Cíl: Stanovit koncentrace pro-atriálního natriuretického peptidu (pro-ANP) u pacientů v sepsi, těžké sepsi a septickém šoku. Zjistit diagnostickou a prognostickou významnost tohoto parametru u uvedených diagnóz. Zjistit korelace pro-ANP s dalšími parametry – interleukinem-6 (IL-6), interleukinem-8 (IL-8), interleukinem-10 (IL-10), prokalcitoninem (PCT), lipopolysacharid vázajícím proteinem (LBP), a fyziologickým skóre – APACHE II a SOFA. Typ studie: Observační, prospektivní. Název a sídla pracovišť: Oddělení klinické biochemie, hematologie a imunologie, Nemocnice Na Homolce, Praha, Anesteziologicko-resuscitační klinika, Thomayerova nemocnice, Praha, Anesteziologicko-resuscitační oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha. Materiál a metody: Do studie bylo zařazeno 28 nemocných přijatých na anesteziologicko-resuscitační oddělení splňujících kritéria sepse (n = 6), těžké sepse (n = 7) a septického šoku (n = 15). Imunoluminometrickou metodou byla u nich měřena do 24 hodin po splnění diagnostických kritérií koncentrace pro-atriálního natriuretického peptidu, společně s dalšími parametry – IL-6, IL-8, IL-10, PCT, LBP. Po prvním měření následovala v intervalu 2–4 dnů další měření po celou dobu hospitalizace na anesteziologicko-resuscitačním oddělení. Jako kontrolní skupina bylo vyšetřeno 12 vzorků zdravých lidí. Hodnotili jsme vztah pro-ANP k jednotlivým diagnózám, prognostickou významnost pro-ANP pro konečný klinický výsledek (přežití vs smrt). Koncentrace pro-ANP jsme korelovali s dvěma skórovacími systémy – APACHE II a SOFA. Výsledky: Nezjistili jsme statisticky významné rozdíly středních hodnot pro-ANP u jednotlivých diagnóz – sepse, těžké sepse a septického šoku (průměry: 636,7 pmol/l, 628,9 pmol/l, respektive 752,7 pmol/l; mediány: 378,8 pmol/l, 204 pmol/l, resp. 595 pmol/l). Koncentrace pro-ANP ve skupině přeživších v den přijetí se významně nelišila proti skupině zemřelých (medián 396,4 pmol/l, respektive 816,8 pmol/l, p = 0,077). Zjistili jsme statisticky významný rozdíl mezi první a poslední hodnotou pro-ANP ve skupině zemřelých (medián 816,8, respektive 1254,4 pmol/l, p = 0,01). Ve skupině přeživších tento rozdíl nebyl statisticky významný. Při hodnocení predikce konečného klinického výsledku (přežití vs smrt) ve vztahu ke koncentraci pro-ANP byla při hodnotě cutt off = 664 pmol/l (vstupní měření) senzitivita 41,7% a specificita 87,5%, plocha pod ROC křivkou byla 0,625. Při hodnotě cut-off = 503,4 pmol/l (poslední měření) byla senzitivita 83,3%, specificita 68,7%, plocha pod ROC křivkou byla 0,797. Zjistili jsme korelaci mezi hodnotami pro-ANP a klinickým skóre – APACHE II a SOFA ve skupině přeživších. Ve skupině zemřelých korelovala koncentrace pro-ANP pouze s APACHE II (r = 0,57, p < 0,0001). Korelaci jsme zjistili také ve skupině zemřelých mezi pro-ANP a prokalcitoninem. S dalšími měřenými parametry jsme korelaci pro-ANP neprokázali. Závěr: Neprokázali jsme statisticky významný rozdíl koncentrace pro-ANP ve vztahu k jednotlivým diagnózám – sepse, těžká sepse a septický šok. Koncentrace pro-ANP v den přijetí u přeživších se statisticky významně nelišila od skupiny zemřelých. Ve skupině zemřelých byla koncentrace pro-ANP v den přijetí statisticky významně nižší než poslední naměřená hodnota. Jsou nutné další studie k objasnění významnosti pro-ANP jako diagnostického a/nebo prognostického parametru u pacientů se sepsí, těžkou sepsí a septickým šokem., Objective: To evaluate the concentration of pro-atrial natriuretic peptide in patients with sepsis, severe sepsis and septic shock. To assess the diagnostic and prognostic value of mid-regional pro-atrial natriuretic peptide (pro-ANP) levels with these diagnoses. To assess the correlation of pro-ANP levels with those of interleukin-6 (IL-6), interleukin-8 (IL-8), interleukin-10 (IL-10), procalcitonin (PCT), lipopolysaccharide-binding protein (LBP) and physiological scores – APACHE II and SOFA. Design: Observational, prospective. Setting: