Tento článek se zabývá problematikou žalob „wrongful life“ z pohledu izraelského práva. Jeho cílem je objasnit důvody, proč bylo možné přijmout takové nároky a popsat vývoj tohoto problému. Článek nejprve poskytuje obecný úvod do problematiky žalob „wrongful life“ a „wrongful birth“. Dále popisuje izraelské a zejména židovské kulturní pozadí a zaměřuje se především na specifický přístup k životu a podpoře porodnosti. Zmiňuje i tamní přístup k postiženým lidem a v této souvislosti k jejich základním lidským právům. Následující kapitola poskytuje přehled vývoje právního přístupu k této problematice a soustředí se zde na tři klíčové případy, konkrétně na případ Zeitsov v. Katz (1986), případ R.V. v. Maccabi Healthcare Services (HMO), (2008), a spojený případ Hammer (2012). Tato kapitola ukazuje, jak došlo k výraznému posunu od původního odůvodnění izraelského Nejvyššího soudu, který nejdříve povolil žaloby „wrongful life“ s poukazem na to, že některé životy nestojí za to žít, k opačnému přístupu, který hlásá, že život jako takový nelze považovat za škodu bez ohledu na to, jak složitý ten život může být. Izraelský přístup k problému je následně stručně kriticky zhodnocen. Článek uzavírá tvrzení, že k předestřenému ideovému posunu došlo i na základě moderního technologického rozvoje., This paper is devoted to the issue of “wrongful life” claims in Israeli law. Its aim is to show the reasons why it was made possible to accept such claims and to describe the development of the problem. First of all, the paper provides a general introduction to the problematic of wrongful life and wrongful birth claims. Next, Israeli and namely Jewish cultural background are described with a particular focus on the specific approach to promotion of life and procreation including the approach to disabled people and related human rights. The following chapter provides an overview of the development of legal approach to the problem focusing on three crucial cases, namely the case Zeitsov v. Katz (1986), the case R.V. v. Maccabi Healthcare Services (HMO), (2008), and the joint case Hammer (2012). The chapter shows that there has been a major shift from the initial reasoning when the Israeli Supreme Court allowed acceptance of wrongful life claims based on an assumption that some lives are not worthy to be lived to the approach that life as such cannot be considered as harm no matter how difficult it may be. Later, a brief critical assessment of the Israeli approach is provided. The paper concludes with a statement that a modern technological development also contributed to the outlined ideological shift., Alžběta Krausová, and Literatura
Zdeněk Mařatka (1914–2010) by vedoucí osobností české i slovenské gastroenterologie i přes nepřízeň tehdejšího komunistického režimu. Byl jedním ze zakladatelů gastroenterologie v Československu. Habilitoval se velmi časně po 2. světové válce v roce 1948 monografií Ulcerózní kolitis, kde shrnul své osobní zkušenosti i poznatky ze studijního pobytu v USA a dalších zemích. Mařatka stál u kolébky České gastroenterologické společnosti a své působení završil vysoce úspěšným 8. kongresem ASNEMGE, na němž působil jako vědecký sekretář a jako prezident 1. kongresu trávicí endoskopie. Tyto významné akce se konaly právě v optimistickém období Pražského jara v roce 1968. Vzhledem ke své bohaté publikační činnosti byl Mařatka nominován či volen do různých mezinárodních organizací a v letech 1976–1980 byl dokonce prezidentem Evropské endoskopické společnosti (ESGE). Stál u zrodu časopisu gastroenterologické společnosti, původně nazvaný Gastroenterologia Bohema a později Československá gastroenterologie a výživa. Názvy časopisu se měnily převážně po roce 1989, bohužel ke škodě vzhledem k jeho mezinárodnímu ohlasu a prezentaci na MEDLINE či PUBMED. Mařatka byl členem redakční rady, v letech 1969–1999 byl hlavním redaktorem. Velmi byly oceňovány jeho ,,špičky“, krátká, většinou jednovětá shrnutí