Horní patro obou schodištních věží, zčásti i na západním vnějším průčelí pokryto sgrafitovou výzdobou s groteskami a balustrádou. and Poche 1977#, 115-117.
Horní patro obou schodištních věží, zčásti i na západním vnějším průčelí. Na západním a severní průčelí lovecké výjevy se začleněným habsburským znakem drženám dvěma gryfy. Na východní straně lovecké a žánrové scény s bojovým slonem. Na jižní straně nahoře lovecké výjevy a milostný pár (nalevo nahoře), dole historie Jákobova. Na vnější straně na východní fasádě lovecké výjevy., Poche 1977#, 115-117., and Jedno z nejstarších sgrafit v českých zemích, spolu se sgrafity na falci v Horšovském Týně (1550) a na východním štítu Vladislavského sálu (1546).
Sgrafitová výzdoba fasády nádvoří., Poche 1982#, 460., and Horatius Cocles brání Řím proti Etruskům, podle ilustrací Josta Ammana a kreseb J. Bocksbergra ml. k Liviovým dějinám.
Sgrafitová výzdoba fasády nádvoří., Poche 1982#, 460., and Lucius Quinctius Cincinnatus povolán od pluhu do senátu, sgrafita podle ilustrací Josta Ammana a kreseb J. Bocksbergra ml. k Liviovým dějinám.
Sgrafitová výzdoba fasády nádvoří., Poche 1982#, 460., and Římský senátor Popilius Lenas a král Antiochus Epiphanes. Podle ilustrací Josta Ammana a kreseb J. Bocksbergra ml. k Liviovým dějinám.
1535 přestavba tvze v zámek, 1560 palác s bohatou výzdobou. Přestavba tvrze v zámek 1560, Sgrafita z let 1593-1597. vnější fasáda, chopdba spojující severní a jižní křídlo nádvoří- světci, andělé Zvěstování, průvod jezdců na koních NEURČENO kdo to jsou. and Hrady, zámky a tvrze V., 1986
Střední štít hlavního průčelí budovy zdobí na stranách dva půlkruhově završené portály s malbou. Vpravo je zobrazen muž s krátkých plnovousem, na nahém těle himation, v levé ruce drží svitek (římský senátor), vlevo muž v římské zbroji, v levé ruce drží meč nad ohněm (Gaius Mucius Scaevola)., Braniš 1900#, 42., Poche 1977#, s. 203., http://www.slavnestavby.cz/stavby/stavby-ceskych-budejovic (7. 1. 2013)., and Údajně chiaroscurové obrazy od místního malíře Jana Bonanely představují sv. Rocha a sv. Floriána (Slavné stavby). Zobrazení těchto světců, zejména sv. Rocha na štítě radnice nedává smysl, ostatně tomu nenapovídají ani zobrazené atributy (nahý muž v himatiu, římský voják s mečem nad ohněm). Pravděpodobně se jedná o hrdiny z římské historie představující občanské ctnosti - římský konzul a Mucous Scaevola. Zobrazení Mucia Scaevoly odkazuje na emblematickou příručku (Boissard 1588), kde je hrdina vyobrazen s měčem nad oltářem s hořícím ohněm. Doprovází jej nápis: Pro patriâ tradit votivo Mutius igniDextram, quae patriae non bene servierat.Ut fortis reputat nullum non dulce periclum,Dum certâ cives utilitate iuvet.Patrně narážka na Horacia, Odes, 3. 2 (‘Dulce et decorum est pro patria mori’).
Střední štít hlavního průčelí budovy zdobí dva půlkruhově završené portály s malbou. Vpravo je zobrazen muž s krátkých plnovousem, na nahém těle drapérie, v levé ruce drží svitek (římský senátor ?), vlevo muž v římské zbroji, v levé ruce drží meč nad ohněm (Gaius Mucius Scaevola)., Braniš 1900#, 42., Poche 1977#, s. 203., Kovář 2005#, 20-21., http://www.slavnestavby.cz/stavby/stavby-ceskych-budejovic (7. 1. 2013)., and Chiaroscurové obrazy od místního malíře Jana Bonanely údajně představují sv. Rocha a sv. Floriána (Slavné stavby), nebo Marca Curtia vrhajícího se do propasti a Mucia Scaevolu (Kovář 2005, s. 21). Braniš uvádí pouze jméno Curtius (Braniš 1900, 42), což by se mohlo vztahovat na římského historika. Quintus Curtius byl autorem díla o Alexandrovi Velikém (Historiae Alexandri Magni). Zobrazení světců, zejména sv. Rocha na štítě radnice nedává smysl, ostatně tomu nenapovídají ani zobrazené atributy (nahý muž v drapérii, svitek, římský voják s mečem nad ohněm). Pravděpodobně se jedná o hrdiny z římské historie představující občanské ctnosti - Říman (snad Cato Minor, římský senátor nebo konzul, možná Lucius Quinctius Cincinnatus) a Mucius Scaevola. (Srov. THOMASSIN, Simon, Recueil des statues, groupes, fontaines, termes, vases, et autres magnifiques ornements du chateau & parc de Versailles. Avec les explications en François, Latin, Italien & Hollandois. 1694.)
