Apendicitida je nejčastější břišní náhlá příhoda. Diagnóza může být ihned jasná u pacientů s klasickými příznaky a znaky. Atypické příznaky mohou výrazně ztížit stanovení diagnózy a zpozdit léčbu. Klasickým příznakem je bolest. Dále může být nevolnost, zvracení a nechutenství. Vyšetření břicha prokáže lokalizovanou bolestivost a rigiditu břišního svalstva v pravém dolním kvadrantu. Laboratorní vyšetření obvykle prokáže leukocytózu s posunem doleva a zvýšené hodnoty C reaktivního proteinu. Ke stanovení diagnózy výrazně pomohou nativní snímek břicha, ultrasonografické nebo CT vyšetření. V roce 1889 byla apendektomie akceptována jako standardní léčba, protože zachraňovala životy, a od té doby platí dictum: odstranění zánětlivě změněného apendixu je nezbytné!, Appendicitis is the most common abdominal emergency. While the clinical diagnosis may be easy in patients who present with classic signs and symptoms. Atypical presentations may result in diagnostic embarrassment and delay in treatment. Typical sign is abdominal pain. Furthermore, it can be nausea, vomiting and anorexia. Abdominal examination reveals localised tenderness and muscular rigidity in the right lower abdominal quadrant. Laboratory data usually reveal an elevated leukocytosis with a left shift and elevated C-reactive protein. To establish the diagnosis greatly help native abdominal X-ray, ultrasound or CT. In1889, an appendectomy was accepted as the standard treatment, because they save lives and since then dictum: removal of the inflamed appendix changed, it is necessary!, and Karel Lukáš
Úvod: Problematika náhlých příhod břišních (NPB) u gravidních pacientek představuje specifickou oblast na rozhraní chirurgie a gynekologie. I když zdravotní péče o těhotnou pacientku spadá do péče gynekologa-porodníka, indikace operačního výkonu pro NPB je požadována od chirurga, který má obvykle znalosti a zkušenosti s vyšetřováním těhotných pacientek. Tato skutečnost nabízí prostor ke vzniku pochybení v poskytování zdravotní péče s možnými velmi závažnými důsledky pro matku i plod. Metoda: Byla provedena literární rešerše studií publikovaných za posledních 10 let v databázi PubMed týkajících se apendektomie, cholecystektomie a laparoskopie v těhotenství v kontextu náhlých příhod břišních. Vylučovacím kritériem byly operace provedené z porodnické indikace. Výsledky: Těhotenství je doprovázeno řadou anatomických a fyziologických změn, které je nutné brát v úvahu při klinickém vyšetření pacientky, analýze výsledků laboratorních vyšetření i v rámci operační taktiky. Využití zobrazovacích technik v diagnostice NPB u těhotných je výrazně omezeno prokázaným škodlivým efektem ionizujícího záření, jakož i nejasným dopadem silného magnetického pole na plod. Timing akutního operačního výkonu pro NPB u těhotných by neměl být odlišný od časování operační intervence u ostatních pacientek s NPB. Miniinvazivní chirurgie, resp. laparoskopické řešení vybraných NPB u těhotných představuje v současnosti již standardní operační techniku. Mnohé z obecných výhod laparoskopického přístupu (nižší riziko infekcí a dehiscencí operačních ran, rychlejší rekonvalescence atd.) se uplatňují i u gravidních pacientek. Závěr: Náhlé příhody břišní v těhotenství je nutné řešit v rámci multidisciplinární spolupráce mezi chirurgem, gynekologem, anesteziologem a neonatologem. S ohledem na dostupné výsledky publikovaných studií je laparoskopické řešení NPB u těhotných pacientek považováno za bezpečné a efektivní., Introduction: Acute abdomen during pregnancy presents very specific problem on the boundary of surgery and gynaecology. Although gynaecologists provide healthcare to pregnant women, surgery indication because of acute abdomen during pregnancy