Rytina (38, 1 x 51, 1 cm): Aktaión (plášť, oštěp) doprovázený dvěma loveckými psy vkročil k potoku, v němž se koupe polonahá Diana (srpek ve vlasech). Bohyně se sklonila stříká vodu na lovce. Okolo jsou Nymfy, ta stojící vedle Diany se ohlíží na Aktaóna a chystá se zakrýt svojí velitelku, vedle ní stojí nahá Nymfa, která sundavá ze stromu luk, nad ním visí toulec. Nymfa napravo se ohlíží k Aktaiónovi a obléká se, nahé Nymfy uprostřed si lovce nevšímají a odpočívají, prostřední má nad čelem stínítko proti slunci a shlíží se v zrcadle., Prag um 1600#, I, č. 303 s. 416., and Díky rytině Aegidia Sadelera byl obraz Diana a Aktaión nejčastěji kopírovaným Heintzovým dílem, podle jeho kompozice vznikaly rytiny, obrazy i reliéfy.
Olejomalba na desce (52 x 62 cm): Venuše sedí s rukou na zrcadle, které před ní drží Amor. Za bohyní dvě ženské postavy, které jí rozčesávají vlasy hřebenem. Před bohyní žena shýbající se ke košíku s květinami, vzadu vlevo okno, v němž muž s košíkem s holubicemi. V popředí Vulkán, obrácený k Venuši zády, ruku na podstavci kovadliny v pravém dolním roku, o podstavec je opřený meč. Za Vulkánem sloup na soklu s římsou, v levém dolním rohu velká ruka se vztyčeným ukazovákem. and Kaufmann 1988#, 20.84.
Olej na mědi: Pluto (polonahý, vousy, bident) se vznesl s gestukulující Proserpinou nad zem, ke svému čtyřspřeží. Dole polonahé nymfy trhající květiny (nymfa uprostřed do košíčku). Nymfy pod zoufale gestikulující Proserpinou k ní vztahují ruce. Výjev je situován na palouk zastíněný stromy., Fučíková 1997#, I/196, and Inspirace obrazu byla hledána také v Claudianově Únosu Proserpiny (Prag um 1600, I, s. 238). V této básni se však únos odehrál za přítomnosti Venuše, Diany a Minervy, které na obraze chybí. Obraz byl jedním z Heintzových nejúspěšnějších děl a byl v 17. a 18. století často napodobován (seznam: Prag um 1600, I, s. 239).
Olej na plátně (172 x 114 cm): stojící Venuše (nahá, plášť omotaný okolo levé ruky) zobrazená zepředu, ve zdvižené pravici drží zlatou číši, z níž vytéká víno, levice spočívá na ústí velké zlaté konvice (oinochoe) zdobené bachickým procesím. Za ní stojí Bacchus (nahý, věnec ve vlasech, kůže přes pravé rameno), pravicí pozdvihuje Venušinu ruku s číší vína, levicí objímá Venuši a drží ji za ňadro. Napravo leopard, Bacchův emblém, za ním laňka, emblém Venuše, kterou objímá putto s hrozny vína v náručí, z nichž laňka ukusuje (paralela Venušina popíjení). Výjev se odehrává na louce, v pozadí nalevo les, vpravo výhled do kpocovité krajiny., Schnackenburg 1970#, Fučíková 1997#, I/88, and Schnackenburg obraz vyložil jako moralitu - láska a víno mohou způsobit víc škody než násilí a meč. Venuše je inspirována antickým sochařským typem Venuše Knidské, který malíř zrcadlově převrátil. Typ byl v 16. století známý z antického torza, jež je dnes v Mnichově (Bober, Rubinstein 1987 no. 14), nebo z Venuše ve Vatikánských muzejích (doložena poprvé 1536), od níž malíř převzal motiv draperie u levé ruky a nádobu stojící na zemi pod ní. Zatímco v originále si Venuše oděv odkládala před koupelí, kterou naznačovala konvice, na obraze dostaly oba atributy nový význam. Plášť se vínem rozjařené Venuši svezl s ramen a její ruka láskyplně spočívá na hrdle konvice s vínem. Bacchus byl inspirován Gianbolognovým Bacchem z fontány v Borgo San Jacopo ve Florencii, který vznikl kolem roku 1560. Z této sochy malíř převzal motiv pozdvižené ruky z číší, jež je v důsledku opojení nejistá, takže víno vytéká na zem. Spranger však číši dal do ruky Venušiny.
Olej na desce (122, 5 x 66, 5 cm): nahý Faëthón se řítí z nebes k zemi se slunečním vozem, nad ním Jupiter na orlu metající blesky, okolo na oblacích přihlížejí božstva, napravo Merkur (caduceus). Dole ve skalnaté krajině Nymfy, nalevo jedna s křídly, napravo dvě zoufale gestikulují. Na zemi sedí nazí muži s nádobami s vytékající vodou, personifikace řek ohrožených Faëthontovou jízdou se slunečním vozem., Kaufmann 1988#, 7.10, and Vedle této verze existuje ještě další, jež byla prodána v Londýně v roce 1981.
