a1_Autor zkoumá, jak se v socialistickém Československu vytvářel institucionální systém náhradní rodičovské péče o nezletilé děti, jak se vyvíjela jeho praxe i průvodní diskuse expertů. Vládnoucí režim podle něj cíleně neusiloval o zničení rodiny jako základního kamene společnosti ani o umístění co největšího počtu dětí do kolektivní dlouhodobé náhradní péče. Po roce 1945 však státní správa ve spolupráci s odborníky zahájila státní projekt péče o děti, který vykazoval určité prvky sociálního inženýrství a v jehož rámci politici a experti vytvořili nové standardy výchovy a péče o děti. Náhradní péče sledovala vždy několik cílů, protože se zabývala problémy sociálními, zdravotními i ideologickými. Řada dokumentů dotčených ministerstev v padesátých letech otevřeně deklarovala záměr vychovat v ústavních zařízeních pod dohledem státu „nového, socialistického člověka“ a kolektivní péče o děti v dětských domovech byla tehdy standardním způsobem péče o biologické či takzvané sociální sirotky. Později československé orgány postupně reformovaly systém, tak aby nabízel širší škálu možností náhradní péče. Na tlak odborníků z oblastí pediatrie, pedagogiky a dětské psychologie, jako byl Jiří Dunovský či Zdeněk Matějček, kteří v šedesátých letech iniciovali diskusi o „dětské otázce“ a na základě svých výzkumů poukazovali na psychickou, citovou a sociální újmu dětí v kolektivních zařízeních, úřady reagovaly usnadněním osvojení, vytvářením rodinných typů dětských domovů i reálným obnovením pěstounské péče. Experti se na těchto reformách intenzivně podíleli a sledovali jako ideál nukleární rodinu s tradiční rolí matky., a2_Pro „problémové děti“, včetně dětí romského původu, byla pokládána za vhodnou pěstounská péče, obnovená zákonem v roce 1973. Nakonec autor přibližuje historii SOS dětských vesniček v Československu, které jako hybridní forma kolektivní a pěstounské péče sehrály v reformě náhradní péče specifickou roli. O tomto konceptu, založeném na křesťanské výchově a ústřední roli matky, se vedla koncem šedesátých let vypjatá diskuse. Prosadit se jej podařilo v atmosféře liberalizace za pražského jara 1968, a to zejména díky osobnímu nasazení několika expertů, kteří založili sdružení, vybrali velkou sumu peněz, rychle zorganizovali stavbu dvou vesniček a zajistili jejich fungování. Ačkoliv po vydání zákona o pěstounské péči převzal vesničky pod svou správu stát, jejich průkopnické zavedení ve východním bloku i tak ilustruje, jak zásadní změnou prošel systém náhradní péče v Československu během čtyřiceti let socialistické vlády., a1_The author examines how an institutional system of substitute care of minors was built in socialist Czechoslovakia and how it was implemented in practice, including discussion of experts accompanying these processes. He claims the ruling regime was neither striving to destroy the family as the cornerstone of the society, not trying to place as many children as possible under a collective long-term substitute care system. Since 1945, however, state authorities in cooperation with experts launched a children care project which showed some social engineering elements and in the framework of which politicians and experts created new standards of children care and education. The substitute care system was always pursuing multiple objectives, as had to deal with social, medical, and ideological issues. Many documents of relevant ministries openly declared an intention to educate a "new, socialist individual"in state-supervised institutional facilities in the 1950s, and collective care of children in children´s homes was a standard type of care of biological or so-called social orphans at that time. Czechoslovak authorities later made step-by-step modifications of the system to expand the porfolio of substitute care options. Under the pressure of experts in pediatrics, pedagogics, and child psychology, including JIří Dunovský or Zdeněk Matějček, who initiated a discussion of the "childern´s issue" in the 1960s, using results of their research projects to point at psychic, emotional, and social damage to children in collective facilities, the authorities reacted by facilitating the adoption process, establishing family-type children´s homes, and a de facto restoration of foster care., a2_The experts were participating in these reforms very intensively, pursuing a nuclear family with a traditional role assigned to mother as an ideal. As to "problematic children", including those of Romany descent, foster care restored by a legal act in 