Tapiserie (330 x 368 cm) s námětem alegorie Rétoriky. Postava Rétoriky, žena sedící na trůně, v levé ruce drží kaduceus, je korunována vavřínovým věncem. Po její pravici stojí muž, římský voják, ukazuje na věžovitou stavbu, v pozadí průhled na architekturu města. V popředí vlevo na zemi sedí žena, kolem ní knihy, busta., Delmarcel, G., La tapisserie flamande: Du XVe au XVIIIe si?cle, Lannoo Uitgeverij, 1999, s. 300-301., Pánková, Wizovský 2011#., and Tapiserie je jedním z devíti kusů ze série "Sedm svobodných umění". Autorem kartonů byl Cornelis Schut, série byla tkána v Bruggách v Belgii. Tapiserie pochází ze sbírky Friedricha Augusta Beaufort-Spontin, který zámek zakoupil v roce 1813. Stejný kus (s poněkud odlišnou bordurou) je ve sbírkách Museo d´arti applicate v Miláně.
Tapiserie (300 x 388 cm)., Blažková 1969#, 8-11., and Jeden kus z cyklu tapiserií na námět historie Aenea a Dido, podle Vergiliovy Aeneis. Cyklus (původně 20 tapiserií) je doložen v inventáři hraběte Adama Schwarzenberka na jeho panství v Jižních Čechách. Patrně jej osobně objednal v Holandsku. V inventáři jeho majetku byl veden od roku 1630. Dnes je zachováno celkem 9 tapiserií a jeden fragment (1 kus na zámku Hluboká, 8 kusů ve sbírkách zámku Český Krumlov).
Tapiserie (304 x 206 cm)., Blažková 1969#, 8-11., and Jeden kus z cyklu tapiserií na námět historie Aenea a Dido, podle Vergiliovy Aeneis. Cyklus (původně 20 tapiserií) je doložen v inventáři hraběte Adama Schwarzenberka na jeho panství v Jižních Čechách. Patrně jej osobně objednal v Holandsku. V inventáři jeho majetku byl veden od roku 1630. Dnes je zachováno celkem 9 tapiserií a jeden fragment (1 kus na zámku Hluboká, 8 kusů ve sbírkách zámku Český Krumlov).
Tapiserie, fragment (304 x 111 cm)., Blažková 1969#, 8-11., and Jeden kus z cyklu tapiserií na námět historie Aenea a Dido, podle Vergiliovy Aeneis. Cyklus (původně 20 tapiserií) je doložen v inventáři hraběte Adama Schwarzenberka na jeho panství v Jižních Čechách. Patrně jej osobně objednal v Holandsku. V inventáři jeho majetku byl veden od roku 1630. Dnes je zachováno celkem 9 tapiserií a jeden fragment (1 kus na zámku Hluboká, 8 kusů ve sbírkách zámku Český Krumlov).
Tapiserie (304 x 288 cm)., Blažková 1969#, 8-11., and Jeden kus z cyklu tapiserií na námět historie Aenea a Dido, podle Vergiliovy Aeneis. Cyklus (původně 20 tapiserií) je doložen v inventáři hraběte Adama Schwarzenberka na jeho panství v Jižních Čechách. Patrně jej osobně objednal v Holandsku. V inventáři jeho majetku byl veden od roku 1630. Dnes je zachováno celkem 9 tapiserií a jeden fragment (1 kus na zámku Hluboká, 8 kusů ve sbírkách zámku Český Krumlov).
Tapiserie (304 x 203 cm)., Blažková 1969#, 8-11., and Jeden kus z cyklu tapiserií na námět historie Aenea a Dido, podle Vergiliovy Aeneis. Cyklus (původně 20 tapiserií) je doložen v inventáři hraběte Adama Schwarzenberka na jeho panství v Jižních Čechách. Patrně jej osobně objednal v Holandsku. V inventáři jeho majetku byl veden od roku 1630. Dnes je zachováno celkem 9 tapiserií a jeden fragment (1 kus na zámku Hluboká, 8 kusů ve sbírkách zámku Český Krumlov).
Tapiserie (304 x 312 cm)., Blažková 1969#, 8-11., and Jeden kus z cyklu tapiserií na námět historie Aenea a Dido, podle Vergiliovy Aeneis. Cyklus (původně 20 tapiserií) je doložen v inventáři hraběte Adama Schwarzenberka na jeho panství v Jižních Čechách. Patrně jej osobně objednal v Holandsku. V inventáři jeho majetku byl veden od roku 1630. Dnes je zachováno celkem 9 tapiserií a jeden fragment (1 kus na zámku Hluboká, 8 kusů ve sbírkách zámku Český Krumlov).
