Neptun (vousy, vlající plášť) poklekl pravým kolenem na skálu a oběma rukama uchopil zezadu nahou Kainis, která zoufale zdvihá pravou ruku nahoru a odklání hlavu od Neptuna. V pozadí koně se zpřežení Neptunova vozu, které drží Tritón. Jupiter má mezi nohama vztyčený ocas stvůry, což mohla být žertovná narážka na přirození (v Němčině stejně jako v češtině vulgární výraz pro membrum virile), které v mýtu hraje klíčovou roli., Fučíková 1997#, I/271., and Spranger byl jmenován dvorním malířem císaře Rudolfa II. v roce 1581. Ztracený obraz zobrazující Neptuna a Kainis (č. 1214 z inventáře z roku 1621, asi ze série Lásky bohů) byl patrně první dílo, které umělec vytvořil po vstupu do císařských služeb. Kresba a rytina Jana Sadelera podle Sprangerovy kresby s identicky pojatou skupinou byly patrně přípravnými pracemi k tomuto obrazu. Postoj Kainis Spranger je variací na postoj Venuše z rytiny Gian Jacopa Caraglia zobrazující Venuši a Marta (1527) podle kompozice na stejné téma od Perina del Vaga začleněné do série rytin sexuálních pozic (I Modi/Způsoby), které vydal Marcantonio Raimondi (1524).
Kresba (22, 3 x 24 cm): Rudolf II. jako Imperator Romanorum. Císař římský v antikizujícím oděvu sedí na trůnu před dvěma Herkulovými sloupy s korintskými hlavicemi spojenými draperií, což byl znak habsburského císařství od doby Karla V. Za císařem stojí Fama (dvě trubky v ruce) a klade mu na hlavu věnec, před císařem stojí vojsko, v jehož čele jsou tři personifikace. Nalevo, před praporem českého království je žena, která císaři předává českou korunu, před praporem svaté říše římské stoji muž v antické zbroji a předává mu císařskou korunu a napravo, před uherským praporem stojí muž v antické zbroji a předává mu uherskou korunu. V pozadí je antická architektura s arkádami. Na nebi je nad císařem orel na protější straně je orel zabíjející v letu draka, uprostřed sedí na oblaku Bůh., Fučíková 1997#, 57, I/157., and Návrh úvodního obrazu k sérii oslavujících turecké války.
Kresba černou křídou (18, 5 x 13 cm): Amor (křídla, vedle opřený toulec) zobrazený zezadu, spí s hlavou opřenou o ruku., Fučíková 1997#, I/152., and Fusenig 2010#, č. 69 s. 203.
List do památníku (20,2 x 14,7 cm): nahá Phyllis sedí na oblečeném Aristotelovi (plešatý, vousy), v ruce drží bič., Fučíková 1997#, I/202., and Kresba je známá rovněž z kopie (Praha, NG, Günther, Aristoteles a Phyllis).
Kresba perem (14, 2 x 16, 7 cm): nahý Herkules si pravou nohou klekl na Kentaurova záda a pravou rukou mu sevřel krk a zdviženou levou ruku., Fučíková 1997#, 99, I/318, and Patrně příprava pro herkulovský cyklus v reliéfu. Nejedná se o Herkulův boj s Kentaurem Nessem známý s Ovidiových Proměn (9, 103-128), při němž hrdina koňočlověka zabil na dálku, střelou z luku.
Kresba perem a štětcem (23, 9 x 16, 8 cm): Merkur (caduceus, okřídlená čapka a boty) se snáší na zem, kde sedí Aglaura (?) a objímá spící Hersé (?), aby k ní Merkur nemohl. Nalevo dvojice kráčejích dívek, první z nich je snad Hersé. Výjev je zasazen do krajiny, v pozadí město (Athény ?)., Fučíková 1997#, I/182, and Výjev není možné jednoznačně vyložit, jediná jednoznačně identifikovaná postava je Merkur. Kresba patrně evokuje historii Hersé z Ovidiových Proměn (Ov. met. 02, 708-832). Dvě dívky nalevo mohou připomínat průvod athénských dívek, který se právě vracel z Akropole v čele s Hersé, když Merkur letěl nad Athénami a do dívky se zamiloval (708-726). Napravo jsou dvě ženy (Prag um 1600, I, s. 346: mladík a žena), patrně Hersé objímající spící sestru, čímž mohlo být vyjádřeno, že Merkurovi zabránila, aby vstoupil do její ložnice (737-759).
Kresba: mladík kráčí vedle býka, ukazuje levicí dopředu, přes rameno má pedum, za býkem další postavy. Před býkem oltář s ohněm s obětníky. Nad oltářem letí Fama s věncem., Fučíková 1997#, I/220., and Patrně studie k výzdobě vídeňské vily Maxmiliána II. (Neugebäude, 1576, dnes v troskách).
Kresba červenou a černou křídou (19, 8 x 15 cm): nahá Venuše (oděv přes ruku a pozdvižené stehno) stojí u sloupku s hořící pochodní v ruce, před ní na zemi toulec se šípy. K bohyni přibíhá Amor s pláství medu v ruce, nad ním roj včel. Napravo police s úlem, další úl leží převrácený na zemi. Za Venuší antikizující architektura, za úly strom a průhled do zahrady., Fučíková 1997#, I/221, and Téma bylo známé z Theokritovy Idyly (Kériokleptés, 19), kde však nemělo moralizující význam. Ravesteynova kresba je variací na kresbu Dürrerovu z roku 1514 (Vídeň), který se inspiroval kresbou Cyrika z Ankony (1391-1452). Obdobná kompozice se objevila s motem "dulcia quandoque amara fieri/ sladké někdy přináší hořké" ve sbírce Alciatiho emblémů, poprvé v roce 1536 (Alciato 1536, M8v) s parafrází příběhu malého Hermonaxe z Řecké antologie (Anth. lyr. 9, 540), u následujícího dřevorytu s Amorem, včelami a oblečenou Venuší byla parafráze Theokritových veršů.
Akvarel na pergamenu (17, 8 x 13, 3 cm): Amor si vyřezává luk, Venuše (chitón a himation) přihlíží. Výjev je situován do lesa., Fučíková 1997#, I/176, and Amor se těsně drží Amora z Parmigianinova obrazu v pražské sbírce Rudolfa II. , kam se dostal v roce 1603 (dnes Wien, KM). V Praze Josef Heintz starší po roce 1603 vytvořil dvě kopie Parmigianinova obrazu, jedna je ve Vídni, druhá v Mnichově.