a1_Volský zápřah má v Británii velmi zajímavou a rozmanitou historii, kterou možno sledovat hluboko do pravěku. Nejstarší britská jha jsou nárožního typu. Je to zvláštní proto, že převládajícím typem se stalo později, v historické době, kohoutkové jařmo, a to tzv. obloukové (viz Moszyński). S ním se totiž setkáváme již na středověkých obrazových dokladech, stejně jako v jazykovém materiálu (termín ox bow je doložen již ve 14. století v Anglii a v 16. století ve Skotsku). Ze století 16. a 17. pocházejí další výtvarné doklady tohoto typu na náhrobních kamenech a z posledně uvedeného věku je pravděpodobně recentní exemplář, který chová edinburgské The National Museum of Antiquities; autor tento vzácný doklad podrobně popisuje. Zmíněný typ jařma byl v zásadě na celém britském území jednotný a vykazoval jen menší, nepodstatné místní varianty. Velmi rozličné byly v Británii způsoby zapřahání tahounů do jařma, jejich počet, řazení, kombinace párových a jednoduchých zápřahů v pozdějších stoletích a délky jařem, jež byly od středověku i uzákoněny.
Zvlášť podrobně pak podává autor situaci na Orknejích, Shetlendách a Caithness od nejstarší doby do současnosti; nahrazování vola koněm je důsledkem procesu, ke kterému dochází nejdříve v západní Anglii, v 16. století začíná se objevovat ve Skotsku, v 17. století v Irsku, v 19. století na severních ostrovech, kde se však volský zápřah udržuje až do našeho století. Stejně
podrobně se zabývá skotský autor poměry v aberdeenském hrabství, kde se pomocí volů tahalo déle než ve většině jiných částí Británie, až na Sussex., a2_Zajímavé výsledky poskytují statistická dala z r. 1790 a 1845; zračí se v nich rozdíly mezi hornatou oblastí a nížinou v hospodaření a šíření soudobých novinek, podobně i rozdíly mezi velkostatky, většími a menšími usedlostmi. Stejně jako v předchozím oddílu, podává tu autor vyčerpávající popis potažních nástrojů a řazení tažných zvířat do zápřahu. V dalším oddílu se probírají poměry v Sussexu, a to proto, že v léto oblasti, jak již naznačeno, se voly
tahalo nejdéle v Anglii. Překvapuje tu vysoký počet zapřahaných
kusů, který se dá vysvětlit tím. že zvířata byla v této oblasti chována speciálně na žír.
Volská jařma však počala v celé Británii postupně ustupovat chomoutům. Ve Skotsku jsou nejstarší zmínky o užívání volského chomoutu a postraňků na konci osmého desítiletí 18. století; zavádění nového potažního nástroje souviselo s prací novým, dokonalejším orebným nářadím; už na konci 18. století se jařmo vyskytuje jen řídce a stává se odznakem chudoby a zaostalosti.
Tažného vola vystřídává nyní ve velké míře kůň, takže zavádění volského chomoutu je do značné míry násilným pokusem o zachování, či později o znovuoživení chovů tažných volů v Británii, který však měl úspěch jen na několika málo místech. Vzhled těchto chomoutů, chomoutků. jejich užívání i historie v Británii připomíná v mnohém poměry v českých zemích.
Studie je v prvé řadě analytická, ale poskytuje velmi dobrý přehled otázky, množství dat i nejrůznějších problémů a podnětů, plodných i pro jiné země. V závěru své práce autor mimo jiné konstatuje, že nahrazování vola koněm v Británii, které probíhalo zejména intenzívně v 19. století, bylo spjato s pokrokem v zemědělství - v
rotaci, v obdělávání půdy a její výnosnosti, s vývojem komunikací, v zavádění strojů do zemědělství, jež potřebovaly rychlejší tažné síly a jejího vhodného uzpůsobení pro zápřah. Snahy o znovuoživení volského potahu byly jim ozvěnou určitých agrárních spisů a teorií a neujaly se ve větší míře., and Článek zahrnuje široký poznámkový aparát
This paper discusses the etymological nest of Dravidian and Altaic lexemes with the meaning “to bow, bend” and the terms for the “elbow,” “knee,” “ankle” as a dynamic etymological model. The lexemes have the general formal structure of the CVC- root with an initial dental (stop or nasal) and medial velars or labials. In the first section of the paper the verbs and some of their derivatives are listed and discussed also with regards to several overlapping etyma with different meanings. The second section sums up the terms for the body parts related etymologically to the respective verbs. In the conclusion select Altaic reconstructions are listed for comparison.
This paper discusses the etymological nest of Dravidian and Altaic lexemes with the meaning “to bow, bend, stoop, incline, curve. ” The paper is divided into two parts according to the formal structure of the root. The first part deals with etyma, whose roots have initial labial p-/b-/v-/m- (variants with initial n-!) in the CVC- root, medial velar stops, and nasals or nasal-stop groups. The second part adds the VC- roots, i.e. those in which the initial labial consonant is missing while the medial is a velar or labial consonant of the same structure (a stop, a nasal, or the respective nasal-stop group). It concludes with a note on the borrowings in IA related to this group of Dravidian lexemes.
In recent years, Prof. Vacek has dealt systematically with various lexical classes as represented by the comparison of Dravidian and Altaic, be it verbs (Vcek 2003, 2004b), designations of various animals (Vacek 2002c, 2004a), or other lexemes with concrete (Vacek 2002a) or abstract (Vacek 2002b) referents. The comparison of Dravidian and Altaic done by other scholars is also discussed and the author refers readers to papers on the subject by K. H. Menges (1994, 1977) and K. V. Zvelebil (1991).
The paper sums up some of the results of the previous research on this topic with regard to lexical, morphological and phonetic parallels, points out some of the problems of formal and semantic interpretation of these parallels and proposes a new approach to the comparative study not only on the basis of individual lexemes but on the basis of established models. The relatively high number of regular phonetic parallels coupled with a number of what appears to be irregular correspondences, does not allow the interpretation of these parallels in terms of a classical language family, but rather in terms of a prehistoric linguistic relationship filtered and altered through an ancient linguistic area, or areas.