Tapiserie (298 x 545 cm)., Blažková 1969#, 8-11., and Jeden kus z cyklu tapiserií na námět historie Aenea a Dido, podle Vergiliovy Aeneis. Cyklus (původně 20 tapiserií) je doložen v inventáři hraběte Adama Schwarzenberka na jeho panství v Jižních Čechách. Patrně jej osobně objednal v Holandsku. V inventáři jeho majetku byl veden od roku 1630. Dnes je zachováno celkem 9 tapiserií a jeden fragment (1 kus na zámku Hluboká, 8 kusů ve sbírkách zámku Český Krumlov).
Tapiserie (425 x 463 cm)., Blažková 1969#, s. 52., and Série byla Adamem Schwarzenbergem zakoupena v Bruselu kolem ropku 1650. Od roku 1695 zapsána ve Swcharzenberském inventáři (F. Mareš, Beitrage zur Kentniss der Kunstbestrebungen der Erzherogs Leopold Wilhlem, Jahrbuch der Kunsthistorischen Sammlungen des All. Kaiserhauses, 1887). Obsahovala tři hlavní scény, pět meziokenních kusů, devět podokenních kusů. Dnes jsou na Hluboké zachovány pouze tři kusy (11 zbývajících kusů v Kanadě).
Blažková 1969#, s. 52. and Série zakoupena v Bruselu kolem ropku 1650. Od roku 1695 zapsána ve Swcharzenberském inventáři (F. Mareš, Beitrage zur Kentniss der Kunstbestrebungen der Erzherogs Leopold Wilhlem, Jahrbuch der Kunsthistorischen Sammlungen des All. Kaiserhauses, 1887) celkem 17 kusů (3 hlavní scény, 5 meziokenních kusů, 9 podokenních). Dnes zachovány pouze 3 kusy.Tento kus dodatečně přidán k sérii, nemá oporu v textu Livia, je komponován ze dvou různých kartonů na jiné téma (též na Hluboké: Achior a Holofernes ze série Judita a Holofernes, druhá část podle kartonu Jordaense, Proverby).
Blažková 1969#, s. 25-26, 52. and Námět tohoto kusu je nejasný, podle bordury by se mohlo jednat o součást série Decius Mus (Mars a Roma, Ajax a Kassandra?) podle návrhu Rubense, nemá však oporu v líčení Tita Livia (Liv. 08, 6 - 9), je to nějaká alegorie, patrně se jedná o Loučení ženy s mužem před odchodem do války. Ověřit!
Tapiserie - Královna Kleopatra sedí na trůně, přijímá vyslance římského státu., Blažková 1969#, s. 12-13., and Jedná se o jeden kus, dříve považovaný za součást série Antonius a Kleopatra, kterou Adam Schwarzenberk koupil roku 1666 v Bruselu. Tradiční výklad námětu není uspokojivě dolože.
Kuřácký salon, tapiserie - Setkání perského krále Darea s Alexandrem Velikým., Blažková 1962#, 28-30., and Jeden kus ze série Alexandrových bitev. Série byla tkána v Bruselu (kartony Charles Le Brun).
Figurální scéna, postavy v dobových kostýmech, před architekturou hradu (?), jeden na cestě, dva vojáci stojí s kopím nad nimi latinský nápis:, Rokyta 1958#., and Wirth 1966#.
Tapiserie: předávání odznaků and Publius Decius Mus, římský konzul, hrdina oslavovaný pro slávu k vlasti, 340 př. Kr. obětoval svůj život v bitvě proti Latinům.
Tapiserie, 347 x327 cm. and Král z etruské dynastie Tarquiniů - Tarquinius Priscus, Lucius (616 - 579 př. Kr.), způv. jménem Lucumo, podle tradice pocházel z Etrurie, na radu své ženy (věštkyně) odešel do Říma, změnil si jméno na Lucius, později římský král, pátý v řadě. Podle legendy zakladatel řady významných budov v Římě (Circus Maximus). Bojoval proti Sabinům, porazil je, i další Latinská města. Údajně zakladatel římských her na počest boha Jupitera (Ludi Romani), jako první slavil římský triumf, podle etrusského zvyku ve zlato-purpurovém šatě na voze taženém čtyřspřežím. Tragicky zemřel rukou synů jednoho z patriciů, kteří byli proti jeho despotické vládě. Jeho vdova Tanaquilla předala trůn synovi (Servius Tullius), který jako první nebyl zvolen senátem.
Historie Říma. Tarquinius Priscus vítán římským lidem po vítězství nad Sabiny, Blažková 1969#, s. 12-14, tb. 4, 5., and Antoine Leyniers je 1552 radním v Bruselu, činný je ještě v roce 1571. Tkal tento námět vícekrát, replika je údajně v Bruselu, Musée Royaux d´Art et d´Histoire.