should be done by surgeon (who has usually little knowledge and experience regarding pregnant women examination and management). There is therefore real opportunity for possible mistakes origin with serious consequences for mother and foetus. Methods: Literature search in PubMed was done aimed at studies within the last 10 years dealing with appendectomy, cholecystectomy and laparoscopy during pregnancy in the context of acute abdomen. Surgical interventions done from obstetrics indications were excluded. Results: Pregnancy is associated with many anatomical and physiological changes which have to be considered not only during clinical examination, but also when analysing laboratory findings and considering operative tactics. Imaging modalities employment during pregnancy is very limited due to harmful effect of ionising radiation and not clear impact of strong magnetic field on the foetus. Timing of surgical interventions because of acute abdomen during pregnancy should be the same as timing of acute abdomen interventions in non-pregnant patients. Minimally invasive surgery in acute abdomen during pregnancy presents standard technique nowadays. Many advantages of laparoscopic approach (lower rate of surgical site infections, quicker convalescence etc.) are valid also during pregnancy. Conclusion: Acute abdomen during pregnancy should be managed within a multidisciplinary cooperation between gynaecologist, surgeon, anaesthesiologist and neonatologist. With respect to results of published studies, laparoscopic approach in the management of acute abdomen during pregnancy should be considered safe and effective., and P. Zonča, P. Ihnát, M. Peteja
Úvod: Akútna cholecystitída je stále častým ochorením vyskytujúcim sa v rozvinutých krajinách sveta. Laparoskopická cholecystekómia (LCHE) je metódou liečby akútnej cholecystitídy, avšak pretrváva celosvetový nejednotný názor na načasovanie laparoskopickej cholecystektómie v liečbe akútnej cholecystitídy. Metoda: Od septembra 2012 do augusta 2015 sme realizovali na III. chirurgickej klinike UNsP Milosrdní bratia v Bratislave prospektívnu randomizovanú štúdiu. Porovnávali sme dva základné prístupy liečby akútnej cholecystitídy. Počas trvania štúdie sme hospitalizovali 64 pacientov s akútnou cholecystitídou, ktorí boli prijatí na chirurgické oddelenie. 32 pacientov bolo včasne operovaných do 72 hodín od objavenia príznakov ochorenia. Ďalších 32 pacientov bolo primárne liečených konzervatívne antibiotickou terapiou, a následne po 6−8 týždňoch sme vykonali odloženú cholecystektómiu. Výsledky: Z výsledkov nášho súboru vyplývajú viaceré výhody včasnej laparoskopickej cholecystektómie. Medzi výhody včasnej LCHE patria skrátenie operačného času, nižšia miera konverzií a zníženie pooperačnej záťaže. Ďalšou výhodou je skrátenie trvania hospitalizácie, a z toho vyplývajúce nižšie náklady na hospitalizáciu. Záver: Na základe popísaných výhod sa prikláňame k názoru, že tzv. immediate laparoscopic cholecystectomy (do 24 hodín od prijatia do nemocnice) by sa mala stať metódou voľby u pacientov s akútnou cholecystitídou. Kĺúčové slová: akútna cholecystitída – včasná a odložená laparoskopická cholecystektómia − prospektívna randomizovaná štúdia, Introduction: Acute cholecystitis is one of the most frequent diseases occurring in developed countries of the world. Laparoscopic cholecystectomy is a treatment option for acute cholecystitis. Since the advent of laparoscopic cholecystectomy there has been a lack of agreement regarding the timing of the operation in the treatment of acute cholecystitis. Method: From September 2012 to August 2015 we carried out a prospective randomized trial at the IIIrd Surgical Department of University Hospital Milosrdní bratia in Bratislava. We compared two basic approaches to the treatment of acute cholecystitis. During the trial, 64 patients with acute cholecystitis were admitted to the surgery department. 