Prezentujeme kazuistiku nemocné s časnou protézovou infekční endokarditidou biologické aortální náhrady, při jejíž diagnostice a indikaci následné reoperace sehrála významnou roli pozitronová emisní tomografie (PET) s použitím 18F-fluorodeoxyglukózy., x, David Zogala, Zuzana Hlubocká, Jiří Beneš, Jaroslav Lindner, Jozef Kubinyi, and Literatura
Autoři uvádějí vlastní zkušenosti s karcinomem mléčné žlázy u nemocných ve stáří. Je uveden soubor 52 pacientů s nemetastazujícím karcinomem mléčné žlázy, kteří měli významnou komorbiditu, anebo odmídi chirurgickou léčbu. Všichni byh léčeni hormonální terapií (HRT), a to selektivními inhibitory aromatázy (SLA). Regresi nádoru zaznamenaH ve 45 případech (86,5 %), kompletní klinickou odezvu (cCR) v 8 případech (15,5 %). Senioři snášeli léčbu dobře. Byl konstatován významný léčebný benefit a udržení kvality života., The authors present their own experience with lacteal gland cancer in old age. There is given a set of 52 patients with nonmetastatic lacteal gland cancer having significant comorbidity or having refused the surgical treatment. They all have been treated by hormonal therapy (HRT), namely by selective aromatase inhibitors (SAI). The carcinoma regression was reported in 45 cases (86.5%), complete clinical response (cCR) in 8 cases (15.5%). The treatment was well-tolerated by the senior patients. There was stated a significant therapeutic benefit and the maintained quality of life., Pavel Jandík, Jindřiška Mergancová, Bohuslav Melichar, and Lit. 10
Cíl: Cílem práce je retrospektivní zhodnocení nefarmakologické léčby nejčastěji se vyskytujících pravidelných supraventrikulárních tachykardií s důrazem na reálnou bezpečnost a efektivitu zákroků. Metodika: Do sledování jsme zahrnuli všechny konsekutivní pacienty s diagnózou přítomnosti přídatné dráhy (AP) a/nebo AV reentry tachykardie (AVRT), AV nodální reentry tachykardie (AVNRT) a typického flutteru síní (FLS), kteří byli v letech 2008–2012 léčeni na našem pracovišti pomocí radiofrekvenční katetrové ablace (RFA). Výsledky: Celkem jsme v tomto období provedli 1 168 ablací, z toho 141 zákroků pro AVRT/AP, 383 zákroků pro AVNRT a 644 zákroků pro FLS. Akutní úspěšnost nefarmakologické léčby v našem souboru u AVRT/AP byla 98,1 %, u AVNRT 98,6 % a 99,8 % u FLS. Výskyt komplikací souhrnně za všechny tři diagnostické jednotky byl 1,03 %. Data o úspěšnosti a výskytu komplikací jsou v našem souboru zcela ve shodě a často i příznivější v porovnání s literárně uváděnými údaji. Závěr: U indikovaných nemocných se supraventrikulární tachykardií je nefarmakologická léčba RF katetrovou ablací vysoce efektivní a bezpečnou metodou volby., Aim: The aim of our study is a retrospective review of non‑pharmacological treatment of the most commonly occurring regular supraventricular tachycardias with an emphasis on safety and effectiveness. Methods: We included the data of all our consecutive patients diagnosed with an accessory pathway (AP) and/or AV reentry tachycardia (AVRT), AV nodal reentry tachycardia (AVNRT) and typical atrial flutter (AFL), who were treated in our centre using radiofrequency catheter ablation (RFA) between 2008 and 2012. Results: In total, we conducted 1,168 ablations, comprising 141 procedures for AVRT/AP, 383 procedures for AVNRT and 644 procedures for AFL. The acute success rate was 98.1% for AVRT/AP, 98.6% for AVNRT and 99.8% for AFL. The incidence of complications was 1.03% in all procedures. Success and complication rates in our centre are consistent, and often more favourable in comparison with the literature. Conclusion: In patients with SVT, RF catheter ablation is a highly effective and safe method., and Haniš J., Bulava A., Eisenberger M., Sitek D., Novotný A., Toušek F.