Reliéf: nahý muž leží na lůžku a spí s rukou visící přes pelest, nahá žena sedí vedle muže a zdvihá pokrývku, jako kdyby si chtěla lehnout vedle něho. U postele vpravo sedí malá postava., Bober, Rubinstein 1987#, č. 94., Bober 1995#., and "Letto di Policleto" byl slavný a často napodobovaný antický reliéf připisovaný slavnému řeckému sochaři 5. stol. př. Kr., o němž se zmiňoval ve svých pracech Alberti, Ligorio i Vasari. V 15. století byl ve sbírce sochaře Lorenza Ghibertiho, později se dostal do sbírky Este ve Ferraře, z níž reliéf získal v roce 1603 císař Rudolf II. do svých pražských sbírek. Rudolf II. tehdy již vlastnil kopii, kterou získal ze sbírky kardinála Granvella. Oba reliéfy zmizely po švédské invazi v roce 1630. Dnes je dochována pouze silně restaurovaná kopie v římském Palazzo Mattei, hodnotnější exemplář (italská kopie ze 16. století) byl kdysi v londýnské sbírce (K. J. Hewit, Ltd). V 16. století byl reliéf vykládán jako Venuše a Vulkán, od 17. století také jako Amor a Psyche.
Olej na plátně (89, 1 x 91, 1 cm): Venuše (odhalená ňadra) se chystá zavázat oči Amorovi, který se brání. Amora přidržuje Merkurs (okřídlená přilba, caduceus). and Kaufmann 1988#, 20.63.
Olejomalba na mědi (44, 5 x 29, cm): spící nahý Amor, vedle něj dvě oblečené ženy, jedna drží toulec a povytahuje z něj šíp, druhá ukazovákem zkouší jeho ostří. Výjev je zasazen do lesa., Kaufmann 1988#, 7.50., and Popis spícího Amora a Psýché zkoušící ostří jeho šípů je podrobně popsáno v Apuleiových Proměnách známých též jako Zlatý osel (5, 22). Výjev je tu však sutován do ložnice v Amorově paláci a Psýché je sama.
Olej na plátně (67,7 x 48,2 cm): nahá Lukrécie si vráží dýku do prsou, pohled obrácený vzhůru., Fučíková 1997#, I/11., Fusenig 2010#, s. 258 č. 110., and Stejně pojatou Lukrécii najdeme na Aachenově kresbě (Firenze, Lukrécie) a na Sadelerově rytině podle Aachenovy předlohy (Düsseldorf, Lukrécie).
Bronzová socha: nahá Venuše drží Amora (toulec přes rameno) stojícího na delfínu za pravou ruku a rameno., Fučíková 1997# č. IV, 1., and Sousoší stálo původně patrně v Lobkovickém paláci na Hradčanech (na místě dnešního Šternberského paláce), z majetku Lobkoviců je získal Albrecht z Valdštejna a před rokem 1630 je vystavil na blíže neurčeném místě ve Valdštejnské zahradě. V roce 1648 odvezeno Švédy a dostalo se později do Berlína, kde v roce 1889 zakoupeno pro Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, dnes je v Obrazárně Pražského hradu. Jedná se o variaci na Sansovinovo sousoší z poloviny 16. století, která vznikla podle některé z antických římských variací na téma Praxitelovy Venuše knidské ze 4. století př. Kr.
Olej na plátně (213 x 142 cm): Hojnost (Abundantia) s rohem hojnosti, Spravedlnost (Justitia) s mečem a Mír (Pax) s holubicí s olivovou ratolestí na rameni. Všechny tři ženy mají bohaté šaty, odhalená ňadra a sedí vedle sebe a Mír objímá Spravedlnost, která má ruku na rameni Hojnosti, ta má ruku položenou na jejím koleně. Hojnost jakožto plodivá síla země sedí nejníž. Nalevo ženský genius (křídla) korunuje Hojnost věncem z obilí a Spravedlnost květinovým věncem. Napravo Vědění (Scientia) s knihou v ruce položenou na rameni Spravedlnosti, obrací se dozadu pravicí odstrkuje Válku (brnění, kopí), za Válkou je vidět Turka (turban). Putto korunuje vavřínovým věncem Vědění a Mír olivovým věncem. Nalevo nahoře putto odhrnuje závěs, uprostřed nahoře orel drží v pařátech zlaté okovy, od nichž jdou řetězy k Spravedlnosti a Vědění. Orel letí k nebesům, kde je na ozářeném oblaku emblém Rudolfa II., vavřínový věnec se žezlem a palmovou ratolestí. Dole, u nohou Spravedlnosti a Míru je znak habsburského arcivévodství (bílo, červeno, bílé pruhy) s vévodskou korunou., Fučíková 1997#, I/54, and Zjednodušenou verzi alegorie najdeme na malířově obraze z doby okolo roku 1600 (Osnabrück, Ravesteyn, Alegorie Spravedlnosti a míru). Koruna protknutá dvěma palmovými listy byla emblémem císaře Ferdinanda I. (Typotius 1601-1603, 2, tab. 106) , emblém doprovázelo moto LEGITIME CERTANTIBUS: koruna patří tomu, kdo bojuje se ctí. Žezla a palmové listy v koruně byly emblémem císaře Rudolfa II. (viz: Praha, Strahov, Ravesteyn, Alegorie vlády Rudolfa II.). První zmínka o Rudolfově žezlu a palmovém listu symbolizujími moc v míru a válce, najdeme v emblematickém traktátu, který císaři Rudolfovi II. věnoval profesor pražské university Matouš Philomates (Philomates 1580, kap. 15). Žezlo s palmovým listem v koruně se objevuje jako emblém Cesare I. Gonzagy (1530-1575) v Typotiově katalogu emblémů evropských vladařů vydaném v Praze (Typotius 1601-1603, tab. 99, první v horní řadě), s heslem HAEC EST SOLA NOSTRA GLORIA.
