Dyslexie je často spojována s dalšími psychosociálními potížemi. Cílem práce je ověření těchto výsledků na české populaci, včetně odhalení vývojové trajektorie sledovaných potíží. Stať se dále zaměřuje na případné rozdíly mezi pohledem dětí (resp. adolescentů) a jejich matek. Ve studii je použit dotazník SDQ (Strengths and Difficulties Questionnaire) k měření behaviorálních, emočních a sociálních potíží, ale také prosociálního chování. Soubor tvoří děti (ze studie ELSPAC) s diagnózou dyslexie 520 / Výzkumné studie (N = 50) a kontrolní skupina dětí bez školních potíží (N = 405). Měření bylo provedeno ve třech obdobích: v 7 letech (matka); v 11 letech (matka i dítě) a v 15 letech (matka i adolescent). V 15 letech adolescenti dále vyplnili dotazník životní spokojenosti (SWLS) a škálu sebehodnocení (RSES). Provázanost dyslexie s dalšími psychosociálními problémy se však ukazuje jako nejednoznačná. Z vývojové trajektorie vyplývá, že největší potíže mají dyslektické děti v 7 letech, poté následuje značný pokles v 11 letech. V 15 letech dochází k mírnému nárůstu, který je ovšem menší než u nedyslektických adolescentů. Oproti předpokladům české děti o sobě uvádějí více projevů problematického chování, než vychází z hodnocení matkami, jsou tak k sobě mnohem kritičtější. Velmi zajímavá je shoda pohledu matek a dyslektických dětí, která se u kontrolní skupiny nevyskytuje. Adolescenti s dyslexií nevykazují nižší sebehodnocení ani celkovou životní spokojenost. Pozitivní je také to, že se od kontrolní skupiny neliší v projevech prosociálního chování., a1_Objectives. Dyslexia is often associated with other psychosocial difficulties. The aim of this work is to verify these results in the Czech population, including the detection of the developmental trajectory of the examined difficulties. Furthermore, the study focuses on potential differences between the view of children (or adolescents) themselves and their mothers. Sample and setting. In the study, the SDQ Questionnaire (Strengths and Difficulties Questionnaire) is used to measure behavioral, emotional and social difficulties, but also prosocial behavior. The sample comprises children (from the study ELSPAC) diagnosed with dyslexia (N=50) and a control group of children without school difficulties (N=405). The measurement was carried out in three periods: at 7 years (mother); at 11 years (both mother and child) and 15 years (both mother and adolescent). Furthermore, at 15 years of age, adolescents completed the Life Satisfaction Questionnaire (SWLS) and the Self- Esteem Scale (RSES)., a2_Results. The correlation of dyslexia with other psychosocial problems appears to be ambiguous. The developmental trajectory shows that greatest difficulties can be found in dyslexic children at 7 years of age; subsequently, there is a considerable decline at 11 years of age. At 15 years, there is a slight increase, which is, however, smaller than in non-dyslexic adolescents. Contrary to expectations, Czech children report about themselves more manifestations of problematic behavior than it is evident from their mothers’ assessments; therefore, they are much more critical to themselves. Interestingly, there is an agreement between the view of mothers and dyslexic children, which does not occur in the control group. Adolescents with dyslexia do not exhibit lower self-esteem or overall life satisfaction. Moreover, it is also positive that they do not differ from the control group in the manifestations of prosocial behavior. Study limitation. Sample size of dyslexic group; absence of external diagnostics., and Lucie Foltová, Šárka Portešová, Lubomír Kukla.
Chromagen filters were developed as an aid for color blindness, but later also as a tool to fluent reading in dyslexia. Their function is based on the principle of wavelength shift and they affect large ganglion cells of the optic nerve (magnocellular system). Filters can reduce text distortions that most of dyslectics perceive. Reading should be easier and more comfortable. Chromagen filters are available in eight color variants. Appropriate color is selected for each eye individually. The research comparesthe immediate effect of chromagen filters on the reading rate and number of errors of dyslectic children and the control group, which consists of children with no reading problems. and Chromagenové filtry byly vyvinuty jako pomůcka pro kompenzaci poruch barvocitu, později se však začaly používat také jako nástroj umožňující plynulejší čtení při dyslexii. Jejich funkce je založena na principu posuvu vlnových délek a zároveň na jejich působení na velké gangliové buňky zrakového nervu (magnocelulární systém). Filtry mohou redukovat distorze textu, které jsou většinou dyslektiků vnímány. Čtení by tak mělo být jednodušší a pohodlnější. Chromagenové filtry jsou dostupné v osmi barevných variantách. Vhodná barva je volena pro každé oko zvlášť. Studie porovnává okamžitý vliv chromagenových filtrů na rychlost čtení a počet chyb u dyslektiků a u skupiny kontrolní, která je tvořena dětmi bez čtecích obtíží.