zajímavého zahraničního článku, které uveřejňoval v každém čísle až do své smrti. Jako editor emeritus se trvale podílel svými radami i písemnými příspěvky., Zdeněk Mařatka (1914–2010) was a leading person in a Czech and Slovak gastroenterology in spite of the infavourable approach of the official communist policy to him.. He was one of the founders of gastroenterology in Czechoslovakia. He had been habilitated in 1948 for thesis Ulcerative colitis. Mařatka stood at the first steps of foundation of Czech Gastroenterology Society very soon after the WW2 and followed with the preparation as a secretary general of the 8th ASNEMGE Congress in Prague 1968 and as a president the 1st Congress of Endoscopy in the very optimistic atmosphere of ,,Prague Spring“. He was nominated or elected by several international gastroenterology organisations, during 1976–1980 had been President of ESGE. He started with editoring of Czech gastroenterology Association journal as a member of editorial board and had been its main editor between 1969–1999. His well appreciated novelty in the magazine was a short remarks in one or two sentences from the world scientific literature which appeared in every copy. As an editor emeritus he supported the quality of the journal by many advices and contributions including articles., and Milan Kment
Ve 21. století jsou podmínky v oblasti zdraví charakterizovány vzrůstajícím množstvím vzájemně propojených faktorů, které ovlivňují zdraví a životní pohodu, a vzájemnou provázaností na globální, regionální i místní úrovni. V současné době není možné zhostit se úspěšně náročných úkolů v oblasti veřejného zdraví (např. nepřenosné choroby, antimikrobiální rezistence, nerovný přístup ke zdravotní péči a zdravotní důsledky vynucených opatření ke snížení nákladů na zdravotní péči v některých zemích) bez spolupráce mezi jednotlivými sektory a koordinace kroků na mezinárodní, národní i místní úrovni. 53 zemí z evropského regionu WHO vytvořily a přijaly evropskou strategii pro 21. století (Zdraví 2020) jako společný, výzkumem podložený souhrn opatření pro rozvoj veřejného zdraví, podporu spolupráce ve všech sektorech a na všech úrovních a koordinaci kroků vedoucích ke zlepšení zdraví a životní pohody obyvatel evropského regionu. Tento článek se věnuje vzniku a vývoji strategie Zdraví 2020, hlavním strategickým cílům, úkolům i náplni. Dále uvádí kroky nezbytné k úspěšnému zavedení strategie Zdraví 2020 v jednotlivých zemích a pomoc poskytovanou WHO zemím, které začaly v oblasti zdraví uplatňovat postupy v souladu se strategií Zdraví 2020., The 21st-century health landscape is shaped by growing global, regional and local interdependence and an increasingly complex array of interlinking factors that influence health and well-being. Most of today’s major public health challenges, including noncommunicable diseases, antimicrobial resistance, health inequalities and the health effects of austerity measures in some countries, cannot be addressed effectively without intersectoral and coordinated action at supranational, national and local levels. The 53 countries of the WHO European Region developed and adopted a European policy framework and strategy for the 21st century (Health 2020) as a common, evidence-informed policy framework to support and encourage coordinated action by policy-makers at all levels and in all sectors to improve population health and well-being. This article presents the development process of Health 2020 and its main strategic goals, objectives and content. Further, we describe what is needed to successfully implement Health 2020 in countries and how can WHO provide technical assistance to countries that embark on developing health policy aligned with the Health 2020 policy framewor, Zsuzsanna Jakab, Agis D. Tsouros, and Literatura