Opuková socha stojící ženy, na hlavě má přilbici, levé ruce drží váhy, v pravici meč., Braniš 1900#, 42., Poche 1977#, s. 203., and Originál sochy dnes stojí ve dvoraně radnice.
Na fasádě jsou v úrovni štítu rozmístěny iluzivní imitace architektonických prvků - bosování, vejcovec, perlovec, motiv kandelábru. Na pravé straně jsou v dolní části štítu arkády zdobené kandelábrovým ornamentem s groteskní tváří vousatého starce, v levé arkádě žena a muž. Z figurálních sgrafit mezi okny patra je zachován jenom trubač na pravé straně fasády označený jako Gregor.
Nástěnná malba na fasádě, karyatidy v 1. patře, ornamenty, figury mezi okny ve 2. patře, asi světci, ale také jiné. Namalované postavy vyhlížející z oken, autor asi pracoval na zámku.
Ve hřbitovní zdi u kostela sv. Jakuba (post. 1559, 1589 přest. asi C. Valmadi - sakristie a oratoř, klenba; věž 1608, 1629 předsíň - rest. v 19. st.) zazděna renesanční brána z r. 1578. Sgrafitová rustika, grotesky a nápisy z r. 1589. and Poche 1977#, s. 303.
Freska v oválném rámu, umístěném po straně výjevu s Hostinou antických bohů. Žena jedoucí v oblacích na zlatém voze taženém pávy. and Poche 1977#, s. 318-319.
Freska v oválném rámu, umístěném po straně výjevu s Hostinou antických bohů. Stojící žena, kojí dítě, vedle ní stojí druhé dítě. and Poche 1977#, s. 318-319.
Freska v oválném rámu, umístěném po straně výjevu s Hostinou antických bohů. Postava muže, na hlavě má okřídlenou čapku, křídla na střevících, v levici drží zlaté jablko, v pravé ruce kaduceus. and Poche 1977#, s. 318-319.
Freska v oválném rámu, umístěném po straně výjevu s Hostinou antických bohů. Stojící nahá žena, drží před sebou hada zakousnutého do vlastního ocasu. Žena, na hlavě má přilbu, v levé ruce kopí, na zemi o sloup opřený štít s hlavou Gorgony. and Poche 1977#, s. 318-319.
Freska v oválném rámu, umístěném po straně výjevu s Hostinou antických bohů. Žena, na hlavě závoj, drží v pravici svazek šípů. and Poche 1977#, s. 318-319.
Freska v oválném rámu, umístěném po straně výjevu s Hostinou antických bohů. Stojící nahá žena, drží před sebou hada zakousnutého do vlastního ocasu. and Poche 1977#, s. 318-319.
Freska v oválném rámu, umístěném po straně výjevu s Hostinou antických bohů. Stojící žena, drží žezlo, vedle ní mal Amor, toulec, drží luk a šíp. and Poche 1977#, s. 318-319.
Horní zámek (po 1566) na stěnách sgrafito 1569, v přízemí kaple sv. Barbory nejpůsobivější renesanční prostor v Čechách 1569, empora s oratoří, kruchta, nástěnné malby ze 2.pol. 16. stol. (1562-; 1908 rest), alegorie ctností a nectností. 1818 klasicistní přestavba. jinak asi nic. and Poche 1977#, s. 357.
Stavba z let 1533 - 1582, stavebník Zdeněk z Valdštejna a jeho vdova Maří z Martinic. V přízemí otevřená arkádová chodba, renes. portály, okna, na vých. fasádě figurální sgrafitová výzdoba, 1582, obnovena 1936. and Poche 1977#, s. 403.
Hrad po požáru 1547 přestavěn v renesanční zámek. Nejstarší část přestavby tvoří vstupní křídlo (na východě) s volutovými štíty, které jsou z optických důvodů umístěny příčně k vrcholnici střechy. Členění štítů netvoří tektonický systém, ale připomíná spíše pozdně gotické přesekávané pruty, v pozdně gotickém duchu jsou i subtilní a stejně netektonicky pojaté kamenné portály východního a severního křídla (1557-1558). Sgrafitová rustika se směrem nahoru iluzivně zmenšuje, výzdoba byla rekonstruována v letech 1891-1896.
Na vnější fasádě byla sgrafita imitující bosování, "piano nobile" bylo zdůrazněno ornamentálními páskami s úponkou, které probíhaly v úrovni parapetů oken a nadokenních říms. Nad hlavním vchodem byla iluzivně zobrazena tři okna s pootevřenými dřevěnými okenicemi. Sgrafita byla rovněž na zábradlí lodžií v patře dvora, na jižní straně byly podle Sedláčka (1905, 113) stařec na delfínu a mořská božstva. and Jeden z prvních dokladů mystifikujících zábavných prvků ve výzdobě venkovní fasády v českých zemích. Stejného ducha mají i nástěnné malby v interiéru, zejména portrétní medailony v místnosti v patře v jihovýchodním rohu. Nejen sgrafitová a malířská výzdoba, ale i celá architektonická koncepce kaceřovské vily je založená na antické nauce o vhodnosti ("decorum"), která se v evropské kultuře prosadila v první polovině šestnáctého století. Podle této koncepce vycházející z Vitruvia a popularizované Sebastianem Serliem, jehož knihy vycházely od roku 1537, má pojetí stavby a její výzdoba odpovídat jejímu určení. Pro venkovské vily určené k odpočinku tato nauka předepisuje uvolněnou formu a kratochvilnou výzdobu.
