Dewey’s analysis of the old Greek idea of knowledge as seeing finalities of the ''true world''. In the semi-final part, the author articulates Dewey’s conception of ''ecological paradigm'' that could be seen as final liberation from the old, powerful, yet false tradition of the separate objects ontology. There the conception of situational ontology is presented. In the last part, he summarizes a new understanding of knowledge, truth and situational ontology and thus determines a new meaning of experience. Experience there is understood as a not-subjective field of powers that cross back and forth borders of objects in a process of achieving equilibrium., Autor sleduje cestu, kterou Dewey zakryl, když se snažil osvobodit od tradiční ontologie a epistemologie. Úplně změnil chápání pojmu zkušenosti. Ve druhé části autor ukazuje, co má být v pragmatické logice a epistemologii ,,pravdivé'' / ,,falešné''. To je naznačeno vysvětlením Deweyho aktuálního pojetí vnímání a poznání. Je zde zdůrazňována úloha akce. Ve třetí části autor vysvětluje, proč náš tradiční přístup k myšlení nemohl přijmout toto pragmatické chápání. Uvádí zde Deweyho analýzu staré řecké představy o poznání jako vidění finality „pravého světa“. V polovině závěrečné části autor vyjadřuje Deweyho pojetí ,,ekologického paradigmatu'', které lze považovat za konečné osvobození od starého, mocného, ale falešná tradice jednotlivých objektů ontologie. Zde je představena koncepce situační ontologie. V poslední části shrnuje nové chápání znalostí, pravdy a situační ontologie, a tak určuje nový význam zkušenosti. Zkušenost je chápána jako subjektivní pole moci, které překračuje hranice objektů v procesu dosažení rovnováhy., and Radim Šíp