Prevalence kognitivních poruch stoupá s věkem. Je proto nesmírně důležité odlišovat mezi závažnými poruchami, které mohou v budoucnu vést k demencím, od těch, které jsou svou podstatou benigní a jejichž incidence přechodu do demence je stejná jako u normálních jedinců bez kognitivních problémů. Rozpoznání stavů, které nazýváme predemencemi, je tedy velmi prospěšně jak pro postiženě, pro jejich rodiny i pro společnost. Toto sdělení je pokusem o klasifikaci predementních stavů a zároveň poukazem na závažnost možného vývoje demencí. Definice nového medicínského oboru dementologie by mohla vyřešit problém, kdo má pečovat o jedince s kognitivními poruchami i o efektivní poskytování služeb dementním pacientům., With advancing age complaints about cognitive decline are more and more common. It is therefore essential to distinguish between significant problems leading towards emergence of dementias and those which are benign in its origine and normally accompany ageing process. Effective identification of so called pre-dementias and following interventions will have substantial benefit to affected persons, their families and society as well. Presented is an attempt to classify different stages of cognitive decline with reference to their importance for future development into dementias. The emergence of the specialty of Dementology will help to resolve long running disputes over which medical specialty should take charge of pre-dementias and dementia patients as well., Jan Reban, and Lit. 5
Cílem této studie bylo stanovit prognózu psychologického distresu u pacientek s karcinomem prsu po primární onkologické léčbě pomocí biologických a psychologických proměnných. Skupina hodnocených pacientek zahrnovala 98 starších pacientek po léčbě karcinomu prsu (ve středním věku 65 let), které vyplnily dotazník SVF 78 (detekce způsobů zvládání stresu), dotazník NEO-FFI (detekce osobnostních rysů), dotazník SCL-90 (zjišťování psychopatologie) po dokončení léčby, a další retrospektivně po diagnóze. Stupnice SAS (měření stupně úzkosti) byla vyplněna menším počtem pacientek. Údaje o faktorech souvisejících s karcinomem a léčbou byly získány z lékařských záznamů. V rámci této studie byl psychologický distres měřen metodou SCL-90 pomocí indexu celkové závažnosti Global Severity Index (GSI) a indexu zátěže pozitivních příznaků Positive Symptom Distress Index (PSDI). Kvantifikace vztahu mezi biologickými a psychologickými prediktory a GSI a PSDI jakožto závislými proměnnými byla vyhodnocena pomocí lineárních regresních modelů s jednou proměnnou i více proměnnými. Po diagnóze a po jednom roce primární léčby byly sledovány hladiny C-reaktivního proteinu. Nejlepší model predikce GSI po léčbě byl zjištěn lineární regresí s více proměnnými jakožto kombinace prediktorů GSI, hladiny CRP a přívětivosti (podškála NEO-FFI) v době diagnózy, v níž R2 = 76,6 %. Nejlepší model predikce PSDI po léčení sestával z hodnoty PSDI, prvku sebeobviňování SVF 78 a stadia nemoci (IV. oproti nižším) v době diagnózy při R2 = 53,9 %. Začlenění celkového hrubého skóre metody SAS do modelů s více proměnnými pro predikci GSI a PSDI způsobilo nárůst hodnoty R2 (ze 71,5 % na 85,0 % a 46,0 % na 65,1 %). Biologické i psychologické prediktory se prokázaly jako významné a vhodné pro predikci psychologického distresu u starších pacientek s karcinomem prsu po dlouhodobém onkologickém léčení. Klíčová slova: C- reaktivní protein – starší přežívající s karcinomem prsu – multivariantní lineární regrese – psychoneuroimunologie – predikce psychologického distresu– retrospektivní studie, The aim of this study was to determine the prognosis of psychological distress in breast cancer survivors after primary oncological treatment using biological and psychological variables. The test group consisted of 98 elderly breast cancer survivors (median age was 65 years) who completed the SVF 78 questionnaire (coping styles measures), NEO-FFI questionnaire (personality traits measures), SCL-90 questionnaire (psychopathology measures) completing treatment and another retrospectively at diagnosis. The SAS scale (anxiety measures) was completed by a lower number of patients. Data on tumour-related factors and treatment were obtained from medical records. Within the scope of this study, psychological distress was measured via the SCL-90 method using Global Severity Index (GSI) and Positive Symptom Distress Index (PSDI). Quantification of the relationship between biological and psychological predictors and GSI and PSDI as dependent variables was estimated using both univariate and multivariate linear regression models. C-reactive protein levels were monitored at diagnosis and one year after primary treatment. The best model for the prediction of GSI after treatment was identified by multivariate linear regression as the combination of GSI, CRP level and agreeableness (NEO-FFI subscale) predictors at the time of diagnosis in which R2 = 76.6 %. The best model for predicting PSDI after treatment consisted of PSDI, the self-accusation component of SVF 78 and the stage of the disease (IV vs lower) at the time of diagnosis with R2 = 53.9 %. Incorporating the total raw score of the SAS questionnaire into the multivariate models for prediction of GSI and PSDI caused an increase in R2 (71.5 % to 85.0 % and 46.0 % to 65.1 %), respectively. Both biological and psychological predictors proved significant and suitable for psychological distress prediction in elderly breast cancer survivors after long-term oncological treatment. Key words: C-reactive protein – elderly breast cancer survivors – multivariate linear regression – psychoneuroimmunology – psychological distress prediction – retrospective study, and Kateřina Skřivanová, Tomáš Svěrák, Dagmar Brančíková, Jiří Jarkovský, Klára Benešová, Ľubomíra Anderková, Nela Elfmarková, Hana Peterková, Marcela Bendová, Luboš Minář, Eva Holoubková, Jan Nedvěd, Markéta Protivánková, Ladislav Dušek