Tři samostatné figurální výjevy oddělené motivem kmene stromu s listy a plody. První výjev zleva: král sedící na trůně, hledí na dívku s korunou na hlavě (princezna), za ní jednorožec, skupinu doplňují postavy přihlížejících mužů a žen. Prostřední výjev je zasazen do interiéru svatyně s oltářem, na něm socha okřídlené bohyně s lukem a šípy v rukou; před sochou klečí dva muži, pozvedají k ní přilbu, štít a meč. Třetí výjev zobrazuje hostinu u prostřeného stolu, přítomni jsou princezna a dva muži z předchozího výjevu, za dívkou stojí bohyně se šípy a lukem., Bažantová 2000#, s. 532-541., and Scény představují klíčové momenty mýtu o Ífigenii u Taurů. K této interpretaci ukazuje bohyně lovu Diana (Artemis), která sehrála klíčovou roli v příběhu sourozenců Ífigenie a Oresta. Dívku zachránila před obětováním v Aulidě a přenesla ji do své svatyně na Tauridě. Tam doputoval její bratr Orestés s přítelem Pyladem, dívka bratra poznala a zabránila tak jeho obětování bohyni. Společně pak uprchli do Attiky i se vzácnou soškou bohyně. Výjevy mohou být součástí většího cyklu s námětem příběhů Trojské války. Není vyloučeno, že námět čerpá přímo z Eurípidovy tragédie Ífigenie u Taurů. Svědčí pro to zobrazené klíčové situace uvedené v této tragedii (dramatický motiv odloučení sourozenců, jejich setkání v nebezpečné situaci, obapolné poznání v posledním okamžiku ohrožení života a společný útěk do vlasti).
Figurální scéna v kopcovité krajině. Zprava přichází smuteční průvod. Truchlící ženy, starci v bílém, dva trubači a dva putti s pochodněmi. Uprostřed kompozice čtveřice mužů s nosítky, na nich Psýché oblečená do smutečních šatů. V dálce vrcholky hor., Blažková 1959, s. 11, and Tapiserie patří do série osmi obrazů s námětem příběhu Amora a Psýché. Na Náměšti jsou pouze dva výjevy (Psýché odnášena do hor, Apollonova věštba). Tento kus je třetí v pořadí výjevů líčících příběh vyprávěný Apuleem. Tento obraz zachycuje epizodu, která následuje po králově dotazu ve věštírně, ohledně sňatku jeho dcery. Věšba mu kázala odnést dívku do hor, kde měla pikat za svou krásu sňatkem s obludou. Analogický výjev je ve francouzských sbírkách (sbírka Ludvíka XIV., Musée national du château de Pau, obraz zrcalově převrácen). Formálně byl karton inspirován soudobými freskami (Perino del Vaga, Castel Saint Angelo v Římě, sál Amora a Psýché, 1545-1546, svatební průvod).
Tapiserie: Figurální scéna v krajině před architekturou chrámu. Před chrámem, na pravé straně obrazu oltář s hořícím ohněm, mezi sloupy chrámu kultovní socha Apollóna na trůně, před oltářem velekněz a jeho pomocníci. Na levě straně bujná vegetace, tam stojí skupina starých mužů, mladík a dvě ženy s obětním dobytkem (koza, ovce, býk). Za nimi průhled do krajiny., Blažková 1959, s. 12-13., and Tapiserie patří do série osmi obrazů s námětem příběhu Amora a Psýché. V Náměšti jsou pouze dva výjevy (Apollónova věštba a Psýché odnášena do hor). Tento kus je druhý v pořadí výjevů líčících příběh vyprávěný Apuleiem. Tento obraz zachycuje epizodu, kdy otec princezny, kterou si nikdo netroufá požádat o ruku, žádá kněží Apollónova chrámu o ženicha pro svou dceru. Král naslouchá knězi, který mu tlumočí neblahé Apollónovo proroctví. Král je šokován, musí obětovat svou dceru netvorovi.
Tapiserie, 415 x 490 cm. Bitevní scéna na moři. V popředí římská veslice s vojáky útočícími na Antonia stojícího na palubě plachetnice, za ní záď odplouvající lodi s prchající Kleopatrou. V průhledu útočící Římané. and Bažantová 1990, 204.
Tapiserie, 416 x 334 cm. Figurální výjev v krajině na pozadí otevřeného stanu. Kleopatra přijímá vyslance římského senátu Dellia., Bažantová 1990#., and Jeden kus ze série tapiserií s námětem z římské historie - Antonius a Kleopatra. Audiencí u královny začíná příběh inspirovaný líčením Plútarcha.
