Number of results to display per page
Search Results
42. Dlouhodobé zkušenosti s infuzní léčbou treprostinilem u nemocných s plicní arteriální hypertenzí v České republice
- Creator:
- Jansa, Pavel, Ambrož, David, Marešová, J., Jelínková, L., Poláček, P., Paleček, Tomáš, Aschermann, Michael, and Linhart, Aleš
- Type:
- model:article, article, Text, and TEXT
- Subject:
- plicní hypertenze--farmakoterapie, epoprostenol--analogy a deriváty--aplikace a dávkování, intravenózní infuze, infuzní pumpy, výsledek terapie, and lidé
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Úvod: Plicní arteriální hypertenze (PAH) je závažné primární onemocnění plicních arteriol, charakterizované progredující prekapilární plicní hypertenzí. V léčbě se vedle konvenční léčby uplatňuje tzv. specifická farmakoterapie, která zasahuje do klíčových mechanizmů v patofyziologii onemocnění a zahrnuje podání léků ze skupiny prostanoidů, antagonistů receptorů pro endotelinin a inhibitorů fosfodiesterázy. Treprostinil je stabilní analog prostacyklinu, který lze podávat subkutánně, intravenózně, případně inhalačně. Soubor nemocných a metodika: V centru pro plicní hypertenzi na II. interní klinice kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN v Praze bylo od října roku 2003 do února roku 2007 léčeno treprostinilem 22 nemocných s PAH (idiopatická PAH, familiární PAH, PAH při vrozených zkratových srdečních vadách a PAH při systémových onemocněních pojiva), 18 nemocných kontinuální subkutánní infuzí a 4 nemocní kontinuální intravenózní infuzí. Sledován byl vliv léčby na vzdálenost dosaženou při testu 6minutovou chůzí, funkční kapacitu hodnocenou NYHA klasifikací a mortalitu. Výsledky: Nemocní indikovaní k léčbě treprostinilem měli průměrný tlak v pravé síni 11,9 +- 4,2 mm Hg, střední tlak v plicnici 56,8 +- 10,7 mm Hg, srdeční index 1,78 +- 0,25 l/min/m2 a celkovou plicní rezistenci 16,26 +- 4,48 WU. Funkčně bylo 15 nemocných ve stadiu NYHA III a 7 nemocných ve stadiu NYHA IV. Průměrná vzdálenost dosažená při testu 6minutovou chůzí před zahájením léčby činila 326 +- 83 m. Při léčbě vyžadující postupné zvyšování dávky treprostinilu se zlepšovala vzdálenost dosažená při testu 6minutovou chůzí. U nemocných léčených subkutánně se prodloužila po 6 měsících na 359 m, po 12 měsících na 393 m, po 24 měsících na 447 m, po 36 měsících na 494 m. U nemocných léčených intravenózně dosahovala po 6 měsících 473 m, po 12 měsících 451 m, po 24 měsících 489 m. Funkční kapacita se rovněž zlepšovala. Subkutánní podání treprostinilu netolerovalo celkem 5 nemocných, 3 byli převedeni na intravenózní treprostinil a 2 na perorální bosentan. Během sledování zemřelo 7 nemocných (31,8 %). Závěr: Treprostinil u nemocných s PAH zlepšuje symptomy, hemodynamiku a redukuje mortalitu., Pavel Jansa, D. Ambrož, J. Marešová, and Lit. 9
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
43. Efektivita dočasné imobilizace po operaci syndromu karpálního tunelu
- Creator:
- Fibír, Aleš, Čáp, Robert, and Vaněk, Jiří
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, srovnávací studie, and TEXT
- Subject:
- lidé, lidé středního věku, mužské pohlaví, ženské pohlaví, prospektivní studie, syndrom karpálního tunelu--chirurgie--terapie, pooperační péče--metody, fyzické omezení, dlahy, výsledek terapie, statistika jako téma, elektromyografie--statistika a číselné údaje, nervus medianus--fyziologie, spokojenost pacientů--statistika a číselné údaje, síla ruky--fyziologie, dekomprese chirurgická, otevřená dekomprese, dlahování, and distální motorická latence
