Theatrical activities of Václav Mihule (1758 - after 1808) are documented at his various positions in 19 European cities. Born in Prague Mihule left his home at a young age. His earliest experience was as an actor (1781-89), traveling to distant places such as Warszawa (1781), St. Peterburg (1784-86), Königsberg (1787-88), Mainz and Frankfurt a. M. (1788-89). His first Prague ensemble (1789) was a collaboration with Jean Butteau, the company played at ThunPalace Theatre at the Lesser Town of Prague. Later he directed the ensemble Vlastenské divadlo (Patriotic Theatre) in the Theatre U Hybernů (in summer in Karlovy Vary) and the German company at the Nostitz Theatre. After his abrupt departure from Prague in mid 1793 he became a theatre director in Augsburg (1793-94), in Nürnberg, Ansbach, Erlangen, Ulm and Nördlingen (1794-97), Stuttgart (1797), Wiener Neustadt (1797/98), Olomouc (1800-02), Opava (1802-04), Prešov (1805) a Košice (1804-08). He seems to have ended his career in Košice, where he may have died. In the time from 21. 12. 1796 till 13. 9. 1797 he led on lease the Court Theatre Company of Friedrich Eugen II. of Württemberg in Stuttgart. It was in Stuttgart for the first time, when the Court Theatre was rented to a theatre entrepreneur. The Duke tryed in this way to keep the theatre running in the bad economic situation in the course of the War of the First Coalition (1792-1797). For the director Mihule was the offered contract for 6 years - after experience with various theaters in the cities - an extraordinary occasion to achieve a firmly established place of work with above standard conditions. It is possible to describe and characterize the Stuttgart period of the entrepreneur Mihule on the basis of archive documents and account books (aspect of organization) and periodicals (theatre repertory). Some features of the abilities of actors an, Alena Jakubcová., and Obsahuje bibliografické odkazy
a1_Studie na základě textů z dobových československých časopisů a denního tisku ukazuje, jak se od padesátých do osmdesátých let dvacátého století v Československu proměňoval obraz jaderné energie a energetiky a jaké místo v něm v této souvislosti zaujímaly otázky životního prostředí. V padesátých letech zde v publicistice převládala představa ovládnuté a přetvářené přírody a očekávaný nástup jaderných elektráren byl prezentován jako přirozené nahrazení elektráren uhelných, jehož nezbytnost vyplývala z omezených zásob uhlí. O ,,čistotě'' a bezpečnosti jaderných elektráren přitom nebylo pochyb. V následujících dekádách, jak odezníval ,,atomový optimismus'', se strategie autorů, často oborových expertů a popularizátorů vědy, změnila. Začali sice opatrně připouštět možnost jaderných havárií a negativního vlivu na životní prostředí i lidské zdraví, avšak s odvoláním na exaktní data toto riziko zároveň bagatelizovali jako vysoce nepravděpodobné., a2_Autorka československý diskurz o jaderné energii kontextualizuje a ukazuje, že zatímco v padesátých letech se nijak zásadně nelišil od všeobecného ,,atomového optimismu'', vládnoucího stejně tak v Sovětském svazu, Spojených státech nebo Francii, od druhé poloviny šedesátých let, a zejména následující dekády se podoba tohoto diskurzu v sovětském bloku a na Západě značně diferencovala. V Československu byla jeho produkce monopolizována a texty zpochybňující československou orientaci na jadernou energetiku nemohly být oficiálně publikovány. Setrvačnost pozitivního obrazu jaderné energetiky v československé publicistice byla umožněna podmínkami socialistické diktatury, ale také personální kontinuitou autorů. Otázka zde nikdy nezněla, jestli jaderná energetika ano, či ne, ale jak při jejím rozvoji zajistit dostatečnou ochranu životního prostředí a bezpečnost jaderných elektráren., Based on textx excerpted from Czechoslovak periodicals and dailies of that time the study shos changes of the image of nuclear power and nuclear energy in Czechoslovakia between the 1950s and the 1980s, as well as the position of environmental issues in it. In the 1950s, the image prevailing in periodicals and dailies was that of harnessed and transformed nature, with the anticipated arrival of nuclear power plants presented as a natural replacement of coal-fired plants necessitated by limited coal reserves. At that time there were no doubts about the ''cleanliness'' of nuclear power plants. In the decades that followed, the strategy of authors, often experts in the field and promoters of science, changed, as the ''nuclear optimism'' was ebbing. They started, albeit cautiously, admitting a possibility of health; however, referring to accurate data, they were also downplaying the risk, claiming it was highly unlikely. The authoress contextualizes the Czechoslovak nuclear energy discourse, showing that there were no significant differences from the general ''nuclear optimism'' prevailing in the Soviet Union, United States or France; however, since the mid-1960s, and particularly since the following decade, the shape and form of the discourse in the Soviet Bloc diverged from that in the West considerably. In Czechoslovakia, the discourse was monopolized and no texts questioning the Czechoslovak orientation on nuclear energy could be officially published. The inertia of the positive image of nuclear power in Czechoslovak journalism was made possible not only by the socialist dictatorship, but also by a continuity of authors. In this respect, there were never a question whether to use nuclear power or not; the question was how to develop it in a way guaranteeing a sufficient level of environmental protection and safety of nuclear power plants., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