V době pobytu krále Vladislava Jagellonského (1497) jsou v inventáři Katedrály sv. Víta zmíněny tapiserie, které daroval katedrále (Podlaha-Šittler, 1903, s. XCIV). Tapiserie s námětem historie císařů Tita a Vespasiána byly zavěšovány v chóru katedrály pouze o Velikonocích a na svátek sv. Václava. Tímto darem král následoval čin Karla IV. Lucemburského, který se svou chotí rovněž daroval katedrále mnoho závěsů (ale jen s ornamenty, ztraceny za husitských válek). Tento dar katedrále je vyjímečný tím, že se jedná o zobrazení římské historie, ale také tím, že do té doby v Čechách nejsou doloženy žádné konkrétní tapiserie (snaha Jiřího z Poděbrad uvést do Prahy francouzské tkalce byla marná), ale z doložených posledních vůlí pražských měšťanů, nebo také výzdoby radnice roku 1509 (cit. Herain-Teige 1905, s. 267) v době návštěvy Ludvíka a Jiřího vévody Sasského na dvoře Vladislava za jeho krátkého pobytu v Praze (sídlil v Budě). V případě daru katedrále se patrně jednalo o tapiserie objednané v Bruselu. and Hořejší 1979#, s. 149.
Tapiserie (411 x 540 cm). Figurální scéna na mořském břehu. K pobřeží přiráží veslice, z ní vyskakují Římané a pronásledují Antonia prchajícího po břehu na koni. V oblacích nad veslicí volavky, jedna drží v zobáku hada., Bažantová 1990#, 204-205., and Tento výjev je jedním ze série bruselských tapiserií Historie Antonia a Kleopatry. Autorem kresebných návrhů (kol. roku 1650) byl Justus van Egmont (1601-1674), tkána byla v dílně Geraerta van Streckena a Iana van Leefdaela mezi lety 1650-1677). Série byla pravděpodobně zakoupena pro arcivévodu Leopolda Viléma v době jeho pobytu v Bruselu a pak byla součástí jeho sbírek. Od toku 1785 byla vedena v inventáři Pražského hradu v počtu osmi kusů až do roku 1876, kdy byla odvezena do Vídně. Po vyhlášení Československé republiky se cyklus vrátil na Pražský hrad (kromě výjevu Triumf Antonia a Kleopatry). K bruselskému cyklu tapiserií srov.: Standen, E. A., European Post-medieval Tapestries and Related Hangings in the Metropolitan Museum of Art, sv. 2, New York 1985, s. 206-217).
Tapiserie (415 x 490 cm). Bitevní scéna na moři. V popředí římská veslice s vojáky útočícími na Antonia, stojí na palubě plachetnice, za ní záď lodi s odplouvající Kleopatrou., Bažantová 1990#, 204-205., and Tento výjev je jedním ze série bruselských tapiserií Historie Antonia a Kleopatry. Autorem kresebných návrhů (kol. roku 1650) byl Justus van Egmont (1601-1674), tkána byla v dílně Geraerta van Streckena a Iana van Leefdaela mezi lety 1650-1677). Série byla pravděpodobně zakoupena pro arcivévodu Leopolda Viléma v době jeho pobytu v Bruselu a pak byla součástí jeho sbírek. Od toku 1785 byla vedena v inventáři Pražského hradu v počtu osmi kusů až do roku 1876, kdy byla odvezena do Vídně. Po vyhlášení Československé republiky se cyklus vrátil na Pražský hrad (kromě výjevu Triumf Antonia a Kleopatry). K bruselskému cyklu tapiserií srov.: Standen, E. A., European Post-medieval Tapestries and Related Hangings in the Metropolitan Museum of Art, sv. 2, New York 1985, s. 206-217).
Tapiserie (411 x 540 cm). Bitevní scéna na mořském břehu. V popředí římská jízda dostihující prchající dvojici na koních. V průhledu bitevní vřava, v dálce na horizontu mořský břeh., Bažantová 1990#, 204-205., and Tento výjev je jedním ze série bruselských tapiserií Historie Antonia a Kleopatry. Autorem kresebných návrhů (kol. roku 1650) byl Justus van Egmont (1601-1674), tkána byla v dílně Geraerta van Streckena mezi lety 1650-1677). Série byla pravděpodobně zakoupena pro arcivévodu Leopolda Viléma v době jeho pobytu v Bruselu a pak byla součástí jeho sbírek. Od toku 1785 byla vedena v inventáři Pražského hradu v počtu osmi kusů až do roku 1876, kdy byla odvezena do Vídně. Po vyhlášení Československé republiky se cyklus vrátil na Pražský hrad (kromě výjevu Triumf Antonia a Kleopatry). K bruselskému cyklu tapiserií srov.: Standen, E. A., European Post-medieval Tapestries and Related Hangings in the Metropolitan Museum of Art, sv. 2, New York 1985, s. 206-217).