Olej na plátně (197 x 142 cm): Mír (nahá žena) sedí s olivovou ratolestí ve zdvižené ruce, pod nohama má atributy války (puška, buben, brnění, přilba, píka). Zleva k ní přistupuje Hojnost (žena v plášti sepnutém na rameni páskou) se zlatým pohárem a rohem hojnosti. Napravo je personifikace Umění a vědy (žena v plášti), v pravici sférický astroláb (původně meč), v levici, kterou objímá mír, drží paletu a sošku. Za skupinou rozhrnutý závěs s průhledem do krajiny., Kaufmann 1988#, I/40., Fusenig 2010#, č. 86 s. 226-227., and O obraze napsal Karel van Mander: "Obzvláště půvabná je nahá žena s nádherným obličejem, je to Mír s olivovou ratolestí, a zašlapává do země válku nebo válečnické předměty. S ní jsou na obraze Hojnost, Umění, Malířství a další alegorické postavy, které symbolizují, že v dobách míru kvete blahobyt a umění" (Mander 1604, 291r, překlad Jana Kuchtová). Kompozice je totožná s Aachenovým obrazem Diany (Vaduz, Diana), což demonstruje zaměnitelnost alegorií a mytologických výjevů v rudolfinském umění (Kaufmann 1988, 147). Personifikace Umění a vědy původně držela meč a představovala Spravedlnost.
Olej na desce (122, 5 x 66, 5 cm): nahý Faëthón se řítí z nebes k zemi se slunečním vozem, nad ním Jupiter na orlu metající blesky, okolo na oblacích přihlížejí božstva, napravo Merkur (caduceus). Dole ve skalnaté krajině Nymfy, nalevo jedna s křídly, napravo dvě zoufale gestikulují, takže se patrně jedná o Faëthontovy sestry. Na zemi sedí nazí muži s nádobami s vytékající vodou, personifikace řek ohrožených Faëthontovou jízdou se slunečním vozem., Kaufmann 1988#, 7.10., and Heintzova vlastnoruční verze obrazu, jenž je v Lipsku.
Venuše, Juno (páv, žezlo) a Ceres (věnec z klasů), všechny bohyně jsou nahé., Kaufmann 1988#, 20.83., and Obraz dochován pouze krasbami, jež možná pouze kopie Sprangerových kreseb: Wien, Albertina; Amsterdam. De Boer; Darmstadt, Hessisches Landesmuseum; Davis, California, soukr. sbírka; Sotheby's 25 June 1970. Téma zobrazeno na Raffaelem navržené nástěnné malbě v Sala di Psiche, Villa Farnesina, Řím, 1519.
Olej na plátně (196 x 127 cm): nahá Diana (měsíční srpek nad čelem) sedí s oštěpem v jedné a šípem ve druhé ruce, nad ní visí na stromě toulec, u nohou lovecký pes. Zleva k Dianě přistupuje Nymfa s oštěpem ruce doprovázená psem, zprava přichází Nymfa s loveckým psem a ulovenou laní na zádech. Výjev je situován do lesa s průhledem na krajinu., Kaufmann 1988#, I/41., and Fusenig 2010#, č. 87 s. 228-229.
Bronz (77, 3 cm): dvě nahé ženy, mladá stojí (vavřínový věnec na hlavě), v levé ruce drží nahoře věnec, pravicí sráží k zemi stařenu., Fučíková 1997#, 49,I/129, and V inventáři kunstkomory Rudolfa II. z let 1607-1611 (č. 1978) je neřest označena jako Avaritia/ Lakota, patrně narážka na neochotu říšských knížat přispívat na tureckou válku. Sousoší je v inventáři označeno jako Triumf Ctnosti nad Neřestí (Imperium triumphante). Inspirací byla Vriesovi obdobná skupina, kterou Ammanati vytvořil v roce 1540.