1973 was considered suitable. In the end of his wrk, the author describes the history of SOS children´s villages in Czechoslovakia a hybrid form combining collective and foster care, which played a specific role in the substitute care reform. The concept, which was based on Christian education and the central role of mother, was heatedly discussed in the late 1960s. It was possible to implement it in the liberalized atmosphere of the Prague Spring, thanks mainly to personal efforts of several experts, who established an association, collected a fairly large sum of money, quickly organized the construction of two villages, and arranged their operation. Although the state took them over after the foster care act had come into power, their groundbreaking introduction in the Eastern Bloc still illustrates the fundamental changes of the substitute care system in Czechoslovakia during the forty years of the socialist rule., Frank Henschel ; Z angličtiny přeložila Blanka Medková., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Tato práce podle recenzenta ukazuje, jak přínosná při zkoumání podstatných historických témat může být regionální perspektiva. Autor se v ní snaží zachytit proměny regionální úrovně vládnutí a fungování Komunistické strany Československa v sepětí s proměnami pohraničí od konce druhé světové války do počátku šedesátých let minulého století, a to na příkladu okresů Zábřeh a Šumperk na severozápadní Moravě. Klade přitom důraz na postižení lokální společnosti a její mentality v etnické a sociální různorodosti. Naproti tomu zploštělé se recenzentovi jeví zobrazení direktivního a suverénně vládnoucího mocenského ústředí, které však není v centru autorova zájmu., The title of this publication translates as "The stubborn periphery: Everyday life under the dictatorship of the Czechoslovak Communist Party, as seen in the examples of the Šumperk and Zábřeh districts from 1945 to 1960". According to the reviewer, it demonstrates how much a regional perspective can contribute to the research to explain the transformations at the regional level in governing and in the operation of the Czechoslovak Communist Party in connection with the transformation of the border areas from the end of the Second World War to the beginning of the 1960s, using the examples of the districts of Zábřeh and Šumperk in north-west Moravia. The author focuses on local society and their mentality in its ethnic and social diversity. By contrast, the reviewer finds the depiction of imperious rule by directive to be superficial, although, admittedly, this was not the author´s focus., [autor recenze] Marián Lóži., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
This study examines changes in narrative approaches in Czech, Moravian and (German-written) Silesian belles lettres from 1770-1790. In its examination of historical poetics and changes in narrative methods, it draws on the structuralist studies of Lubomír Doležal (his "narrative text transformation" model) and Daniela Hodrová (fictive novel vs. reality novel). Instead of the idea that prose evolves in relation to a fixed "linguistic substrate" in an immanent, autonomous way, the author inclines to the notion of a plurality of poetic codes on various linguistic levels (from stylistic registers, "narrative methods" and narrative structures to individual genres and the comprehensive aesthetic that shapes entire epochs). The study starts with an outline the socio-historical background to the emergence of literary periodicals in the Czech Lands in the early 1770s and their authors’ publishing strategies. It then considers the transformational impact these periodicals had on the literary prose of the day. The third part examines how the belles lettres of literary periodicals reacted to impulses from Enlightenment poetics such as the sentimentalism of Laurence Sterne and the Sturm und Drang movement, with illustrative interpretations of the novellas Der Philosoph in der Suppe (The Philosopher in the Soup) by Johann Ferdinand Opitz, Die neue Sapfo (The New Sappho) by Christian Heinrich Spiess and Der sonderbare Kupler (The Peculiar Pimp) by Josef Herbst and Josef Kirpal., Václav Smyčka., and Obsahuje bibliografické odkazy