Tapiserie (3900 x 1950 cm). Scéna v ktajině, vpravo dvě ženské figury, vlevo skupina hudebníků, na zemi sedí muž s korunou na hlavě, v obacích vůz tažený dvěma ptáky - božstvo., allegoria, Musica, and Část původní kompozice upravená pro potřeby meziokenního kusu. Patrně jiný námět, součást série, ve sbírce PH s názvem Námluvy.
Tapiserie (420 x 400 cm). Figurální scéna v krajině na pozadí otevřeného stanu. U prostřeného stolu sedí Antonius s Kleopatrou, která vhazuje do jeho poháru perlu. Za Antoniem, na hlavě má vavřínový věnec, stojí postava, která drží přilbici se znakem baziliška. Nad milenci se vznáší Amor., Bažantová 1990#, 204-205., and Tento výjev je jedním ze série bruselských tapiserií Historie Antonia a Kleopatry. Autorem kresebných návrhů (kol. roku 1650) byl Justus van Egmont (1601-1674), tkána byla v dílně Geraerta van Streckena a Iana van Leefdaela mezi lety 1650-1677). Série byla pravděpodobně zakoupena pro arcivévodu Leopolda Viléma v době jeho pobytu v Bruselu a pak byla součástí jeho sbírek. Od toku 1785 byla vedena v inventáři Pražského hradu v počtu osmi kusů až do roku 1876, kdy byla odvezena do Vídně. Po vyhlášení Československé republiky se cyklus vrátil na Pražský hrad (kromě výjevu Triumf Antonia a Kleopatry). K bruselskému cyklu tapiserií srov.: Standen, E. A., European Post-medieval Tapestries and Related Hangings in the Metropolitan Museum of Art, sv. 2, New York 1985, s. 206-217).
Tapiserie (3750 x 2000 cm). Scéna v krajině: vlevo stojí mužská postava s korunou na hlavě, v popředí dvojice vlevo muž ve zbroji, vpravo žena ve zbroji, drží kopí na hlavě má přilbu, za ní vůz a stromy.
Tapiserie (416 x 334 cm). Figurální výjev v krajině na pozadí otevřeného stanu. Sedící královna Kleopatra přijímá vyslance římského senátu Dellia., Bažantová 1990#, 204-205., and Tento výjev je jedním ze série bruselských tapiserií Historie Antonia a Kleopatry. Autorem kresebných návrhů (kol. roku 1650) byl Justus van Egmont (1601-1674), tkána byla v dílně Geraerta van Streckena a Iana van Leefdaela mezi lety 1650-1677). Série byla pravděpodobně zakoupena pro arcivévodu Leopolda Viléma v době jeho pobytu v Bruselu a pak byla součástí jeho sbírek. Od toku 1785 byla vedena v inventáři Pražského hradu v počtu osmi kusů až do roku 1876, kdy byla odvezena do Vídně. Po vyhlášení Československé republiky se cyklus vrátil na Pražský hrad (kromě výjevu Triumf Antonia a Kleopatry). K bruselskému cyklu tapiserií srov.: Standen, E. A., European Post-medieval Tapestries and Related Hangings in the Metropolitan Museum of Art, sv. 2, New York 1985, s. 206-217).
Tapiserie ( 420 x 400 cm). Figurální scéna na pozadí otevřeného stanu. V popředí sedí Kleopatra, na klíně koš s ovocem, v pravici drží hada. Zleva dvě družky, v pozadí průhled do krajiny a vojáci., Bažantová 1990#, 204-205., and Tento výjev je jedním ze série bruselských tapiserií Historie Antonia a Kleopatry. Autorem kresebných návrhů (kol. roku 1650) byl Justus van Egmont (1601-1674), tkána byla v dílně Geraerta van Streckena a Iana van Leefdaela mezi lety 1650-1677). Série byla pravděpodobně zakoupena pro arcivévodu Leopolda Viléma v době jeho pobytu v Bruselu a pak byla součástí jeho sbírek. Od toku 1785 byla vedena v inventáři Pražského hradu v počtu osmi kusů až do roku 1876, kdy byla odvezena do Vídně. Po vyhlášení Československé republiky se cyklus vrátil na Pražský hrad (kromě výjevu Triumf Antonia a Kleopatry). K bruselskému cyklu tapiserií srov.: Standen, E. A., European Post-medieval Tapestries and Related Hangings in the Metropolitan Museum of Art, sv. 2, New York 1985, s. 206-217).
