Při revizi starších fondů z laténského oppida Stradonice u Berouna byly zjištěny také dosud neznámé předměty zhotovené z Kounovské švartny. Vedle 1–2 kruhů jde také o poměrně vzácné výrobky – provrtané kotoučky jako sekundárně opracovaný výrobní odpad, jejichž funkce, praktická i symbolická, je zvažována. K těžbě a zpracování Kounovské švartny docházelo v LT B2-C1 a vzácný výskyt švartnových výrobků v kontextu LT C2-D1 připouští různý výklad. and Sapropelite from the oppidum of Stradonice. During the revision of old finds from the La Tène oppidum of Stradonice in Central Bohemia several artefacts made of Kounov sapropelite, unknown until now, were recorded. As well as one or two rings there are also some relatively rare products – perforated discs, the result of secondary working of sapropelite waste; their practical as well as symbolic role is considered. Kounov sapropelite mining and subsequent working took place in LT B2-C1. The rare occurence of sapropelite products in the subsequent LT C2-D1 context is also discussed.
Studie otevírá diskusi s názory o původu a vývojových proměnách keramiky vytáčené kompletně na hrnčířském kruhu a opatřené pásovou výzdobou. Tato keramická třída byla používána v raném středověku (po dobu asi jednoho století) komunitami žijícími na jihu Velkopolska a v severovýchodní části Dolního Slezska. Dosavadní představy naznačující úzký vztah s obdobně zdobenou keramikou produkovanou v severních částech Čech jsou přehodnoceny s poukazem na vnitřní rozmanitost celé keramické třídy. Inspirační zdroje nepřicházely pouze z jihu (tj. z Čech), ale také ze severu (Pomořansko) a ze západu (oblast středního toku Labe). V rámci tohoto druhu keramiky lze pozorovat proměny, které se v produkci malých lokálních komunit objevují nezávisle na vnějších impulsech. and The article underlines the need to re-discuss the prevailing views in archaeological literature on the provenance and transformation stages of completely wheel-turned ceramics decorated with zoned ornament. This class of ceramics was used in the Early Middle Ages (for about 100 years) by communities living in the area of southern Greater Poland and the north-eastern part of Lower Silesia. The previous ideas suggesting a close relationship between zoned ceramics and vessels produced in northern Bohemia are reconsidered, with the internal diversity of zoned ceramics being pointed out. We argue that inspiration in ceramics manufacturing came not only from the south (Bohemia), but also from the north (Pomerania) and the west (the middle Elbe region), and that there were also changes that appeared independently of these impulses in the ceramics production of small, native communities.
Příspěvek navazuje na předchozí článek o nálezech z halštatského kultovního místa na vrchu Burkovák u Nemějic, z něhož mj. pochází i rozsáhlá kolekce keramických plastik. Cílem je prozkoumání povrchu těchto plastik z náhodně vybraného vzorku z hlediska paleodermatoglyfiky, jejich předběžné posouzení z hlediska fragmentace, vlastností keramické hmoty a stop na povrchu předmětů. and The contribution is linked to the preceding article on finds from the Hallstatt cultic area on the peak of Burkovák near Nemějice, from which an extensive collection of ceramic sculptures also comes. The aim of this contribution is the examination of the exterior of these sculptures from a paleodermatoglyphic perspective, and a preliminary assessment of these from the point of view of fragmentation, the properties of the ceramic material, and marks on the exterior of the objects.
The Patent of Toleration of the year 1781 cleared the way for activities of two Protestant churches in the Habsburg Monarchy. In the two borderland regions chosen for analysis - the regions of Děčín and Šluknov - the Protestant inhabitants were affected by the religious influences from Saxony that acquired various forms. From the period before the year 1620 there was, exceptionally, preserved the Lutheran religion, whose followers visited churches on the Saxon side of the border. Also, the regions were continuously settled by Saxon immigrants who were not organized within the structures of the Augsburg confession. Only after the commencement of industrialization and the subsequent wave of Saxon immigration was made possible the establishment of independent Protestant choirs. Absolutely exceptional was the Lutheran choir of Saxon officials in Podmokly that was founded after railroad had been finished in 1851. Already before the year 1850 the mission of the renewed Unity of Brethren from Herrnhut instigated the popular religious movement. At the turn of the nineteenth and twentieth century, religious propaganda of the movement „Away from Rome“ (Los von Rom), in many cases supported from Saxony, found response in these regions. The typology of religious influences from Saxony and their manifestations on the Bohemian side of the border, established on the basis of the examples of Děčín and Šluknov regions, could be used for the nineteenth century also for other borderland regions inhabited predominantly by German-speaking population.