Objective: To determine risk factors in different pathogenic subtypes of ischemic stroke in Tashkent hospital registry and to compare with the data of other stroke registers. Design: Prospective observational study. Participants: 300 adults aged 18 years or over who suffered first-ever acute ischemic stroke, of them, the data of 100 patients with atherothrombotic, lacunar and cardioembolic strokes were analyzed. Main outcome measures: Mathematically significant differences and not significant differences but interesting from other point of view. Categorical variables are expressed as frequencies and percentages. Differences were regarded as statistically significant when the P value was less than 0.05 (P<0.05). Results: Of 100 patients with acute first-ever ischemic stroke at the median age of 62.63±4.68 (interquartile range 25-92) years, 57% were men and 43% were women. Depending on aetiology and stroke subtype, all the patients were divided into three groups: 42 patients with atherothrombotic stroke, 41 – with lacunar stroke, and 17 patients with cardioembolic stroke. Atherothrombotic stroke developed often in people over 60 years old, while lacunar stroke prevailed at the younger age. Stroke cases increased in people over 51 years old. Although men were more likely to suffer strokes than women, stroke incidence was equal in both sexes with increasing of age (over 60 years old), especially in atherothrombotic stroke, testifying to that women live longer. Combination of cerebral atherosclerosis and hypertension was the most significant risk factor for stroke. Atherosclerosis was the main aetiological factor for ischemic stroke, independently of its pathogenic heterogeneity. Diabetes mellitus was an independent risk factor for all stroke subtypes, which in most cases worsened the European Medical, Health and Pharmaceutical Journal ISSN 1804-5804 course and outcome of stroke. Hypertension was the leader aetiological factor for lacunar stroke. In these patients, we Cardioembolic stroke developed mainly because of cardiac thrombosis and valve pathology, which were often associated with chronic diseases of other organs, worsening the course and outcome of stroke. Despite of high prevalence of myocardial infarction in men, women were more likely to develop cardioembolic stroke. Conclusions: This study found simultaneous influence of many risk factors (multifactorial disease) in the development of ischemic stroke. The more course and influence of the underlying disease and risk factor, the higher stroke risk and severity, especially in the absence or inadequate previous therapy of underlying disease before the stroke index. We have noted a high prevalence of under-diagnosis of vascular risk factors at levels of primary and secondary care. We recommend for improved public awareness of vascular risk factors and better diagnostic and treatment facilities aimed at addressing those factors at levels of primary and secondary healthcare. Larger population-based studies may provide additional data on stroke incidence and outcome among Uzbeks., Khurshidakhon Abduboriyevna Rasulova, and Literatura
In the department of coloproctology of NORC MH RUz 17 patients with disseminated forms of colorectal cancer was made the study of oncogenes and complex treatment by 2 protocols using FOLFOX4 regime and FOLFIRI regime. In second protocol there used 2 sessions of endolymphatical polychemotherapy FOLFOX4 regime against EHFhyperthermia. All patients were performed additional investigations directed to study the presence of multiple drug resistance in them where definition of р53, bcl2 oncogene expression. In our observations we followed resistance to FOLFOX4 scheme in 4 patients, and to FOLFIRI scheme in 2 cases. In our studies hyperexpression of oncoproteine р53 was correlated with the effect of conducted therapy whereas hyperexpr, Navruzov S. N., Abdujapparov S. B., Pulatov D. A., Islamov H. D., Matniyazova Sh. Ya., Akbarov E. T., and Literatura
Background: To evaluate the clinical usefulness of serum levels of soluble form of endoglin in stage III colorectal adenocarcinomas (CRC) patients for detection of recurrence. Methods: The case-control study consisted of 80 stage III CRC patients who underwent surgery with curative intent and 70 age-and sex-matched healthy volunteers. Serum levels of soluble form of endoglin (sol-end) were measured in both groups. Also, predictive factors of recurrence were evaluated using multivariate analyses. Results: Serum levels of sol-end in stage III CRC patients were significantly higher than those in controls. There was not a significant association between serum levels of sol-end and clinicopathological features in CRC patients. Multivariate regression analysis showed the LN R (hazard ratio, 2.54; 95% CI , 1.46–4.34; p < 0.001), to be significant independent factors to estimate local recurrence in stage III CRC patients. Conclusion: Preoperative serum levels of sol-end do not seem useful as a marker for detection of recurrence in stage III CRC patients., Ismail Gomceli, Mesut Tez, Erdal B. Bostanci, Nesrin Turhan, Ahu S. Kemik, Musa Akoglu, and Literatura 18
