Srdeční transplantace je v posledních letech metodou volby léčby pacientů s těžkým srdečním selháním. Tato léčba v sobě zahrnuje doživotní imunosupresivní terapii, která je kombinační. Klasickou imunosupresi tvoří cyklosporin nebo tacrolimus, mykofenolát mofetil a kortikoidy. V posledních letech se u pacientů po ortotopické transplantaci srdce nejčastěji s poruchou renálních funkcí nebo vaskulopatií uplatňuje kombinace nízkých dávek kalcineurinových inhibitorů s nízkými dávkami mTOR inhibitorů nebo režimy bez kalcineurinových inhibitorů (cyklosporinu či tacrolimu), které jsou nefrotoxické. Po prvním roce se snažíme ve všech režimech vysadit kortikoidy a výslednou doživotní léčbou je dvojkombinace. Kombinační léčbu více řídíme podle komorbidit pacienta a můžeme ji lépe pacientům šít na míru., In recent years heart transplantation has become an established treatment method for patients with severe heart failure. This treatment involves life-long immunosuppressant therapy with a combination of drugs. Classical immunosuppression is achieved with cyclosporine or tacrolimus, mycophenolate mofetil and corticosteroids. In the last few years, new regimes of immunosuppressive drugs have been used in post-heart transplant patients suffering from renal dysfunction or allograft vasculopathy: a combination of low doses of calcineurin inhibitors with low doses of mTOR inhibitors or calcineurin-free regimes, which are not so nephrotoxic. There has been an effort to withdraw corticosteroids from all regimes after the first year and to have life-long therapy based on a combination of two drugs. Combination therapy is tailored according to the patient’s comorbidities., and Špinarová L., Vítovec J.
Karcinom žaludku je celosvětově třetí nejčastější příčinou úmrtí na nádorové onemocnění. Ačkoliv má incidence i mortalita v posledních letech klesající tendenci, prognóza metastatického onemocnění je velmi vážná s téměř nulovým pětiletým přežitím. Cílená léčba nabízí nové možnosti v léčbě karcinomu žaludku. Dosud jedinými, v praxi používanými cílenými léky v případě metastatického onemocnění, jsou trastuzumab a ramucirumab. Trastuzumab je monoklonální HER2 protilátka, která vedla v kombinaci s chemoterapií v první linii k prodloužení přežití pacientů s metastatickým karcinomem žaludku. Aktuálně probíhají klinické studie ve dvou liniích metastatického onemocnění. V první linii se dvěma HER2 protilátkami trastuzumabem a pertuzumabem a v druhé linii s T-DM1, konjugátem HER2 protilátky s emtansinem. Význam HER2 inhibice v perioperačním podání je předmětem probíhající klinické studie INNOVATION, jejíž cílem je definovat přínos HER2 léčby u pacientů podstupujících radikální chirurgický výkon. Dalším, v praxi používaným cíleným lékem, je ramucirumab. Ramucirumab, monoklonální protilátka proti VEGF-2 receptoru, je účinný v druhé linii léčby metastatického karcinomu žaludku a to jak samostatně, tak v kombinaci s paklitaxelem. Přínos ostatních receptorových tyrozinkináz jako je EGFR, MET a FGFR v léčbě karcinomu žaludku dosud nebyl jasně definován. Řada studií s tyrozinkinázovými inhibitory neprokázala účinnost. Optimální volba lék – pacient dosud není jasná. Imunoterapie, obzvláště léčba checkpoint inhibitory, prožívá dynamický rozvoj napříč onkologickými diagnózami. Zatímco se v případě maligního melanomu a nemalobuněčného karcinomu plic použití checkpoint blokády etablovalo do klinické praxe, u nádoru žaludku teprve probíhají klinické fáze II/III a výsledky jsou očekávány. Článek shrnuje přehled moderních cílených léků, které byly testovány a jsou používány, vstupují nebo mají potenciál vstoupit do klinické praxe., Gastric cancer is the third most common cause of cancer death worldwide. Although the overall incidence and mortality of this disease have dramatically declined over the last few decades, the prognosis remains poor with the five year overall survival rate approaching zero. Targeted therapy may offer new possibilities for the treatment of gastric cancer. Only two targeted agents have reached common use in a metastatic setting: trastuzumab and ramucirumab. Trastuzumab monoclonal HER2 antibody used in combination with chemotherapy versus chemotherapy alone, demonstrated a significant increase in overall survival in HER2 positive patients treated in first line therapy. Ongoing trials are investigating the efficacy of the combination of the two anti-HER2 monoclonal antibodies trastuzumab plus pertuzumab in first-line advanced gastric cancer and the antibody-cytotoxic drug conjugate trastuzumab-emtansine (TDM-1) in second-line advanced gastric cancer. INNOVATION is an ongoing phase III trial which should determine the benefit of HER2 treatment in a perioperative setting. Ramucirumab, a