Patrový nárožní dům se sgrafitovou figurální výzdobou. Na fasádě do ulice Plánické čtyři ženské postavy s různými atributy. Směrem od nároží do leva: okřídlená žena s hadem omotaným na pravém předloktí, v levé ruce drží zrcadlo (Prudentia), dále nahá žena s přehozenou drapérií, levá ruka se opírá o sloup, jehož část drží v pravé ruce (Fortitudo). Třetí je postava ženy v soudobém oděvu, v levé ruce drží uťatou hlavu, v pravé meč (Judita). Poslední je Lukrécie (Pudititia) - žena v soudobém oděvu, která si zabodává dýku do prsou. and Pasportizace okresů Zpč. kraje - prosinec 1985: rejstříkové číslo 26427 /4-2669.
Na fasádě nájemního domu v prvním patře figurální výzdoba. Zcela vlevo Orfeus hrající zvířeti, nad tímto výjevem, ve druhém patře Eurydiké, Plúto a Orfeus v podsvětí (nahá postava s křížkem na krku stojí před okřídleným vousatým božstvem na trůnu, vedle něj muž hrající na flétnu), napravo od něj trůnící démon., Chamonikola 1999#, č. 108., Samek 1999#, s. 233., and Podle Samka je Orfeus "medvědář".
Freska, bitevní scéna na pozadí Milvijského mostu v Římě., Lanc 2010#,, and Bitevní scéna ilustruje historickou událost, která se udála 28. 10. 312 po Kr., u mostu přes řeku Tiber v Římě. V bitvě mezi císařem Konstantinem I. (od r. 306) a Maxentiem zvítězil Konstantin. Podle některých antických autorů (Eusebius, Vita Constantini, předpověď vítězství ve znamení kříže - "in hoc signo vinces"), byla tato bitva počátkem Konstantinovy konverze ke křesťanství. Prvotní uměleckou inspirací byla freska v Raffaelových stanzích ve Vatikánu, kterou vytvořil, patrně podle Raffaelových návrhů (zemř. 1520), Giulio Romano.
Sgrafitová ornamentální výzdoba pokrývá celou plochu fasády, předprseň druhého patra je vyzdobena kuželkami, nad pilíři druhého patra je zvířecí hlava a bukranium.
Radnice (dnes Okresní úřad), záp. křídlo M. Borgelli 1554-1559, na západním průčelí na fasádě původní sgrafita a ornamentální vlys s latinským nápisem z roku 1559. Latinský nápis na průčelí v překladu znějící „Spravedlnost střezte, kdož soudíte zemi. Svorností malé věci sílí“ and Poche 1978#, s. 398-399.
Radnice (dnes Okresní úřad), záp. křídlo M. Borgelli 1554-1559, na západním průčelí na fasádě původní figurální sgrafita. Starý a Nový zákon? Světci? and Poche 1978#, s. 398-399.
Stavebníkem zámku byl Florian Gryespek z Grysbachu. Východní křídlo (1553 - 1558) . Po 1620 v majetku rodu Lobkowicz. Na fasádě sgrafitová výzdoba. Sloupový portál, sgrafita na severní straně nádvoří. V interiéru v 1. patře - rytiřský sál se zbytky maleb a štukovou výzdobou (antičtí vojáci, římští císaři, antické ctnosti). and Poche 1978#, s. 461; Vlček 1994#. 200.
Budova z let 1554-1558, stavitelem Giovanni de Stazio (srov. gryspekovská huť, Kaceřov, Kralovice), původně opatřena sgrafitovou výzdobou fasády, která se nedochovala. Sgrafitová výzdoba průčelí byla v letech 1907 - 1912 nahrazena novou (J. Koula). and Poche , 3 (1980), s. 81.
Na náměstí, "Sittertův, Sitrův, Sytrův" dům, dnes Muzeum, malíř Šebastián Hájek, zřejmě pod vlivem výzdoby místní radnice, alegorické ženské postavy Ctnosti: Paciencia, Iusticia, Prudencia, Fortitudo, výjevy v ovíálných kartuších. Postavil budějovický stavitel Fargit pro Tomáše a Kateřinu Sytrovy. Vedle prachatického znaku též znak královský a císařský a portrétní galerie českých králů (celkem 10), snad proto, že město patřilo Rudolfovi II. and Hilmera, Jiří, Prachatice, Praha 1953, s. 26; UmPAmČ 4, s. 519-520;
Kentauři zápasící s Lapithy., Mareš, Sedláček 1913#, s. 278. obr. s. 277., and Školní budova (z roku 1557 přiléhající k původní školní budově čp. 29). Fasáda s psaníčkovými sgrafity, z ostatní výzdoby zachován na východní stěně mezi okny latinský nápis.