Cíl studie: Hlavním cílem studie bylo srovnat výsledky stanovení presepsinu s výsledky rutinně používané metody ke stanovení prokalcitoninu (PCT) u pacientů v septickém stavu, na jednotlivých kazuistikách pak popsat diagnostický a prognostic - ký význam presepsinu vedle PCT a jejich případné shodné či odlišné vlastnosti. Materiál a metody: Ze skupiny 70 pacientů, kteří se v daném období léčili ve FN Brno s diagnózou sepse, bylo vybráno 31 jedinců, u kterých byl delší dobu monitorován prokalcitonin a CRP. U těchto pacientů jsme stanovili presepsin. Při vyhod - nocení studie byla srovnávána skupina pacientů, kteří sepsi přežili (23 pacientů), se skupinou zemřelých (8 pacientů). Čtyři kazuistiky byly popsány detailně. K analýze presepsinu byla využita chemiluminiscenční enzymoimunoanalytická metoda na analyzátoru PATHFAST od firmy Mitsubishi Chemical. Výsledky: U vybraného souboru byly srovnány koncentrace presepsinu, prokalcitoninu a CRP mezi skupinou přeživších pacientů a těch, kteří zemřeli. K hodnocení výsledků byly použity koncentrace presepsinu, PCT a CRP při příjmu či v době stanovení diagnózy sepse, při ukončení monitorování sepse a v době dosažení maximálních hodnot sledovaných parame - trů. Statisticky významný rozdíl mezi skupinou zemřelých a uzdravených byl zaznamenán u parametrů získaných při příjmu a v době ukončení monitorování sepse, a to jak u presepsinu (P=0,023 resp. P=0,002), tak u prokalcitoninu (P=0,021 resp. P=0,0003). Na vybraných kazuistikách je vidět, že při špatné prognóze zůstává presepsin na rozdíl od prokalcitoninu vyso - ký. Závěr: Presepsin je podobně jako PCT vhodný marker pro diagnostiku, monitorování i prognózu sepse. Dle našich výsledků potvrzených nejnovějšími literárními údaji se dokonce jeví jako lepší prognostický marker než prokalcitonin, Objective: To compare the results of presepsin determination with the results of the routinely used method of procalcitonin (PCT) determination on patients with sepsis. We use individual casuistries to describe the diagnostic significance of prese - psin compared with PCT and their identical and different properties. Material and Methods: From the original cohort of patients treated for sepsis in University Hospital Brno, 31 individuals with long-term monitoring of procalcitonin and CRP sepsis markers were selected, and measured simultaneously for presepsin. The patients were further divided into two groups - 23 survivors and 8 non-survivors. Four casuistries are described in detail.Analysis of presepsin was carried out using chemiluminescent enzyme immunoassay on the fully automated POCT instrument PATHFAST from Mitsubishi Chemical. Results: The concentration of presepsin and PCT was compared between survivors and non-survivors. The evaluation of the results was based on samples from the first day after admission or development of sepsis, the day when the para - meters reached the maximum value, and the date when monitoring of the septic condition was terminated (termination of hospitalization, exitus). A statistically significant difference between both groups was found at admission and at the end of sepsis monitoring for both presepsin (P=0.023 resp. P=0.002) and PCT (P=0.021 resp. P=0.0003). The given casuistries demonstrate that presepsin stays high in cases with a bad prognosis when compared to PCT. Conclusions: Like PCT, presepsin is a suitable marker for diagnosis, monitoring and prognosis of sepsis. Our results and findings in the latest literature even indicate that presepsin is superior to procalcitonin as a prognostic marker of sepsis., Beňovská M., Bučková D., Petříková D., Stašek J., Gottwaldová J., and Literatura
Příspěvek popisuje původní výsledky dvou šetření prevalence kognitivní poruchy u 325 obyvatel domovů pro seniory v České republice. Výběrové šetření na standardních odděleních 12 domovů ukázalo velmi podobné výsledky jako hloubkové šetření kognitivního stavu všech obyvatel jednoho zvoleného zařízení běžného typu. V souhrnu, více než polovina obyvatel trpí nějakou formou kognitivní poruchy, u více než 40 % všech obyvatel dosahuje tato porucha hloubky demence. Tyto výsledky jasně poukazují na potřebu kvalifikované péče o klienty s demencí v rámci domovů pro seniory a na potřebu vzdělávání personálu těchto zařízení v problematice přístupu ke klientům s demencí., The authors present results of their study of prevalence of cognitive impairment in inhabitants of residential care facilities in the Czech Republic. Cognitive status of 325 residents was examined. Dementia was present in more than 40% of residents. These results imply the need for specialized care for persons with dementia. Appropriate education of professionals in residential care facilities is necessary., Hana Vaňková, Božena Jurašková, Iva Holmerová, and Lit.: 9