Současné poznatky moderně chápané nutriční imunologie mají zásadní význam z hlediska aktivit v oblasti ochrany a podpory zdraví. Existuje nespočet dokladů, že neadekvátní nebo snížený nutriční příjem se neodráží jen klasickými příznaky proteinové a energetické malnutrice, ale také nepříznivým ovlivněním až selháváním imunitních funkcí. Stále rostoucí počet in vitro a in vivo experimentálních a klinických studií dokládá, že produkty neenzymatických reakcí, které vznikají při technologickém a kulinárním zpracování potravin mohou hrát významnou roli při vzniku a globálním šíření chronických nesdělných onemocnění. Prokazuje se, že hlavní patogenetický význam mají tzv. konečné produkty pokročilé glykace (AGE, Advanced Glycation End products), lipoxidace (ALE, Advanced Lipoxidation End products), a oxidace proteinů (AOPP, Advanced Oxidation Protein Products), které představují nejdůležitější nutriční složky kumulující se ve vnitřním prostředí organismu v průběhu jeho celého života. V současnosti jsou považovány za nejčastější složky poškozující zdraví a zároveň představující jednu z významných příčinu růstu incidence chronických nesdělných nemocí ve všech zemích, které přijaly "západní" životní styl., The recent results of research in the field of nutritional immunology have a wide impact on health protection and promotion-related activities. There is a great deal of evidence showing that the inadequate or lowered nutritional intake is reflected in both protein-energetic malnutrition and immune system disorders. A growing number of in vitro/in vivo experimental and clinical studies documents that the products of non-enzymatic reactions formed during technological and culinary processing of food may play a major role in the emergence and global spread of chronic non-communicable diseases. Evidence mainly points to the pathogenic role of advanced glycation end products (AGE), advanced lipoxidation end products (ALE), and advanced oxidation protein products (AOPP), which represent the most important dietary compounds that accumulate within the internal milieu of an organism over a whole life span. Currently, these factors are regarded as one of a row of causations with strong negative influence on health and the most frequent causative agents of increasing chronic disease burden in all countries which adopt a "westernized lifestyle"., Bohumil Turek, Petr Šíma, Vladimír Bencko, and Literatura
Životní prognóza pacientů s diabetes mellitus 1. typu (DM1T) se dramaticky změnila po objevu inzulinu v roce 1922, ale stále byla o 25 let kratší ve srovnání s nediabetickou populací. Někteří lidé s DM1T však žili stejně dlouho jako nediabetická populace a neměli pozdní komplikace diabetu. Začali být oceňováni medailemi za dlouhý život s diabetem. Stali se však i předmětem výzkumu zabývajícího se otázkou, proč žijí tak dlouho, čím se odlišují od těch pacientů s DM1T, kteří žili krátce. Práce se zabývá odlišnostmi medailistů a diskutuje různé hypotézy, které by mohly tyto odlišnosti vysvětlit. Zdá se, že velice důležitá je kvalitní kontrola diabetu v prvních 20 letech od stanovení diagnózy, protože existuje tzv. glykemická paměť, která může v dalších letech životní prognózu významně ovlivnit. Život lidí se lineárně prodlužuje od počátku 19. století, prodlužuje se však i život osob s DM1T. Je to způsobeno jednak kvalitnější kontrolou glykemie, jednak kvalitnější prevencí a léčbou komplikací. Ukazuje se, že klesá výskyt terminálních stadií diabetické nefropatie, zlepšuje se primární i sekundární prevence kardiovaskulárních komplikací i kardiologická a kardiochirurgická léčba. Jako nejvýznamnější prognostické faktory zvýšené mortality se jeví manifestní proteinurie, diabetická neuropatie a hypertenze. Pokud nejsou přítomny tyto ukazatele, neliší se životní prognóza pacientů s DM1T významně od životní prognózy nediabetické populace. Klíčová slova: diabetická nefropatie – diabetes mellitus 1. typu – glykemie – glykemická paměť – ICHS – mortalita – pozdní komplikace diabetu – prognóza, The life expectancy of Type 1 diabetes mellitus (T1DM) dramatically