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Cíl: Správný pooperační režim je důležitou součástí rekonvalescence po dekompresi karpálního tunelu. Cílem této prospektivní randomizované studie je zjistit, zda pooperační dočasné dlahování má klinicky významný efekt, nebo zda není naopak zbytečné. Výsledky dosud publikovaných prací nedávají jasné, prokazatelné a jednoznačné doporučení. Soubor a metodika: Do souboru bylo zařazeno celkem 72 pacientů s klinicky a elektromyograficky prokázaným syndromem karpálního tunelu, kteří byli randomizováni do dvou skupin. V první skupině byla pacientům po operaci na dva týdny přiložena dorzální dlaha fixující zápěstí v neutrální poloze a v druhé skupině dlaha použita nebyla. Před operací i po operaci byla hodnocena distální motorická latence, síla stisku a míra subjektivních obtíží pomocí specializovaných dotazníků DASH (Disabilities of Arm, Shoulder and Hand Questionnaire) a Bostonského dotazníku (Boston Carpal Tunnel Questionnaire). Výsledky: Po operaci došlo ke zkrácení distální motorické latence a mírnému snížení síly stisku, ale mezi skupinami nebyly nalezeny statisticky významné rozdíly (p > 0,05). Po operaci došlo také k předpokládanému zmírnění subjektivních obtíží, objektivizovanému dotazníkovými koeficienty, ale mezi skupinami nebyl nalezen statisticky významný rozdíl (p > 0,05). Závěr: Podle našich zjištění dočasné dlahování po otevřené dekompresi karpálního tunelu ve srovnání s nedlahovanou skupinou nezlepšuje výsledky chirurgické léčby. Používání dlahy v této indikaci se jeví jako nadbytečné jak z lékařského, tak z ekonomického pohledu. Na druhou stranu dočasné dlahování po operaci výsledky operační léčby nezhoršuje., Aim: Correct post-operative care is an important part of recovery after carpal tunnel decompression. The aim of this prospective randomized study was to determine whether postoperative temporary splinting has a clinically significant effect, or whether it is unnecessary. The results of published data do not give clear, demonstrable and unambiguous recommendations. Material and methods: A total of 72 patients with clinically and electrodiagnostically established diagnosis of carpal tunnel syndrome were randomized into two groups. The first group included patients with a dorsal splint, fixing the wrist in a neutral position for two weeks after surgery, whereas the second group included patients, in whom the splint was not used after surgery. Distal motor latency, grip strength and degree of subjective symptoms were assessed before and after surgery using specific questionnaires, namely the DASH questionnaire (Disabilities of Arm, Shoulder and Hand) and the Boston questionnaire (Boston Carpal Tunnel Questionnaire). Results: After surgery, there was a reduction of distal motor latency and a moderate reduction of grip strength, but there were no statistically significant differences (p > 0.05) between the two groups. After surgery, the anticipated improvement of subjective symptoms was achieved, objectified by questionnaire coefficients. However, there was no statistically significant difference (p > 0.05) between the two groups either. Conclusion: According to our findings, temporary splinting after open carpal tunnel decompression does not improve the results of surgical treatment compared to the non-splinted group. Using the splint in this indication seems to be redundant from the medical and economic point of view. On the other hand, temporary splinting after surgery does not cause worsening of the results of surgical treatment. Key words: carpal tunnel syndrome – surgical decompression – immobilisation – splints – postoperative care – electromyography The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and A. Fibír, R. Čáp, J. Vaněk
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
44. Effectivenes of spironolacton in complex therapy of rheumatoid arthritis
- Creator:
- Komarova, Elena and Rebrov, Borys
- Format:
- electronic, electronic resource, remote, and elektronický zdroj
- Type:
- model:article, article, Text, srovnávací studie, and TEXT
- Subject:
- revmatoidní artritida--diagnóza--etiologie--farmakoterapie, antagonisté mineralokortikoidních receptorů--terapeutické užití, spironolakton--terapeutické užití, výsledek terapie, kvalita života, cytokiny--účinky léků, kohortové studie, statistika jako téma, dospělí, ženské pohlaví, lidé, mužské pohlaví, and lidé středního věku
