Kresba (26,9 x 21,1 cm): Malířství (odhalená ňadra, paleta se štětci) je uváděna Minervou (přilba) k Apollónovi, který sedí nalevo a hraje na lyru. Za Apollónem a v popředí napravo múzy hrající na hudební nástroje. Nad Malířství se snáší putto s věncem a palmovou ratolestí. V pozadí nalevo antický korintský chrám, vedle něj socha, napravo v popředí kanelovaný antický sloup. V pozadí brána v iónském stylu., Fučíková 1997#, I/146., Fusenig 2010#, č. 50., and Kresba je patrně studie pro obraz se stejným námětem, jenž je glorifikace mecenášství císaře Rudolfa II., který Majestátem z roku 1595 povýšil malířství z řemesla na umění. Stejné téma však Aachen zpracoval v díle věnovaném bavorskému vévodovi Maxmiliánovi I (Wien, Albertina, Sadeler, Minerva uvádí malířství mezi svobodná umění).
Budova Galerie umění (Műcsarnok) podle plánů Schickedanze a Herzoga v eklektickém neoklasicistním stylu, s fasádou ovlivněnou pozdní renesancí. Na hlavním průčelí je pod štítem bohatá malířská dekorace, několik figurálních alegorických výjevů. První zleva alegorie vzniku sochy: figurální scéna umístěná do prostoru antického chrámu, zleva dvě sedící polonahé ženy hledí na sedícího sochaře (Polykleitos) a Minervu, ochránkyni umění, která pozvihuje levici k soše mladíka uvazujícího si stužku vítězství kolem hlavy. Za sochou je Amor drží luk, na zádech má toulec se šípy. Další scénu odděluje alegorie Sochařství - chlapec se sochařskými nástroji a malou soškou v ruce. Druhá figurální scéna nad vchodem představuje Apollóna a Múzy na Helikonu. Zleva stojí polonahá žena zobrazená zezadu, v pozadí za ní antická nádoba s figurálním reliéfem, další je žena s mečem a divadelní maskou (Tragedie), další je múza s lyrou (Euterpé), múza tance, múza s palmovou ratolestí. Uprostřed sedí Apollón obklopený atributy - lyra, uk, toulec se šípy, vavřínový věnec, sluneční kotouč, Pegas. Vedle Apollóna sedí múza Historie s tabulkou a rydlem, na zemi u jejích nohou je nádoba na svitky. Za ní múza s dvojitou flétnou, múza s lyrou, Uranie s globem a kružidlem, poslední múza personifikuje Umění - opírá se o sloup s volutovou hlavicí, na něm divadelní maska, keramická nádoba zdobená meandrem. Figurální scénu od posledního výjevu odděluje postava chlapce s paletou a štetcem -alegorie Malířství. Poslední výjev je situován na pozadí antického chrámku s pramenem, u něhož sedí žena a stojí mladík, jehož stín zachycuje na plátno druhý sedící muž. Přihlížejí dvě ženy, jedna s nádobou na vodu a muž, který drží ratolest., Hájos 2001, s. 36 - 42., and První výjev ukazuje na několik antických odkazů. Je to například reliéf v pozadí scény, variace na Dexileovu stélu, také je zde socha Diadúmena, patrně Polykleitovo dílo. Prostřední výjev zobrazuje Apollóna a múzy na pahorku Múz v pohoří Helikónu (Paus. 2, 31, 12; Stat. Theb.4, 60), kde bájný Pégas úderem kopyta odchalil pramen básnictví. Poslední výjev je ilustrací antického mýtu o původu malířství, podle něhož bylo počato tak, že byl obkroužen lidský stín (Plin. hist.nat. 35, 15)
Figura stojící ženy v antikizující drapérii, v levé ruce drží paletu se štětci, v pravici štětec, na hlavě vavřínový věnec., Samek 1999#, 64-65., Klempa 2008#, 13, pozn. 26., and Místo vzniku a původní umístění sochy je nejasné, existují dvě verze. Socha pochází ze zahrady zámku v Budišově; socha byla na konci 19. století zakoupena a dovezena do Jevišova z Vídně Robertem Biedermannem (Klempa 2008, 13, pozn. 26).