improved after the discovery of insulin in 1922, but was still 25 years shorter than that of non-diabetic population. Some people with T1DM, however, lived to the same age as a non-diabetic population and had no late complications of diabetes. They began to be awarded medals in appreciation of their long life with diabetes. They also became the subject of a research examining why they lived so long and what was the difference between them and those patients with T1DM, whose lives were much shorter. The paper deals with the differences observed in the ´medallists´ and discusses various hypotheses that might account for them. It seems that reliable control of diabetes within the first 20 years following the diagnosis is very important, in relation to the existence of “glycemic memory“ which may significantly affect life expectancy in the following years. Human lifespan in general has been linearly extended since the early 19th century and the same holds for lifespans of people with T1DM. This is due to the higher quality control of glycemia on the one hand, and a better prevention and treatment of complications. It is observed that the incidence of terminal stages of diabetic nephropathy has been dropping, the primary as well as secondary prevention of cardiovascular complications, cardiological treatment and heart surgery have been improving. Manifest proteinuria, diabetic neuropathy and hypertension appear to be major prognostic factors of increased mortality. If these indicators are not present, the life expectancy of patients with T1DM does not significantly differ from that of the non-diabetic population. Key words: diabetic nephropathy – glycemia – glycemic memory – ICHS – late complications of diabetes – mortality – prognosis – type1 diabetes mellitus, and Zdeněk Rušavý, Silvie Lacigová
Cíl: Analyzovat efektivitu postupů vedoucích ke zkrácení Door-to-Needle Time (DNT) u pacientů léčených intravenózní trombolýzou (IVT). Důvodem je skutečnost, že DNT je jediný parametr, který dokáže zlepšit efektivitu IVT a který je současně modifikovatelný. Soubor a metodika: Data pochází z Iktového centra (IC) Oblastní nemocnice Kladno z období 07/2011 do 06/2013. Opatření směřující ke zkrácení DNT byla zaváděna od 05/2012 a zahrnovala: propracování spolupráce se složkami záchranného systému, zlepšení koordinace péče v rámci nemocnice, u vybraných pacientů podání IVT bezprostředně po provedení výpočetní tomografie (CT). DNT cílové skupiny pacientů léčených po zavedení nových standardů byla srovnávána s DNT historické kontrolní skupiny pacientů léčených trombolýzou od 7/2011 do 4/2012. Regresní metody byly použity pro adjustaci na vstupní charakteristiky pacientů. Výsledky: V cílové skupině došlo ke klinicky zásadnímu zkrácení DNT z 65 min na 45 min (p = 0,001), k mírnému zkrácení mediánu Onset to Treatment Time (OTT) ze 144 min na 130 min (p = 0,66) a také k mírnému poklesu výskytu symptomatických intrakraniálních krvácení (SICH) oproti skupině kontrolní – z 4,40 % na 3,70 % (OR 0,90; 95% CI: 0,11–7,03). U pacientů léčených bez znalosti kompletních výsledků laboratoře (n = 17) jsme nezaznamenali žádné SICH. Pacienti léčení v pracovní době měli 6,8krát vyšší šanci na zahájení léčby do 60 min oproti pacientům léčeným v době ústavní pohotovostní služby (ÚPS) (OR 6,78; 95% CI: 2,34–19,64). Závěry: Zavedení opatření ke zkrácení DNT bylo vysoce účinné a bezpečné. Podání IVT bez kompletních výsledků laboratoře u vybraných pacientů bylo bezpečné a významně se podílí na zkrácení mediánu DNT celého souboru., Aim: To analyze the effectiveness of interventions intended to reduce door-to-needle time (DNT) for patients treated with intravenous thrombolysis (IVT), considering that DNT is the only parameter we can influence to improve the efficacy of IVT. Material and methods: The data were collected from the Stroke Centre of the Kladno Regional Hospital over the period 07/2011 to 06/2013. Interventions