Department of Clinical Biochemistry, Hematology and Immunology, Hospital Na Homolce, Department of Anaesthesiology and Intensive Care, Thomayer’s Hospital, Prague, Department of Anaesthesiology and Intensive Care, Hospital Na Homolce, Prague. Material and Methods: Serum concentrations of pro-ANP were determined using the immunoluminometric assay in 28 patients admitted to the medical intensive care unit for sepsis (6), severe sepsis (7), and septic shock (15). Pro-ANP levels as well as those of PCT, IL-6, IL-8, IL-10 and LBP were measured on day 1 and during the course of their stay at the intensive care unit. The diagnostic and prognostic value of pro-ANP was compared with that of the Acute Physiology and Chronic Health Evaluation (APACHE II) and SOFA score. Mid-regional pro- ANP was detected in serum using immunoluminometric assay (ILMA). Pro-ANP was also determined in 12 healthy adults.Results: No significant differences of pro-ANP levels were found in patients with sepsis, severe sepsis and septic shock (385.3 pmol/l, 209 pmol/l and 888 pmol/l, respectively). On the day of admission, pro-ANP levels were not significantly different in survivors compared to non-survivors (median 396.4 pmol/l and 816.8 pmol/l, respectively, p = 0.077). In the group of non-survivors pro-ANP levels on the day of admission were significantly lower than pro-ANP levels taken on the last day of their stay on ICU median 816.8 and 1254.4 pmol/l, respectively, p = 0.0108). In a receiver operating characteristic curve analysis for survival, the cut-off 664 pmol/l on the day of admission had a sensitivity of 41.7% and specificity of 87.5%. The area under the curve (AUC) for pro-ANP was 0.625. The cut-of value of 503.4 pmol/l on the last day of their stay was found to have a sensitivity of 83.3% and specificity of 68.7%. The area under the curve was 0.797. We found the correlation between pro-ANP, SOFA and APACHE II score in survivors. In non-survivors only pro-ANP and APACHE II correlation was found. The correlation was determined between pro-ANP and procalcitonin in non- -survivors (r = 0.57, p < 0.0001). No correlation was found between pro-ANP and IL-6, IL-8, IL-10 and LBP. Conclusion: We did not find statistically significant differences of pro-ANP levels in patients with sepsis, severe sepsis and septic shock. Pro-ANP levels on the day of admission were not significantly different in survivors and non- -survivors. In the group of non-survivors pro-ANP levels on the day of admission were significantly lower than the last pro-ANP levels. Further studies are necessary for the evaluation of pro-ANP as a diagnostic and/or prognostic parameter in patients with sepsis, severe sepsis and septic shock., Miroslav Průcha, Roman Zazula, L. Dubská, and Lit. 15
Fenomén týrání, zneužívání a zanedbávání seniorů v ústavních zařízeních není v současnosti v domácím kontextu dostatečně zpracován a systematicky sledován a bylo by třeba provést v těchto zařízeních rozsáhlejší reprezentativní šetření. Podle průzkumu agentury STEM je týrání a zanedbávání seniorů vnímáno veřejností jako problém. Podle dostupných informací jsou případy fyzického týrání v ústavech, kromě omezování, zřejmě poměrně vzácné. Častější je podle poznatků autorů týrání psychické a nerespektování důstojnosti obyvatel, a zejména pasivní zanedbávání a hmotné zneužívání, drobné krádeže a ztráty osobních věcí seniorů. Značným problémem je rovněž finanční zneužívání příbuznými. Podle posledních výzkumů Jihočeské univerzity činí prevalence násilí na seniorech v závislosti na typu násilí cca 5-20 %. Specifika elder abuse v ČR, jež je třeba ještě dále zkoumat, jsou zejména malé povědomí o této problematice a její podceňování, celková pasivita seniorů a specifické problémy v souvislosti se zaměstnanci těchto zařízení, jejich odbornou přípravou i sociálním statutem. Z aktérů problematiky elder abuse hrají největší úlohu pracovníci a management zařízení, při uvědomování veřejnosti pak