In this article I attempt to reply to the question of whether, in the framework of Wittgenstein’s Tractatus Logico-Philosophicus, reasons and arguments are given which might plausibly motivate the claim - made by Wittgenstein himself - that atomic propositions and their correlates (states of affairs) are mutually independent. My first step is to make clear that an answer to this question demands a detailed interpretation of Tractarian objects and, specifically, whether they are only particulars, or properties and relations too. After sketching the evidential support for both interpretations, I incline to a reading that takes properties and relations to be objects. In the context of the narrower and broader conceptions of objects, I then give a detailed analysis of the metaphor “the space of states of affairs” and “logical space”, which I consider to be the principal guide in our understanding the reasons for the independence of states of affairs and thus, more generally, of atomic propositions too., Zuzana Daňková., and Obsahuje poznámky a bibliografii
Text se věnuje nutnosti jednoznačného vymezení pojmů v souvislosti s eutanazií, zabývá se lékařskou etikou a tradicí, na níž je postavena (tato etika nemůže být vydána zcela na pospas aktuálně panujícím myšlenkovým proudům ve filosofii), rozebírá uvažování některých sekulárních bioetiků, kteří pošlapávají důstojnost člověka. Zdůvodňuje také, proč je třeba právě dnes připomínat akci eutanazie za nacismu, a zdůrazňuje nezbytnost širokého pohledu na celou problematiku, která nemůže být vyřešena pouhým sterilním racionálním uvažováním. Podrobně se zabývá historií holandského modelu eutanazie od jeho počátku až do dnešních dnů a upozorňuje na evidentní kluzký svah. (Jsou zde uvedeny i poznámky k citovanému článku dr. Hříbka v daných souvislostech.), The text focuses on the need for a straightforward defining of concepts in connection with euthanasia; it concerns itself with medical ethics and the tradition on which it is built (such ethics cannot be left to the tender mercies of the dominant currents of thought in contemporary philosophy); it examines the reflections of certain secular bio-ethicists who ride roughshod over the dignity of man; it demonstrates why it is necessary, particularly today, to remind ourselves of the practice of euthanasia during Nazism; and it emphasises the indispensability of a broad view of the whole question, which cannot be resolved by mere sterile rational reflection. It looks in detail at the history of the Dutch model of euthanasia from its beginning to the present, and it draws attention to the self-evident slippery slope. (Remarks are made here on an article by Dr. Hříbek, cited in the given context.), and Marta Munzarová.
The author focuses on the role of propositions and images in the constitution of the fictional world of a narrative literary work. He critically examines Martínez-Bonati's idea of the "alienation" of sentence-meanings in images, based on Husserl's notion of fulfillment (Erfüllung). In particular: 1. He points out that not only expressed propositions, but also other (emotional and style-determining) parameters of sentence-meanings and even failures or disturbances in expressing propositions can participate in generating acts of imagination with mimetic functions. 2. He argues that the notion of fulfillment (as applied to sentence meanings) should be extended so as to include all experiences with mimetic function: visual images should be approached as one of the variety of kinds of (literarily-productive) imaginative fulfillment. 3. He rejects the interpretation of fulfillment as alienation (or dissolution) of meanings in images: among other things, he argues that this would eliminate the communicative scheme within which the interpretation of a text of narrative fiction takes place., Petr Koťátko., and Obsahuje poznámky a bibliografii
An analysis of Rádl’s Útěcha z filosofie (The Consolation of Philosophy) reveals it to be a work in which Rádl, ailing and overcome by events, resorts to mere moralising. It is my view that, even here, he maintains the full dynamic unity of wordly reality, which governs life itself, and abstract morality, which is supported by philosophical theories and systems. Despite the fact that many theses and concepts in the Consolation give the impression of a stereotypical moralising of life (“The Moral Order”), we always find in the text, alongside these themes, counterbalancing realist theses (life itself, the individual). I understand this balance between a concrete and a moral approach to human life as the principle reason for treating Rádl as closer to Socrates than to Plato (on the basis of the conception of the difference between Socrates and Plato in “Eternity and Historicity”, I take issue with Patočka’s “Platonic” interpretation of Rádl)., Tomáš Hejduk., and Obsahuje poznámky a bibliografii
Předložený text je recenzní studií Rortyho knihy Filosofie a zrcadlo přírody, jež byla nedávno převedena do českého jazyka. V první části recenzent porovnává slovenský a český překlad a upozorňuje na kvality toho českého. V druhé části přibližuje hlavní strukturní momenty Rortyho argumentu – od genealogického zvýraznění nahodilosti novověké představy reprezentace a vysvětlení důvodů k nadřazení epistemologie nad ontologii až ke kritické dekonstrukci této myšlenky a k Rortyho návrhu na nové pojetí a novou funkci filosofie. V následující části prostřednictvím odpovědi T. Marvanovi poukazuje na nekonzistentnost v Rortyho díle – na jeho přetrvávající příslušnost k novověké tradici myšlení, jež devalvuje jeho důsledný antireprezentacionalismus. V poslední části textu vyjadřuje naději, že se četba Zrcadla stane inspirací k četbě dalších – méně módních, ale přesto stejně ostrakizovaných – děl a autorů., This article is a review study of Rorty’s book Philosophy and the Mirror of Nature, which was recently translated into Czech. In the first part, the reviewer compares the Slovak and Czech translations and draws attention to the qualities of the Czech. In the second part, the main structural points in Rorty’s argument are described – from the genealogical stress on the arbitrariness of modern conceptions of representation and the explanation of the reasons for the primacy of epistemology above ontology, to the critical deconstruction of this thought and to Rorty’s proposal of a new conception and new function of philosophy. In the following part, by the way of a response to T. Marvan, an inconsistency in Rorty’s work is drawn attention to – that is its continuing attachment to the modern tradition of thinking, something which detracts from the consistency of his anti-representationalism. In the final part of the article, a hope is expressed that the reading of the Mirror will be an inspiration for further reading of less fashionable, but rather ostracised, works and authors., and Radim Šíp.
