The paper aims at a clarification of Frege’s antipsychologism. It analyses Frege’s putting into opposition of logic/mathematics and psychology. It then investigates the historical roots of Frege’s views in Kant’s Critique of Pure Reason and in J. Müller’s and H. von Helmholtz’s physiological psychology. It explicates also how the opposition between Frege’s (third) realm of thoughts and that of representations is rooted in the opposition of a transcendentally understood subject (consciousness) and a naturalistic understanding of an empirical subject (consciousness), as well as its implications in the philosophy of logical positivism/empiricism. Finally, by drawing on Habermas’ linguistico-pragmatically grounded understanding of the lifeworld it shows how that opposition can be overcome and how to understand Frege’s realm of thoughts, Příspěvek se zaměřuje na objasnění Fregeho antipsychologismu. Analyzuje Fregeho uvedení do opozice logiky / matematiky a psychologie. To pak zkoumá historické kořeny Fregeových pohledů v Kantově kritice čistého rozumua v fyziologické psychologii J. Müllera a H. von Helmholtze. Vysvětluje také, jak je opozice mezi Fregeho (třetí) říší myšlenek a reprezentací zakořeněna v opozici transcendentálně chápaného subjektu (vědomí) a naturalistického chápání empirického subjektu (vědomí), jakož i jeho důsledků v filosofie logického pozitivismu / empirismu. Konečně tím, že čerpáme z Habermasova lingvisticko-pragmaticky zakotveného chápání života, ukazuje, jak lze tuto opozici překonat a jak pochopit Fregeovu říši myšlenek., and Igor Hanzel
The paper deals with the problem whether the number is a property or an object. The authors are convinced that from the logical point of view the number is an object, but from the ontological point of view the number is a special kind of property (briefly spoken the property of a system or a structure). and Prokop Sousedík, David Svoboda
In this paper we deal with the problem, whether number is a property of external things. It is divided into three parts. Firstly Mill’s empiristic concept of natural numbers is summarized, then Frege’s arguments against this conception are put forth and finally viewpoints of some contemporary analytical philosophers (first of all G. Kessler), who reject Frege’s critique, are set out. Kessler and his followers in fact revive the abandoned theory of Mill., V tomto článku se zabýváme problémem, zda je číslo majetkem vnějších věcí. Je rozdělena do tří částí. Nejprve je shrnut Millmův empirický koncept přirozených čísel, pak jsou uvedeny Fregeovy argumenty proti tomuto pojetí a nakonec jsou vytyčena stanoviska některých současných analytických filozofů (především G. Kesslera), kteří Fregeovu kritiku odmítají. Kessler a jeho následovníci ve skutečnosti oživují opuštěnou teorii mlýna., and Prokop Sousedík ; David Svoboda
This paper focuses on the roots of a functional theory of predication, which is represented primarly by Frege and Russell. After a brief presentation of the theory of Frege, I concentrate on the philosophical motivation of this theory. The example of the influence of F. H. Bradley on Russell’s conception of the categorical judgements shows a common epistemological position of both authors, which I recognize also in Frege. The point of the article is to find common grounds in Kant noetics, especially in his conception of synthetic judgement. Replacement of the problematic Kant’s notion of transcendental schema by the functional application subsequently allowed flourishing of the theory. In conclusion, I outline potential problems associated with the challenge of philosophical assumptions on which this theory is based., Příspěvek se zaměřuje na kořeny funkční teorie predikce, kterou reprezentují především Frege a Russell. Po krátké prezentaci teorie Frege se zaměřuji na filosofickou motivaci této teorie. Příklad vlivu FH Bradleyho na Russellovu koncepci kategorických úsudků ukazuje společné epistemologické postavení obou autorů, které uznávám i ve Frege. Cílem článku je najít společné důvody v Kantově noetice, zejména v jeho koncepci syntetického úsudku. Nahrazení problematického Kantova pojmu transcendentálního schématu funkční aplikacínásledně umožnil rozkvět teorie. V závěru nastiňuji možné problémy spojené s výzvou filozofických předpokladů, na nichž je tato teorie založena., and Karel Šebela
In his last book about Locke’s philosophy, E. J. Lowe claims that Frege’s arguments against the Lockean conception of number are not compelling, while at the same time he painstakingly defines the Lockean conception Lowe himself espouses. The aim of this paper is to show that the textual evidence considered by Lowe may be interpreted in another direction. This alternative reading of Frege’s arguments throws light on Frege’s and Lowe’s different agendas. Moreover, in this paper, the problem of singular sentences of number is presented, and Frege’s and Lowe’s views are confronted with it., Ve své poslední knize o Lockeově filosofii EJ Lowe tvrdí, že Fregeho argumenty proti Lockeanově pojetí čísla nejsou přesvědčivé, zatímco zároveň pečlivě definuje Lockeanovu koncepci Lowe sám. Cílem tohoto příspěvku je ukázat, že textové důkazy, které Lowe zvažuje, mohou být interpretovány jiným směrem. Toto alternativní čtení Fregeových argumentů vrhá světlo na různé agendy Fregeho a Loweho. V tomto příspěvku je navíc prezentován problém jednotlivých číselných vět a Fregeovy a Loweho názory jsou s ním konfrontovány., and Agustin Arrieta-Urtizberea