organizace na obranu lidských práv a sdělovací prostředky. Stávající a nové právní předpisy ani standardy kvality MPSV problematiku elder abuse dostatečně neřeší, přestože představují významný posun k respektování lidské důstojnosti., The subject of this article is elder abuse and neglect in the institutional settings for the elderly in the Czech Republic and issues concerning relevant main actors and events of the public policy. The article begins by presenting the general framework and history of the problem of elder abuse. The theoretical framework of elder abuse and neglect is described, and some working models are mentioned. The problem is placed in the wider context of violence in the workplace. In the second part of the article, the current situation in the Czech Republic regarding elder abuse is analysed, some specific cases are mentioned. In the Czech Republic, no systematic representative study in this area exists, and there is very little data available. Partial findings show that elder abuse is a serious sociological problem. The main actors in terms of dealing with elder abuse are listed and discussed in relation to the most important developments in public and social policy in the Czech Republic over the last years, including the new Law on Social Services (No. 108/1996 Coll.) and the standards on quality of care drawn up by the Czech Ministry of Labour and Social Affairs. Some specific ways of remedying the problem of elder abuse are proposed, focusing on formation of the staff and information of the public. A realisation of a representative survey on elder abuse in institutional settings is recommended and problems related to the collection of data are discussed., Pavel Habart, Petr Háva, and Lit.: 29
Paraneoplastická hypoglykémia je relatívne vzácna. Najčastejšie je zapríčinená inzulinómom, nádorom z B-buniek pankreasu produkujúcich inzulín. Charakteristicky býva hypoglykémia nalačno s hyperinzulinémiou, ktorá sa objaví už počas 24 hod hladovania. Najsenzitívnejšou metódou lokalizácie inzulinómu je endoskopická ultrasonografia, perspektívnou metódou je scintigrafia pomocou značených analógov GLP1 a modifikácia pozitrónovej emisnej tomografie. Non-B-bunkové nádory sú veľké a pomaly rastúce mezenchýmové alebo epitelové nádory produkujúce nadmerné množstvá inzulínu podobného rastového faktora IGF2 (tzv. IGF2-ómy). Hypoglykémia nalačno sa v tomto prípade spája so zvýšenými hladinami celkového a voľného IGF2, ako aj tzv. big formy IGF2. Dôsledkom supresie bývajú znížené hladiny inzulínu, rastového hormónu a IGF1 a typicky sa zvyšuje pomer IGF2/IGF1. Na rozdiel od inzulinómu diagnóza non-B-bunkového nádoru väčšinou predchádza objaveniu sa hypoglykémie. Kľúčové slová: inzulín – inzulinóm – inzulínu podobný rastový faktor 2 (IGF2) – paraneoplastická hypoglykémia – non-B-bunkové nádory, Paraneoplastic hypoglycaemia is relatively rare. The most common cause is insulinoma, tumour from pancreatic beta cells with insulin production. Fasting glycaemia together with hyperinsulinaemia during 24 hours of fasting is characteristically present. Endoscopic ultrasonography is the most sensitive method for localization of insulinoma, scintigraphy with labelled GLP-1 analogs and modified positron emission tomography are new perspective methods. Non-beta-cells tumours are mesenchymal or epithelial tumours with huge size, slow growth and increased production of insulin like growth factor IGF-2 (IGF-2oma). Fasting hypoglycaemia in this case is associated with increased levels of total and free IGF-2 as well as big IGF-2 form. Due to suppression effect there are decreased levels of insulin, growth hormone and IGF-1 and ratio IGF-2/IGF-1 is typically increased. In opposite to insulinoma diagnosis of non-beta-cells tumour mostly precedes the occurrence of hypoglycaemia. Key words: insulin like growth factor-2 (IGF-2) – insulinoma – non-beta-cells tumours – paraneoplastic hypoglycaemia insulin, and Marián Mokáň, Peter Galajda