According to A. Přichystal’s classifi cation (cf. 2010), siliceous weathering products are classifi ed into the SiO2 minerals group. This study presents results of the analysis of collections gathered together in southern and south-western Moravia, and contributes to their more precise petrographic and cultural classifi cation. The authors introduce a new type of local siliceous weathering products as the Malhostovice type. It is a preliminary term defi ned similarly as the Ctidružice type, Lesůňky type, etc., Martin Kuča, Jaroslav Bartík., and Obsahuje seznam literatury
The article presents the results of house plot research in the historical core of Mikulcice-village in the southeastern Moravia. Remains of sunken storage rooms representing parts of surface houses dated to the Late Middle Ageswere uncovered underneath a more recent structure. This evidence sheds new light on the vernacular architectureof the period and has provided an array of artefacts representing the inventory of rural homesteads for two chronological periods (end of the 14th century- 1st half of the 15th century and the last quarter of the 15th century-turnof the 15/16th century). Research has also provided an extensive dataset of ecofacts, enriching our understandingof village life, Pavel Vařeka ... [et al.]., and Obsahuje seznam literatury
Authors draw attention to certain problems which should not be missed especially concerning the last step of archaeological methodology i.e. in attempting to interpret discovered archaeological sources with respect to a living culture,i.e. a historical society. This article outlines several possibilities that may explain the so-called burials in settlementcontexts. All of the examples discussed were encountered in the area of Mikulcice - a Great Moravian power centre.The authors also introduce several possible interpretations of these field situations with respect to the living culture.They consider (similarly to other researchers) the possibilities and difficulties of chronological, social, economic, political as well as symbolic interpretations of material sources. In concluding this work, the authors emphasize thatall examples discussed, point to the necessity of carefully distinguishing between archaeological and empirical factson the one hand, and cultural facts that are not available to archaeologists, on the other hand. In light of the proposedconclusions, the revision of „old“ excavations in the area of early Medieveal fortified agglomeration Mikulcice-Valydemonstrates the need for acquiring new data of a quality matching the current methodological requirements. and Obsahuje seznam literatury
The study summarizes the development of ecclesiastical organizations in the Czech lands before 1200, taking into account the wider European context. The author first draws attention to the difficulties associated with the number and character of the preserved sources. Then he problematizes the traditional notion of ecclesiastical dignitaries as mere servants of the duke, confronting the question of tithes and examining evidence of the activity of the archdeacons and archpriests. In conclusion, he focuses on the question of building the parish organization and subscribes to the notion that this was not a centrally controlled activity, but rather a local initiative, although supported by the bishop. and David Kalhous.
Michal Kopeček a Pavel Kolář představují mezinárodní badatelský projekt „Socialistická diktatura jako myšlenkový svět: Reprezentace společenského řádu a proměny panství ve středovýchodní Evropě druhé poloviny 20. století“, který v letech 2007 až 2010 realizovaly společně postupimské Centrum pro výzkum soudobých dějin (Pavel Kolář, Thomas Lindenberger, Martin Sabrow) a pražský Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR (Michal Kopeček) za finanční podpory německé Nadace Volkswagen. Úvodní text k tematickému bloku článků tohoto čísla Soudobých dějin, který vzešel z uvedeného projektu, objasňuje jeho smysl, myšlenková východiska a společensko-historiografický kontext „historizace diktatur“ a přibližuje konkrétní náplň projektu. Ve srovnávací perspektivě, která obsáhla celou střední a východní Evropu, se účastníci projektu z pohledu kulturních dějin a dějin všedního dne snažili osvětlit způsoby, jak se ustavovaly, reprodukovaly a nakonec hroutily komunistické diktatury. Klíčový konceptuální nástroj pro ně představoval pojem „myšlenkového světa“ (Sinnwelt), který lze chápat jako prostor „předpolitického akceptování“ socialismu, jako zónu, v níž historičtí aktéři každodenně konstruovali smysl stávajícího sociálního pořádku a v níž byla každodenním jednáním stále znovu obnovována jeho legitimita. Úvodní text rešeršuje jednotlivé individuální projekty, které tvořily hlavní náplň celého komplexního projektu, a informuje o přednáškových cyklech a konferencích, které byly v jeho rámci uspořádány. and Michal Kopeček, Pavel Kolář.