Kresba perem (13, 5 x 9, 6 cm), Vpravo nahý Merkur, klečí, je zobrazen jako umělec (v ruce malířská hůlka a svitek), vlevo Minerva, která jej věnčí. Vpravo dole atributy umění (sochařská busta, trubka)., Fučíková 1997#, I/279., and Patrně stránka z památníku (Stammbuch, album amicorum (?), oslava malířství jako svobodného umění. Tématem může být také Merkur jako ochránce umění.
Olejomalba na mědi (23 x 17 cm): uprostřed sedí Roma nebo Svatá říše římská (přilba, brnění, kopí, plášť) v ruce drží sošku bohyně vítězství. Nalevo sedí nahá Venuše objímající se s nahým Bakchem (číše), u Venušiných nohou Amor, u jehož nohou luk a toulec. Napravo sedí Blahobyt (polonahá, věnec z obilí na hlavě), v rukou roh hojnosti a snop se srpem. Dole je personifikace řeky s nádobou s vytékající vodou, vedle níž je medvěd (Sáva ?). Nahoře je napravo Moudrost (přilba, štít, kopí) a žena s odhaleným ňadrem vzhlížející vzhůru. Nahoře se vznáší Fama se dvěma troubami. Výjev je zasazen do přímořské krajiny. and Kaufmann 1988#, 20.54
Olejomalba na dřevě (135 x 63, 5 cm): Amor si vyřezává luk, který má poležený na dvou knihách, v pozadí na zemi hlavy dou amoretti., Kaufmann 1988#, 7.32., and Kopie Parmigianinova obrazu v pražské sbírce Rudolfa II., kam dorazil roku 1603 (dnes Wien, KM). Další Heintzova kopie tohoto obrazu je v Mnichově, postavu Amora Fröschl v obraze z roku 1613 (dnes v Kanadě).
Olej na plátně: scéna v krajině, polonahý Bacchus, v levé ruce drží hrozen vína, na hlavě věnec z révy, objímá sedící nahou Ceres (v levé ruce drží pohár vína, ve vlasech má obilné klasy), za ní okurka. Amor sedící ženě přináší koš s ovocem a zeleninou., Fučíková 1997#, č. I/10., Fusenig 2010#, č. 74 s. 210., and V inventáři je obraz nazván "Ein gausen" (svačinka). Nejednalo se o žánrový výjev, ale ilustraci Terentiovy okřídlené věty ze hry Kleštěnec: "Sine Cerere et Baccho friget Venus" (bez Cerery a Bakcha Venuše mrzne), obdobně jako v případě Aachenova obrazu, kde je Bakchus zobrazen pouze s Venuší (Wien, KM, Bakchus, Venuše a Amor). Oba obrazy propojuje postava Amora, jehož k nebi obrácený pohled je ohlasem Venuše z obrazu Bakcha a Venuše.
Olej na mědi (40 x 49 cm): Aktaión (plášť, oštěp) doprovázený dvěma loveckými psy vkročil k potoku, v němž se koupe polonahá Diana (srpek ve vlasech). Bohyně se sklonila stříká vodu na lovce. Okolo jsou Nymfy, ta stojící vedle Diany se ohlíží na Aktaóna a chystá se zakrýt svojí velitelku, vedle ní stojí nahá Nymfa, která sundavá ze stromu luk, nad ním visí toulec. Nymfa napravo se ohlíží k Aktaiónovi a obléká se, nahé Nymfy uprostřed si lovce nevšímají a odpočívají, prostřední má nad čelem stínítko proti slunci a shlíží se v zrcadle., Kaufmann 1988#, 7.20., and Podle obrazu zhotovil rytiny Aegidius Sadeler a J. Th. de Bry, jedná se o nejčastěji kopírované Heintzovo dílo. Inspirací mohla být Heintzovi varianta Titianova londýnského obrazu na stejné téma, která byla součástí Rudolfovy pražské sbírky.
Jaspisový džbán, z něhož nad držadlem vystupuje hlava drak, vznikl v milánské dílně Miseroniho kolem rooku 1590. Roku 1608 v Praze Paulus van Vianen připojil ke kamenonřezbě zlatnickou práci: víko s Nereidou, která drží na řetěze draka, na okraji patky jsou čtyři postavy, Jupiter, Juno, Pluto, Amfitrité, oddělené hlavami kozorohů., Fučíková 1997#, II/13, and Božstva na patce symbolizují čtyři živly, kozorozi, kteří je oddělují jsou narážkou na emblém císaře Rudolfa II.