- Language:
- English
- Description:
- Aldosterone blocker Spironolactone has antiinflammatory, antiproliferative and antioxidative effects, that is why pathogenetically it is expedient to use it in complex therapy of rheumatoid arthritis. Material and methods: 46 patients with RA took 2550 mg/day of Spironolactone during 12 months as an addition to standard therapy, the comparison group consisted of 47 patients that got only standard therapy, all the patients were fully examined prior and post the treatment. Results: complex RA therapy leads to improved VAS, HAQ, the antioxidative potential index F; decreased blood concentrations of TNFα, ICAM1, FGF and VEGF in contrast to standard therapy. Complex therapy made reduced the DAS 28 more > 0.6. Conclusions: applying of Spironolactone in complex therapy of rheumatoid arthritis contributes to more pronounced improvement in indices of articular syndrome and patients life quality, reduce of antiinflammatory, antiproliferative and angiogenic cytokines, and more effectively reduces the activity of the disease comparing to standard therapy., Elena Komarova, Borys Rebrov, and Literatura
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
45. Efficacy of low-dose tocilizumab on relapsing adult-onset still's disease
- Creator:
- Vandemergel, Xavier and Vandergheynst, Frédéric
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, kazuistiky, časopisecké články, and TEXT
- Subject:
- dospělí, antiflogistika--terapeutické užití, monoklonální protilátky humanizované--aplikace a dávkování--terapeutické užití, antirevmatika--aplikace a dávkování--terapeutické užití, vztah mezi dávkou a účinkem léčiva, kombinovaná farmakoterapie, ženské pohlaví, glukokortikoidy--terapeutické užití, lidé, methylprednisolon--terapeutické užití, recidiva, Stillova nemoc - počátek v dospělosti--farmakoterapie, and výsledek terapie
- Language:
- English
- Description:
- Still's disease is an inflammatory disorder of unknown etiology. First-line therapy is based on corticosteroids and non-steroidal anti-inflammatory drugs (NSAIDs) but the frequency of relapses and corticosteroid-induced adverse events are limiting factors. The efficacy of intravenous tocilizumab (TCZ) has been shown at a dose of 8 mg/kg but the corticosteroid-sparing effect of intravenous low-dose TCZ followed by subcutaneous (SC) injection in the course of the disease has been poorly investigated. We report the case of a 28-year old Caucasian woman presenting a relapse of Still's disease eleven months after diagnosis under treatment with 6 mg of methylprednisolone. TCZ at a dose of 4 mg/kg every 2 weeks was combined with 32 mg of methylprednisolone, followed by 162 mg SC every 3 weeks. Evolution was rapidly favourable with a decrease in corticosteroid doses. We reviewed previously published cases. and X. Vandemergel, F. Vandergheynst
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
46. Embryonální rhabdomyosarkom u chlapce s Costello syndromem
- Creator:
- Červinková, Ivana, Skotáková, Jarmila, Pavlovský, Zdeněk, and Seehofnerová, Anna
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, kazuistiky, and TEXT
- Subject:
- lidé, kojenec, Costellův syndrom--diagnóza--farmakoterapie--chirurgie, rhabdomyosarkom--diagnóza--farmakoterapie--chirurgie, magnetická rezonanční tomografie, retence moči, urogenitální nádory--diagnóza--farmakoterapie--chirurgie, výsledek terapie, and obrazy - zpracování pomocí počítače
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Autoři prezentují případ 20měsíčního chlapce stigmatizovaného v rámci Costello syndromu s akutní retencí moči a nálezem tumorózní leze v oblasti malé pánve, která byla později diagnostikována jako embryonální rhabdomyosarkom. Autoři diskutují souvislost vzniku tumorozních lézí a Costello syndromu. Klíčová slova: Costello syndrom, retence, rhabdomyosarkom, tumor, Authors would like to present case of 20-month-old boy suffering from Costello syndrome with acute urine retention and a tumorous lesion in small pelvis, later being diagnosed as an embryonal rhabdomyosarcoma. The relation between Costello syndrome and tumorous lesions formation is being discussed. Key words: Costello syndrome, retention, rhabdomyosarcoma, tumor, Červinková I., Skotáková J., Pavlovský Z., Seehofnerová A., and Literatura
