Recent efforts to catalogue global biodiversity using genetic techniques have uncovered a number of "cryptic" species within morphologically similar populations that had previously been identified as single species. Chlosyne lacinia (Lepidoptera: Nymphalidae), with a range extending from the Southwest U.S. to South America, is one of the most phenotypically variable and broadly distributed butterfly species in the New World. We sampled populations of C. lacinia in two temperate locations (California and Arizona) and one tropical location (El Salvador) to determine if cryptic species were present at this scale (temperate vs. tropical). We examined mtDNA sequence variation in COI, COII, the intervening tRNA (Leucine-2), 16S, 12S and an additional intervening tRNA (Valine), accounting for approximately 20% of the mitochondrial genome (3479 bp). Among all C. lacinia individuals, sequence divergence did not exceed 0.0084 compared to a 0.06 estimated divergence between C. lacinia and congener C. leanira. We also found subclade structure which did not clearly correspond to geography or subspecific designation. Though the mitochondrial phylogeny suggests a complex evolutionary history and biogeography, we demonstrate that one C. lacinia species is distributed throughout North and Central America spanning a diverse set of temperate and tropical habitats. and Timothy C. Bonebrake, Ward B. Watt, Alejandro Perez, Carol L. Boggs.
Molekulární genetika vstoupila na antropologické kolbiště koncem 60. let, ale teprve přímá analýza archaické DNA (aDNA) z fosilních pozůstatků od 80. let umožnila přesnější vhled do evoluce našeho druhu ve středním a mladém pleistocénu. Navzdory různým „Jurským parkům“ totiž DNA po smrti organismu rychle degraduje a časové okno její možné analýzy je poměrně omezené. Navíc jsou vzorky kontaminovány DNA okolních organismů. Nicméně velice záhy se pozornost paleogenetiků soustředila na naše příbuzné - neandertálce. Analýza jejich genomu ukázala, že ~2 % jejich DNA se vyskytuje v genomu anatomicky moderního člověka s výjimkou subsaharské Afriky a celkový rozsah tohoto přenosu může dosahovat až 20 %. Křížení s neandertálci lidem zřejmě umožnilo snadnější adaptaci na chladnější podmínky eurasijského kontinentu, současně však přineslo i výskyt některých chorob. Překvapení přinesla sekvence aDNA izolovaná z článku prstu nalezeného v Denisově jeskyni na Altaji. Ukázalo se, že tento jedinec patřil k neznámému druhu odlišnému jak od moderních lidí, tak i od neandertálců. I tito hominini přispěli až 6 % svojí DNA do genomu některých současných populací člověka (JV Asie, Oceánie). Podle nejnovějších poznatků byl tok genů mezi homininy středního a mladého paleolitu poměrně složitý, byla např. detekována příměs neandertálské DNA v genomu denisovců, kteří navíc získali další sekvence od dalšího, blíže neurčeného druhu hominina. Posledním příspěvkem paleogenetiky do obrazu naší evoluce je sekvence mitochondriální DNA získaná ze zhruba 400 tisíc let starých fosilních pozůstatků heidelberského člověka (Homo heidelbergensis) ze Sima de los Huesos (Šachty kostí) z krasové oblasti Atapuerca ve Španělsku, která ukazuje na příbuznost tohoto druhu., Molecular genetics entered the arena of anthropology at the end of the 1960s, but only direct analysis of ancient DNA (aDNA) from fossils since the 80s has permitted a better insight into the evolution of our own species. Despite the rapid decomposition of DNA starting immediately after death, molecular geneticists are now able to retrieve and sequence aDNA tens or even hundreds of thousands years old. Paleogenetic studies of ancient humans and their relatives have revealed a rather complex picture of Middle and Upper Pleistocene hominins (Neanderthals, Denisovans, ante-Neanderthals etc.) and gene flow among them. New and exciting findings changing our views of the evolution of our own species are appearing with an accelerating pace., Miloš Macholán., and Obsahuje seznam literatury
The objective of the current study was to search for genetic determinants associated with antihypertensive effects of angiotensin-converting enzyme (ACE) inhibitor captopril. Linkage and correlation analyses of captopril-induced effects on blood pressure (BP) with renal transc riptome were performed in the BXH/HXB recombinant inbred (RI) strains derived from spontaneously hypertensive rat (SHR) and Brown Norway (BN-Lx) progenitors. Variability of blood pressure lowering effects of captopril among RI strains was continuous suggesting a polygenic mode of inheritance. Linkage analysis of captopril- induced BP effects revealed a significant quantitative trait locus (QTL) on chromosome 15. This QTL colocalized with cis regulated expression QTL (eQTL) for the Ednrb (endothelin receptor type B) gene in the kidney (SHR allele was associated with increased renal expression) and renal expression of Ednrb correlated with captopril-induced BP effects. These results suggest that blood pressure lowering effects of ACE inhibitor captopril may be modulated by the variants at the Ednrb locus., J. Zicha ... [et al.]., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
In this historical review we summarize discoveries related to the flowering genes in controlling leaf area index (LAI, the leaf area per unit ground area) in sorghum, soybean, or pea crop stands. We also analyze similar work on Arabidopsis and dwarf and intermediate stem height genes in wheat and rice. and G. B. Begonia, M. T. Begonia.