Súčasné odporúčania Národného cholesterolového edukačného programu pre liečbu dospelých jedincov s dyslipidémiami nemajú vekové limity, ale zdôrazňujú potrebu dôkladného fyzikálneho hodnoteni a stavu pacienta nad 65 rokov, pred zahájením hypolipemickej liečby. Mnoho štúdií, ktoré boli použité, nezahrňovalo staršie ženy, špeciálne ženy nad 80 rokov. Taktiež štúdie zahrňujúce seniorov potvrdili vysoké kardiovaskulárne riziko u probandov s vysokými, či nízkymi koncentráciami cholesterolu. Tento jav je označovaný ako strata schopnosti celkového cholesterolu "predvídať" kardiovaskulárne príhody. Hlavno u príčinou tohto javu, ktorý sťažuje identifikáciu vysokorizikových pacientov v staršej populácii je tzv. syndróm stareckej krehkosti. Na druhej strane, nízke koncentrácie HDL cholesterolu zostávajú najsilnejším prediktorom kardiovaskulárneho rizika a nestrácajú na svojej prediktívnej sile s postupom veku. Triacylglyceroly sú asociované s kardiovaskulárnym rizikom v populácii stredného veku. V štúdii, ktorej sa zúčastnili iba pacienti nad 65 rokov, boli koncentrácie triaclyglycerolov prediktívnym faktorom len u starších žien, nie u mužov., The current guidelines of the National Cholesterol Education Programme for treatment of adults with hyperlipidemia do not have age limits but specify that thorough physical examination is necessary before lipid lowering therapy is initi ated in patients over 65 years of age. Many studies used to formulate these guidelines did not include older women, especially those older than 80 years. Numerous studies involving older participants reported high cardiovascular disease risk for subjects with high as well as with low cholesterol concentrations. This was interpreted as a loss of ability of total cholesterol to predict cardiovascular events. The main ca use of this phenomenon contributing to difficulties in identifying subjects at higher cardiovascular risk in older population is the frailty syndrome. On the other hand, low HDL cholesterol concentrations remain the most powerful predictor of cardiovascular risk and it does not loose any of its predictive power even with advancing age. Triglycerides are associated with cardiovascular risk in middle age cohorts. A study including participants over 65 years of age only showed triglycerides to be a powerful independent predictor of cardiovascular disease in women but not in men., Viola Vargová, Marek Pytliak, Viola Mechírová, and Lit.: 29
Autoři podávají stručný přehled problematiky dvou nejčastějších kardiovaskulárních onemocnění ve starším věku, a to hypertenze a srdečního selhání s ohledem na změněně podmínky farmakokinetiky a farmakodynamiky, lékových interakcí při polypragmazii, která v tomto věku není vzácná. Jsou popsány zásady farmakoterapie hypertenze, srdečního selhání a arytmií ve stáří., The authors present brief review of questions of two most common cardiovascular diseases in older age, namely hypertension and heart failure, with respect to changed conditions of pharmacokinetics and pharmacodynamics, and drug interactions upon polypragmasy, which is not rare at this age. The principles of pharmacotherapy of hy pertension, heart failure and arrhythmias in old age are described., Jiří Vítovec, Jindřich Špinar, and Lit. 31
Cieľ: Cieľom prieskumu bolo zistiť prevalenciu a rizikové faktory hypertenzie bieleho plášťa (WCH) u detí. Metodika: Formou retrospektívnej štúdie sme analyzovali zdravotné záznamy 140 detí (36 dievčat, 104 chlapcov) s vysokým krvným tlakom nameraným v kardiologickej ambulancii, u ktorých bolo vykonané 24-hodinové ambulantné monitorovanie krvného tlaku (ABPM) a určený typ hypertenzie. Hypertenzia bola diagnostikovaná, keď bol systolický a/alebo diastolický krvný tlak meraný auskultačnou technikou ≥ 95. percentil pre pohlavie, vek a výšku. WCH bola definovaná ako priemerná hodnota krvného tlaku v ambulancii nachádzajúca sa v percentilovom pásme hypertenzie a hodnota tlaku krvi počas 24-hodinového