Rozvoj v oblasti prenatální a neonatální medicíny stále častěji umožňuje dětem, které by bývaly zemřely, aby přežily a vedly zdravý život. Stejný pokrok ve vědě zároveň opakovaně vyvolává etická, sociální a právní dilemata pro ty rodiny a zdravotnické profesionály, kteří jsou postaveni před komplexní volby, které mohou mít celoživotní následky nejen pro samotné dítě, ale i pro jejich okolí. Stále znovu se objevují otázky týkající se hodnoty lidského života v různých fázích jeho vývoje, rozdílu mezi aktivním ukončením lidského života a smrtí, jež je následkem nezapočetí života zachraňující léčby nebo odstoupení od ní, a balancování mezi nejlepším zájmem dotčeného dítěte, jeho rodičů a potřeb dalších sociálních skupin. Ve Spojeném království se od počátku osmdesátých let objevují případy zabývající se otázkou, za jakých podmínek je přípustné, aby rodiče, lékaři případně soudy rozhodly, že by těžce malformovaným dětem neměla být poskytnuta život zachraňující léčba. Článek se zabývá nejen analýzou některých případů z prostředí britského soudnictví, ale také doporučením Nuffield Council on Bioethics v souvislosti s touto problematikou. Představuje nejčastější dilemata, která se objevují v praxi a to, jakým způsobem jsou řešeny v rovině právní v souladu anglickým common law., Development in fetal and neonatal medicine enabled children who previously would have died to survive and lead healthy lives. The same developments also arise ethical, social and legal dilemmas for those families and health professionals who are faced with complex decisions that may have lifelong consequences not only for the children but also for their relatives. The ethical issues concern the value of human life at different stages of development, distinction between active ending of life and death resulting from withholding or withdrawing care or balancing the interests of affected children, their families and needs of other social groups. In the United Kingdom there have been several cases since early 1980s which centred on issue as to whether there are circumstances that permit parents, doctors or the courts to take a decision that a severly malformed children should not be provided with life-saving treatment. The paper provides a brief legal analysis of several British cases and also analysis of Nuffield Council on Bioethics guidelines regarding this issue from an ethical point of view. It introduces the most common dilemmas which occure in practice and the way these dilemmas are solved under English common law., Barbora Vráblová, and Literatura
Toto zvláštní monotematické číslo časopisu se věnuje problematice infanticidy a kritických rozhodnutí na počátku života., This special issue of Journal of Medical Law and Bioethics is mono-thematic and focuses on the problems of infanticide and Critical Decisions at the Beginning of Life., and Tomáš Doležal, Adam Doležal
This article deals with the issue of competence of so-called vulnerable persons and the possibility of making valid informed consent. The theory of competence is here perceived as a task oriented competence. Subsequently, the capacity of the patient to give informed consent is analyzed. Here, the difference between the so-called general competence and specific competence is analyzed, as well as the difference between degree conception of competence and threshold conception of competence. The relation between competence and consequences of performed medical procedure is also specified. Finally, the article describes how these theoretical approaches are reflected in medical as well as legal practice. and Tento článek se zabývá problematikou kompetence tzv. vulnerabilních osob a možnosti učinit validní informovaný souhlas. V článku je řešena nejprve teorie kompetence, která je vnímaná jako kompetence k plnění určitého úkolu (task oriented competence). Následně je rozebírána přímo kompetence pacienta k udělení informovanému souhlasu. Rozebrán je rozdíl mezi tzv. obecnou kompetencí a specifickou kompetencí, dále rozdíl mezi stupňovitou kompetencí a kompetencí hraniční. Specifikován je i poměr mezi kompetencí a následky provedeného zdravotního výkonu. Konečně je pak popsáno, jak se tyto teoretické přístupy odrážejí do medicínské, ale i právní praxe.
Tento článek se zabývá institutem informovaného souhlasu, zásadního právního i etického institutu v oblasti medicíny. Zkoumána je jeho etymologie, jeho ontologický status, jeho normativní síla a konečně i jeho charakteru jako komunikačního aktu. Text má prokázat tezi, že informovaný souhlas je komunikačním aktem - nikoliv pouhým mentálním stavem - který má za určitých podmínek normativní sílu. Tato normativní síla se plně projeví pouze v případě splnění základních podmínek: dostatečného poučení, dostatečného porozumění, svobodné a vážné vůle a kompetence pacienta., This article deals with the institute of informed consent, a fundamental legal and ethical institute in the field of medicine. Its etymology, ontological status, its normative power and, finally, its character as a communication act are studied. The text shows that informed consent is a communicative act - not just an inner mental state and that it has significant normative power. This normative power is manifesting itself only when certain conditions are met: sufficient disclosure, sufficient understanding, voluntariness and competence of the patient., and Adam Doležal.