Tapiserie (415 x 575 cm). Figurální scéna na břehu řeky. Po řece připlouvá loď s Kleopatrou a služebníky. Po břehu se k ní blíží Antonius na koni, Amor na něho vystřeluje šíp., Bažantová 1990#, 204-205., and Tento výjev je jedním ze série bruselských tapiserií Historie Antonia a Kleopatry. Autorem kresebných návrhů (kol. roku 1650) byl Justus van Egmont (1601-1674), tkána byla v dílně Geraerta van Streckena a Iana van Leefdaela mezi lety 1650-1677). Série byla pravděpodobně zakoupena pro arcivévodu Leopolda Viléma v době jeho pobytu v Bruselu a pak byla součástí jeho sbírek. Od toku 1785 byla vedena v inventáři Pražského hradu v počtu osmi kusů až do roku 1876, kdy byla odvezena do Vídně. Po vyhlášení Československé republiky se cyklus vrátil na Pražský hrad (kromě výjevu Triumf Antonia a Kleopatry). K bruselskému cyklu tapiserií srov.: Standen, E. A., European Post-medieval Tapestries and Related Hangings in the Metropolitan Museum of Art, sv. 2, New York 1985, s. 206-217).
Tapiserie (413 x 690 cm). Antonius a Kleopatra projíždějí na voze taženém koňmi jásajícím davem., Bažantová 1990#, 204-205., and Tento výjev je jedním ze série bruselských tapiserií Historie Antonia a Kleopatry. Autorem kresebných návrhů (kol. roku 1650) byl Justus van Egmont (1601-1674), tkána byla v dílně Geraerta van Streckena a Iana van Leefdaela mezi lety 1650-1677). Série byla pravděpodobně zakoupena pro arcivévodu Leopolda Viléma v době jeho pobytu v Bruselu a pak byla součástí jeho sbírek. Od toku 1785 byla vedena v inventáři Pražského hradu v počtu osmi kusů až do roku 1876, kdy byla odvezena do Vídně. Po vyhlášení Československé republiky se cyklus vrátil na Pražský hrad (kromě výjevu Triumf Antonia a Kleopatry). K bruselskému cyklu tapiserií srov.: Standen, E. A., European Post-medieval Tapestries and Related Hangings in the Metropolitan Museum of Art, sv. 2, New York 1985, s. 206-217).
Tapiserie. Figurální scéna v interiéru paláce: Didó na trůně, přijímá skupinu ozbrojených mužů, v čele s Aeneou., Horyna, Preiss, Zahradník 2001#., and Jeden kus ze série Aeneas a Dido. Série byla opakovaně tkána v 17. století ve francouzské dílně v Aubussonu, podle kartonu Isaaca Moillona (1614-1673).
Tapiserie ze série Činy Alexandra Velikého. Figurální scéna zobrazuje Alexandrův triumfální vjezd do Babylonu., Horyna, Preiss, Zahradník 2001#, , s. 328n., and Tapiserie pochází z původního mobiliáře paláce, byly zakoupeny v 18. století.
Tapiserie: lov na lva, Poche, Preiss 1973#, 37, 80, 149-154, 167, 170-172., Horyna, Preiss, Zahradník 2001#, s. 328n., and Tapiserie pochází z původního mobiliáře paláce, byly zakoupeny v 18. století.
Tapiserie. Figurální scéna ve volné krajině s vrcholky hor na obzoru. V popředí uprostřed scény mladík na vzpínajícím se koni - Ilioneus, na levé straně obrazu jeho bratři, ležící kůň se zraněným jezdcem. Vpravo klečící Niobé s dalšími dětmi. V levé polovině obrazu, na oblaku Apollón a Diana střílící z luků na skupinu lidí pod sebou.
Tapiserie. Přistání Trójanů u Libyjských břehů., Blažková 1968#., and Ve sbírce UPM jako stálá výpujčka. Původně v majetku rodiny Stejnských v Hradci Králové. Po konfiskaci v roce 1945 byla tapiserie původně uložena na zámku Sychrov, potom převezena do expozice zámku Náměšť nad Oslavou, kde byla vedena pod názvem Přistání v Aenea Latiu.
Tapiserie ze série Aeneis. Konfiskát z roku 1945, z majetku rodiny Stejnských v Hradci Králové. Po konfiskaci původně uložena na zámku Sychrov, potom převezena do expozice zámku Náměšť nad Oslavou, kde byla vedena pod názvem Raněný válečník. Ilustrace epizody bojů mezi Trójany a Rutuly po příjezdu Trójanu na území Itálie., J. Blažková, Nástěnné koberce ze zámku Náměšť nad Oslavou, and Raněný Aeneas
Patrně podle kartonu Jeana Baptiste Huet-a (1745 - 1811). Pod velikým stomem sedí skupina tří lidí - mladík s košíkem a za ním venkovanka, proti nim pololeží elegantně oblečená dáma - poslouchá jejich vyprávění. Za nimi potok, s můstkem přes cestu, která vede do blízkého zámku v průhledu. Borduru tvoří květinový rám s kartušemi v rozích. Totožný kus s tapiserií ze sbírky Vigo-Sternberg (Charles Sternberg, European Tapestries, 1992, č.k. 33.