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
47. Emfyzematózní pyelonefritida - popis šesti případů
- Creator:
- Prošvic, Petr
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, kazuistiky, and TEXT
- Subject:
- lidé, lidé středního věku, mužské pohlaví, staří, ženské pohlaví, pyelonefritida--diagnóza--farmakoterapie--chirurgie, emfyzém--diagnóza--farmakoterapie--chirurgie, infekce vyvolané Escherichia coli, infekce bakteriemi rodu Klebsiella, počítačová rentgenová tomografie, Escherichia coli--izolace a purifikace, Klebsiella pneumoniae--izolace a purifikace, ledviny--chirurgie--patologie--ultrasonografie, antibakteriální látky--terapeutické užití, komplikace diabetu, sepse, septický šok, drenáž, výsledek terapie, fatální výsledek, nefrektomie, urologické chirurgické výkony, and dekapsulace ledviny
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Autor v článku popisuje šest případů emfyzematózní pyelonefritidy. Průměrný věk nemocných byl 63,5 roku, onemocnění se vyskytovalo častěji u mužů a ani v jednom případě nebyl příčinou konkrement. Dvě třetiny nemocných byli diabetici a nejčastěji byla prokázána jako etiologické agens Escherichia coli a v jednom případě Klebsiella pneumonie. Autor uvádí způsoby léčby jednotlivých případů onemocnění. Pouze v jednom případě vedla emfyzematózní pyelonefritida ke smrti pacienta., The author of this communication describes six cases of emphysematous pyelonephritis. The mean age of patients was 63.5, with the disease seen most frequently in men. None of the cases were associated with stone disease. Two thirds of patients had diabetes mellitus. Escherichia coli was confi rmed in the urine most frequently, and in one case, Klebsiella pneumoniae was identifi ed. The author presents the methods of treatment used in each case. Emphysematous pyelonephritis resulted in death of a patient in one case only., Petr Prošvic, and Literatura
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
48. Endobronchiální léčba plicního emfyzému
- Creator:
- Kočová, Eva, Koblížek, Vladimír, Ruta, Jiří, and Bartoš, Vladimír
- Format:
- braille, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, and TEXT
- Subject:
- plicní emfyzém--diagnóza--patofyziologie--terapie, plíce--patologie, bronchoskopie--metody--trendy, výsledek terapie, radiologie, lidé, mužské pohlaví, and lidé středního věku
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Typickým patologicko-anatomickým rysem emfyzému je permanentní rozšíření dýchacích cest distálně od terminálních bronchiolů spolu s destrukcí plicního parenchymu, bez výraznější fibrózy. Chirurgická léčba nabízí tři typy intervencí: bulektomii (resekci velkých bul utlačujících zdravější část plíce), volumredukční operaci plic (LVRS) a plicní transplantaci (jedno či lépe oboustrannou). Alternativou LVRS u inoperabilních nemocných mohou být některé bronchoskopické techniky - metody bronchoskopické volumredukce (BVR). Cílem našeho sdělení je ukázat roli radiologa při indikaci bronchoskopické volumredukce., Lung emphysema is characterized as permanently enlarged air space distal to terminal bronchioles accompanied by destruction of lung parenchyma without fibrosis. There are three types of surgical treatment: bullectomy (resection of large emphysematic bulls which oppreses healthy lung parenchyma), volumreduction and lung transplantation (once or double - faced). When surgery is not possible there are some bronchoscopic techniques - bronchoscopic volumereduction. The aim of our list is to show the role of radiologist for the right indication to bronchoscopic volumereduction., Kočová E, Koblížek V, Rúta J, Bartoš V., and Literatura