fully humanized monoclonal antibody against VEGFR-2, also entered into clinical practice and is effective in second-line gastric cancer given either alone or in combination with paclitaxel. The role of the other receptor tyrosine kinases, such as EGFR, MET and FGFR for drug therapy in gastric cancer remains to be determined. Agents targeting these other tyrosine kinase receptors have been widely tested and large scale studies with the corresponding inhibitors were unsuccessful. The optimal drug/patient choice is challenging and should be elucidated. Choosing the optimal drug for a specific patient is challenging and requires further research to be better understood. Immunotherapy, especially the immune checkpoint blockade is gradually becoming integrated into clinical practice. While immunotherapy is effective in treating tumors like melanoma and non-small cell lung cancer, its effectiveness in treating gastric cancer has yet to be determined: Phase II/III clinical trials in gastrointestinal and gastric cancers are still ongoing. The article summarizes modern targeted agents, which have already been tested, are in clinical use or could enter into clinical practice., Radka Obermannová, Kristýna Melichárková, Rostislav Vyzula, and Literatura
Angiomyolipom ledviny (AML) je benigní mezenchymový nádor, který se vyskytuje sporadicky nebo v rámci komplexu tuberózní sklerózy (TSC). Celková prevalence AML je 0,44 % a vyskytuje se čtyřikrát častěji u žen. Prevalence v ženské populaci je tedy 0,6 %, zatímco u mužů 0,28 %. Jeho diagnostika je založena na přítomnosti tukové složky v nádoru a lze tedy identifikovat předoperačně pomocí zobrazovacích metod. Morfologie AML je velmi variabilní a někdy tedy tuková složka chybí, což může způsobit diagnostické rozpaky. Zcela zásadní roli má aktivní sledování pacientů s jasnou diagnózou AML, jehož růst je pomalý s minimální morbiditu. Pacient však může přijít ve stadiu komplikací, které zahrnují hematurii, bolest či krvácení do retroperitonea způsobené rupturou nádoru. Mezi hlavní rizikové faktory krvácení jsou velikost nádoru, procento zastoupení cévní složky, kterou tvoří aneuryzmatické cévy a přítomnost TSC. Selektivní arteriální embolizace úspěšně řeší hemoragické komplikace a redukuje objem AML. V rámci dlouhodobých výsledků však selhává díky revaskularizaci a dalšímu růstu AML. Zde pak mají lepší výsledky chirurgické operace, kde se snažíme v maximální míře šetřit funkci ledviny. Slibné dlouhodobé výsledky má též radiofrekvenční ablace, která je ale silně limitována velikostí AML. U objemnějších AML se zdá být dobrou alternativou resekčního výkonu kryoablace, která však vyžaduje hůře dostupné speciální přístrojové vybavení. Novinkou je pak systémová léčba mTOR inhibitory (everolimus, sirolimus), které mají nezastupitelné místo u nemocných s TSC, kde jsou AML mnohočetné a recidivující. Tato terapie může pomoci redukovat celkový objem AML a umožnit případný resekční výkon., Renal angiomyolipoma (AML) is a benign mesenchymal tumor, which occurs sporadically or is associated with tuberous sclerosis complex (TSC). The overall prevalence of AML is 0.44 %, its incidence in women is 4 times higher than in men. Prevalence in the female population is thus 0.6 %, but male rates 0.28 %. Diagnosis is based on the presence of fat in the tumor. In most cases AML can be identified preoperatively. AML morphology is highly variable and in cases where fat is missing, preoperative diagnostic based on imaging methods is not possible. Active monitoring of patients with AML is crucial, because AML grows slowly and with minimal morbidity. Patient can present with haematuria, pain or retroperitoneal bleeding by tumors rupture. The main risk factors for bleeding are tumors volume, percentage of the vascular component in the tumor and the presence of TSC. Selective arterial embolization resolves hemorrhagic complications and reduces the volume of the tumor. The long-term outcomes of embolisation are poor due to tumor revascularization and growth. Nephron sparring surgery is associated with better long term outcomes. Radiofrequency ablation is another option, but strongly restricted by the volume tumor. An additional option is cryoablation, which has better results in cases where tumor is large, but this requires special equipment. Systematic treatment using mTOR inhibitors (everolimus, sirolimus, has recently been introduced, which are essential in patients with TSC, where the disease is often complicated by multiple and recurrent lesion. This therapy can help reduce the total volume of AML and allow eventual resection., Tomáš Ürge, Tomáš Pitra, Zdeněk Chudáček, Jiří Baxa, Petr Stránský, Viktor Eret, Ondřej Hes, Milan Hora, and Literatura