Tapiserie. Figurální scéna v krajině před branami Tróje. Obraz zobrazuje v jednom výjevu dvě scény příběhu. Uprostřed dominuje dvojice žen, jedna z nich, Polyxena, drží v ruce květinový věnec, u její nohy sedí pes. Druhá žena drží v pravé ruce vázu, na hlavě nese koš s květinami. Před nimi oltář s hořícím ohněm, žena s věncem, dvojice chlapců s obětními berany a vavřínovým věncem na hlavě, na zemi velká nádoba na vodu. V průhledu Achilleův sarkofág, na který se sklání obětovaná Polyxena a dvě ženy. Po levici ženy s věncem v ruce dvě sedící ženské postavy u jejich nohou na zemi květinový koš. Za oběma ženami ve druhém plánu kruhový oltář, u něho klečí Achilles, je raněný šípem do nohy, za ním běží Paris s lukem v ruce a voják se štítem a mečem. V pozadí muž, ruce naznačují gesto zármutku, skupina postav s obětními dary (nádoby, koše s plody a květinami, dobytek) a architektura města., Blažková 1974#, č.k. 22; Reyničs, Laveissičre 2005#, 178-180., and Výjev spojuje časově mnohovrstevný děj příběhu podle líčení několika antických autorů (Ovidius, Hyginus, Euripides, Apolodorus). Achilles se neozbrojen dostavil do Apollónova chrámu, kde měl potvrdit smlouvu o svém sňatku s Priamovou dcerou Polyxenou. Byl však zrazen a zabit Paridem šípem do jediného zranitelného místa na svém těle, do paty. Poté byla Polyxena obětována na jeho hrobě. Podle kartonu Isaaca Moillona bylo vytkáno několik edic série, ve kterých se obraz poněkud odlišuje v počtu zobrazených figur.
Tapiserie (440 x 300). Princezna Zenobie v doprovodu družiček, podává ruku Odaenanthovi v římské zroji, v levé ruce drží svatební věnec. Vousatý věštec v kápi, drží nad plamenem svazek makovic. V borduře nahoře erb arcibiskupa Václava Thuna., Blažková 1975#, č. k. 14., and První kus ze série osmi až dvanácti dramatických výjevů ze života aramejské královny Zenóbie, podle literární předlohy (Příběh Zenobie, královny Palmyrské, Jean Tristan de Saint-Amant, Commentaires historiques contenans en abrégé les vies, éloges et censures des empereurs, impératrices, césars et tyrans de l'empire romain, jusques a Pertinax, Paris, 1. vyd. 1635 ; 2. vyd. 1644). Erb potvrzuje osobu objenavatele této tapiserie.
Tapiserie (300 x 527 cm). Scéna v krajině, uprostřed listnatého lesa leží mrtvý Adónis, vlevo běží kanec pronásledovaný psem. Zprava přibíhá Venuše, za ní vůz tažený labutěmi. and Blažková 1975#, č. k. 15.
Tapiserie (318 x 526 cm). Figurální scéna v prostředí zahrady - francouzského parku se záhony a kvetoucí vegetací. V popředí vpravo Merkur, který odevzdává novorozence, Bakcha, dvěma nymfám., Blažková 1975#, č. k. 33., and Tapiserie ze série Historie Bakcha, Bakchovo dětství, je inspirována ústřední kompozicí N. Poussina. kterou převzal Louis van Shoor (1666-1726).
Tapiserie (288 x 315). Scéna v krajině s listnatými stromy a vodním tokem, v pozadí zámek. V popředí vlevo stojící žena ve zbroji, vpravo lovecký pes s kořistí - kachnou., Blažková 1975#, č. k. 29., and Tapiserie byla v letech 1969-1970 oddělena od většího kusu (UPM inv. č. 70.977).