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
49. Endometrióza apendixu s projevy akutní apendicitidy – kazuistika
- Creator:
- Černá, Monika, Novák, Petr, Třeška, Vladislav, Mukenšnábl, Petr, and Hudec, Adam
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, kazuistiky, and TEXT
- Subject:
- apendicitida--diagnóza, endometrióza--diagnóza--patologie, cervikální intraepiteliální neoplazie--diagnóza--patologie, hormon uvolňující gonadotropiny--terapeutické užití, příznaky a symptomy, diferenciální diagnóza, apendektomie, estradiol--terapeutické užití, výsledek terapie, chirurgie operační, ovarium--patologie, dospělí, ženské pohlaví, lidé, and apendix--chirurgie--patologie
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Úvod: Bolesti v pravém podbřišku jsou nejčastějším důvodem hospitalizace na chirurgických pracovištích obecně. Zároveň akutní apendicitida je nejčastěji se vyskytující náhlá příhoda břišní. Včasná indikace k apendektomii je jedinou metodou léčby, obvykle s nekomplikovaným průběhem a krátkou délkou hospitalizace. V rámci diferenciálně-diagnostické rozvahy je nutné pátrat i po dalších symptomech, zejména dlouhodobých, při akutní exacerbaci často ustupujících do pozadí. Kazuistika: Prezentujeme případ 38leté pacientky, která byla přijata pro akutní bolesti břicha v pravém podbřišku. Klinický i laboratorní nález nasvědčoval pro typicky probíhající akutní apendicitidu, byla proto indikována k apendektomii. Při operaci byl nalezen hemorhagický výpotek v pánvi, na apendixu makroskopicky netypický nález pro akutní zánět. Překvapivý byl nález ztluštění stěny terminálního ilea a zvětšení pravých adnex. Nález si vyžádal rozšíření operačního výkonu na ileocekální resekci a pravostrannou adnexektomii. Definitivní diagnózu stanovilo histologické vyšetření potvrzující endometriózu apendixu, terminálního ilea a pravého ovaria. Dlouhodobou dispenzarizací nemocné byla následně zjištěna prekanceróza, resp. mikroadenokarcinom hrdla děložního. Závěr: Stanovení diagnózy endometriózy apendixu předoperačně je prakticky nemožné. V rámci diferenciální diagnostiky lze na ni pomýšlet u fertilních žen s chronickými gynekologickými obtížemi neobjasněné etiologie. Diagnostickou, resp. léčebnou metodou volby je laparoskopie, která dovolí přehlédnutí celé peritoneální dutiny, včetně malé pánve, provedení apendektomie a eventuálně excizi podezřelých ložisek z endometriózy. Definitivní stanovení diagnózy je doménou histopatologického vyšetření. Při průkazu endometriózy apendixu nebo jakékoli jiné lokalizace je nezbytné předání pacientky do péče gynekologa., Introduction: In general, pain in the lower right abdomen is the most frequent reason for hospital surgical admissions, acute appendicitis representing the most common cause of operation for acute abdomen. Timely appendectomy remains the only treatment in the early stages of inflammation and is usually uncomplicated, requiring only a short hospital stay. A differential diagnostic analysis necessitates a search for other, particularly long-term symptoms that might be driven to the background in cases of acute exacerbation. Case report: The case report presents a 38-year-old female patient who was admitted for lower right abdominal pain. Clinical examination and a blood test both suggested typical acute uncomplicated appendicitis, and therefore the patient underwent appendectomy. Haemorrhagic peritoneal fluid and nodularity of the appendix not typical for appendicitis was found. Oedema of the terminal ileum and a right adnexal tumour were a surprising finding. A more extensive surgical procedure involving ileocaecal resection and right-side adnexectomy was finally performed with regard to the intraoperative finding. The definitive diagnosis of appendiceal endometriosis, endometrial mass in the terminal intestine and ovarian endometriosis