32 patients were treated with early laparoscopic cholecystectomy within 72 hours from the appearance of the symptoms. The other 32 patients were primarily treated with antibiotics and subsequently underwent delayed cholecystectomy after 6−8 weeks. Results: Our results suggest several advantages of early laparoscopic cholecystectomy such as shorter operation time, lower conversion rate, shorter length of hospital stay, shorter postoperative convalescence and lower cost of hospitalisation. Conclusion: Based on these results we believe that immediate laparoscopic cholecystectomy (within 24 hours from the patient’s admission to hospital) should become a preferred method of treatment of patients with acute cholecystitis., and M. Rajčok, Ľ. Danihel, V. Bak, M. Oravský, M. Schnorrer
Úvod a cíl: S100B protein a neuron specifická enoláza (NSE) jsou intenzivně zkoumané markery poškození CNS. Ověření referenční hodnot v séru a variability výsledků na čase odběru, pohlaví a věku jsou základní podmínky interpretace měřených hodnot. Matriál a metoda: Referenční interval jsme ověřili na 50 dobrovolnících, z nichž 10 mělo opakované odběry po 6 a 24 hodinách. Následně jsme analyzovali vliv věku, pohlaví, doby odběru na referenční meze, která byly stanoveny jako 95% percentil referenční skupiny. Výsledky a závěr: Zjistili jsem, že hodnoty NSE a S100B nevykazují klinicky významnou závislost na době odběru, pohlaví a věku. Hodnoty NSE mají vyšší variabilitu výsledků a cca 8 % vzorků muselo být vyloučeno z analýzy pro viditelnou hemolýzu. U S100B proteinu jsme zjistili vyšší horní referenční limit 0,2 μg/l, než je udávaný výrobcem; to však nemá zásadní klinický dopad na hodnocení výsledků., Objective: S100B protein and neuron specific enolase (NSE) are nowadays intensively investigated as markers of central nervous system damage. Verification of reference values and result variability (biological) are basic conditions of results interpretation. Material and Methods: Reference intervals were verified on 50 volunteers, from them 10 had done repeatedly blood sampling after 6 and 24 hours from baseline. The influence of age, sex and time of sampling on reference cut offs were than analysed. Cut-offs were established as 95% percentile of marker level in analysed group. Results and conclusion: We found that, NSE and S100B levels do not show any clinically important dependence on the time of sampling, age and sex. NSE levels appear to have higher result variability and approximately 8% of samples had to be excluded from analysis due to visible haemolysis. We established a higher reference cut off for S100B – 0.2 μg/l, than manufacturer had set up, but it did not have any crucial effect on clinical evaluation of results., Richard Pikner, Pavel Lavička, S. Kormuda, and Lit. 28
Komunikace mezi urologem a pacientem s rakovinou prostaty při sdělení diagnózy trvá v ČR průměrně 15 minut. Článek seznamuje se strukturou lékařské konzultace a s výsledky mezinárodního výzkumu TAPE zaměřeného na informativní složku komunikace urologa a jeho pacienta s cílem zlepšení stávající situace., The discussion between patient and his urologist who is announcing him the diagnosis of prostate cancer takes in Czech Republic approximately 15 minutes. The author describes the structure of medical consultation and presents the results of the international TAPE research focused on the informational aspect of the patient-urologist communication with the aim of improving the current status., and Janáčková L.