Uvnitř nástropní malby s námětem Triumf Spravedlnosti (1895, Károly Lotz). Podle maďarské literatury jsou na fasádě sochy soudců a zákonodárců. Hlavní vchod s monumentálními korintskými sloupy a bohatou sochařskou výzdobou na štítě a atice průčelí. Štít s figurální kompozicí soudního líčení soudce, žalobce, obhájce, žalující, obžalovaný (1906, G. Zala). Nad hlavním vchodem vlevo postava nahého muže s přehozenou drapérií, v pravici drží žezlo - Právo, jeho protějšek na pravé straně štítu - muž držící tabulku - Zákon. Nad štítem triga s postavou ženy s hvězdou na čele, v pravé ruce pochodeň, v levé palmovou větev - Génius světla (1906, "Pokrok", autor K. Senyeie, sochař působící ve Vídni a Mnichově, od roku 1886 v Budapešti). Plastiky na věži zleva: muž v okovech: Odsouzený, jeho protějšek muž zbavený řetězů hledí vzhůru: Osvobozený (1898, J. Róna). Na atice vlevo i vpravo šest plastik. Zleva žena s kotvou (Naděje); muž s pracovními nástroji (Průmysl, autor S. Apáti Apt); žena s lyrou (Hudba, autor E. Margó); mladík v klobouku s měšcem v ruce, u nohy balík (Obchod, autor R. Füredi); žena v dlouhé říze, v levé ruce drží knihu, v pravé brk (Literatura, autor J. Damkó); nahý muž s přehozenou drapérií přes bedra, hledí do dálky, za ním kormidlo (Mořeplavba). Na atice vpravo od portálu: muž s mečem (Chrabrost, autor A. Tóth); žena se svitkem v levé ruce (Dramatické umění, A. Tóth); muž s dlátem v ruce a vytesanou hlavou muže u nohou (Sochařství, autor J. Damkó); žena s malířskou paletou a štětci (Malířství, autor R. Füredi); žena s kružidlem a trojúhelníkem v ruce, u nohy volutová hlavice (Architektura, autor B. Strohoffer); stařec stojící u sloupku, na něm lebka, svitky (Věda, autor B. Strohoffer). Plastiky na věži vpravo: dva muži v drapérii, drží v ruce svitek (Žalobce a Obhájce, autor G. Donáth)., Medvey 1939, s. 55 - 56., and Budova v neorenesančním eklektickém stylu, původně Justiční palác ("Igazságügyi-palota"), pak Muzeum dělnické třídy, od roku 1975 zde sídlí Etnografické muzeum.
Podle maďarské literatury jsou na fasádě sochy soudců a zákonodárců. Hlavní vchod s monumentálními korintskými sloupy a bohatou sochařskou výzdobou na štítě a atice průčelí. Štít s figurální kompozicí soudního líčení soudce, žalobce, obhájce, žalující, obžalovaný (1906, G. Zala). Nad hlavním vchodem vlevo postava nahého muže s přehozenou drapérií, v pravici drží žezlo - Právo, jeho protějšek na pravé straně štítu - muž držící tabulku - Zákon. Nad štítem triga s postavou ženy s hvězdou na čele, v pravé ruce pochodeň, v levé palmovou větev - Génius světla (1906, "Pokrok", autor K. Senyeie, sochař působící ve Vídni a Mnichově, od roku 1886 v Budapešti). Plastiky na věži zleva: muž v okovech: Odsouzený, jeho protějšek muž zbavený řetězů hledí vzhůru: Osvobozený (1898, J. Róna). Na atice vlevo i vpravo šest plastik. Zleva žena s kotvou (Naděje); muž s pracovními nástroji (Průmysl, autor S. Apáti Apt); žena s lyrou (Hudba, autor E. Margó); mladík v klobouku s měšcem v ruce, u nohy balík (Obchod, autor R. Füredi); žena v dlouhé říze, v levé ruce drží knihu, v pravé brk (Literatura, autor J. Damkó); nahý muž s přehozenou drapérií přes bedra, hledí do dálky, za ním kormidlo (Mořeplavba). Na atice vpravo od portálu: muž s mečem (Chrabrost, autor A. Tóth); žena se svitkem v levé ruce (Dramatické umění, A. Tóth); muž s dlátem v ruce a vytesanou hlavou muže u nohou (Sochařství, autor J. Damkó); žena s malířskou paletou a štětci (Malířství, autor R. Füredi); žena s kružidlem a trojúhelníkem v ruce, u nohy volutová hlavice (Architektura, autor B. Strohoffer); stařec stojící u sloupku, na něm lebka, svitky (Věda, autor B. Strohoffer). Plastiky na věži vpravo: dva muži v drapérii, drží v ruce svitek (Žalobce a Obhájce, autor G. Donáth). Uvnitř nástropní malby s námětem Triumf Spravedlnosti (1895, Károly Lotz)., Medvey 1939, s. 55 - 56., and Budova v neorenesančním eklektickém stylu, původně Justiční palác ("Igazságügyi-palota"), pak Muzeum dělnické třídy, od roku 1975 zde sídlí Etnografické muzeum.