intended to reduce the DNT have been implemented in 05/2012 and include: well-developed cooperation with the emergency medical service, improved coordination of care within the hospital, administration of IVT immediately after CT in selected patients. DNTs in the target group (patients treated after implementation of the interventions) were compared to the DNTs in a historical control group (patients treated with thrombolysis from 7/2011 to 4/2012). Multiple logistic regression analysis was used for adjusting the baseline characteristics of the patients. Results: The target group showed clinically crucial shortening of DNT from 65 min to 45 min (p = 0.001), a slight reduction of the median onset-to-treatment time (OTT) from 144 min to 130 min (p = 0.66) and a slight decrease in symptomatic intracranial hemorrhage (SICH) compared to the control group – from 4.40% to 3.70% (OR 0.90, 95% CI: 0.11–7.03). We did not detect any SICH in the group of patients who were treated even though the complete laboratory results were not known (n = 17). Patients treated during working hours had a 6.8–times higher chance of treatment initiation within 60 min compared to patients treated during “on call” hours (OR 6.78, 95% CI: 2.34–19.64). Conclusions: The interventions implemented to reduce DNT were highly effective and safe. IVT administration without complete laboratory results in selected patients was safe and significantly contributed to reducing the median DNT of the entire group. Key words: stroke – reducing DTN – increasing efficacy of IVT The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and M. Šrámek, T. Ružičková, P. Kešnerová, P. Kadlecová, R. Mikulík
Výzkum je zaměřen na osoby, které se vydaly do amazonských pralesů užívat přírodní halucinogen ayahuasku v kontextu "šamanského" rituálu. Tento jev popisovaný antropology od 70. let. 20. stol. jako tzv. "šamanský turismus" je stále aktuálnější především mezi obyvateli zemí Evropy a USA. Našim cílem bylo zmapovat, jakým způsobem ayahuaskový šamanský turismus probíhá - motivaci osob, které tento druh zkušenosti vyhledávají, přínosy, rizika a následnou integraci této neobvyklé zkušenosti. Sběr dat probíhal v ČR a v peruánské Amazonii na místech známých jako centra ayahuaskového šamanského turismu (města Tarapoto a Iquitos) formou polostrukturovaných rozhovorů, screeningových dotazníků a zúčastněného pozorování. Získali jsme výpovědi 77 osob, které mají zkušenost s ayahuaskou v kontextu rituálu v pralesech Jižní Ameriky, především pak v Peru. Z rozhovorů vyplývá, že hlavní motivací pro užití ayahuasky byla zvědavost a touha po dobrodružství, léčba psychických problémů, potřeba sebepoznání, zájem o psychedelickou medicínu a terapii, spirituální rozvoj a nalezení životního směru. Přínosy byly vnímány především ve vztahu k sobě ve smyslu sebepoznání a sebepřijetí a v rovině duchovní, psychické, somatické a vztahové. Často byl zmiňován životní nadhled, spokojenost a ujasnění si životního směřování. Jako rizika byla uváděna nedůvěra v šamana či organizátora, zkreslení jimi poskytnutých informací a vystavení rizikové situaci. Většina respondentů považuje samotnou zkušenost za bezpečnou a náročné prožitky během sezení s ayahuaskou byly následně hodnoceny kladně ve smyslu zkvalitnění života. Výzkum byl hrazen ze dvou výzkumných projektů UP: IGA (SPP:432101021) a FPVČ (SPP: 452100061)., This research focuses on people who travelled to the Amazonian forests to experience natural hallucinogen Ayahuasca in the context of "shaman" rituals. Anthropologists began describing this phenomenon in the 1970s as so called "shaman tourism" and it is becoming more and more recognised as such by citizens of countries across Europe and USA. Our goal was to map how the Ayahuasca shaman tourism functions - what motivates the people who seek this type of experience. The benefits, risks and the consequent integration of this extraordinary experience on their lives. Data