The author presents a revised interpretation of the area of the NE gateway of the acropolis of the Great Moravian power centre Mikulčice-Valy and the adjacent fortification. The work is a response to a previously published picture of the overall find situation of this area (by B. Kavánová 2003), which, according to the author, does not match the infor mation available in the original documentation. The interpretation procedures clearly presented in the aforementioned monograph cannot be substantiated due to inadequate field work methods, the extent of the documentation compiled and the way in which this documentation is selected and designed This work also provides a critique of the interpre tation of the stratigraphic situation and the dating means and methods used. According to this revised interpretation, it is not possible to concur regarding the relevance of the evidence on which B. Kaváinová bases her hypothesis that there was more than one phase to the rampart. Due to this unsubstantiated interpretation, the chronology given for other settlement structures therefore lacks credibility. The text also includes a reconstruction of the passage through the fortification when the aforementioned gate was in use., Marian Mazuch., and Obsahuje seznam literatury
Publikace podle recenzenta zaplňuje jedno z málo známých míst v poznávání každodennosti Protektorátu Čechy a Morava (1939-1945). Komplexním způsobem přibližuje dobové podoby odívání různých společenských vrstev a pro rozmanité příležitosti, módní trendy a jejich vzory, ale také praktické starosti s obstaráváním a recyklováním šatstva v situaci materiálního nedostatku a života na příděl. Jedinou slabinu spatřuje recenzent v genderové nevyváženosti, když pánské módě je věnována prakticky jen jedna z osmi kapitol., The book under review, whose title translates as ‘Fashion in the Streets of the Protectorate: Life, Clothes, and People’, helps, according to the reviewer, to provide a picture of one of the lesser known areas of everyday life in the Protectorate of Bohemia and Moravia, which lasted from mid-March 1939 to early May 1945. In a comprehensive way, the author acquaints the reader with styles of dressing in this period amongst the various social strata and for various occasions, as well as the fashion trends and their models, but she also looks at practical concerns about getting clothes and recycling them in circumstances of material shortage and rationing. One of the weaknesses of the publication, according to the reviewer, is that it pays too little attention to gentlemen’s fashion, covered in practically only one of its eight chapters., and [autor recenze] Petr Tolar.
Recenzentka představuje dosud první biografii českého medievisty Františka Grause (1921-1989). Narozen v německožidovské rodině v Brně, prošel za války koncentračními tábory, poté se vydal na dráhu marxistického historika středověku, rychle zaujal přednostní postavení v hierarchii československé historické vědy, v roce 1969 po porážce pražského jara emigroval a zakotvil nakonec jako profesor středověkých dějin na univerzitě ve švýcarské Basileji, kde také publikoval svá nejvýznamnější díla a zařadil se po bok předním evropským medievistům. Recenzentka vedle bohaté faktografie oceňuje snahu o rekonstrukci Grausova myšlenkového vývoje a jeho nesnadného přerodu od dogmatického marxismu k otevřenému pluralismu pozdních let šedesátých, který se jeví do značné míry jako modelový příklad pohybu tehdejší oficiální československé historiografie. Problém vidí v nevyváženosti práce, neboť Grausovo exilové působení shrnuje jediná kapitola, a v rezignaci autorky na hodnotící přístup. and [autor recenze] Anna Košátková.
The paper examines origin and professional background of the scribes of the 18th century Bohemian manuscripts and follows the changes in the social structure of their readers, using the information from several hundred handwritten books and documents. Received data show that the number of scribes is rising immensely in the last decades of the 18th century. The most distinct growth might be observed within the number of scribes working in the rural areas. In the first half of the 18th century the most productive group of scribes are monks. In the last quarter of the century this role goes to teachers and parish priests. Their production, however, often has commercial or official character. Besides in the late period of the century strongly increases representation of craftsmen and farmers among the scribes. Also growth of the number of readers living in the countryside, especially women, might be observed. These changes seem to be the results of educational, administrative and Church reforms performed by Maria Theresa and Joseph II in the late 18th century., Dmitrij Timofejev., and Obsahuje bibliografické odkazy