Olejová malba na alabastru (37 x 45 cm): uprostřed je zobrazen převrácený vůz Hélia a nahý Faëthón padající k zemi. Nalevo je nahý Jupiter na orlu se svazky blesků v obou rukou, jimiž právě srazil vůz s Faëthontem. Napravo je sídlo Hélia (kruhový chrámek), v němž sedí bůh (žezlo, sluneční kotouč okolo hlavy), Faëtón před ním klečí a prosí o vůz, okolo sedí božstva. Dole je v pravém rohu pod keřem říční bůh Éridanos (nahý s nádobou, z níž vytéká voda), vedle další postava. Napravo mořský břeh, na něm další dva říční bohové s nádobami s vytékající vodou. Na břehu tři nahé sestry Faëthonta (Héliovny), levá se zděšeně dívá vzhůru na padající vůz, oboum Héliovnám stojícím napravo se ruce se mění v stromové větve. Za Héliovnami labuť, další labuť letí vzhůru., Kaufmann 1988#, I/17., Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41., Fusenig 2010#, č. 66 s. 198-199., and Hans von Aachen se držel velmi těsně Michelangelovy kresby z doby okolo roku 1533 (Royal Library, Windsor), z níž okopíroval Faëthonta s padajícím vozem, personifikaci řeky i postoje tří Helioven, včetně dvou labutí. Částečně se rovněž držel zobrazení Jupitera. Malíř musel znát Michelangelovu kresbu z nějaké věrné kopie a ne z rytiny Nicolause Beatrizeta (Prag um 1600, I, s. 64), která se od originálu značně odchyluje. Z Michelangelovy kresby mohl převzít i labuť, v níž byl proměněn Faëthontův truchlící druh (pseudo-Hyginus, Báje, 154). Alabastrová destička byla původně patrně umístěna v otáčivém rámu, protože měla na druhé straně Osvobození Andromedy (Wien, KM, Osvobození Andromedy) a tvořila dvojici s destičkou z Rudolfovy sbírky, která byla rovněž oboustranná (Wien, KM, Triumf Amora a Bakcha; Wien, KM, Zkáza Aeneovy flotily). Jacoby alabastrové destičky z Rudolfovy sbírky interpretuje jako alegorie živlů: oheň (Faëthontův pád), země (Triumf Amora a Bakche), vzduch (Zkáza Aeneovy flotily) a voda (Osvobození Andromedy).
Bronzová soška (17, 3 cm): nahý gladiátor s přilbou na hlavě v pokleku, levou natahuje před sebe, v pravé držel zbraň., Fučíková 1997#, II/239., and Dílo severotalského sochaře, byly podle něj zhotoveny dvě repliky a tři variace, jedna z nich, od Adriana de Vries, byla rovněž v pražské sbírce Rudolfa II. Jako vzor posloužilo nejen "Torso Belvedere," ale především soubor soch v dramatických postojích, který byl součástí tzv. Malého attalovského daru (srov. Bober, Rubinstei 1987, 179, 183). Tyto sochy oslavující vítězství Pergamu nad Galy věnoval Attalos II. (159-138 př.Kr.) do Athén, dochovaly se však pouze ve zmenšených kopiích, které jsou zpravidla datovány do doby okolo roku 200. Pro pozdější evropské umění měl zásadní význam objev souboru těchto kopií, které v roce 1514 získala v Římě Alfonsina Orsini, vdova po Piero de'Medici, později se čtyři z těchto soch dostaly do Neapole a jedna do vatikánských sbírek. Ze stejného zdroje získal Domenico Grimani tři sochy, které se v roce 1523 dostaly do Benátek (dnes v Museo archeologico).
Bronzová soška (18, 9 cm): gladiátor (nahý, přilba) v podřepu, levou ruku vztyčenou nad sebe, v pravé ruce meč připravený k výpadu., Fučíková 1997#, II/240., and Variace na antikizující sošku severoitalského sochaře druhé poloviny 16. století, která byla v pražské sbírce Rudolfa II. (Wien, KM, Gladiátor).
Bronzová soška (41 cm): nahý Herkules zdvihá nahého Antaia., Prag um 1600#, II, č. 510., and Giovanni Bologna zhotovil pro Francesca de'Medici sošky zobrazující všech 12 činů Herkulových, Rudolf II. získal do svých sbírek odlitky přinejmenším tří z nich, vedle Herkula s Antaiem také hrdinu s kancem na ramenou. Giambologna se neinspiroval antickým sochařským typem, ale jeho renesanční variantou, na níž jsou protivníci obráceni k sobě. Typ je doložený ve Florencii již na konci 14. století pro pozdější sochaře, včetně Giambologni, měla zásadní význam soška Antonia del Pollaiuolo z let 1475-80 (srov. Exemplum: Herkules a Antaios).
Bronzová soška (57 cm): na zemi leží poražený Kentaur Nessos, drží Herkula za nohu. Herkules kentaura překračuje a odnáší si manželku Déianeiru. Pod Kentaurem Herkulův luk a prázdný toulec., Fučíková 1997#, I/112, and Autor navazuje na Giambolognův Únos Sabinky a na Herkula bojujícího s Kentaurem. Expresivní výraz Gerhardova Herkula byl ovlivněn antickým hellénistickým sochařstvím zprostředkovaným vatikánským Laokoontem.