was collected in the Czech Republic and in the Peruvian Amazon in the places which are known as the centers of ayahuasca shamanic tourism (Tarapoto, Iquitos) through a process of semi-structured interviews, screening questionnaires and involved observation. We obtained testimonies from seventy seven people. The interviews show that the main motivation to use Ayahuasca was curiosity, a form of therapy for mental health problems and the need for self-knowledge. Benefits were seen primarily in relation toward self, in terms of self-knowledge and self-acceptance, and on the spiritual, mental, somatic and relational levels. A detached viewpoint of life, satisfaction and clarification of one's life were also mentioned quite often. Among the stated risks were the distrust of the shaman or organizer. The distortion of information they provided and the exposure to a high-risk situation. Most respondents regard the experience itself as a safe one. Any difficulties experienced with taking Ayahuasca were later evaluated as positive in terms of life improvement. This research was funded by two research projects at Palacký University in Olomouc: IGA (SPP:432101021) and FPVČ (SPP: 452100061)., and Veronika Kavenská, Hana Simonová
Zásah porušené regulace metabolizmu glukózy do metabolizmu kostní tkáně je mnohostranný a velmi komplikovaný. Ve většině případů nacházíme u diabetiků zvýšené riziko zlomenin. Důvody, které k tomuto stavu vedou, jsou mnohočetné. U diabetiků nebývá hlavní příčinou pokles kostní minerální hustoty, spíše jde o snížení kvality kostní tkáně a změnu její struktury. Významnou roli hraje nepochybně inzulin a inzulinová rezistence, uplatňuje se ale i zvýšená glykace proteinů, včetně zvýšené glykace kolagenu v kostech, změna produkce a hladiny sklerostinu, zásah do diferenciace pluripotentních kmenových buněk a zvrat jejich diferenciace směrem k adipocytům a mnohé další faktory. Nemalý podíl na zvýšeném riziku fraktur mohou mít i některá antidiabetika, především perorální. Vzhledem ke stoupající incidenci obou chorob, diabetu i osteoporózy, bude nezbytné podrobněji zkoumat i jejich vzájemné vazby a ovlivnění. Klíčová slova: antidiabetika – diabetes mellitus – inzulinová rezistence – metabolizmus kostí – osteoporóza, The effect of impaired regulation of the glucose metabolism on the bone tissue metabolism is many-sided and very complicated. In most cases we observe an increased risk of fracture in people with diabetes. The reasons causing this condition are varied. Its main cause in diabetic patients is typically not the decrease in bone mineral density, it is rather deterioration of bone tissue and its structure. An important role of insulin and insulin resistance is beyond dispute, with numerous other factors at work, such as increased glycation of proteins, including increased glycation of collagen in bones, change in sclerostin production and levels, intervention in the pluripotent stem cells differentiation and reversal of their differentiation toward adipocytes and many more. Some antidiabetics, mainly oral, may also significantly contribute to the increased risk of fracture. Given the increasing incidence of both diseases, diabetes and osteoporosis, it will be also necessary to examine in greater detail their mutual relations and effects. <p align="">Key words: antidiabetics – bone metabolism – diabetes mellitus – insulin resistance – osteoporosis, and Vladimír Palička, Jana Lesná, Ladislava Pavlíková
