In this article, a comparison is made between economic and identity explanations of preferences toward EU membership in the Czech Republic. This research demonstrates that economics rather than identity is a more powerful explanation of public opinion on accession. With regard to economic explanations of public support for integration three models are examined - a winners and losers model, an international trade liberalisation model, and a foreign direct investment model. A comparison of these three models shows that support for accession was primarily based on attitudes toward foreign direct investment. Moreover, contemplating employment opportunities within the EU following accession was also an important factor. Contrary to previous research the empirical evidence presented in this article suggests that being a winner or loser in the post-communist transition process was not the strongest factor explaining popular support for membership. The results presented should not be taken to imply that instrumental rather than ideological or affect-based motivations determine general attitudes toward integration. On the specific question of vote choice in the accession referendum instrumental economic considerations were most important.
The Directive on the retention of data related to electronic communications has generated doubtswith regard to its compliance with the right to protection of privacy. This right is embodied in the constitutionsof EU member states, in the European Convention on the Protection of Human Rights and FundamentalFreedoms and in the EU Charter of Fundamental Rights. The national implementation of this Directive wasquickly contested in some EU member states before the local constitutional courts. The constitutional courtsin Germany, Romania and in the Czech Republic repealed the implementation of the Directive precisely becauseof this disparity with the right to protection of privacy. In their new legislation on retention of data ontelecommunication operations, these states are trying to reconcile the conditions set out in the rulings of theconstitutional courts with the obligation to implement this Directive.
Výzkum doktrinálního základu antitrustu EU se v současnosti těší zvýšené pozornosti. Je to vyvoláno posuny v chápání a zacílení ochrany soutěže, které přinesla Lisabonská smlouva, ale také proces globalizace a nynější hospodářská krize. Ta je dle mnohých zároveň hlubokou krizí dnešního modelu kapitalismu. EU je tak opět v procesu hledání těch správných cílů ochrany hospodářské soutěže, do něhož se vrátila po období tzv. modernizace, které mělo vést ke konvergenci antitrustu EU a USA na společném základu zformovaném na učení neoliberální chicagské školy. Z pohledu historie nejde o neznámý vývoj, neboť soutěžní politika a právo EU tradičně sledovaly širší paletu ne vždy souladných cílů, jak je též ukázáno
v této studii.Otázkou dne je, zda po odeznění hospodářské krize se antitrust EU vrátí k tomuto tradičnímu pojetí, nebo se pokusí navázat na svou neoliberální modernizaci s důsledným zacílením na blahobyt spotřebitele, či zda bude hledat nový standard, který smíří jeho akumulovanou zkušenost a konstantní judikaturu s realitou globální soutěže na světově propojených trzích. Studie se nejprve věnuje otázce, jak přímo a do jaké hloubky mohou doktríny antitrustu ovlivnit soutěžní politiku a právo EU.Následně analyzuje
vývoj antitrustu EU z hlediska jeho ovlivnění určitou doktrínou antitrustu či diskursem hospodářské politiky. Závěrečná část je věnována nynějšímu přístupu Evropské komise a Soudního dvora EU k otázce cílů, které by aktuálně měl antitrust EU sledovat. and Research on ideological foundations of antitrust has been enjoying an increased attention in recent times. This is due to the shift in understanding of the meaning and focus of protection of competition brought about by the Lisbon Treaty, but also due to the processes of globalization and the current economic crisis, which, according to many, is also the crisis of the current model of capitalism. The EU is once more is search for proper goals of competition protection after a period of modernization that should have aligned its antitrust with the US one, on the common ground formed by the Chicago neoliberal school. In a historical perspective the current situation is not new for the EU as its competition policy has often been pursuing a variety of goals, as it is demonstrated in an overview provided by the paper. The question of the day is whether after the current crisis is over the EU
antitrust would shift back to its traditional multi-purpose approach, or will resume its neoliberal modernization endeavor, or would it rather look for a new standard that could unite its past experience and case law with the reality of the global competition in globalized markets. The paper deals
firstly with the question of how deeply any doctrine of antitrust can ever affect the EU competition policy and law. Subsequently, it analyzes the development of the EU antitrust through its historical meetings with different doctrines and discourses of competition protection and regulation. The final
sections focuses on the current position of the Commission and the Court of Justice of the EU, as well as on the debate about what should be the goal of antitrust today and in the post-crisis period.
Drug crime is clearly increasingly organized especially in trade and production of narcotic and psychotropic substances. Individual members states of the European Union including the Czech Republic and also legislation pervading transnational or national planes, is trying to take the most effective legal means to combat the cited crime. Legal regulations, detection and investigation of that crime must also exhibit certain specifics with regard to their nature. The current legal regulation of drug crime in the Czech Republic is thus intertwined independently with international, EU, but also the national plane. The author in his paper describes to the readers an Europeanisation treatment of drug offenses in the Czech legal order in accordance with the requirements imposed on it by the European Union and international law. She also focuses on its sufficiency– where indeed the legal instruments are blended, wherein it is possible to find flaws. She also reflects the current legal situation in the Czech Republic. She presents to the readers current problems, especially identifying ranges of drugs and related difficulties consequential for the criminal practice.