Vlna, hedvábí, zlatý dracoun, Zeus přijímá na oblohu Kalistó v podobě medvědice a syna Arkada. rest. 1984, 350 x 150 cm. and Restaurovaná díla východočeských státních zámků, Pardubice 1985, čk. 61
Figurální scéna v krajině s bujnou vegetací na pozadí sloupové architektury s drapérií. Vlevo pod baldachýnem sedí Psýché, rozmlouvá se svými dvěmi sestrami stojícími před ní. Psýché ukazuje na předměty položené před trůnem na zemi: tepané nádoby, skřínka se šperky, perly., Reynies, Laveissiere 2005#, 255-257., and Tapiserie je jedním výjevem ze série příběhů o Amorovi a Psýché. Isaac Moillon se inspiroval vyprávěním Apuleia. Tento římský autor (2. stol. po Kr.), v díle Proměny, neboli Zlatý osel (4.28-6.24), vypráví příběh lásky boha a smrtelné dívky. V průběhu 17.- 18. století bylo podle jeho kartonů vytkáno několik edic této série, kterou původně tvořilo jedenáct obrazů. Na zámku Velké Losiny jsou tři z nich. Na tomto je zobrazena scéna návštěvy dvou sester v Amorově paláci, kam je na její žádost přinesl Zefyros. Sestry jí však začaly závidět, princezna na si jejich zvědavé otázky vymýšlí odpovědi, aby udržela slíbené tajemství o skutečné identitě svého manžela. Sestry se však nepřestávají vyptávat, proto se jich Psýché snaží zbavit bohatými dary. Na rozdíl od některých dalších kusů z jiných edic této série, v tomto případě chybí koše s květinami a postavy dvou sloužících přinášejících další dary (e.g. NM Tokyo).
Figurální scéna v krajině na pozadí architektury. Vlevo pod baldachýnem sedí Psýché, na sobě má hermelínový plášť, ve vlasech perly. Kolem ní postavy s milodary: klečící žena s mísou a pokrmem, mladík s ověnčenou ovcí a obětním nožem v ruce, stařec s vavřínovým věncem na hlavě a věncem květin v ruce, mladík s květinovým věncem v ruce. Na zemi zdobená nádoba a kadidelnice., Reynies, Laveissiere 2005#, 249., and Tapiserie je jedním výjevem ze série příběhů o Amorovi a Psýché. Isaac Moillon se inspiroval vyprávěním Apuleia. Tento římský autor (2. stol. po Kr.), v díle Proměny, neboli Zlatý osel (4.28-6.24), vypráví příběh lásky boha a smrtelné dívky. V průběhu 17.- 18. století bylo podle jeho kartonů vytkáno několik edic této série, kterou původně tvořilo jedenáct obrazů. Na zámku Velké Losiny jsou tři z nich. Na této tapiserii je zobrazen začátek vyprávění. Krásná královská dcera Psýché urazila Venuši tím, že se lidé klaněli její kráse a dávali jí pocty patřící nebešťance.
Figurální scéna v lesní krajině s dlouhým prostřeným stolem. Uprostřed scény sedí Jupiter na trůně (na hlavě má korunu, u jeho pravé nohy sedí orel, v levici žezlo, v pozdvižené pravici pohár). Za stolem sedí Hymen s pochodní a květinovým věncem na hlavě, kolem další bohové a bohyně. Po levici Jupitera stojí Venuše (u jejích nohou dvě holubice), za ní sedí Juno (u jejích nohou je páv) a Apollon, pravicí drží Juno za ruku, v levici má lyru. Před Jupiterem, který pozdvihuje pohár, stojí Psyché opásaná bohatě krumplovaným pásem, ve vlasech květinový vínek (před ní na zemi leží Amorův toulec se šípy a luk), za ruku drží Amora s křídly, který stojí za ní, u jeho nohou bohatě zdobené nádoby., Reynies, Laveissiere 2005#, 266-267., and Tapiserie je součástí série příběhů o Amorovi a Psýché. Isaac Moillon se inspiroval vyprávěním Apuleia. Tento římský autor (2. stol. po Kr.), v díle Proměny, neboli Zlatý osel (4.28-6.24), vypráví příběh lásky boha a smrtelné dívky. V průběhu 17.- 18. století bylo podle jeho kartonů vytkáno několik edic této série, kterou původně tvořilo jedenáct obrazů. Na zámku Velké Losiny jsou tři z nich. Zde je zobrazen okamžik, kdy Jupiter nabízí dívce pohár s nápojem nesmrtelnosti. Formálně Moillon navázal na díla renesančních malířů (Raffaelův cyklus fresek zdobících vilu Farnesina v Římě). Na rozdíl od některých dalších edic tapiserií na této scéně chybí motiv architektury v pozadí figurálního výjevu (takto e.g. edice z 18. století, Musée département de la tapisserie, Aubusson).
Zázračný rabolov ( Scéna nalodění před bitvou u Actia, ze série Antonius a Kleopatra, podle kartonu Karla Mandera st. utkáno v Delftu v dílně Karla Mandera ml. kolem roku 1630. Kopie tohoto díla z 1.pol. 20. století, utkána v Mechelen v dílně F. Widta, je uložena ve sbírkách Severočeského muzea v Liberci, inv. .č. G 13. and Blažková, J., Tapiserie ze zámku Velké Losiny