was established by histological evaluation. Long-term follow-up revealed microadenocarcinoma of cervix uteri. Conclusion: It is generally very difficult to confirm appendiceal endometriosis before operation, and revealing primary appendiceal endometriosis is virtually impossible. It is advisable to consider endometriosis in fertile women with chronic abdominal pain of unclear aetiology and gynaecological symptoms in their personal history. The best diagnostic and therapeutic method, respectively, is laparoscopy enabling exploration of the entire peritoneal cavity including the minor pelvis, and performing appendectomy as well as excision of suspicious endometrial lesions. The definitive diagnosis is usually established by histopathological evaluation. Gynaecological assessment and follow-up is highly recommended after surgery., and M. Černá, P. Novák, V. Třeška, P. Mukenšnabl, A. Hudec
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
50. Endoskopické endonazální ošetření nasální likvorey při zlomenině klivu – kazuistika
- Creator:
- Májovský, Martin, Netuka, David, Masopust, Václav, and Beneš, Vladimír
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, kazuistiky, and TEXT
- Subject:
- lebeční jáma zadní--anatomie a histologie--chirurgie, endoskopie--metody--využití, nosní dutina, rinorea mozkomíšního moku--diagnóza--etiologie--chirurgie, výsledek terapie, pneumocefalus--etiologie, tomografie rentgenová počítačová, fraktury lebky--chirurgie--komplikace, lidé, and mužské pohlaví
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Úvod: Klivus je centrální struktura baze lební v těsné blízkosti mozkového kmene a životně důležitých cév. K frakturám klivu dochází většinou při vysokoenergetických úrazech, jednou z nejčastějších komplikací bývá nazální likvorea. Kazuistika: Představujeme případ muže ve středním věku, u kterého se po běžném úrazu hlavy rozvinula nazální likvorea. CT vyšetření ukázalo masivní pneumocefalus a frakturu klivu v oblasti sinus sphenoidalis. Provedli jsme endoskopický endonazální výkon a defekt úspěšně uzavřeli. Diskuze: Pneumatizace sfenoidální dutiny vykazuje velkou interindividuální variabilitu. V našem případě se jedná o extrémně vzdušný sinus v kombinaci s gracilním klivem, což bylo predisponujícím faktorem pro zlomeninu. Traumatická likvorea představuje riziko likvorové hypotenze a vzniku meningitidy. Klasický chirurgický přístup je mikroskopický transnazální. Endoskopie je moderní miniinvazivní variantou. Závěr: Endoskopické endonazální ošetření traumatické likvorey u zlomenin baze lební v oblasti klivu je metodou volby. Klíčová slova: zlomenina baze lební – neurochirurgie – endoskopie, Introduction: Clivus is a central structure of the skull base located in the vicinity of the brainstem and vital brain vessels. Clival fractures are usually caused by a high-energy trauma. Cerebrospinal fluid leak is one of the most common complications. Case report: A middle-aged male sustained a mild head trauma, followed by a nasal cerebrospinal fluid leak. CT scan revealed the massive pneumocephalus and the fracture of the clivus in the posterior wall of the sphenoidal sinus. We performed an endoscopic endonasal surgery to seal the defect. Discussion: Pneumatization of a sphenoidal sinus shows high variability. In the presented case, extreme pneumatization of the sinuses was combined with the gracile clivus, which was the predisposing factor for fracture. Traumatic cerebrospinal fluid leak carries the risk of intracranial hypotension and meningitis. Microscopic transseptal management is the classical surgical approach, while endoscopy provides the modern miniinvasive option. Conclusion: Endoscopic endonasal treatment of traumatic cerebrospinal fluid leak is the treatment of choice for the clival fractures. Key words: skullbase fracture – neurosurgery – endoscopy, and M. Májovský, D. Netuka, V. Masopust, V. Beneš
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public