Podle zřizovacích smluv se občané Evropské unie těší diplomatické a konzulární ochraně zastupitelských úřadů jiných členských států v nečlenských státech, kde chybí zastupitelský úřad jejich domovského
státu. Po dvaceti letech se nicméně ukazuje, že související spolupráce se omezuje na konzulární pomoc. Diplomatické působení ve prospěch občanů jiných členských států je vzácné. Jejich diplomatická ochrana zcela chybí. Při nich lze totiž stěží spolupracovat jak kvůli slabosti nadnárodního občanství ve srovnání se státní příslušností, tak kvůli jejich poskytování na základě uvážení. Členské státy roky zanedbávaly oznámení a ozřejmění této jedinečné mnohostranné spolupráce nečlenským státům. Nynější snaha
vytvořit podrobná pravidla konzulární spolupráce prostřednictvím směrnice naráží na skutečnost, že mnohé členské státy (včetně Česka) nemají právní rámec pro mnohé druhy konzulární pomoci vlastním občanům. Členské státy také obtížně nacházejí shodu ohledně role Evropské unie.Meze integrace se ostatně odrážejí v zachování diplomatických styků mezi členskými státy samotnými a v pokračování konzulární pomoci vlastním občanům pohybujícím se v Evropské unii. and According to the founding treaties, citizens of the European Union enjoy diplomatic and consular protection by missions of other member states in non-member states where a mission of their home state is absenting. Twenty years later, however, it is obvious that related cooperation is restricted to consular assistance.Diplomatic interventions in favour of nationals of the other member states are rare. Their diplomatic protection is missing absolutely. It is hard to cooperate in these activities due to weakness of supranational citizenship if compared with nationality and due their
discretionary nature. The member states failed for years to notify and clarify this specific multilateral cooperation to non-member states. Recent effort to set detailed rules of consular cooperation with a directive encounters lack of legislation addressing many types of consular assistance to their own
nationals in many member states (included Czechia). The member states also hardly find consensus on the role of the European Union. The limits of integration are reflected in retention of diplomatic relations among the member states and in continuation of consular assistance to their own nationals moving within the European Union.
Stejně jako dnes není nauka schopna vymezit Evropskou unii jako entitu sui generis, tak i v době meziválečné nebyla jednoznačně zařaditelná koncepce Společnosti národů. Antonín Hobza varoval, že snaha o to, aby Společnost národů byla za každou cenu zařazena do některé z kategorií jako „spolek států“, nemá rozumný smysl, protože jde o spojení států, které nemá v historii obdobu.V souladu s jinými evropskými teoretiky mezinárodního práva Antonín Hobza soudil, že obraz Společnosti národů by byl zkreslen, kdybychom na něj chtěli uplatňovat představy o tradičních organizačních uskupeních, neboť jde o nové období mezinárodního práva. Obdobnou argumentaci zaznamenáváme dnes v souvislosti s Evropskou unií snad jen s tím rozdílem, že o evropském právu nehovoříme jako o právu mezinárodním, ale jako o právu nadnárodním. and Just like today the legal science is far from being able to define European Union as an entity sui generis, it was difficult to classify the League of Nations between the two wars. Czech internationalist Antonín Hobza warned that the aim to define League of Nations as a “Union of states” did not have a rational meaning because the League of Nations was an unprecedented integration of states. In agreement with other theoreticians of international law Antonín Hobza thought that the image of League of Nations would have been misinterpreted if we wanted to apply traditional concepts of organization of states because we have reached a new era of international law.We are seeing the same argumentation today in relation to the European Union. The difference is that European law is treated not only as international but as a supranational law.
Tato stať se zabývá analýzou veřejného mínění obyvatel neevropských zemí a jejich pohledem na Evropskou unii. Studie přitom není analýzou zahraniční či obchodní politiky těchto zemí, nýbrž vychází z postojů obyvatel těchto zemí. Občané těchto zemí hodnotí EU nejčastěji jako „soft power“ a jako ekonomickou velmoc. Vysoce ceněné jsou nadále také aktivity v oblasti mírových rekonstrukcí bývalých válečných regionů, vytýkáno je jí však, že málo využívá svého ekonomického potenciálu při řešení konfliktů. Shodně jí však také kritizují za protekcionistickou politiku v oblasti dovozu. Politicky ovšem unie nadále zůstává víceméně nevýznamným aktérem mezinárodních vztahů., This article deals with the analysis of public opinion in the non-European countries and with their view about the European Union. The study is not yet an analysis of foreign and trade policies of these countries, but it based on the opini - ons of their inhabitants. The citizens of these countries assessed the EU as “soft power” and as an economic superpower. Highly valued are the activities in the field of peaceful reconstruction of the former war regions, however, it is alleged that it uses few use its economical potential in resolving conflicts. However the Union is criticized for their protectionist policies in the import. Politically remains the union largely unimportant player in international relations., and Lukáš, Novotný.