Olejomalba na plátně (112 x 82 cm): nahý Herkules (lví kůže, toulec) sedí a drží v náručí nahou Déianeiru (perlová čelenka), vedle leží na zemi mrtvý Kentaur Nessus. V pravém dolním rohu luk a kyj, v levém horním rohu Amor (luk, toulec), špehuje dvojici zpoza stromu, gestem pozdviženoé pravé ruky (cornuto) se Herkulovi vysmívá., Kaufmann 1988#, 20.6., and Spranger se po formální stránce inspiroval rytinou (Gian Jacopo Caraglio podle Perino del Vaga) z roku 1527 zobrazující stejné téma.
Bronzová soška (43, 9 cm): nahý Herkules nese kance na zádech., Prag um 1600#, I, č. 49., and Giovanni Bologna zhotovil pro Francesca de'Medici sošky zobrazující všech 12 činů Herkulových, Rudolf II. získal do svých sbírek odlitky přinejmenším tří z nich, vedle Herkula s kancem také hrdinu zápasícího s Cacem a Antaiem.
Automat z pozlaceného stříbra (43 cm): Bacchus jede na kozlu, za ním sedí Faun s dudami, vedle další Faun, hrací strojek s pohyblivou hlavou a paží fauna, Bakchus zvedá paži. Skupina jede na voze taženém Faunem. and Fučíková 1997#, II/227.
Série 12 chalcedonových kamejí (1, 8 x 1, 4 cm) s portréty 12 římských císařů (Caesar, Augustus, Tiberius, Caligula, Claudius, Nero, Galba, Otho, Vitellius, Vespasianus, Titus, Domitian)., Prag um 1600#, II, č. 725 s. 244., and Anonymní řezba. Pasování Jana Vermeyena vzniklo v Praze v letech 1602-1606. Série kamejí či plaket zobrazujících dvanáct antických římských císařů byly velmi oblébené.
Bronzová soška (42, 4 cm): Kentaur drží oběma rukama na zádech gestikulující ženu (možná Nessos unášející Déianeiru)., Fučíková 1997#, I/119, and Replika podle Giambolognovy sochy z doby okolo roku 1575, která je známá z celé řady exemplářů. Kvalitní práce Susiniho byla s největší pravděpodobností součástí pražských sbírek císaře Rudolfa II.
Konvice ze seychellského ořechu, stříbro částečně zlacené (38, 5 cm): na víku konvice nahý Neptun jede na mořském koni, pravou ruku zdviženou do vzduchu (trojzubec ztracen), na ořechu čtyři řezby výjevů s Tritóny a Nereidami, jejichž návrhy mohly být od Sprangera. and Fučíková 1967#, II/1
Slonovinová soška (14, 5 cm): Kybelé (oděv odhalující ňadra, přes hruď křížem stuha), na hlavě koruna ve tvaru městských hradeb, v pravé ruce drží žezlo (odlomeno), v levici klíč., Prag um 1600#, č. 734 s. 253., and Koruna ve tvaru městských hradeb božskou matku definuje jako ochránkyni města a lidské civilizace obecně.
Slonovinová soška (21, 9 cm): nahá Kybelé (plášť na zádech, přes prsa stuhu) má na hlavě korunu ve tvaru městských hradeb, v pravé ruce drží žezlo, v pozdvižené levici klíč., Fučíková 1997#, II/231, and Koruna ve tvaru městských hradeb božskou matku definuje jako ochránkyni města a lidské civilizace obecně. Sulpicia zmíněná v nápise byla manželka Quinta Fulvia Flacca, byla uznána za nejctihodnější ze všech matron římských, aby zasvětila chrám Venuše Verticordia/ Obracející srdce (113 př. Kr.). Nápis na sošce Kybelé patrně důsledek sloučení historie Sulpicie a Claudie, která se zasloužila o uvedení kultu Kybelé do Říma, jak o tom píše Ovidius v Kalendáři (Ov. fast. 4, 301-327). V Pliniových Kapitolách o přírodě jsou Sulpicia a Claudia zmíněny v jedné větě (Plin. nat. 7, 35).
Kamej: nahá Léda sedí pod stromem na šatech s labutí na klíně, otáčí se dozadu, k nebi., Fučíková 1997#, II/53, and O tématu srov. Exemplum: Léda s labutí. Masnagova kamej je ojedinělá v tom, že ilustruje verzí mýtu zachycenou v Eurípidově Heleně.
Bronz (62, 7 cm): nahý Merkur (okřídlená čapka, okřídlené boty) letí a ukauje vzhůru, v ruce původně držel caduceus., Fučíková 1997#, I/115., and Toto dílo existuje v mnoha verzích a různých velikostech.