Penetrující srdeční poranění je zatíženo vysokým rizikem úmrtí. Incidence poranění je v evropských zemích nízká (0,1 % všech přijatých traumat), bohužel 80–94 % nemocných v jejich důsledku zemře dříve, než se jim dostane adekvátního ošetření, a to z důvodu srdeční tamponády nebo exsanguinace. V souvislosti s anatomickým uložením srdce je nejčastěji poraněna pravá komora srdeční následovaná komorou levou, pravou síní a poraněním odstupujících velkých cév. Souběžné poranění koronárních tepen je udáváno mezi 3 a 9 % případů. Pro přežití nemocných je zásadní jejich rychlé zajištění na místě nehody, monitorovaný transport a neodkladné provedení chirurgického ošetření. Průkaz perikardiální efuze (> 5 mm) pomocí echokardiografie nebo CT angiografie u penetrujícího hrudního traumatu je indikací k chirurgické revizi. Hemodynamická nestabilita, asystolie nebo elektromechanická disociace jsou nezávislými prediktory úmrtí nemocných, rovněž časové zpoždění mezi vznikem poranění a definitivním ošetřením přímo koreluje s prognózou nemocných. V souborech operovaných kardiochirurgickými pracovišti je udáváno 80–100% přežití nemocných s jejich následnou plnohodnotnou integrací do normálního života., Penetrating cardiac injury remains a highly lethal form of trauma today. Although the incidence in European countries is low (approximately 0.1% of all hospital‑admitted traumas), the mortality rate ranges between 80 and 94% due to cardiac tamponade or exsanguination. Due to the anatomic position of the heart, right ventricle injury dominates, followed by injury of the left ventricle, right atrium, and great vessels. Concomitant coronary artery injury is present in 3–9% of all cases. The only meaningful treatment is a scoop‑and‑run approach and emergency operative intervention. Pericardial effusion (> 5mm) confirmed by sonography or CT‑angiography in a thoracic penetrating trauma is an indication for surgical intervention. Hemodynamic instability, cardiac arrest, electromagnetic dissociation and prolonged injury‑to‑gate time represent independent risk factors for death. However, the survival rate of patients revised by a cardiothoracic surgeon ranges from 80% to 100%, with a high chance of returning back to normal life., and Konečný J., Šimek M., Klváček A., Hájek R., Škorpil J., Hubáček P., Lonský V.
Perioperační péče o diabetika je specifická nejen nezbytností adekvátní korekce glykemie, ale také výskytem komplikací, které se u nediabetiků nevyskytují. Dosavadní antidiabetickou léčbu je proto většinou nutno přizpůsobit perioperačnímu období, u malých a krátkých chirurgických výkonů to však není většinou nutné. Perioperační péči je nezbytné u diabetiků pečlivě zorganizovat a naplánovat. K hlavním zásadám patří adekvátní monitoring glykemií a inzulinové terapie, zajištění nutrice a provedení výkonu ráno., The perioperative care of diabetic patients is specific due to the necessity of adequate glycaemic correction, as well as owing to the occurrence of complications not taking place in nondiabetic patients. The present antidiabetic treatment therefore mostly needs to be adjusted to the perioperative period, but this is largely not necessary in the case of small and short surgeries. The perioperative care of diabetic patients must be carefully organized and scheduled. The main rules include adequate monitoring of blood glucose and insulin therapy, provision of nutrition and surgery performance in the morning., and Alena Šmahelová
Ve studii byly sledovány dvě skupiny experimentální (řízené skupinové cvičení a individuální cvičení, edukace v oblasti zdravého životního stylu) a skupina kontrolní (pouze edukace v oblasti zdravého životního stylu). Všechny skupiny absolvovaly v rámci edukace přednášky zaměřené na pohybovou aktivitu, zdravou výživu a duševní zdraví. Anamnestické údaje, údaje o stravovacích zvyklostech, údaje subjektivního hodnocení vlastního zdraví a dalších vybraných ukazatelů kvality života byly zjišťovány pomocí dotazníků. Pro posouzení vlivu edukace a pohybové aktivity na oblast psychiky byly použity otázky orientované na vyjádření pozitivních nebo negativních pocitů. U otázek vyjadřujících pozitivní/negativní pocit či pozitivní/negativní stanovisko bylo hodnoceno zvýšení/snížení frekvence výskytu pozitivních/negativních pocitů. Po edukaci a desetiměsíční intervenci pohybovou aktivitou došlo u skupiny 1 (skupinová pohybová aktivita) k významnému pozitivnímu posunu v oblasti hodnocení vlastního zdraví a v oblasti zapojení do společenského života. Celkové skóre u pozitivně orientovaných otázek bylo významné u obou