Epidemiologické práce ukazujú zvyšujúci sa výskyt diabetickej nefropatie. Diabetici s chronickou obličkovou chorobou sú najväčšou skupinou z pacientov na liečbe nahradzujúcej renálne funkcie. Renal Pathology Society zostavila patologicko-anatomickú klasifikáciu diabetickej nefropatie. Základnými biochemickými diagnostickými parametrami sú albuminúria a odhad glomerulovej filtrácie. Pracovná skupina European Renal Best Practice vypracovala Usmernenia o manažmente diabetikov s chronickou obličkovou chorobou v štádiu 3b CKD a vyššom. Kľúčové slová: diagnostika diabetickej nefropatie – liečba chronickej obličkovej choroby u diabetikov – výskyt diabetickej nefropatie, Epidemiological studies show increasing prevalence of diabetic nephropathy. Diabetic patients with chronic kidney disease are the biggest group from among patients on renal replacement therapy. Renal Pathology Society developed pathological classification of diabetic nephropathy. The cardinal biochemical diagnostic parameters are albuminuria and estimated glomerular filtration rate. European Renal Best Practice work group developed Clinical Practice Guideline on management of patients with diabetes and chronic kidney disease stage 3b or higher. Key words: epidemiology of diabetic nephropathy – diagnostics of diabetic nephropathy – therapy of chronic kidney disease in diabetic patients, and Peter Ponťuch
Uvádíme data, získaná z recentní literatury, zachycující současnou situaci kardiálních troponinů poté, kdy se postupně a rychle dostávají na trh vysoce senzitivní-hs metody, které dosahují 10-100násobného zvýšení analytické senzitivity vůči metodám současným (contemporary methods). Tyto analytické změny vedou k dramatickému nárůstu počtu kvantitativních výsledků (nad limit detekce LoD) v souborech pacientů referenčních populací. Otvírají nové pohledy na problém validity a srovnatelnosti diagnostických rozhodovacích limitů, na roli pohlaví a věku při diagnostice akutního koronárního syndromu, na jednotky měření, na časování odběrů vzorků a na možnost redukce počtu rutinně používaných kardiálních markerů., Our publication deals with data obtained from recently published literature in situation releasing the high sensitivity (hs) cTn methods on the market after their FDA clearance. These methods are 10 - 100x more analytically sensitive and lead to a large increase of quantitative results in reference population. Due to increased analytical sensitivity emerged problems with interpretation of sex and age influences on diagnostic limits, using new units, timing of sample collection, necessity of reduction used cardiac markers in routine diagnostic process., Friedecký B., Kratochvíla J., and Literatura
Karcinom žaludku je celosvětově třetí nejčastější příčinou úmrtí na nádorové onemocnění. Ačkoliv má incidence i mortalita v posledních letech klesající tendenci, prognóza metastatického onemocnění je velmi vážná s téměř nulovým pětiletým přežitím. Cílená léčba nabízí nové možnosti v léčbě karcinomu žaludku. Dosud jedinými, v praxi používanými cílenými léky v případě metastatického onemocnění, jsou trastuzumab a ramucirumab. Trastuzumab je monoklonální HER2 protilátka, která vedla v kombinaci s chemoterapií v první linii k prodloužení přežití pacientů s metastatickým karcinomem žaludku. Aktuálně probíhají klinické studie ve dvou liniích metastatického onemocnění. V první linii se dvěma HER2 protilátkami trastuzumabem a pertuzumabem a v druhé linii s T-DM1, konjugátem HER2 protilátky s emtansinem. Význam HER2 inhibice v perioperačním podání je předmětem probíhající klinické studie INNOVATION, jejíž cílem je definovat přínos HER2 léčby u pacientů podstupujících radikální chirurgický výkon. Dalším, v praxi používaným cíleným lékem, je ramucirumab. Ramucirumab, monoklonální protilátka proti VEGF-2 receptoru, je účinný v druhé linii léčby metastatického karcinomu žaludku a to jak samostatně, tak v kombinaci s paklitaxelem. Přínos ostatních receptorových tyrozinkináz jako je EGFR, MET a FGFR v léčbě karcinomu žaludku dosud nebyl jasně definován. Řada studií s tyrozinkinázovými inhibitory neprokázala účinnost. Optimální