Olej na plátně (140 x 95 cm): nahý Mars (vousy) sedí u ponku a pilníkem, obrušuje hrot kopí upnutý do svěráku a dívá se vzhůru, na Venuši, která stojí za ním. Nahá Venuše (perly ve vlasech) má okolo levé ruky omotaný červený plášť, levicí objímá Marta okolo krku. Před Martem stojí Amor, dívá se na pracucjícího boha války a ukazuje mu šíp, který drží v pravé ruce. Levici má položenou na kliku brusného kola, na jehož bednění Mars sedí. Na stole leží kovářské nářadí a přilba, nad ním je pověčený plátový pancíř. V průhledu vlevo nahoře Vulkánova kovářská dílna s výhní a dva Kyklopové pracují u kovadliny., Fučíková 1997#, I/99, and Sprangerova lompozice nemá předchůdce v antickém umění, i když tam najdeme všechny prvky (objímající se Mars s Venuší s putti hrajícími si se zbraněmi, Amor ostřící si šíp na brusu, atd.). O tajných setkáních Marta s Venuší v domě jejího manžela se zpívalo v nedochované epické básni, kterou zmiňuje Homér v Odysseii (8, 766-768). V jednom anakreontském fragmentu, který byl v renesanci znám, se píše o Martově konfliktu s Amorem, jehož důsledkem bylo to, že bůh války vzplanul milostnou vášní k Afrodítě. V tomto sporu šlo o to, čí zbraně jsou lepší, což je patrně téma Sprangerova obrazu. Amor vypadá, jakoby Martovi zlomyslně ukazoval svůj šíp, ten ho však nevnímá, protože má oči jenom pro Venuši. Martova práce s pilníkem tím dostává ironický nádech, protože jeho oštěp nic nezmůže proti Amorově střele, byť by byl sebeostřejší. Na toto čtení ukazuje i to, že na obraze je mohutná špice Martova kopí překřížena a tedy doslovně přeškrtnuta útlým ostřím střely Amorovy.
Pozlacený stříbrný reliéf na dně mísy (délka 64, 7 cm): dole dva putti bez křídel napínají luk, okolo jsou sedící a stojící polonahé ženy v přírodním rámci. Symbolický význam činnnosti putti a identita žen jakožto družek Európy vyplývá z výjevů v pozadí. Nalevo v pozadí nahý Merkur (křžídlená čapka) s pastýřskou holí žene stádo, do něhož se vmísil Jupiter proměněný v býka. Nalevo v pozadí Jupiter v podobě býka unáší Európu, uúrosžed nahoř napravo nahoře Jupiter objímá Európu na obblaku, vedle orel. Na okraji mísy se čtyřikrát opakuje emblém s labutí bojující s hadem. and Fučíková 1997#, II/209
Mísa z lapis lazuli s chalcedonovými kamejemi (průměr 41, 7 cm): na okraji 12 kamejí s římskými císaři, uprostřed kamej se sedící Ledou a Jupiterem v podobě labutě, dole Amor v mušli., Fučíková 1997#, II/204., and Příběh o Jupiterovi a Lédě se v antice nikdy nedočkal podrobnějšího zpracování. Zmiňuje se o něm už v 5. století př. Kr. Eurípidés (Helena 16-21: Jupiter v podobě labutě vlétl do Lédiny ložnice), Ovidius v Proměnách (met. 6, 109), Hyginus ve svých Bájích (fab. 77: spojení situuje na břeh řeky) a celá žada dalších autorů.
Olejomalba na dřevě (46, 8 x 70 cm): v popředí tančící oblečené Nymfy, vedou ověnčeného mladíka ke schodům vedoucím k moři, po stranách skupinky putti s košemi s květy. Za tanečnicemi Nymfy nesoucí nádoby k novomanželům. Novomanžel (totožný s mladíkem u moře?) sedí na podiu na křesle před stojící polonahou novomaželkou, za níž putto s košíkem ovoce. Za podiem dvě postele s nebesy, vedle podia a před podiem stoly s nádobami. Výjev se odehrává v architektuře na břehu moře, do kterého vedou schody, pozadí tvoří budova s edikulami, v nichž socha Venuše s Amorem a Diany s lukem. V moři delfín a předek loďky tažené holubicemi, kterou drží na oprati putto. Nahoře orel s Jupiterovými blesky unáší Ganymeda s miskou (nebo mladíka, který s novomanželkou a s nymfami u moře) , vedle poletují tři putti trhající větvičky z olivy. Do přístavu připlouvá loďka., Kaufamnn 1988#, 7.57., Stolárová, Vlnas 2010#, III.11, and Předlohou byly dvě kresby: Albertina, Wien, SR 280, inv. n. 232 (celková kompozice, pár novomanželů, ženy s nádobami a Ganymedes s orlem), Stockholm, Nationalmuseum inv. n. NMH 350/183 (skupina pěti tančících Nymf). Obě kresby byly připsané G. E. Peni, ale v Heintzově době byly považovány za dílo Raffaelovo.