Polyploidie je důležitým evolučním mechanismem přispívajícím k biodiverzitě současných ryb a také významným nástrojem v akvakultuře. Tento článek podává přehled o mechanismech vzniku polyploidie a o kauzálním vztahu mezi hybridizačními událostmi a zvýšením stupně ploidie. Uvádí rovněž příklady využití specifických vlastností polyploidů v akvakultuře., Polyploidy is an important evolutionary mechanism contributing to the biodiversity of extant fishes, and it also represents a notable tool in aquaculture. This paper reviews the mechanisms by means of which polyploidy arises and the causal relationship between hybridisation events and elevation of the ploidy level. Utilization of specific traits of polyploids in aquaculture is also discussed., Martin Flajšhans, Petr Ráb., and Obsahuje seznam literatury
Functional C(-260)→T polymorphism in the promoter of the CD14 gene has been reported to be associated with coronary heart disease (CHD). The functional role of the polymorphism, however, is still a matter of debate, since several studies have not proved its effect on clinical outcomes associated with atherosclerosis. Cardiovascular-related morbidity and mortality was assessed in a post-hoc approach four years after baseline characterization of patients (male/female n = 36/32) with angiographically proven coronary heart disease. CD14 C(-260)→T promoter genotype was determined at baseline. Seventeen out of 20 CHD patients with non-lethal cardiovascular events carried at least one T-allele. CD14 T-260 allele carriers have a 3.59-fold (95 % confidence interval: 1.11-6.75) increased risk for non-lethal cardiovascular events (Kaplan-Meier plot: log rank test p = 0. 029). All patients with lethal outcomes (n = 6) were also T-allele carriers. Multivariate logistic regression analysis among CHD patients including age, established risk factors and the C(-260)→T polymorphism as covariates and non-lethal events as a dependent variable confirmed the independent prospective effect of the T-allele on cardiovascular outcomes in this subset. Further evidence is provided for the role of CD14 C(-260)→T promoter polymorphism as a genetic susceptibility marker of atherosclerosis in patients with an advanced clinical course of the disease. Due to the small sample size and post-hoc character of the study large-scale prospective studies that monitor patients with proven CHD are needed to confirm these findings., M. Porsch-Öucürümez, J.Hucke, S. Westphal, J. A. Hubáček, G. Schmitz, C. Luley., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Prague hereditary hypercholesterolemic (PHHC) rat – rat strain crossbred from Wistar rats – is a model of hypercholesterolemia induced by dietary cholesterol. Importantly, no bile salts and/or antithyroid drugs need to be added to the diet together with cholesterol to induce hypercholesterolemia. PHHC rats have only modestly increased cholesterolemia when fed a standard chow and develop hypercholesterolem ia exceeding 5 mmol/l on 2 % cholesterol diet. Most of the cholesterol in hypercholesterolemic PHHC rats is found in VLDL that become enriched with cholesterol (VLDL-C/VLDL-TG ratio > 1.0). Concurrently, both IDL and LDL concentrations rise without any increase in HDL. PHHC rats do not markedly differ from Wistar rats in the activities of enzymes involved in intravascular remodelation of lipoproteins (lipoprotein and hepatic lipases and lecithin:cholesterol acyltransferase), LDL catabolism, cholesterol turnover rate and absorption of dietary cholesterol. The feeding rats with cholesterol diet results in development of fatty liver in spite of suppression of cholesterol synthesis. However, even though cholesterolemia in PHHC rats is comparable to human hypercholesterolemia, the PHHC rats do not develop atherosclerosis even after 6 months on 2 % cholesterol diet. Importantly, the crossbreeding experiments documented that hypercholesterolemia of PHHC rats is polygenic. To identify the genes that may be involved in pathogenesis of hypercholesterolemia in this strain, the studies of microarray gene expression in the liver of PHHC rats are currently in progress., J. Kovář ... [et al.]., and Obsahuje seznam literatury
Jedním ze zdrojů informací o pravěku je mitochondriální DNA (mtDNA). Díky mutacím, které v její molekule v průběhu času zcela přirozeně vznikají, lze rekonstruovat fylogenetický strom a datovat vznik jednotlivých větví i jejich další vývoj v jednotlivých oblastech světa. První evropské větve lidské mtDNA fylogeneze jsou zřejmě starší více než 50 tis. let a pocházejí s největší pravděpodobností z Předního východu. Díky mtDNA bylo rovněž zjištěno, jak se na složení evropského genofondu projevilo poslední maximum doby ledové před 20 tis. lety, kdy se kvůli ochlazení lidé stáhli do jihoevropských refugií a po oteplení před 15 tis. lety severnější oblasti znovu kolonizovali. Také se předpokládalo, že se vznikem zemědělství před 10 tis. lety proběhla další větší migrace z Předního východu. Ve střední Evropě je ale námi zjištěný příspěvek ,,neolitických“ mtDNA linií poměrně malý, takže se zemědělství v této oblasti šířilo spíše akulturací původních obyvatel, tedy přenosem kulturních dovedností. Výsledky odpovídají i demografickým modelům populačního růstu., According to the human mitochondrial DNA (mtDNA) phylogeny, European first branches seem to be more than 50 000 years old and may have originated in the Near East. MtDNA has also revealed how the composition of the European gene pool changed in association with the Last Glacial Maximum 20 000 years ago when the European population retreated into southern refugia and how after the amelioration of the climate some 15 000 years ago it re-colonized northern regions. The contribution of “Neolithic” mtDNA lineages in Central Europe has been determined as relatively small and agriculture probably spread more by the acculturation of indigenous inhabitants., and Edita Priehodová.