According to the positivists, all our knowledge is based on experience which is the foundation not only of every empirical science, but also of those disciplines that are usually considered to be a priori. The paper consists of two main parts. Firstly, a positivist concept of number defended by J. S. Mill is presented; secondly, it is shown how this conception can settle some objections coming from apriori-oriented philosophers. Mill’s theory of number is interesting for at least two historical reasons. It is developed in connection with a relatively rich scholastic logic which is why its methodology is similar to the contemporary philosophy of language; it is indispensable for an appropriate comprehension of the concept of number that was proposed by Mill’s most famous opponent G. Frege., Podle pozitivistů jsou všechny naše znalosti založeny na zkušenostech, které jsou základem nejen každé empirické vědy, ale také těch oborů, které jsou obvykle považovány za a priori . Příspěvek se skládá ze dvou hlavních částí. Nejprve je prezentován pozitivistický koncept počtu obhajovaných JS Millem; Za druhé, je ukázáno, jak tato koncepce může vyřešit některé námitky z apriori-orientovaných filozofů. Millova teorie čísel je zajímavá alespoň ze dvou historických důvodů. Je rozvíjena v souvislosti s relativně bohatou akademickou logikou, proto je její metodika podobná současné filosofii jazyka; je nepostradatelné pro vhodné pochopení pojmu čísla, který navrhl nejslavnější oponent ml. G. Frege., and Prokop Sousedík, David Svoboda
The unique relation between logic and truth (protorelation) is crucial for understanding Fregean conception of logic. Frege has an insight that the nature of logic resides in the ''truth'', which he finally locates in the assertoric-force of a sentence. Though Frege admits that assertoric-force is ineffable in ordinary language, he coins in his conceptual notation for such a force a much-disputed sign, i.e., judgment-stroke. In this paper, I will try to demonstrate that judgment-stroke is not adequate for the task its inventor has assigned to it. Accordingly, it is misconceived and inconducive to clarify Frege’s vague insight into the protorelation. The mistake of judgment-stroke for the sign of assertoric-force has its root in Frege’s ignorance of the significant difference between ''judgment'' and assertion'', which will be elucidated at length in the light of Husserl’s theory of ''doxic-modification''. In the end, based on a further elucidation of the activity of assertion, I will advance a tentative interpretation of the vague insight Frege has concerning the protorelation., Jedinečný vztah mezi logikou a pravdou (protorelace) je klíčový pro pochopení logiky Fregean. Frege má pochopení, že podstata logiky spočívá v ,,pravdě'', kterou nakonec nalezne v přísloví věty. Ačkoli Frege připustí, že assertoric-síla je nevýslovná v obyčejném jazyce, on mince v jeho pojmovém zápisu pro takovou sílu hodně-sporné znamení, tj., Rozsudek-mrtvice. V tomto příspěvku se pokusím prokázat, že rozsudek-úder není vhodný pro úkol, který mu jeho vynálezce přidělil. V souladu s tím je nepochopitelné a nevhodné vyjasnit Fregeův nejasný pohled na protorelaci. Chyba úsudku-mrtvice pro znamení assertoric-síla má jeho kořen ve Fregeově neznalosti významného rozdílu mezi ,,rozsudkem a tvrzením '', který bude podrobně objasněn ve světle Husserlovy teorie ,,doxické modifikace''. V závěru, na základě dalšího objasnění činnosti tvrzení, budu postupovat předběžně ve výkladu neurčitého náhledu Fregeho týkajícího se protorelace., and Gao Song
In this paper we revisit Pavel Tichý’s novel distinction between one-dimensional and two-dimensional conception of inference, which he presented in his book Foundations of Frege’s Logic (1988), and later in On Inference (1999), which was prepared from his manuscript by his co-author Jindra Tichý. We shall focus our inquiry not only on the motivation behind the introduction of this non-classical concept of inference, but also on further inspection of selected Tichý’s arguments, which we see as the most compelling or simply most effective in providing support for his two-dimensional account of inference. Main attention will be given to exposing the failure of one-dimensional theory of inference in its explanation of indirect (reductio ad absurdum) proofs. Lastly, we discuss shortly the link between two-dimensional inference and deduction apparatus of Tichý’s Transparent Intensional Logic., V tomto příspěvku jsme se vrátili k novému rozlišení Pavla Tichého mezi jednorozměrnou a dvourozměrnou koncepcí inference, kterou prezentoval ve své knize Základy Fregeovy logiky (1988) a později na On Inference(1999), který byl připraven z jeho rukopisu jeho spoluautorem Jindrou Tichým. Své šetření zaměříme nejen na motivaci zavádění tohoto neklasického konceptu dedukce, ale také na další inspekci vybraných Tichého argumentů, které považujeme za nejpřísnější nebo nejúčinnější při poskytování podpory jeho dvou- dimenzionální popis inference. Hlavní pozornost bude věnována odhalení neúspěchu jednorozměrné teorie dedukce v jejím vysvětlení důkazů nepřímých (reductio ad absurdum). V poslední době diskutujeme stručně o vztahu mezi dvourozměrným inferenčním a dedukčním aparátem Tichého transparentní intenzivní logiky., and Ivo Pezlar