volba lék – pacient dosud není jasná. Imunoterapie, obzvláště léčba checkpoint inhibitory, prožívá dynamický rozvoj napříč onkologickými diagnózami. Zatímco se v případě maligního melanomu a nemalobuněčného karcinomu plic použití checkpoint blokády etablovalo do klinické praxe, u nádoru žaludku teprve probíhají klinické fáze II/III a výsledky jsou očekávány. Článek shrnuje přehled moderních cílených léků, které byly testovány a jsou používány, vstupují nebo mají potenciál vstoupit do klinické praxe., Gastric cancer is the third most common cause of cancer death worldwide. Although the overall incidence and mortality of this disease have dramatically declined over the last few decades, the prognosis remains poor with the five year overall survival rate approaching zero. Targeted therapy may offer new possibilities for the treatment of gastric cancer. Only two targeted agents have reached common use in a metastatic setting: trastuzumab and ramucirumab. Trastuzumab monoclonal HER2 antibody used in combination with chemotherapy versus chemotherapy alone, demonstrated a significant increase in overall survival in HER2 positive patients treated in first line therapy. Ongoing trials are investigating the efficacy of the combination of the two anti-HER2 monoclonal antibodies trastuzumab plus pertuzumab in first-line advanced gastric cancer and the antibody-cytotoxic drug conjugate trastuzumab-emtansine (TDM-1) in second-line advanced gastric cancer. INNOVATION is an ongoing phase III trial which should determine the benefit of HER2 treatment in a perioperative setting. Ramucirumab, a fully humanized monoclonal antibody against VEGFR-2, also entered into clinical practice and is effective in second-line gastric cancer given either alone or in combination with paclitaxel. The role of the other receptor tyrosine kinases, such as EGFR, MET and FGFR for drug therapy in gastric cancer remains to be determined. Agents targeting these other tyrosine kinase receptors have been widely tested and large scale studies with the corresponding inhibitors were unsuccessful. The optimal drug/patient choice is challenging and should be elucidated. Choosing the optimal drug for a specific patient is challenging and requires further research to be better understood. Immunotherapy, especially the immune checkpoint blockade is gradually becoming integrated into clinical practice. While immunotherapy is effective in treating tumors like melanoma and non-small cell lung cancer, its effectiveness in treating gastric cancer has yet to be determined: Phase II/III clinical trials in gastrointestinal and gastric cancers are still ongoing. The article summarizes modern targeted agents, which have already been tested, are in clinical use or could enter into clinical practice., Radka Obermannová, Kristýna Melichárková, Rostislav Vyzula, and Literatura
Článek přináší aktuální přehled o současných a perspektivních možnostech farmakologické léčby diabetes mellitus. Nové patofyziologické poznatky z posledních desetiletí podnítily snahy o nalezení farmak, která by byla schopny příznivě ovlivnit nově objevené abnormality glukózového metabolizmu a podílet se svým působením na terapii diabetu. Některé z těchto léků jako inhibitory dipeptidylpeptidázy 4 (DPP‑4) nebo agonisté glucagon‑like peptidu 1 (GLP‑1) jsou již s úspěchem používány, další z nich čekají na uvedení na trh (inhibitory SGLT‑2 glifloziny), případně teprve procházejí stadiem klinického testování., The article presents an overview of current and prospective pharmacological therapy of diabetes mellitus. New pathophysiological findings over the last decade have instigated efforts to find drugs that would be able to positively affect the newly discovered abnormalities in glucose metabolism and contribute to its impact on the treatment of diabetes. Some of these drugs, such as inhibitors of dipeptidyl peptidase 4 (DPP‑4) or glucagon‑like peptide 1 (GLP‑1) agonists, have been used successfully, and the others are waiting to be launched (SGLT‑2 inhibitor – dapagliflozin) or are undergoing different stages of clinical testing., and Edelsberger T.