Školní budova z let 1540-1547, sgrafitová výzdoba datována letopočtem 1557. Na cimbuří attiky hlavy a grotesky. Okna na attice v edikulách nebo se šambránami. Pás v úrovni oken attiky - 1: Samson a lev. 2: pes na řetězu (pod oknem). 3: Alegorický výjev s nápisem a letopočtem 1557: nahá žena v bodláčí. Je nahá s klínem zakrytým listy (?), na hlavě má čelenku (?), na krku korále, levou rukou drží žezlo, pravou se dotýká květu bodláku. Napravo sloup. 4: Souboj tří nahých válečníků (kyj, štít, meč). 5: Souboj dvou nahých válečníků s kyji. 6: Nahý válečník s napřaženým kyjem nad nahým ležícím mužem. 7: bitva nahých válečníků, nalevo souboj dvou mužů (štít, kyj), napravo souboj jezdce s mužem (kyj, kopí), za nimi muž s praporcem, na zemi ležící muž. 8: heroická bitva s Herkulem a kentaury, nalevo nahý jezdec zabíjí kentaura kopím, uprostřed Herkules a kentaur spolu bojují kyji, nalevo bojuje nahý jezdec s nahým mužem kyji, nápis AERUMNAE HERCV(LIS). Napravo sloup. 9: nečitelný výjev (heroický souboj?). 10: kentaur táhne válečný vůz se dvěma muži (?), za vozem nahý muž. and Výjev na attice zobrazující boj Herkula s kentaurem se těsně drží grafického listu H.S.Behama z roku 1542 (Pauli, Hollstein III, 98), z něhož je rovněž okopírován nápis AERUMNAE HERCI(LIS).
Dům z roku 1544 patřil měšťanu Šebestianu Rumpalovi, sgrafita 1588. Postavy bojovníků v dobových kostmýnech, jeden spí, pištec, bubeník, voják s mečem, praporečník, kopiník - vojáci, jezdecká bitevní scéna nad arkádou, římské vojsko, asi podle italské grafiky. Celé průčelí viz www.prachatice.cz/fotogalerie/prachatice/pamatky/rumpal/ and Hilmera 1953#; Poche 1982#, s. 519-520.
Z bohaté sgrafitové výzdoby dvora se ve větším fragmentu zachoval pouze výjev vmezi okny v patře východní strany. Zobrazuje ležícího vousatého muže v antické zbroji, nad nímž se sklání nahá žena a Hermes (okřídlená čapka), jedná se patrně o fragment Paridova soudu. and Chotěbor, Durdík 1995#, 420.
Fragment scény na dvorní fasádě. Sedící lidská postava s kozlíma nohama, koňskýma ušima, na čele růžky, je do ramena zasažena šípem., Poche, Preis 1973#, 28, 136, obr. 14., Vlček 1999#, 273-275., and Fragment blíže neurčené scény z nádvorní strany paláce představuje sedícího satyra - bytost s lidskou postavou,ale srstí porostlýma nohama, koňskýma ušima a na čele rašícími růžky - zasaženého do ramene šípem.
Palác dal původně postavit Ondřej Teyfl z Kinsdorfu, po roce 1580 zahájil přestavbu Jiří Bořita z Martinic. Sgrafitová výzdoba na hlavním a dvorních průčelích kombinuje biblické výjevy s mythologickým vyobrazením. Na východní stěně velkého nádvoří v úrovni 1. patra:, Vlček 2000#, s. 273-275., and Herkulovy skutky.
Nájemní tří - čtyřpatrový dům s risality podle plánů Hlávky (provedení Č. Gregor, F. Straka, B. Tesař). Na fasádě hlavního průčelí do Vodičkovi ulice (ve cviklech portálů, vlysy nad okny, po stranách risalitových oken ve čtvrtém patře, mezi okny třetího patra pod rovnou římsou) sgrafitová výzdoba. Postavy putl s nápisovou páskou a letopočty LP. 1890. Tři skupiny ženských alegorických postav personifikace předpokladů kulturního života. Zleva pět žen: Věda (žena, vavřínový věnec, pochodeň, kniha, pravé nohy sova); Literatura (žena, vavřínový věnec, husí brk, svitek rozvinutý); Umění (žena, paleta, štětce, úhelník, trojúhelník, odpichovátko, busta); Hudba (žena, vavřínový věnec, lyra); Náboženství (Theologie) (žena, vavřínový věnec, bible - kniha s písmeny alfa a omega). and Baťková 1998, s. 423 - 424.
