The paper examines theoretical discourses of ethnicity and has three main objectives: (1) to categorize and compare three academic approaches to-wards ethnicity, nation and nationalism, (2) to identify the core distinction between ethnic and national identity, and (3) to analyze the differences between approaches through activity and objectivity of ethnicity. The traditional distinction between primordialist and modernist/situationist approaches is enhanced by adding the ethicist approach to the interjacent boundary. There are three core lines of distinctions between these approaches. Firstly, it is, more or less, the dis-tinction between primordiality of ethnicity and modernity of nation, not primordiality and modernity itself, which divides the discussed approaches. Secondly, most academic theories, regardless of their background, interpret the ethnicity (nation) as situational rather than objective or subjective phenomenon. Lastly, it is the scale of activity of ethnicity (activity of individuals - components - systems) which differs among the theories.
Etnogeneze Slovanů zůstává frekventovaným tématem historického a archeologického výzkumu. Etnicitu nahlížejí nyní archeologové i historici v zásadě jako akt vědomého přihlášení, což vysvětluje důraz kladený na identitu jako kategorii historické analýzy. Na základě rozboru historického a archeologického dokladového materiálu vztahujícího se k 6. a 7. stol. předkládá článek argumentaci v tom smyslu, že v zájmu dalšího rozvoje poznání by se bádání o (slovanské) etnogenezi mělo oprostit od opakování stereotypů uložených v pozdně antické etnografii. Současně autor předkládá nový analytický model, odvozený ze současných přístupů ke konstrukci etnicity prostřednictvím hmotné kultury, a ilustruje některé důsledky, které z něho pro české a moravské země vyplývají and The ethnogenesis of the Slavs remains a popular topic of historical and archaeological research. Ethnicity is now viewed by both archaeologists and historians as fundamentally performative, which explains the emphasis placed on identity as a category of historical analysis. On the basis of an analysis of the historical and the archaeological evidence pertaining to the 6th and 7th centuries, this paper argues that in order to make any progress the research on (Slavic) ethnogenesis needs to distance itself from the practice of perpetuating the stereotypes embedded in the late antique ethnography. At the same time, the author advances a new model of analysis derived from recent approaches to the construction of ethnicity through material culture, and illustrates some of its implications for the Czech and Moravian lands.