This article evaluates once more the historiographic and literary images of John of Bohemia and his son Charles IV in Italian texts from the 14th and early 15th centuries. What we find is a peculiar mixture of criticism and apotheosis, sometimes stated by the same authors, depending on the point in time they were writing, and of course the expectations of their potential readers. While John of Bohemia faced overwhelming expectations from Dante after the death of his father, he was branded a naïve yet greedy papal mercenary from the beginning of his Italian Expedition in the early 1330s. His son was more successful in avoiding negative stereotypes and harsh criticisms during his Italian expeditions in his youth, as well as in 1354/55 and 1368/69. In the end, however, even chroniclers that are traditionally considered to have had a positive view of the Luxemburg king and emperor harshly rejected his political actions in Italy. Most of the time, this is connected with the financial interests all foreign monarchs had when establishing temporary rulerships in Italian cities, and the monetary pressures this bore on their citizens; the worn-out cliché, both of contemporaries and historical researchers, that labelled foreign, Central European monarchs as barbaric intruders, could hardly be confirmed. Charles and his father are blamed for being unable to solve the structural problems of Italian and Imperial politics.
Na pohřebišti ze starší doby bronzové v Praze 9 – Miškovicích byla fosfátová analýza úspěšně použita jako doplněk archeologických a antropologických pozorování. S její pomocí se kromě „regulérních“ pohřbů s kompletně dochovanými kostrami v anatomické poloze podařilo prokázat některé doposud neznámé formy pohřbívání (ca 45 % ze všech odkrytých hrobů): A) Pohřbívání samotných kostí (někdy ve schránkách z organického materiálu) bez měkkých tkání, často s milodary, charakterizované kompletně nebo fragmentárně dochovanými kosterními pozůstatky rozptýlenými či uspořádanými na dně hrobové jámy, bez fosfátové anomálie. B) Tzv. kenotafy, prázdné jámy ležící mezi ostatními hroby, které se svým tvarem neliší od hrobových jam s pohřby, neobsahují však žádné kosterní pozůstatky ani předměty a nevykazují fosfátovou anomálii. U jednoho kenotafu byl zjištěn kamenný zával. C) „Hrobové“ jámy bez kosterních pozůstatků a bez nálezů, ale s výraznou fosfátovou anomálií respektující svým tvarem i velikostí půdorys jámy. and Burial rites: uniform or diverse? Interpretation of the results of phosphate soil analysis at the Únětice culture burial site in Prague 9 – Miškovice. Phosphate soil analysis was successfully used as a supplement to archaeological and anthropological observations at the Early Bronze Age burial site in Prague 9 – Miškovice. In addition to „regular“ burials with complete preserved skeletons resting in an anatomical position, the soil analysis was used to document heretofore unknown forms of burial (approximately 45 % of all uncovered graves): A) The burial of separate bones (in some cases in caskets made from organic material) without soft tissue, often with gifts and characterized by complete or fragmentary skeletal remains spread out or arranged in the bottom of the grave pit, without a phosphate anomaly. B) So-called „cenotaph“ (empty) graves situated between other graves. The shapes of cenotaph graves do not differ from other graves, but do not contain any bones or other objects. The cenotaph graves do not have a phosphate anomaly, but one of them has a stone packing. C) „Grave“ pits with neither skeletal remains nor finds, but with a distinct phosphate anomaly respecting the shape and even the size of the grave.
Autor se pokusil o dílčí komentář k osmisvazkovému projektu Archeologie pravěkých Čech, a to z pozice aktivního účastníka přípravy syntéz pravěku Čech z roku 1978 i 2007–2008. Nová syntéza uspokojivě shrnuje výsledky českého terénního výzkumu i stav zpracování pramenů, ale – podle názoru autora – faktografické limity domácích pramenů spolu s dnešní úrovní integrace výsledků humanitních a přírodních věd omezují možnosti jejich celistvého interpretačního využití. Další rozvoj, resp. přežití oboru bude záviset dílem na míře úspěšnosti integrace českého výzkumu v rámci Evropy, dílem na schopnosti archeologů přesvědčit domácí veřejnost, že péčí a hospodařením s archeologickými prameny plníme nepominutelnou společenskou objednávku nadnárodního dosahu. and The author comments on the eight-volume Archeologie pravěkých Čech [Archaeology of Prehistoric Bohemia] from the position of an active participant in the preparation of the synthesis of information concerning prehistoric Bohemia in 1978 and 2007–2008. This new synthesis provides a satisfactory summary of the results of Czech field research as well as the state of the processing of sources. However, in the opinion of the author, the factographic limits of domestic sources together with today’s unsatisfactory integration of the results of the humanities and natural sciences restricts the possibilities of their cohesive interpretive use. Further progress, or even the survival of the field, will depend in part on the success of the integration of Czech research into the framework of Europe and in part on the ability of archaeologists to convince the public that care and management of archaeological sources is a vital social mission of supranational importance.