Předkládaný článek rozebírá rozhodnutí ze dne 9. srpna 2012, jímž Ústavní rada Francouzské republiky konstatovala, že k ratifikaci Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě vHospodářské a měnové unii (SSKS, též fiskální kompakt), uzavřené v Bruselu 2. března 2012 zástupci 25 členských států Evropské unie (EU),může dojít bez předchozí změny Ústavy Francouzské republiky za podmínky, že Francie nepřikročí ke konstitucionalizaci ustanovení této smlouvy a provede smlouvu organickými zákony. Hlavním cílem SSKS je zavázat členské státy, jejichž měnou je euro, k tomu, aby jejich veřejné rozpočty byly za normálních okolností koncipovány výlučně
jako vyrovnané nebo dokonce přebytkové (tzv. zlaté pravidlo). Za tím účelem SSKS členským státům stanoví nejen soubor specifických povinností, ale také posiluje mechanismy dohledu nad dodržováním zlatého pravidla. Do tohoto dohledu jsou naplno zapojeny nejen politické orgány EU (zejména Evropská komise a Rada EU), ale nově i Soudní dvůr EU. Za těchto okolností není sporu, že se tato smlouva dotýká tvrdého jádra suverenity členských států a rozhodnutí prezidenta Francouzské republiky předložit smlouvu před ratifikací k přezkumu Ústavní radě bylo logické. Jde-li o závěry, ke kterým Ústavní rada Francouzské republiky dospěla, autor tvrdí, že argumentace Ústavní rady byla v určitých aspektech poněkud legalistická a celkově benevolentnější než historická argumentace při zavádění samotné Hospodářské a měnové unie, což lze ale vysvětlit zejména současným politickým a ekonomickým kontextem.Navíc se ve věcné rovině nadále vnucuje otázka, na kolik je vůbec realistické a vhodné konzervovat pravidla týkající se příjmů a výdajů veřejné moci. and The present article analyzes the decision of 9 August 2012, in which the Constitutional Council (Conseil Constitutionnel) of the French Republic rules that the ratification of the Treaty on Stability, Coordination and Governance in the Economic and Monetary Union (TSCG, also known as the Fiscal Compact), signed at Brussels on 2 March 2012 by the representatives of 25Member States of the European Union (EU), can take place without the prior amendment of the French Constitution provided that France will not constitutionalize provisions of the TSCG and will implement these provisions by means of organic laws (lois organiques). The main purpose of the TSCG is to oblige the Member States whose currency is the euro, to table their public budgets under normal circumstances exclusively as balanced or even in surplus (the so-called golden rule). In order to achieve this purpose, not only the TSCG imposes on the Member States a set of specific undertakings but it strengthens the supervision over the implementation of the golden rule as well. This supervision fully involves political institutions of the EU (in particular, the European Commission and the Council of the EU) but, as a novelty, also the Court of Justice of the EU.Under these conditions, there is no doubt the TSCG can have impact on the hardcore of the sovereignty of the Member States and the decision of the President of the French Republic to initiate ex ante review of the TSCG before the Constitutional Council was substantiated. As far as the detailed conclusions of the Constitutional
Council are concerned, the author maintains that the argumentation of the Constitutional Council has been in some aspects somewhat legalistic and, overally, more forthcoming than in case of the introduction of the Economic and Monetary Union itself. That can be explained especially by the current political and economic context.Nevertheless, materially, the pressing question remains to what extent it is realist and appropriate to petrify the rules pertaining to the revenues and expenditures of government – public authority
In the study, we discussed the multifactorial determinants of integration processes in the EU and the enlargement of the European community to the new state. In this context, pointed out the problems of international security, European security and the security of the European Union. Discusses the determinants of integration processes and provide security, i.e. terrorism, demographic, legal policy, legislation, alliance, NATO, transatlantic cooperation, collaboration and continental impact of macroeconomic factors. We studied two cases: Latvia and Greece, which was considered the most representative for the present study. The study was conducted in a comparative other countries belonging to the European Union.
The Treaty on Stability, Coordination and Governance in the Economic and Monetary Union (“FiscalCompact”) was concluded by Heads of State or Government of 25 EU Member States in March 2012 asanother instrument the objective of which is strengthening the fiscal discipline and stabilization of the euroarea as a whole. Similar to the preceding initiative – the Euro Plus Pact – this treaty also envisages deeper coordinationof economic policies of the participating Member States. It is, however, a legally binding agreementin which not all EU Member States participate and which was concluded outside the framework of the EUlaw. The article deals with legal but to some extent also economic aspects of the Fiscal Compact and it focusesin particular on four problematic issues: 1) its relationship to EU law and ensuing obligations for the MemberStates; 2) the use of EU institutions for its implementation; 3) its relationship to the Czech Constitution andevaluation of its constitutional classification; 4) the question to what degree it changes the functioning ofthe economic and monetary union within the euro area.