Článek se zaměřuje na analýzu přístupu vybraných zahraničních právních řádů (Německo, Spojené státy americké), českého právního řádu a projektu DCFR k problematice rozsahu poučení pacienta o rizicích spojených s navrhovanou léčbou. Článek se rovněž snaží zodpovědět otázku, zda je vůbec možné a vhodné rozsah rizik, o nichž je třeba pacienta informovat, konkrétně vymezit, a pokud ano, jakým způsobem., The article is focused on the analysis of the approach of particular foreign legal orders (Germany, USA) as well as the Czech legal order and the DCFR project to the issue of the extent of disclosure of risk information. The article also seeks to answer the question whether or not it is possible and appropriate to define the extent of disclosure of risk information specifically and if so, how., and Ivo Smrž.
The subject of the study is the analysis of two arguments that have appeared in the Czech-Slovak philosophical setting in the context of discussions about the moral evaluation of research into stem cells of human embryos. We have presented various reasons (varied understandings of potentiality and the vagueness of the expression “living human body”), on the basis of which we must reject the argument of P. Volek concerning the unconditional protection of each human zygote. With respect to the argument of A. Doležal, D. Černý a T. Doležal, we have shown that their critique of the conception of non-individuality of the early human embryo relies on the identification of the concept of the “individual” with the concept “particular” which, for ontological reasons, cannot be accepted. In both of the analysed bioethical arguments the key role of metaphysical concepts and conceptions is easily demonstrated., Peter Sýkora., and Obsahuje poznámky a bibliografii
The paper begins with the question of the participation of human subjects in biomedical research, pointing a way from the first principle of the Belmont Report towards the concept of autonomy as expressed by informed consent. From the use of informed consent in experimental medicine, the paper then moves to the application of informed consent in clinical practice. Further, the paper outlines the cultural and philosophical context of the transformation of medicine into biomedicine from the perspective of human subject research, discussing the concept which has played the key role in the ethical framework of both experimental and clinical medicine in the Czech Republic. Finally the paper provides some critical notes on the concept of informed consent and its practice in Czech healthcare., Josef Kuře., and Obsahuje poznámky a bibliografii
Článek se zamýšlí nad patovou situací diskurzu uvnitř bioetiky týkající se identity nenarozeného života v jejím spojení s ideálem osobní autonomie. V bolavých místech celého diskurzu pak odhaluje potřebu nového pojímání myšlenky subjektivní identity, která by mohla být uvolněna z mezí paradigmatu přírodních věd i spojení s tradicí cogito. Jako možné východisko pak nabízí dimenzi fenomenologicko-hermeneutické filosofie Paula Ricoeura, jehož koncept narativní identity je novou perspektivou i pro bioetický diskurz věnující se fenoménu subjektivní identity respektive autonomie. and The article reflects current discourse concerning the identity of the unborn life in the context of modern bioethics in the mirror of the ideal prevailing in this debate – the ideal of personal autonomy. In the sore spots of the entire discourse then reveals the need for a new understanding of the idea of subjective identity which would be liberated from the capture of the paradigm of natural science. My article tries to suggest one way of such new comprehension of identity which we can find in phenomenological-hermeneutical philosophy of Paul Ricoeur whose concept of narrative identity I will present as the understanding of selfhood which brings new perspective to bioethical discourse dealing with personal identity and autonomy as well.
In the conception of modern bioethics, the concept of autonomy plays a dominant role. Contemporary bioethical discourse in many cases glorifies an approach founded on this principle, and it seems that its role in moral conduct in applied bioethics is considered to be the key to salvation. This article attempts, to a certain extent, to relativise the dominant principle of autonomy, especially in medical ethics, even if it does not deny its indispensability. It points, however, to particular practical aspects which respect for the principle of autonomy, especially in the doctor-patient relation, can influence in a negative way, or can quite negate. As the basic antithesis to theories which found their priority on the axiom of respect to autonomy, the author then presents paternalistic and neo-paternalistic concepts in bioethics which find support, above all, in the principle of beneficence. The argument in this article necessarily demands an outline of the basic properties of paternalism and autonomy. For this reason the article especially focuses on models of the relationships between doctor and patient, that is on medical ethics in the narrow sense., Adam Doležal., and Obsahuje poznámky a bibliografii