Olej na plátně (197 x 126 cm): tři Grácie (nahé, průsvitné závoje, šperky) tančí v objetí. Představují současně Hóry, bohyně tří příznivých ročních dob. Napravo je Thalló, bohyně jara, s květy ve vlasech, nad ní se vznáší putto s květy. Uprostřed je Karpó, bohyně léta, s korunou z klasů, nad ní je putto s třešňovou větvičkou (třešně, latinsky cerasus, evokují bohyni Ceres i Charitky). Napravo je Auxó, pohyně podzimu s ovocným věncem, nad ní je putto s hroznem vína., Fučíková 1997#, I/52, and V pražském rudolfinském umění časté téma, patrně alegorie rozkvětu, hojnosti a míru charakterizující vládu Rudolfa II. Gracie Thalló (nebo Thaleia)/ Květinová, Karpó/ Plodivá (zvaná také Kale/ Krásná), a Auxó/ Zmnožující, byly ztotožňovány s Hórami (Hodinami). Již v Hésiodově Theogonii (Zrození bohů, c. 700 př. Kr.) byly identifikovány se Zákonností (Eunomia), Spravedlností (Dike) a Mírem (Eirene). V antickém Římu velmi často zobrazované sousoší tří vzájemně propletených Grácií, z nichž střední je zobrazená zezadu, bylo v 16. století známé především ze sousoší se sbírky Piccolomini, které bylo od roku 1502 v Pise. Varianta obrazu bez putti je v Baltimore (Baltimore, Van Ravesteyn, Tři Grácie) a v Poltavě (Gossudarstvennyj muzej, inv. 349).
Maďarské národní muzeum ("Magyar Nemzeti Múzeum") je nejstarší v Budapešti. Bylo budováno v letech 1836 - 1846, vnitřní dekorace do roku 1860. Původní budova byla roku 1920 přestavěna. Průčelí se sochařsky zdobeným štítem: uprostřed personifikace Pannonie se štítem, držící v každé ruce věnec, vpravo dvě dívky - personifikace vědy a umění, vlevo Historie zapisující slavné činy a Sláva s palmovou ratolestí a trubkou. V pravém cípu štítu vousatý muž - personifikace řeky Danaje, vlevo dívka - personifikace Drávy. and Zádor 1981, obr. 66-69; Vadas 1993, s. 14.
Maďarské národní muzeum ("Magyar Nemzeti Múzeum") je nejstarší v Budapešti. Bylo budováno v letech 1836 - 1846, vnitřní dekorace do roku 1860. Původní budova byla roku 1920 přestavěna. Průčelí se sochařsky zdobeným štítem: uprostřed personifikace Pannonie se štítem, držící v každé ruce věnec, vpravo dvě dívky - personifikace vědy a umění, vlevo Historie zapisující slavné činy a Sláva s palmovou ratolestí a trubkou. V pravém cípu štítu vousatý muž - alegorie řeky Danaje, vlevo dívka - alegorie Drávy. and Zádor 1981, obr. 66-69; Vadas 1993, s. 14.
Pětipodlažná nárožní budova se dvěma nárožními štíty do hlavní třídy Múzeum krt. V levém štítě uprostřed sedící žena (personifikace zoologie), v pravé ruce drží želvu, v levé knihu s lebkou, z obou stran je obklopená různými živočichy v porostu : ryby, krokodýl, orel, lev. Štít vpravo: uprostřed žena (personifikace přírodních věd) držící v levé ruce krystal, v pravé kladivo, po její pravici nahá dívka zobrazená zezadu (personifikace řeky), po levici nahý vousatý muž s veslem a rybou (personifikace řeky).
Pětipodlažní nárožní budova se dvěma nárožními štíty do hlavní třídy Múzeum krt. V levém štítě uprostřed sedící žena (personifikace zoologie), v pravé ruce drží želvu, v levé knihu s lebkou, z obou stran je obklopená různými živočichy v porostu : ryby, krokodýl, orel, lev. Štít vpravo: uprostřed žena (personifikace přírodních věd) držící v levé ruce krystal, v pravé kladivo, po její pravici nahá dívka zobrazená zezadu (personifikace řeky), po levici nahý vousatý muž s veslem a rybou (personifikace řeky). and Zobrazené postavy jsou personifikacemi řek, zoologie a přírodních věd. Výzdoba je připomínkou vědních oborů, které jsou součástí univerzitní výuky.
