Střední štít hlavního průčelí budovy zdobí na stranách dva půlkruhově završené portály s malbou. Vpravo je zobrazen muž s krátkých plnovousem, na nahém těle himation, v levé ruce drží svitek (římský senátor), vlevo muž v římské zbroji, v levé ruce drží meč nad ohněm (Gaius Mucius Scaevola)., Braniš 1900#, 42., Poche 1977#, s. 203., http://www.slavnestavby.cz/stavby/stavby-ceskych-budejovic (7. 1. 2013)., and Údajně chiaroscurové obrazy od místního malíře Jana Bonanely představují sv. Rocha a sv. Floriána (Slavné stavby). Zobrazení těchto světců, zejména sv. Rocha na štítě radnice nedává smysl, ostatně tomu nenapovídají ani zobrazené atributy (nahý muž v himatiu, římský voják s mečem nad ohněm). Pravděpodobně se jedná o hrdiny z římské historie představující občanské ctnosti - římský konzul a Mucous Scaevola. Zobrazení Mucia Scaevoly odkazuje na emblematickou příručku (Boissard 1588), kde je hrdina vyobrazen s měčem nad oltářem s hořícím ohněm. Doprovází jej nápis: Pro patriâ tradit votivo Mutius igniDextram, quae patriae non bene servierat.Ut fortis reputat nullum non dulce periclum,Dum certâ cives utilitate iuvet.Patrně narážka na Horacia, Odes, 3. 2 (‘Dulce et decorum est pro patria mori’).
Na kamenném zábradlí terasy zahradní zdi i na terase Glorietu ve východní části jižní zahrady (nazývaného též Čajový pavilon), jsou osazeny alegorické plastiky. Na zábradlí zdi Růžové zahrady tři figury. Minerva ve zbroji se štítem (meč chybí)., Poche 1977#, s. 248-249., and Slavíčková 1991#.
V parku pískovcová socha na soklu., Anděl 1984#., and V parku dochováno několik prázdných klasicistních podstavců soch, původně byl v parku větší počet antických božstev. Dochovány pouze čtyři - Minerva, Mars, Herkules a Cérés.
V parku pískovcová socha stojící ženy ve zbroji, na hlavě přilba, opírá se pravicí o meč - Minerva., Anděl 1984#., and V parku dokochováno několik prázdných klasicistních podstavců soch, původně byl v parku větší počet antických božstev. Dochovány pouze čtyři - Minerva, Mars, Herkules a Cérés.
Freska v oválném rámu, umístěném po straně výjevu s Hostinou antických bohů. Stojící nahá žena, drží před sebou hada zakousnutého do vlastního ocasu. Žena, na hlavě má přilbu, v levé ruce kopí, na zemi o sloup opřený štít s hlavou Gorgony. and Poche 1977#, s. 318-319.
Budova Galerie umění (Műcsarnok) podle plánů Schickedanze a Herzoga v eklektickém neoklasicistním stylu, s fasádou ovlivněnou pozdní renesancí. Na hlavním průčelí je pod štítem bohatá malířská dekorace, několik figurálních alegorických výjevů. První zleva alegorie vzniku sochy: figurální scéna umístěná do prostoru antického chrámu, zleva dvě sedící polonahé ženy hledí na sedícího sochaře (Polykleitos) a Minervu, ochránkyni umění, která pozvihuje levici k soše mladíka uvazujícího si stužku vítězství kolem hlavy. Za sochou je Amor drží luk, na zádech má toulec se šípy. Další scénu odděluje alegorie Sochařství - chlapec se sochařskými nástroji a malou soškou v ruce. Druhá figurální scéna nad vchodem představuje Apollóna a Múzy na Helikonu. Zleva stojí polonahá žena zobrazená zezadu, v pozadí za ní antická nádoba s figurálním reliéfem, další je žena s mečem a divadelní maskou (Tragedie), další je múza s lyrou (Euterpé), múza tance, múza s palmovou ratolestí. Uprostřed sedí Apollón obklopený atributy - lyra, uk, toulec se šípy, vavřínový věnec, sluneční kotouč, Pegas. Vedle Apollóna sedí múza Historie s tabulkou a rydlem, na