Bronzový reliéf (71, 1 x 34, 9 cm): alegorická oslava vítězství císařských vojsk nad Turky v Uhersku. V popředí jsou antikizujuící personifikace řek Dunaje a Savy, na nebi uprostřed hvězda, napravo kozoroh, nad nímž monogram císaře Rudolfa II. Vedle kozoroha je Jupiter s orlem a Fama troubící na jednu ze svých dvou trub. Na levé straně je Merkur (caduceus), pod ním orel, vedle je Juno (páv) zakrývající Lunu, která má velký měsíční srpek v pozdvižené ruce., Prag um 1600#, I, č. 58., and Jupiter a další olympská božstva na nebi demonstrují, že Rudolf II. bojuje z Turky z vůle boží. Olympští bozi Rudolfa II. nejen chrání, ale po vzoru homérské Iliady a Vergiliovy Aeneidy také aktivně zasahují do boje v jeho prospěch. Demonstruje to Juno zakrývající měsíc, aby císařské oddíly nebyly předčasně odhaleny při nočním útoku na Raab, který je zobrazen dole. Hvězda a Kozoroh byly atributy antického císaře Augusta, k němuž se Rudolf II. tímto způsobem připodobnil. Hlavním pramenem pro spojení Augusta se znakem Kozoroha byly Suetoniovy "Životopisy dvanácti císařů" a zobrazení na mincích. Augustus toto znamení propagandisticky využíval pro jeho spojení se zimním slunovratem, jako symbol počátku nové éry (srov. Barton 1995), což byl také důvod, proč je Rudolf II přijal za svůj emblém, ačkoliv se pod tímto znamením nenarodil. Reliéf byl patrně součást triptychu oslavujícího Rudolfa II., který byl vystaven ve "druhé místnosti" císařské kunstkomory na Pražském hradě. Uprostřed mohl být císařův reliéfní portrét (1609, Londýn, VA), po straně reliéfy Alegorie turecké války Rudolfa II. a Rudolf II. jako mecenáš umění (1609, Windsor).
Olejomalba na alabastru (38 x 45 cm): drak plave k nahé Andromedě připoutané na břehu moře ke skále, seshora se na Pegasu blíží Perseus (okřídlená přilba, štít) s napřaženým mečem. Na druhé straně zálivu dva koráby a město., Kaufmann 1988#, I/47., Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41., Fusenig 2010# č. 65 s. 196., and Alabastrová destička byla původně patrně umístěna v otáčivém rámu, protože měla na druhé straně výjev s Aiolem (Wien, KM, Zkáza Aeneovy flotily) a tvořila dvojici s destičkou z Rudolfovy sbírky, která byla rovněž oboustranná (Wien, KM, Triumf Amora a Bakcha; Wien, KM, Faëthontův pád). Jacoby alabastrové destičky z Rudolfovy sbírky interpretuje jako alegorie živlů: oheň (Faëthontův pád), země (Triumf Amora a Bakcha), vzduch (Zkáza Aeneovy flotily) a voda (Osvobození Andromedy). O Andromedě srov. Exemplum: Perseus osvobozuje Andromedu.
Řekové (nazí, přilby, pláště, štíty, meče) bojují s Amazonkami (tuniky, meče) na koních., Kotalík 1982#, s. 65, č. k. 8., and Antický řecký sarkofág byl součástí pražských sbírek císaře Rudolfa II, který jej dostal darem od augsburské bankéřské rodiny Fuggerů, později byl odvezen z Prahy do Vídně. Sarkofág byl publikován: Montfaucon 1722, 4, 1, tab 72.
Olej na plátně (161, 5 x 100 cm): Bacchus (ovčí kůže přes rameno, révový věnec, nahý) s hroznem vína odchází ruku v ruce s Ceres (koruna z klasů, dlouhé šaty s odhalenými ňadry), v ruce drží kosu ?. Za nimi je vzadu oheň, u kterého sedí schoulená Venuše a ohřívá si ruce nad plameny, naproti ní sedí Amor, na zemi před nimi luk a toulec., Fučíková 1997#, I/90, and Doslovná ilustrace rčení "Sine Cerere et Baccho friget Venus/ Venuše mrzne bez Bakccha a Ceres (pití a jídla). Předlohou byla rytina G. de Jode (Haechtanus 1579, s. 15). K emblému je připojen text, který vysvětluje její smysl: jeden hřích vede ke druhému. Pod obrázkem je citát ze Starého zákona (Ecclesiasticus 3, 32: Sapiens cor et intelligibile abstinebit se a peccatis, et in operibus justitiae successus habebit/ Moudré srdce, které má porozumění, se vystříhá hříchu a bude mít úspěch ve spravedlivé věci).