Nádory slinných žláz tvoří 3 % všech nádorů, většinou jsou benigní a nejčastěji postihují příušní žlázu. Riziko malignity nádorů stoupá s menšími rozměry postižené žlázy. Klinické rozlišení nádorů slinných žláz je obtížné. MR má v diferenciální diagnostice nezastupitelnou roli. První metodou volby v diagnostice patologie slinných žláz je UZ. MR je upřednostňována pro posouzení ložisek hlubokého listu příušní žlázy, podjazykové žlázy a malých slinných žlázek, perineurálního šíření, postižení hluboko uložených měkkých tkání a lymfatických uzlin. Pleomorfní adenom je nejčastější nádor slinných žláz, většinou v povrchovém listu příušní žlázy, s vazivovým pouzdrem. S odstupem se z něj může vytvořit karcinom, často více ložiskový. Nehomogenita parenchymu se solidními a cystickými okrsky, nevýrazné sycení po aplikaci GdKL, vyšší poměr vymytí kontrastu a nižší střední ADC hodnota než u maligních nádorů jsou charakteristické pro Warthinův nádor, který postihuje převážně kuřáky. Mukoepidermoidní karcinom nižšího stupně může imitovat pleomorfní adenom, vyššího stupně často metastazuje do lymfatických uzlin. Adenoidně cystický karcinom se často šíří perineurálně, recidivuje i v delším odstupu po operaci. Na T2 má střední, histologicky vyšší stupeň nádoru až nízký signál. Výjimečně do slinných žláz metastazují jiné nádory, nádor plic a prsu, z kožních pak karcinom z dlaždicových buněk či melanom. Sjógrenův syndrom je charakterizován množstvím drobných cystoidních struktur v parenchymu žlázy. Lymfom může postihovat lymfatickou tkáň příušní žlázy nebo uzliny v jejím okolí primárně či v důsledku systémové choroby., Tumors of salivary glands forms 3% of all tumors. Majority of them is benign, parotid gland is most commonly involved. Risk of malignity is increasing with reduced size of involved gland. Clinical differentiation of salivary gland tumors is difficult. MRI is therefore important in differential diagnosis. Ultrasound is first method of choice in diagnostics of pathological involvement of salivary glands. MRI is preferred for evaluation of foci involving deep lobe of parotid gland, sublingual gland, minor salivary glands, deeply placed soft tissue and lymphatic nodes and perineural spread. Pleomorphic adenoma is the most common tumor of salivary glands, mostly in superficial lobe with fibrous capsule. Carcinoma, usually multifocal, can develop later from adenoma. Inhomogeneity of parenchyma with solid and cystic portions, mild enhancement after Gadolinium chelate application, higher wash out ratio and lower mean ADC value than in malignant tumors are characteristic for Warthin tumor, involving largely smokers. Mucoepidermoid carcinoma of lower grade can mimic pleomorphic adenoma, higher grade carcinoma often metastasize to lymphatic nodes. Adenoid cystic carcinoma often spreads perineuraly, makes recurrence in long delay after surgery. It has intermediate T2W signal, higher grade of tumor has even low T2W signal. Metastases into salivary gland are exceptional, commonly from lung and breast carcinoma, from skin squamous cell carcinoma or melanoma. Multiple small cystic structures in parenchyma of gland are characteristic for Sjógren syndrome. Lymphoma can involve lymphoid tissue of parotid gland or adjacent lymphatic nodes, either primary or secondary by systemic involvement., Jiří Lisý, Michal Zábrodský, Vít Campr, Martin Kuchař, Renata Pipková, Jan Bouček, Lukáš Mikšík, Kristina Straková, Zuzana Bejlková, and Literatura
Nádorová onemocnění jsou vážný medicínský a společenský problém. Podle evropských statistik se v současné době daří vyléčit přibližně 45 % všech pacientů, u nichž bylo nádorové onemocnění diagnostikováno. Nezastupitelnou úlohu v procesu ošetřovatelské péče sehrává sestra, která pomáhá pacientům zvládat jejich nelehkou životní situaci. Článek je zaměřen na některé psychosociální aspekty při ošetřování pacientů s onkologickým onemocněním a zvládání bolesti u těchto nemocných., Tumour diseases represent a serious medical and social problem. According to European statistics currently about 45% of all patients, who have been diagnosed with cancer, can be cured. The nurse who helps the patients cope with their uneasy life situation plays an unsubstitutable role in the process of nursing care. The paper is focused on some psychosocial aspects in nursing of patients with oncology diseases and pain management in these patiens., Eva Zacharová, and Literatura