Nájemní tří - čtyřpatrový dům s risality podle plánů Hlávky (provedení Č. Gregor, F. Straka, B. Tesař). Na fasádě hlavního průčelí do Vodičkovi ulice (ve cviklech portálů, vlysy nad okny, po stranách risalitových oken ve čtvrtém patře, mezi okny třetího patra pod rovnou římsou) sgrafitová výzdoba. Postavy putl s nápisovou páskou a letopočty LP. 1890. Tři skupiny ženských alegorických postav (5, 7, 5) personifikace předpokladů kulturního života. Personifikace Věd a Umění, sedmi Ctností a Hospodářsví. Na fasádě risalitu sedm žen: Spravedlnost nebo Mír (žena, věnec, váhy, meč, olivová ratolest); Obezřetnost (Moudrost)(žena drží hada proti zrcadlu); Naděje (žena, kotva ovinutá révou, větvička (jehněda?), Víra (žena, na hlavě rouška, v levé ruce kříž); Láska (žena, u nohou pelikán a ptáčata, v levé ruce růže, v pravé hořící srdce); Trpělivost (žena, brnění, meč, z konvičky nalévá do misky vodu); Statečnost (žena, zbroj, kyj). and Baťková 1998, s. 423 - 424.
Nájemní tří - čtyřpatrový dům s risality podle plánů Hlávky (provedení Č. Gregor, F. Straka, B. Tesař). Na fasádě hlavního průčelí do Vodičkovi ulice (ve cviklech portálů, vlysy nad okny, po stranách risalitových oken ve čtvrtém patře, mezi okny třetího patra pod rovnou římsou) sgrafitová výzdoba. Postavy putů s nápisovou páskou a letopočty LP. 1890. Tři skupiny ženských alegorických postav (5, 7, 5) personifikace předpokladů prosperujícího kulturního života. Personifikace Věd a Umění, personifikace sedmi Ctností, personifikace Průmyslu, Dopravy, Zemědělství, Obchodu. Vpravo na fasádě: Průmysl (žena, ozubené kolo, štola, palmová ratolest, u nohou úl a včely, kleště, kladivo, kovadlina); Hornictví (žena, na hlavě kápě, přes rameno kopáč, v levé ruce košík, u nohou krystaly); Lodní doprava (žena, plachta, na hlavě klobouk, lodní příď u nohou, mušle, delfín); Zemědělství (žena, u nohou pluh ovinutý révou, v levici srp, klasy obilí, v loktuši ovoce, na hlavě květinový věnec); Obchod (žena, pokrytá hlava, pancíř, u nohou kotva, okřídlené kolo, levicí přidržuje kaduceus, v pravici rozvinutý svitek). and Baťková 1998, s. 423 - 424.
Nájemní tří - čtyřpatrový dům s risality podle plánů Hlávky (provedení Č. Gregor, F. Straka, B. Tesař). Na fasádě hlavního průčelí do Vodičkovi ulice (ve cviklech portálů, vlysy nad okny, po stranách risalitových oken ve čtvrtém patře, mezi okny třetího patra pod rovnou římsou) sgrafitová výzdoba. Postavy putů s nápisovou páskou a letopočty LP. 1890. Tři skupiny ženských alegorických postav (5, 7, 5) personifikace předpokladů prosperujícího kulturního života. Personifikace Věd a Umění, personifikace sedmi Ctností, personifikace Průmyslu, Dopravy, Zemědělství, Obchodu. Průjezd do Jungmanovy ulice, valená klenba s groteskovou malbou. V oválných medailonech alegorické figury: Spravedlnost (sedící žena, meč, váhy), Mír ? (sedící žena, u nohou meč, palmová ratolest); Filosof? (sedící vousatý muž, svitek); Moudrost (sedící žena, zrcadlo, had); Literatura ? (sedící žena, rozvinutý svitek, u nohou lis?); Vladař (sedící vousatý muž). and Baťková 1998, s. 423 - 424.