Studie je vnitřně soudržnou interpretací Rortyho pojetí poznání, jak je lze rekonstruovat na základě knihy Filosofie a zrcadlo přírody. Ačkoli Rorty kritizuje v podstatě všechny teorie poznání, lze ukázat, že sám pracuje s jistou pozitivní představou nejen o tom, v čem poznání nespočívá, nýbrž také o tom, oč v něm pozitivně jde. Studie popisuje podstatné ohledy Rortyho pojetí poznání (poznání jako praxe zdůvodňování, poznání jako popis, poznání jako upravování teorie, poznání jako zvládání) a předvádí Rortyho kritiku epistemologie s pozitivní oporou v konceptu sebeurčení. Závěr studie tematizuje otázku, jakým způsobem Rorty může zdůvodnit odmítnutí epistemologie a přijetí hermeneutického hlediska., This study is a systematic interpretation of Rorty’s conception of knowledge as it can be reconstructed on the basis of the book Philosophy and the Mirror of Nature. Although Rorty is sweeping in his criticism of theories of knowledge, it can still be shown that he himself works with a certain positive conception not only of what knowledge does not consist in, but also of what it positively concerns. The study describes the basic points of Rorty’s conception of knowledge (knowledge as the practice of justification, knowledge as description, knowledge as the modification of theory, knowledge as coping), and it presents Rorty’s critique of epistemology in favour of the concept of self-determination. The conclusion of the study looks at the question of how Rorty is able to justify the rejection of epistemology and the acceptance of a hermeneutical viewpoint., and Martin Ritter.
The aim of the article is to interpret Heidegger’s theory of understanding as a specific contribution to the investigation of human action. First, Heidegger’s notion of understanding as practical copying is explained and is distinguished from the analytic theory of action based on the concept of intention. Second, the possibility of grasping intentional action as an answer to the situation of disturbed understanding is analysed against the background of Heidegger’s concept of the worldliness of the world. The article attempts to supplement Heidegger’s conception. The genesis of intentional action may be sought in the notion of the identity of self-understanding that is grounded in Dasein’s elaboration of the overall interpretation of the world and in Dasein’s explicit reflexion of the possibilities of his or her own existence. In this context, the relationship between the analysis of action and the lifeworld concept is outlined and it is stressed that theoretical reflection may play an important role in deliberation over possibilities of action. At the end of the article, Gadamer’s concepts of dialogue and play are employed to highlight some conditions that result from social dimension of action and restrict the formulation of intentions. The article approaches Heidegger’s notion of understanding in an unorthodox way: through a hermeneutical dialogue with different interpretative and philosophical positions., Martin Ďurďovič., and Obsahuje poznámky a bibliografii
Schelerova kritika Kanta a jeho pojmu apriori na jedné straně v mnohém navazuje na Husserla, avšak Scheller Husserlovu kritiku ještě doplňuje a prohlubuje. Na druhé straně však Scheler kritizuje i Husserlovo chápání pojmu „apriori“. Materiální apriori jakožto ideální předmět je u Husserla spojeno především s takzvaným „bozanovským obratem“. Schelerova kritika Husserla se prohlubuje spolu s tím, jak stále hlouběji proniká do vztahu mezi Bolzanem a Husserlem. Podle Schelera Husserl nepodléhá bezduchému platonismu, přesto však postupuje vždy „platonisticky“, podléhá totiž „neoplatonismu“, resp. logickému platonismu. Protože fenomenologická redukce není u Husserla podle Schelerova názoru prováděna „čistě“, je Husserlova fenomenologická zkušenost (kategoriální názor) problematická, přesněji řečeno, problematický je vztah mezi kategoriálním názorem a smyslovým názorem. Konečným Schelerovým cílem je zajistit primární postavení pro kategoriální názor a jeho obsahy (materiální apriori), právě tak jako pro mravní náhled a jeho koreláty (materiální hodnoty) a v neposlední řadě pro fenomenologicky materiální hodnotovou etiku., Scheler’s critique of Kant and his concept of a priori does, on the one hand, show a notable debt to Husserl, although Scheler adds to and deepens Husserl’s critique. On the other hand, however, Scheler also criticises Husserl’s own understanding of the concept of a priori. The material a priori as an ideal object in Husserl is, above all, connected with the so-called “Bolzanian turn”. Scheler’s critique of Husserl is rendered more profound as he increasingly penetrates the depth of the relation between Bolzano and Husserl. According to Scheler Husserl does not subscribe to soulless Platonism, allow he always conducts himself in a Platonist way. He subscribes instead to neo-Platonism, or rather to logical Platonism. Because the phenomenological reduction in Husserl is not, according to Scheler, conducted in a “pure” way, Husserl’s phenomenological experience (categorical intuition) is problematic. More exactly the relation between categorical and sensory intuition is problematic. Scheler’s ultimate goal is to ensure a primary status for categorical intuition and its contents (material a priori), as well as for the moral view and its correlates (material values), and last, but not least, for the phenomenologically material value ethics., and Wei Zhang.