zemi u jejích nohou je nádoba na svitky. Za ní múza s dvojitou flétnou, múza s lyrou, Uranie s globem a kružidlem, poslední múza personifikuje Umění - opírá se o sloup s volutovou hlavicí, na něm divadelní maska, keramická nádoba zdobená meandrem. Figurální scénu od posledního výjevu odděluje postava chlapce s paletou a štetcem -alegorie Malířství. Poslední výjev je situován na pozadí antického chrámku s pramenem, u něhož sedí žena a stojí mladík, jehož stín zachycuje na plátno druhý sedící muž. Přihlížejí dvě ženy, jedna s nádobou na vodu a muž, který drží ratolest., Hájos 2001, s. 36 - 42., and První výjev ukazuje na několik antických odkazů. Je to například reliéf v pozadí scény, variace na Dexileovu stélu, také je zde socha Diadúmena, patrně Polykleitovo dílo. Prostřední výjev zobrazuje Apollóna a múzy na pahorku Múz v pohoří Helikónu (Paus. 2, 31, 12; Stat. Theb.4, 60), kde bájný Pégas úderem kopyta odchalil pramen básnictví. Poslední výjev je ilustrací antického mýtu o původu malířství, podle něhož bylo počato tak, že byl obkroužen lidský stín (Plin. hist.nat. 35, 15)
Kresba perem (36, 8 x 51, 2 cm): vpravo sedí Herkules opřený o kyj, nad ním je Atlás se globem na ramenou. Postava vpravo dole, ke které se sklání Herkules byla interpretována jak Marsyás, ale pravděpodobnější výklad je, že se jedná o Prométhea, kterého vysvobodil Herkules (s Marsyou Herkules nebyl nikdy spojován). Mezi Prométheem a Herkulem leží na zemi nádoby. Nalevo od Herkula ja Faunka s nádobou a zvracející Faun. Ve středu obrazu je zdálky vidět shromáždění bohů s Jupiterem a Juno, nad nimi putti. Na levé straně obrazu stojí Minerva (přilba, kopí), vedle ní bohyně s miskou. V levém dolním rohu Pandóra s nádobou, ruku drží na jejím víku., Fučíková 1997#, I/184, and Ženská postava v levém dolním rohu, která drží ruku na víku, nemůže být nikdo jiný než Pandóra. Na protější straně jsou postavy, které s mýtem o Pandóře a Prométheovi těsně souvisejí - Prométheův bratr Atlás, Herkules a patrně i Prométheus. Na mýtus o Pandóře ukazuje i prominentní postava na levé straně, Minerva, která byla Jupiterem pověřena, aby Pandóru vybavila vším potřebným k tomu, aby lidem znepříjemnila život. Mýtus o Pandóře byl podrobně popsán u Hésioda (c. 700 př. Kr.) a setkáváme se s ním až do konce antiky, například v díle O Astronomii/ Astronomica (2. stol) připisované Hyginovi.
Pískovcová socha: Mars (knír, přilba, antikizující zbroj a boty, plášť), v levici maršálskou hůl, pravice je opřena o štít s blesky. and Kořán 1999#, 94-97.
Olejomalba na mědi (22 x 32, 5 cm): nalevo sedí nahá Venuše s šípem v ruce, u jejích nohou Amor (toulec), napíná luk, za bohyní sedí napravo Mars (přilba), v ruce objímající Venuši číši vína, a nalevo mladý Bakchus (úponka s hrozny vína), pod Bakchem sedí Bohatství (roh hojnosti). Naproti Venuši stojí Minerva (odhalená ňadra, na prsou gorgoneion) se sférickým astrolábem v ruce, za ní Múzy (viola) v pozadí Diana (luk). Před Minervou na zemi uhašené pochodně a torso sochy nahé ženy. Výjev je zasazen do krajiny, za Venuší ruina antické stavby, za Venuší kruhová pevnostní věž., Konečný 1982#., Kaufmann 1988#, I.12, Jacoby 2000#, č. 51 s. 159-161., and Lubomír Konečný interpretoval výjev jako ohlas Lúkianova dialogu mezi Afrodítou a Erótem v Rozhovorech bohů (19). K obrazu existuje kresba, na níž je místo mladého Bakcha s úponkou vinné révy putto s pochodní (Münster, Dialog mezi Venuší a Minervou 1).