Nástěnná malba al secco: uprostřed Múz sedí na oblaku Malířství (paleta, štětce) a maluje hlavu Medúzy na Minervin štít , který drží putto. Nad Malířstvím sedí Minerva (zbroj, přilba, štít) a klade jí věnec na hlavu, napravo od Minervy dva putti přilétají s girlandou. Pod Malířstvím sedí na zemi Múzy (zleva): Kleió, Múza dějepisu (kniha); Euterpé, Múza lyrické poezie (svitek); Geometrie (kružítko), Hudba nebo Erató, Múza milostné lyriky (loutna); Melpomené, Múza tragédie (tragická divadelní maska) a Úraniá, Múza astronomie (globus a dalekohled). V popředí na zemi před Gerometrií trojúhelník, pravítko a list papíru. Napravo na vrcholu Helikónu Pegas., Mixová, Sedlák 1953#., Benedík, Pavlíková 1967#., Knoflíček 1999#., and V literatuře výjev nesprávně interpretován jako Apollón s Múzami. Obraz zobrazuje Minervinu návštěvu Múz na Helikónu, kterou v Proměnách popsal Ovidius (5, 254-268), což bylo v barokním umění velmi oblíbené téma. Ilustrace Ovidia je na této malbě kombinována s oslavou malířství, Tuvorova malba se v tomto ohledu drží natolik těsně Reinerovy kompozice z doby kolem roku 1718 (Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, sala terrena: Minerva a Múzy), že ji můžeme považovat za její přímý ohlas (srov. Exemplum: Minerva mezi Múzami na Helikónu). V obou případech Minerva věnčí Malířství, které maluje na štít bohyně hlavu Medúzy.
Sochařská výzdoba průčelí, tři alegorické postavy Malířství, Sochařství a Architektury, byla dílem vídeňského sochaře Karla Schwerzeka. Šest keramických plastik, na atice budovy od neznámého autora: Merkur (okřídlená čapka, střevíce, kaduceus) jako alegorie obchodu, vědy a umění,
Nástropní malba: polonahé Múzy na Helikónu (zleva doprava) - Geometrie (kružítko), Sochařství (kladivo a mramorová busta muže), Malířství (paleta) vybarvuje hlavu Gorgony na štítu, který drží putto, Hudba (loutna) a Úraníá (na klíně kniha, dívá se do dálky). K Malířství slétá na oblaku Minerva (přilba zbroj, červený plášť), v jedné ruce drží v vavřínový věnec, druhou natahuje ke štítu. Za Minervou je putto s jejím atributem, kopím, nahoře další dva putti, napravo přijíždí Apollón-Helios na voze taženém spřežením bílých koní., Preiss 1956#., Preiss 1970#., Neumann 1974#, č. 338., Vlček 1999#, 471-475., and Návštěva Minervy na Helikónu byla v západoevropském umění zobrazována již od 14. století a v barokním umění byla velmi oblíbeným námětem, ústřední postavení Múzy malířství je však velmi neobvyklý rys, který patrně koření v rudolfinském umění (srov. Exemplum: Minerva mezi Múzami na Helikónu). Objednavatel malby, Jan Josef hrabě z Vrtby, byl v letech 1712-1734 zásupcem panovníka, nejvyšší zemským purkrabím, jehož oficiální sídlo bylo na Pražském hradě. Objednavatel se tak mohl přihlásit k odkazu císaře Rudolfa II. O významu Reinerovy kompozice svědčí její napodobenina, kterou Tuvora vytvořil v letech 1787-1789 pro Jana Vojtěcha Czernina z Chudenic (Kozel, Minerva a Múzy).
Olej na plátně (88, 5 x 77, 1 cm). Poprsí ženy z polo profilu, v levé ruce drží paletu se štětci, v ptavici odlitek ženské tváře, za ženou v dálce putto a žena. and Vlnas 2005, 104-106.