Série alegorických postav v iluzivních, půlkruhově ukončených nikách mezi okny 1. patra - muž v atické zbroji s pozdviženým ukazováčkem, ženská postava s nějakým předmětem pod levou paží, alegorické figury: Iustitia, Charitas (akt ze zadu s dítětem v náručí), Natura, předlohou asi kodex Andrea Matteo III. Acquaviva (1458 - 1529, hagiograf Johannes Sambucus jeden list věnoval Maxmiliánu II., tam myšlenka, že příroda proniká všemi světadíly a všem dává život a pohyb (Natura se zeměkoulí na klíně, odstřikuje z prsu mléko, dále Pax s rohem hojnosti, Sapientia s knihou) na Minutě ještě alegorie Spravedlnosti a Lásky, další jsou fragmenty, nelze je určitve III. patře: Inteligentia, Correctio (podle Iconologia Caesare Ripy), dále námět Střelba na mrtvého otce, (před 1601)- téma spravedlivé rozdělení dědictví, podle Talmudu kolem 400 po Kr. (10 synů jenom jeden vlastní, jediný ho po smrti nerušil, šlo o dědictví, které měl zdědit jenom jeden)V křesť liter. změna, otec někdy římský císař se jménem smyšleným Polemius, synové měli na mrtvého otce střílet, pravý syn nestřílel). Bylo to v Gesta Romanorum, poprvé 1472 tiskem, , v 16. stol. vydal příběh Theodor Zwinger st., Theatrum vitae humanae, vyd. tiskem 1565, příběh situován do země Skythů, nová jména podle Diodora Sicula - Satyrus, Eumelus (ten je pravý syn), Prytanis, Parysadae Bosphorii Cimmerii regis filii, rozhodčím je thrácký král Ariopharnes.. Obliba příběhu v renesanci - Virgil Solis, Jost Amman, H. Baldung Grien. V Praze podle Virgila Solise, kol. pol. 16. stol. (dnes Vídeň-Albertina, 84, 1961/653), Lejsková-Matyášová 1969, s. 157-167, and Vlček 1996,
Série alegorických postav v iluzivních, půlkruhově ukončených nikách mezi okny 1. patra - muž v atické zbroji s pozdviženým ukazováčkem, ženská postava s nějakým předmětem pod levou paží, alegorické figury: Iustitia, Charitas (akt ze zadu s dítětem v náručí), Natura, , předlohou asi kodex Andrea Matteo III. Acquaviva (1458 - 1529, hagiograf Johannes Sambucus jeden list věnoval Maxmiliánu II., tam myšlenka, že příroda proniká všemi světadíly a všem dává život a pohyb (Natura se zeměkoulí na klíně, odstřikuje z prsu mléko, dále Pax s rohem hojnosti, Sapientia s knihou) na Minutě ještě alegorie Spravedlnosti a Lásky, další jsou fragmenty, nelze je určitve III. patře: Inteligentia, Correctio (podle Iconologia Caesare Ripy), dále námět Střelba na mrtvého otce, (před 1601)- téma spravedlivé rozdělení dědictví, podle Talmudu kolem 400 po Kr. (10 synů jenom jeden vlastní, jediný ho po smrti nerušil, šlo o dědictví, které měl zdědit jenom jeden)V křesť liter. změna, otec někdy římský císař se jménem smyšleným Polemius, synové měli na mrtvého otce střílet, pravý syn nestřílel). Bylo to v Gesta Romanorum, poprvé 1472 tiskem, , v 16. stol. vydal příběh Theodor Zwinger st., Theatrum vitae humanae, vyd. tiskem 1565, příběh situován do země Skythů, nová jména podle Diodora Sicula - Satyrus, Eumelus (ten je pravý syn), Prytanis, Parysadae Bosphorii Cimmerii regis filii, rozhodčím je thrácký král Ariopharnes.. Obliba příběhu v renesanci - Virgil Solis, Jost Amman, H. Baldung Grien. V Praze podle Virgila Solise, kol. pol. 16. stol. (dnes Vídeň-Albertina, 84, 1961/653), Lejsková-Matyášová 1969, s. 157-167, and Vlček 1996,
Budova projektovaná jako Staroměstská vodárna, dnes Muzeum B. Smetany. Novorenesanční budova zdobená sgrafitovou výzdobou fasády, ve třetím patře na nárožích dvojice postav. and Benešová 1984, s. 200, obr. 160.
Původně tvrz, Ferdinand I. dal přestavět na lovecký zámek, 1559-1561. Stavbu provedl a sgrafita nechal provést královský stavitel M. Borgorelli, usazený v Brandýse n.Labem. Nová brána, schodištová věž a sgrafita. and Poche 1980#, s. 173.
Dnes byty. Hlavní zámecká budova ze 16. století se stopami rustikové omítky, v nádvoří psaníčová sgrafita a kolem oken na ochozu rozvilinové rámy (cca 1570). and Poche 1980#, s. 260.
Sgrafitová výzdoba je dochována jen fragmentárně, sestává z galerie panovníků nad okny, biblických výjevů v edikulách (arkáda s představenými sloupy) mezi okny, pod okny vlys s planetárními božstvy mezi okny. Mezi nimi lze rozeznat Lunu na voze taženém rybami, Marta na voze taženém liškami a Merkura na voze taženém kohouty podle rytin Virgila Solise z poloviny 16. století.
Po straně arkýře Lukrécie a Orfeus. Celá fasáda je pokryta figurálními výjevy s biblickou tematikou a německými nápisy. Výjevy jsou zarámovány do iluzivního architektonického rámce. Nad oknem arkýře datum 1547, pod arkýřem 1548 a monogram mydláře Wolfganga Schneidera doprovázený jeho merkou, mydlářskou kádí. and Chamonikola 1999#, č. 110.
Galerie sgrafiotových portrétů na fasádě začíná v levém horním rohu portréty císařů Karla V., Ferdinanda I., Maximiliána II. a pokračuje Frederikem Dánským, Zikmundem II. Polským, saskými kurfiřty a vévody, německými velmoži, arcibiskupy, protestanskými duchovními, válečníky Mikulášem Zrinským, ruským velkoknížetem Vasilem III., tureckým sultánem Solimanem I. Velikým, vše podle ilustrací Agricola 1587 (nebo jiné vydání). V přízemí napravo od portálu dva architektonické průhledy. and Jednopatrový dům, atikový, vnitřek rekonstruován. Průčelí tříosé s plochou fasádou, zdobenou sgrafity uspořádanými do čtyř pásů s medailony v rolverkových rámcích, v nich polopostavy s fragmentárně dochovanými nápisy.