monitorovania ambulantného tlaku nachádzajúca sa v pásme normálnych hodnôt krvného tlaku. Výsledky: V skupine 140 detí bola potvrdená prítomnosť WCH u 51 detí (36,4 %) – 13 dievčat a 38 chlapcov. Z celkového súboru sa WCH vyskytovala u 36,1 % zaradených dievčat a 36,5 % zaradených chlapcov. Systolický TK sa v kardiologickej ambulancii nachádzal nad 95. percentilom, diastolický TK pod 90. percentilom. Väčšina pacientov s WCH bola vo veku 15 – 19 rokov (80,4 %) a v pásme od 3. do 90. percentilu BMI (72,5 %). U pacientov prevládala negatívna rodinná anamnéza hypertenzie (54,9 %) a zriedkavé návštevy kardiologickej ambulancie (2-4x). Krvný tlak v ambulancii merala deťom výlučne sestra. Záver: Zistenie prevalencie WCH a jej rizikových faktorov je u detí významné, pretože prevažuje názor, že v detskom veku je WCH predispozíciou k trvalej hypertenzii. Na základe zistení rizikových faktorov, môžeme vykonávať prevenciu WCH., Aim: The aim of this study was to find out the prevalence and risk factors of white coat hypertension (WCH) in children. Methods: We realized the retrospective study and analyzed records of 140 children (36 girls, 104 boys) with high blood pressure measured in cardiology outpatients' clinic, to whom a 24-hour ambulatory blood pressure monitoring (ABPM) was made and the type of hypertension was specified. Hypertension was diagnosed when systolic and/or diastolic blood pressure measurements with auscultatory technique were ≥ 95th percentile for sex, age and height. White coat hypertension (WCH) has been defined as mean blood pressure (BP) readings in outpatients' clinic being located in the hypertensive range while 24-hour ambulatory blood pressure monitoring is in the normal range. Results: In the group of 140 children the presence of WCH was confirmed in 51 children (36,4 %) - 13 girls and 38 boys. WCH occurred in 36,1 % of girls and 36,5 % of boys in the total sample of respondents. Systolic BP in cardiology outpatients' clinic reached the value above the 95th percentile, diastolic BP below the 90th percentile. The most patients with WCH were 15 – 19 years old (80,4 %) and in 3rd - 90th percentile of BMI (72,5 %). Patients prevailed negative family history of hypertension (54,9 %) and fewer visit (2-4 times) of cardiology outpatients' clinic. Blood pressure of children was measured exclusively by a nurse in this outpatients' clinic. Conclusion: Determination of the prevalence of WCH and its risk factors in children is important because of prevailing opinion that WCH in children is predisposition in permanent hypertension. Based on the detection of risk factors, we can implement prevention of WCH., Anna Ovšonková, Daniela Kubisová, and Literatura
Nejčastější příčinou hospitalizace u pacientů s diabetes mellitus je infekce ulcerace při syndromu diabetické nohy. Asi polovina těchto ulcerací jeví již při primomanifestaci klinické známky infekce. Infekce souvisí se značnou morbiditou pacientů a je přímou příčinou asi pětiny všech provedených netraumatických amputací dolní končetiny. Infekce jsou nejčastější příčinou amputace při syndromu diabetické nohy. Při optimální terapii lze dosáhnout vyléčení u 80 % ulcerací neohrožujících končetinu a asi u 70 % ulcerací končetinu ohrožujících. Správná terapie vyžaduje komplexní přístup, včetně adekvátní léčby ischemie a léčby odlehčením., Foot wounds are common problem in people with diabetes and now constitute the most frequent diabetes-related cause of hospitalization. Diabetic foot infections cause substantial morbidity and at least one in five results in a lower extremity amputation. They are are now the predominant proximate trigger for lower extremity amputations worldwide. One in five diabetic wounds present clinical signs of infection at primomanifestation. About 80 % of limb non-threating wounds can be succesfully healed using appropriate and comprehensive approach, including antimicrobial therapy, revascularisation and off-loading., and Milan Flekač