Kopie sochy Apolóna Belvedérského. Stojí u kmene stromu na němž se plazí had, levá ruka je napřažena, v pěsti zbytek luku. Sochu daroval Anasztáz Tomori (Theodorovits) (1824 - 1894), mecenáš, člen maďarské Akademie věd. Původně instalována v Muzeu, roku 1902 přemístěna do zahrady., Budapesti köztéri 1987, č. 107., and Socha je kopií antické římské mramorové kopie (130 - 140 n.l.) řeckého bronzového originálu připisované řeckému sochaři Leocharovi (330 - 320 př. Kr). Antická socha byla nalezena v 15. století byla blízko Říma, v roce 1509 byla převezena do Vatikánu, kde byla v roce 1511 umístěna v Cortile del Belvedere, což dalo soše její pozdější jméno (srov. Haskell-Penny 1984, č.k. 9). V roce 1532 byl soše přidán luk, který byl v roce 1924 odstraněn a božský genitál byl zakryt břečťanovým listem. Dílo bylo v 16. století zachyceno na grafických listech (např. Marcantonio Raimondi, 1530 - 1534), což přispělo k jeho všeobecnému rozšíření do povědomí milovníků antického umění. Hendrik Goltzius (Apollo Pythius), 1591 udělal sérii kreseb antických soch nalezených v Římě (Apollo Belvedere, Hercules Farnese). Bůh byl často zobrazován a adaptován umělci pro vlastní díla (Dürer, Adam a Eva; Bernini, Apollon a Dafné). Apollón díky tomu vzbudil obrovský zájem veřejnosti a stal se jednou z nejobdivovanějších antických soch. Od 17. století bylo zhotoveno několik jeho sochařských kopií (Versailles, Rampe du Midi, 1684, autor Pierre Mazeline (mramor); Versailles Parc Terrasse, autor Balthazar Keller, 1684 - 1685, bronz; Stasbourg glyptotéka, 18. století; Syon House Middlesex) a brzy se socha stala součástí sochařské výzdoby mnoha parků šlechtických sídel po celé střední Evropě i v Rusku (Ostankino u Moskvy, Pavlovsk u Pertohradu, sbírka Stroganoff Petrohrad). V 19. století byla antická díla zpřístupněna široké veřejnosti díky sbírkám sádrových odlitků (poprvé v Anglii), které sloužily pro studijní účely a byly též inspirací pro tvorbu soudobých umělců (v České republice je dnes původně universitní sbírka soustředěna v Hostinném u Trutnova). Apollón Belvedere byl jejich samozřejmou součástí. Bylo rovněž vytvořeno mnoho zmenšených kopií, které zdobily zámecké kabinety (zmenšená kopie je například v kabinetu, na zámku v Ratibořicích v Čechách). Kovové odlitky vyráběly v 19. století ve velkých sériích železárny, které se zabývaly výrobou umělecké litiny.
Pomník ředitelů Národního muzea (Rómer-Pulszky-Hampel), intalován v zahradě od roku 1916., Medvey 1939, s. 108; Budapesti köztéri 1987, č.k.175., and Pomník je koncipován jako antická náhrobní stéla.
Náhrobní kámen se třemi portréty ředitelů Národního muzea (Flóris F. Rómer; Ferenc Pulszky; József Hampel)., Medvey 1939, s. 108; Budapesti köztéri 1987, č.k.175., and Pomník je v zahradě intalován od roku 1916. Tvarem i způsobem výzdoby připomíná antické náhrobní stély.
Mramorový sloup., Budapesti köztéri 1987, č.k. 241; Rajna 1989, č. 5580., and Mramorový sloup z římského období byl v zahradě muzea instalován roku 1929, původně stál na Foru Romanu v Římě. Maďarsku jej darovala italská vláda.
Kopie sochy Apolóna Belvedérského. Stojí u kmene stromu na němž se plazí had, levá ruka je napřažena, v pěsti zbytek luku. Sochu daroval Anasztáz Tomori (Theodorovits) (1824 - 1894), mecenáš, člen maďarské Akademie věd. Původně instalována v Muzeu, roku 1902 přemístěna do zahrady., Budapesti köztéri 1987, č. 107., and Socha je kopií Apollóna Belvederského, antické římské mramorové kopie (130 - 140 n.l.) řeckého bronzového originálu připisované Leocharovi (330 - 320 př. Kr). Socha je v Římě doložena od pozdních 90tých let 15. století, od roku 1503 byla ve vatikánských sbírkách. V roce 1511 byla umístěna v Cortile del Belvedere (odtud její jméno), kde byla zpřístupněna veřejnosti, což přispělo k její ohromné popularitě. Dílo bylo v 16. století zachyceno na grafických listech (např. Marcantonio Raimondi, 1530 - 1534), čímž se s ním seznámila záalpská Evropa. V roce 1532 byl soše přidán luk, který byl v roce 1924 odstraněn, a božský genitál byl zakryt břečťanovým listem. Apollón Belvederský se stal jednou z nejobdivovanějších antických soch. Od 17. století byla zhotovena řada kopií a socha stala součástí sochařské výzdoby mnoha parků šlechtických sídel po celé střední Evropě i v Rusku. V 19. století byla antická díla zpřístupněna široké veřejnosti díky sbírkám sádrových odlitků (poprvé v Anglii), které sloužily pro studijní účely a byly též inspirací pro tvorbu soudobých umělců (v České republice je dnes původně universitní sbírka soustředěna v Hostinném u Trutnova). Apollón Belvedere byl jejich samozřejmou součástí. Kovové odlitky vyráběly v 19. století ve velkých sériích železárny, které se zabývaly výrobou umělecké litiny.