Bývalý pivovar ze 2. pol. 16. století, přestavěn ve 2. pol. 19. století (snesena původní atika a původní střecha nahrazena mansardovou). Sgrafita odkryta 1964-1966, restaurována (D: Křička, M. Kolář). V patře nalevo perspektivní architektonický průhled s otevřenou arkádovou lodžií o dvou patrech. V 1. patře výjevy z Genese: Potopa s Noemovou archou, Opilý Noe, Stavba Babylonské věže, Abraham a Melchisedek, Abrahamova oběť, Sára vyhání Hagar, Andělé u Abrahama, Lot a jeho dcery, Anděl utěšuje Hagar a Ismaela na poušti, Abraham obětuje Izáka, Rebeka u studny, Abrahamův pohřeb, Ezau prodává Jákobovi prvorozenectví, Izák žehná Jákobovi, Jákobův sen o nebeském žebříku, Jákob a Ráchel, Jákob třídí Labanova stáda, Labanova zášť se stává požehnáním, Jákobův zápas s andělem, Jákobovo smíření s Ezauem, Jákobovi synové Simeon a Lévi mstí pohanu sestry Díny. Výjevy vesměs podle T. Stimmera, 1576; V. Solise, 1566. V přízemí dva Géniové a dva fragmenty výjevů z Knihy soudců: Samson a lev (dle J. Ammana), Samson nese vrata Gázy. Na pravé straně od portálu tři architektonické perspektivní průhledy. and Perspektivní průhledy s architekturou sloužící jako dekorační prvek mají původ v antickém římském umění.
Na fasádě jsou zobrazena biblická témata rámovaná iluzivní architekturou ozdobenou girlandami. Nad pravým oknem štítu dvě hlavy jednorožců. Pod okny vpravo štít se dvěma soukenickými střelami a monogramem PP, nad krakorci v přízemí letopočet 1547. Pod obloučkovou římskou personifikace deseti lidských věků, u každého je tabulka s fragmentárně dochovaným německým nápisem., Chamonikola 1999#, č. 109., and Nejstarší dochované figurální sgrafito. Alegorické vyjádření deseti lidských věků je v umění těsně svázáno s vnímáním alegorií ročních dob. Lidský věk - dětství, mládí a stáří - byl topos oblíbený již v antické literatuře. Oidipus vyřešil hádanku, kterou mu v Thébách položila Sfinga. Který živočich má jen jeden hlas, ale přitom má někdy dvě nohy, někdy tři, někdy čtyři, a je nejslabší, když jich má nejvíc? Oidipus odpověděl: Člověk, protože jako batole leze po všech čtyřech, v mládí stojí pevně na dvou a ve stáří se opírá o hůl (Sofoklés, Král Oidipus, 429-425 př. Kr.).
Severní starana náměstí - Dům čp. 88, z roku 1585, bohatá figurální sgrafitová výzdoba: mythologické výjevy -Ikarův pád, sebevražda Ajaxova, Aeneas a Anchises. Inspirace Ovidius, Metamorfózy, podle V. Solise. Výzdoba je shodná se sgrafity domu v Retzu v Dolních Rakousích. Další výzdoba biblické výjevy a podobizny rakouských vévodů. and Poche 1980#, s. 350.
Jednopatrový dům z doby po polovině 16. století. Nad portálem letopočet 1573, znak kožešnického cechu nesený dvěma lvy a iniciály HL. Výzdoba rozdělena do pravoúhlých polí. Okna rámována rolverkovou ornamentikou prostřídanou květy. Nad okny patra pás potrétů šesti učenců v kruhových medailonech, třetí patrně podle portréty Erasma Rotterdamského, pátý patrně podle portrétu Luthera a šestý patrně podle portrétu Jana Husa. Okna patra oddělena kandelábrovou úponkou v květináci. Pod oknem přízemí znak okžešnického cechu a tři medailony s učenci doprovázené poškozenými nápisy, první zobrazuje Martina Luthera s knihou, druhý patrně Philippa Melanchtona se svitkem, třetí patrně Pietra Matthioliho s květinou. Vjezd rámován hermovkami, okno přízemí lemují ozbrojenci v iluzívní bráně.
1589 Italové usedlí v Plzni: Albrecht, partně Grison; kameník Bartolomeo Laghi, zv. Škarpalín; Jan Vlach a Denetin; sgrafita provedl 1590 malíř Jan z plzně - co na nich je??
Bohatá sgrafitová výzdoba fasády průčelí, mezi okny prvního patra ženská okřídlená postava v levé ruce zrcadlo, v pravici ratolest, u levé nohy globus. and Poche 1982#, s. 16.
Dům s loubím a benátským štítem. Sgrafitová výzdoba na attice zobrazuje busty biblických králů, nahoře fragment nápisu. Fasáda patra se třemi okny členěna pilastry s patkami a hlavicemi nesoucé římsu s konzolami. Nad okny římsa s archivoltami (v tympanonu sgrafitová rozeta), římsu podepírají sgrafitové pilastry tvořící edikulu oken. Bohatá sgrafitová rozvilinová ornamentika.