Úvod: Nedostatečný zbytkový objem jater po resekci (FLRV) je hlavní příčinou primární neresekability jaterních nádorů. Embolizace větve portální žíly (PVE) s aplikací hematopoietických kmenových buněk (HSC) může být způsob, jak významnou měrou zvýšit počet nemocných s dostatečným FLRV, a tím rozšířit resekabilitu primárně chirurgicky neřešitelných nádorů jater. Metodika: U dvanácti nemocných s FLRV < 30 % byla provedena PVE na straně nádoru s následnou aplikací HSC do druhostranné neembolizované větve vena portae. Výsledky: PVE s aplikací HSC proběhly bez komplikací. U všech nemocných došlo do 4 týdnů k dostatečnému nárůstu FLRV. Radikální resekce jater byla provedena u osmi nemocných s metastázami kolorektálního karcinomu. U dvou nemocných současně se zvýšením FLRV došlo i k významnému nárůstu objemu nádoru, resekce jater nebyla možná. U jednoho nemocného těžké nitrobřišní srůsty zabránily jaterní resekci. Jeden nemocný je čerstvě po aplikaci HSC. Celkové přežívání nemocných po dobu jednoho roku a tří let je 66,7 %, resp. 33,3 %. Medián přežití bez recidivy je 6 měsíců. Závěr: Kombinace PVE s aplikací HSC se jeví jako nadějná metoda pro zvýšení operability jaterních nádorů., Introduction: Insufficient future liver remnant volume (FLRV) is the main cause of liver tumors unresectability. Portal vein embolization (PVE) with application of hematopoietic stem cells (HSC) can be a matter how to increase resectability of liver tumors. Method: PVE with application of HSC were performed in 12 patients with primary unresectable liver tumors. Results: The procedures were without complications. After 4 weeks the sufficient FRLV grew. Radical liver resection was performed in 8 patients. Tumor progression was pattern in 2 patients and in one patients the sever intraabdominal adhesions were cause of inoperability. One patient is just after PVE and HSC application. Overall survival in one and three years is 66.7 %, resp. 33.3 %. Median of progression free survival is 6 months. Conclusion: Combination of PVE with application of HSC is the promised method for increasing resectability of primary unresectable liver tumors., Vladislav Třeška, Jakub Fichtl, Daniel Lysák, František Šlauf, Václav Liška, Alan Sutnar, Tomáš Skalický, Jiří Ferda, Petr Duras, Jan Brůha, Jindřich Fínek, and Literatura
Současná diagnostika nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) se nemůže opírat pouze o určení, že se jedná o NSCLC bez bližší specifikace. Nutná je přesná morfologická klasifikace NSCLC a zařazení do jednotlivých podtypů (adenokarcinom, velkobuněčný karcinom, spinocelulární karcinom...) a nutné je i genetické testování. V případě přesného stanovení morfologické a molekulárně genetické diagnózy je možno podat nemocným s NSCLC ihned po stanovení diagnózy preparáty, jejichž účinnost při splnění určitých kritérií dává předpoklad delšího přežití. Jedná se o léky ze skupiny cytostatik i o léky biologicky cílené léčby. V našem sdělení se věnujeme preparátům, které mají v České republice stanovenou úhradu pro léčbu v první linii NSCLC. Jsou to bevacizumab, pemetrexed a gefitinib., Current diagnosis of non-small-cell lung carcinoma (NSCLC) cannot rest merely on the determination that it is NSCLC without providing any further specification. Accurate morphological classification of NSCLC and classification into individual subtypes (adenocarcinoma, large-cell carcinoma, squamous-cell carcinoma…) as well as genetic testing are all required. When the morphological and molecular genetic diagnosis has been accurately established, patients with NSCLC can receive agents whose efficacy, while meeting certain criteria, offers a chance of improved survival. They include both drugs from the cytostatic group and those for biologically targeted therapy. The paper deals with those agents for which the amount of reimbursement for the first-line treatment of NSCLC has been determined in the Czech Republic. They are bevacizumab, pemetrexed and gefitinib., Jana Skřičková, and Literatura 9
Myelodysplastický syndrom (MDS) je heterogenní skupina klonálních onemocnění krvetvorné kmenové buňky, která se vyznačuje dysplastickými změnami prekursorů v kostní dřeni, periferní (pan) cytopenií a zvýšeným rizikem progrese do akutní myeloidní leukemie (AML). V terapii MDS byly dlouhodobě využívány především dvě základní modality: podpůrná péče nebo alogenní transplantace krvetvorných kmenových buněk (ASCT). V poslední době se však léčebné možnosti pro MDS nemocné významně rozšířily. Vedle konvenčně používané terapie se objevily nové léky a jejich kombinace, které mohou ovlivnit přirozený průběh choroby a prodloužit přežití. V klinické praxi nacházejí největší uplatnění hypometylační látky, imunomodulans lenalidomid (LEN) a moderní chelátory., Myelodysplastic syndromes (MDS) are heterogeneous group of clonal hematopoietic stem cell disorders characterized by dysplastic changes of bone marrow precursors, peripheral (pan) cytopenias and an increased risk of progression to acute myeloid leukemia (AML). Two basic therapeutic approaches were used in the treatment of MDS: supportive care or allogeneic stem cell transplantation (ASCT). Nowadays the treatment options for MDS patients has significantly expanded. In addition to conventional treatment there are new drugs and their combinations which may affect the natural history of the disease and prolong survival. In the clinical practice hypometylating agents, immunomodulatory drug lenalidomide (LEN) and modern chelators are used., Eva Kadlčková, Peter Rohoň, and Literatura