experimentálních skupin (skupina 1 p<0,001, skupina 2 p<0,05). Celkové skóre u negativně orientovaných otázek bylo u obou experimentálních skupin shodné a představovalo hladinu statistické významnosti p<0,05. Zdá se, že změny v pohybovém režimu, vlivem pravidelné dlouhodobé a především řízené pohybové aktivity i o relativně nízkém objemu a intenzitě, mohou hrát pozitivní roli nejen ve zdravotní prevenci, ale též ve zlepšeném vnímání vlastního zdraví a kvality života., Two experimental groups (an instructed group exercise program and an individual exercise program, healthy lifestyle education) and a control group (healthy lifestyle education only) were observed in our study. Healthy lifestyle education included lectures on physical activity, healthy diet and mental health and was undergone by all the groups. Questionnaires were used to obtain participants' anamnestic data, data on eating habits, self-reported health status and other selected indicators of quality of life. To assess the influence of education and physical activity on mental state, questions focused on expressing positive and negative feelings were applied. Increases/decreases in the incidence frequency of positive/negative feelings or attitudes were examined. After the education program and the 10-month physical activity program, group 1 (group exercise program) demonstrated a significant positive shift in self-reported health status and in participation in social life. The total score of positively oriented questions changed significantly in both experimental groups (p<0.001 in group 1, p<0.05 in group 2) whilst the total score of negatively oriented questions was equal in both experimental groups (p<0.05). It seems that regular, long-term and, most importantly, instructed physical activity, despite its low volume and intensity, can have beneficial effect not only on disease prevention but also on self-reported health status and quality of life., Dana Fialová, Věra Vlastníková, and Literatura
Pokroky v léčbě Hodgkinova lymfomu (HL) patří k největším úspěchům moderní onkologie. V současné době dosahuje dlouhodobé remise (podle stadia a přítomnosti rizikových faktorů) 85–95 % pacientů, jejich životní naděje je nyní 40 let. Do popředí však začaly vystupovat pozdní následky léčby HL: kardiotoxicita, sekundární neoplazie, plicní toxicita, poruchy fertility (azoospermie, amenorea), poruchy funkce štítné žlázy, imunosuprese s infekčními komplikacemi, psychosociální problémy. Mezi další komplikace patří poškození měkkých tkání (svalů, orgánů gastrointestinálního traktu), kostí a neurologické komplikace. Současné znalosti o pozdní toxicitě léčby HL se zakládají na sledování pacientů, kteří byli léčeni terapeutickými modalitami, které se již delší dobu nepoužívají., Progress in the treatment of Hodgkin’s lymphoma (HL) is one of the huge successes in modern oncology. According to the stage and presence of risk factors, up to 85–90 % of patients achieve long-term remission with life expectancy of 40 years. New problem to deal with at the moment are the late adverse effects caused by preceeding therapy of HL: cardiotoxicity, secondary neoplasia, lung toxicity, impairement of fertility (azoospermia, amenorhea), impairement of the thyroid function, imunosupression with infectious complications, psychosocial problems. Other complications can occur: impairement of soft tissue (muscles, gastrointestinal organs), bones and neurological disorders. Current knowledge of late-onset toxicity due to the treatment of HL is based on the observation of patients who were treated by therapeutical methods which are not being used any more., Ľubica Žikavská, Jana Marková, and Lit.: 11
Onkologická léčba je často spojena s výskytem nežádoucích účinků, z nichž nejzávažnější jsou účinky pozdní. Mohou se vyskytovat po chemoterapii, hormonální léčbě, ale zejména po radioterapii. Na zhodnocení pozdních vedlejších efektů biologické léčby není ještě dostatečný časový odstup. Pozdní vedlejší účinky léčby se vyskytují u nemocných, kteří dlouhodobě přežívají, jsou většinou obtížně řešitelné a zhoršují kvalitu života., The treatment of cancer is often linked with the occurrence of unwanted side effects, the most serious of which are the late effects. They can develop after chemotherapy, hormonotherapy, but especially after radiotherapy. It is still too early to evaluate the side effects of biological treatment more deeply. The late side effects of the treatment occur at long-term survivors, they are mostly difficult to solve and make the quality of life worse., Hana Šiffnerová, and Literatura 20