Figurální výjev. V hlavním pásu na severní stěně je zobrazen Orfeus (nahý, plnovous) hrající zvířatům na violu da gamba. Podle mýtu Orfeova hra přilákala nejen nejen lidi, ale i zvířata, stromy a skály. Tento aspekt je zdůrazněn okázalou nesourodostí zobrazené flory a fauny. Vedle mýtických (jednorožec) a divokých zvířat jsou zobrazena i zvířata domácí (pes, koza). Vedle exotických zvířat jako je lev je zobrazena místní fauna (veverka, kamzíci atd.), obdobný charakter má i les, v němž jsou duby, ale i palma. Do výjevu se zakrojuje tympanon dveří, v němž je madailón s portrétem Zachariáše z Hradce, který nesou dva putti. Význam portálu je zdůrazněn tím, že jej rámují iluzivní pilastry. Výjev je součástí ikonografického programu, jehož další části tvoří pás loveckých výjevů na soklu, protějšek k výjevu s Orfeem tvoří výjev se stětím Jana Křtitele a Herodovou hostinou na jižní stěně, na západě a východě jsou personifikace neřestí., Chamonikola 1999#, č. 115., and První reprezentační interiér s antickou tématikou v českých zemích. Orfeus je zobrazen jako kulturní héroj, který svým zpěvem proměnil pustou pláň v "locus amoenus", místo zastíněné stromy, bohaté na vodu a zvěř, což demostrují lovecké výjevy na soklu. Orfeus je s největší pravděpodobností kryptoportétem Zachariáše z Hradce. Objednavatel je zobrazen v medailónu nade dveřmi, takže se dívá na Orfea. Jako analogii a možnou inspiraci této autostylizace lze uvést Bronzinův obraz Cosima I. jako Orfea hrajícího na violu da gamba, jenž je rovněž zobrazený v heroické nahotě. V souladu s touto interpretací jsou zbývající výjevy v místnosti, zatímco výjev s Orfeem symbolizuje především kultivaci přírody, výjevy s Herodem a personifikace nectností názorně demonstrují nutnost kultivace člověka, což je rovněž úkolem ideálního vladaře.
Na západní stěně Lehkomyslnost (jede na vlkovi se zakousnutou husou v tlamě, ve znaku má straku, na helmu pták a nakorouhvi pečeně na rožni), Pýcha (meč v ruce a na hlavě tiáru, jede na koni, pod jehož kopyty je lev, ve znaku má lva, na helmu páv a na korouhvi orel), Prchlivost (jede na medvědovi, napíná luk se třemi šípy, ve znaku má kance, na helmu očkubaného kohouta a na korouhvi klovajícího ptáka). Na východní stěně je Nenáviost (hubená, drží se za nohu, jede na beranovi s drápy a hadím ocasem, ve znaku má štíra, na helmu netopýra a nakorouhvi dva hady), Nestřídmost (jede na praseti, ve znaku má kočku, na helmu sovu a na korouhvi sysla), Lenost (jede na kulhavém oslu, ve znaku má kohouta s kachním zobákem držícího podkovu, na helmu opice s podkovou v ruce), Chlípnost (jede na koni s drápy a medvědíma ušima, ve znaku žába, na helmu kohout, na korouhvi liška). Ve dveřních špaletách dveří na západě ozbrojenec a na severu Alexandr Veliký (štít s gryfem) a král Artuš (štít s trojicí královských korun). Na klenbě jsou rozviliny s groteskami (cvičící postavy, lidské hlavy a koňské hlavy, sova, opice) a erby rodů z Hradce a z Valdštejna., Chamonikola 1999#, č. 115., and Cyklus hříchů je vytvořen podle rytin Heinricha Aldengrevera z roku 1552 (Lejsková-Matyášová 1959).
Místnost, která původně sloužila patrně jako ložnice, je na stěnách vyzdobena sgrafitovou architekturou. Na severní stěně je zavřená brána, lemovaná na obou stranách sloupovou kolonádou. Na východní stěně iluzivní sokl, v záklenku severovýchoního okna iluzivní kroužená klenbička. Na jižní stěně je monumentální brána v podobě antického vítězného oblouku, která vede do haly s křížovou klenbou, na jejímž konci jsou zavřené dveře. Po oboustranách haly otevřená lodžie s kazetovým stropem, nalevo sloup s rovným kladím, napravo arkády s představenými polosloupy. Na západní stěně dveře s iluzivní edikulou tvořenou vousatými hermovkami s košíky s ovocem na hlavě, na košících je kladí, na němž jsou dva draci. Na pravé straně muži putto se znakem Kateřiny z Valdštejna, vztahuje ruku ke košíku s ovocem. Na stropě s iluzivními žebry rozviliny s putti a ptáky., Chamonikola 1999#, č. 116., and Výzdoba podle mědirytin R. Wyssenbacha (Mžyková 1996). Použití techniky sgrafita v interiéru je u nás velmi vzácné.