V rámci záchranného výzkumu polykulturního sídliště na hranici katastrů Úhřetice a Tuněchody byly prozkoumány zahloubené části dvou pyrotechnologických objektů z doby římské. Cílem článku je rekonstrukce stavebních postupů, podoby a funkce těchto zařízení za využití mezioborového přístupu zahrnujícího analýzu petrografickou, sedimentologickou, mineralogickou, geochemickou, xylotomární, analýzu makrozbytků rostlin a otisků rostlin. Analýzou popelovité vrstvy z výplně objektů byly identifikovány úlomky sparitického karbonátu, který je dokladem využití pecí pro pálení vápna. Analýza mazanice umožnila vytvořit testovatelné hypotézy o konstrukci zařízení a aplikovaných technologických postupech. and The sunken parts of two pyrotechnological features from the Roman period were studied during rescue excavations of a polycultural settlement. The aim of the article is to reconstruct the construction procedures, and the form and function of these facilities by means of a multidisciplinary approach employing petrographic, sedimentological, mineralogical, geochemical analyses, xylotomy, and by the analysis of plant macro-remnants and plant imprints. Fragments of sparitic carbonate, evidence of the use of the kilns for the firing of lime, were identified through the analysis of the ashy layers from the fill of the feature. The analysis of the daub enabled the formulation of a testable hypothesis on the construction of the kiln and the applied technological procedures.
Příspěvek se zabývá vícečetným pohřebním kontextem z Velkých Přílep (okr. Praha–západ), datovaným do starší doby bronzové. Studium je založeno na mezioborové spolupráci archeologie a biologické antropologie se zaměřením na teoretické otázky spojené s minulou živou kulturou (intencionalita, vznik a účel pohřebního komplexu) a její transformací do archeologických pramenů. Studium transformací formálních (poškození, rozpad a zánik kostní tkáně), polohových (disartikulace kostí v kloubních spojeních) a odhady některých antropologických parametrů bylo uskutečněno již v terénní fázi výzkumu. Diskutována jsou témata intencionality pohřebního kontextu, rekonstrukce postupu jeho ztvárnění a účelu v daném kulturním prostředí. and The work focuses on the context of a multiple burial of 6 individuals from Velké Přílepy (distr. Prague-west), dated to the Early Bronze Age. The study is based on the interdisciplinary cooperation between archaeology and biological anthropology, focusing on the theoretical issues linked to a past living culture (intentionality, rise and purpose of burial complex) and its transformation into archaeological record. The study of the transformation of formal (damage, decomposition and disintegration of bone tissue), positional (disarticulation of bone joints) and estimation of some anthropological parameters has already taken place during the fieldwork. Topics such as the intentionality of the rise of the burial complex, the reconstruction of the advancement of its formation and the purpose within the given cultural environment will be covered.
V roce 2001 jsme odebrali vzorky pro fosfátovou půdní analýzu přímo z řezů pravěkým kulturním souvrstvím a zahloubenými objekty z mladší a pozdní doby bronzové (Ha A1 – Ha B2) v Praze 10 – Záběhlicích. Na vertikálních řezech uloženinami antropogenního původu bylo možné pomocí fosfátové půdní analýzy jednoznačně odlišit vrstvy kontaminované od nekontaminovaných, a pokusit se tak vymezit jednotlivé horizonty lidských aktivit, i když od sebe nebyly výrazněji vizuálně odlišitelné. Podařilo se dále prokázat, že vrstvy obohacené fosforem byly ve výplních jam alochtonní. Jámy proto nesloužily k odhazování odpadu obohaceného fosfáty. Ani jedna jáma také nezůstala po svém vyprázdnění (po vyčerpání zásob?) dlouho prázdná. Všechny byly relativně rychle zasypány materiálem, který nepocházel z jejich bezprostředního okolí, z okolního kulturního souvrství, ale z větší vzdálenosti (až několik desítek metrů). Naše výsledky ukazují široké možnosti využití geochemických metod, např. jinak hojně využívané fosfátové půdní analýzy, i v tomto směru. and Samples for soil phosphate analysis were withdrawn directly from sections through prehistoric cultural stratigraphy and Late and Final Bronze Age (Ha A1 – Ha B2) sunken features at Prague 10 – Záběhlice in 2001. In the vertical section of deposits of anthropological origin it was possible, with the aid of soil phosphate analysis, to clearly distinguish the contaminated from the uncontaminated layers, and attempt in this way to delimit particular horizons of human activity – even though the layers were conspicuously distinguishable visually. Further, it was possible to demonstrate that the layers enriched with phosphorus were allochthonous to the pit fills, and therefore that the pits had not been used for the clearance of phosphate-enriched waste. Having been emptied (after its contents had been used?) not a single pit long remained empty; all were filled relatively quickly with material that did not come from their immediate area, from the surrounding cultural stratigraphy, but from greater distances (up to several dozen metres). These results exemplify the broad potential of the application of geochemical methods, such as the otherwise widely used soil phosphate analysis, even in this regard.