a1_Cíle. Zjistit: 1. Jak učitelé hodnotí v průběhu sedmi let (od 8 do 15 let) vybrané schopnosti svých žáků s dyslexií a bez dyslexie, 2. Jaký vliv na hodnocení výkonu těchto žáků má délka praxe učitelů a jejich pohlaví, 3. Zda existují rozdíly v tom, jak učitelé hodnotí vliv vybraných faktorů (schopnosti žáků, jejich úsilí, přesvědčení o vlastním úspěchu, obtížnost úkolů, náhoda) na školní výkon žáků s dyslexií a bez dyslexie. Soubor. Výzkumný soubor zahrnoval děti zapojené do longitudinální studie ELSPAC (zahájené v 1991/2). Data byla vybrána z dotazníku pro učitele, který byl použit pro hodnocení respondentů v jejich věku 8, 11, 13 a 15 let, a to vždy v následujících oblastech: čtenářské schopnosti, literární schopnosti, vyjadřovací schopnosti, matematické schopnosti, obecné znalosti, výtvarné schopnosti, hudební schopnosti, pohybové schopnosti, manuální zručnost. Ze souboru 2 859 dětí zahrnutých do studie ELSPAC byly vybrány ty děti, které měly podle informací učitelů v PPP potvrzenou dg. dyslexie v 11 a současně v 15 letech (N = 81). Kontrolní skupinou byly děti, které dle hodnocení učitelů neměly žádnou poruchu učení ani žádný jiný problém, který by mohl výrazně ovlivňovat jejich učení (N = 405). Statistické analýzy. Pomocí Kruskal-Wallisova testu byla ověřována významnost rozdílů mezi průměrnými hodnotami hodnocení jednotlivých schopností žáků s dg. dyslexie a žáků bez dg. dyslexie. ANOVA s opakovanými měřeními, resp. MANOVA sloužily k ověření vlivu dg. dyslexie/nepřítomnost dyslexie na jednotlivé sledované schopnosti žáků, interakčního účinku obou proměnných a vlivu časového faktoru. Vliv délky praxe učitele a jeho pohlaví na hodnocení jednotlivých schopností žáků byl pro jednotlivé věky vyšetření ověřován dvoufaktorovými ANOVA 2x2., a2_Pomocí Cramerova V byly ověřovány i rozdíly v rozložení četností odpovědí týkajících se posouzení vybraných možných příčin školního výkonu žáků s dg. dyslexie a bez dg. dyslexie pro jednotlivé věky hodnocení. Výsledky. Učitelé hodnotí školní výkon žáků s dyslexií ve všech sledovaných oblastech i v průběhu let statisticky významně hůře, než je tomu u dětí bez této diagnózy. K výraznějšímu zhoršení hodnocení většiny hodnocených schopností dochází u všech žáků v období kolem 13 let. U čtenářských a pohybových dovedností bylo zjištěno odlišné hodnocení v obou skupinách dětí v průběhu času. Zatímco u dyslektiků se hodnocení v čase zhoršovalo nebo zůstalo na stejné úrovni, u dětí bez dyslexie nastalo v hodnocení obou druhů schopností v některých letech zlepšení. Učitelé dále odlišně hodnotí možnost ovlivnění školního výkonu u sledovaných skupin. Předpokládají, že děti bez dyslexie mohou Výzkumné studie / 241 ovlivnit svůj výkon mnohem více než děti s dyslexií, především zvýšenou snahou a úsilím. Limity. Studie ELSPAC je založena na datech o dětech a jejich rodičích s trvalým bydlištěm v Jihomoravském kraji, konkrétně ve dvou vybraných městech (Brno, Znojmo), a nepokrývá tedy rovnoměrně všechny regiony, ani školy v kraji. Učitelova hodnocení jsou subjektivní a nebyla konfrontována s žádnými objektivními měřítky. První sběr dat byl započat před více než dvaceti lety, tedy v době, kdy nebyla problematika poruch učení ještě tolik veřejně popularizována, ani legislativně zakotvena tak, jak je tomu dnes., b1_Goals. To assess: 1. How teachers evaluate in the course of seven years (from 8 to 15) the selected abilities of their pupils with dyslexia and without dyslexia; 2. What is the influence of duration of teachers’ practice and their sex on evaluation of achievement of these pupils; 3. If there are any differences in teachers’ evaluation of influence of selected factors on school achievement in pupils with dyslexia and without dyslexia. Sample. The sample comprised children involved in the ELSPAC study. The data were chosen from the questionnaire for teachers, which was used for evaluation of respondents in their age 8, 11, 13 and 15 years. From the sample of 2 859 children comprised into the ELSPAC study the children were chosen who were - according to the information of teachers - diagnosed as dyslectic in 11 as well as in 15 years (N=81). Children with no learning disability or any else problem enabling to influence considerably their learning (N=405) formed the control group. Statistical analysis. The significance of differences between mean values of evaluation of particular abilities of pupils with dyslexia diagnosis and without dyslexia diagnosis was verified by Kruskal-Wallis test. ANOVA with repeated measurement, respectively MANOVA were used for verification of influence of dyslexia diagnosis on particular monitored abilities of pupils, the interactive effect of both variables, and the influence of time factor. The impact of duration of teachers’ practice and their sex on evaluation of particular abilities of pupils for particular examination ages was tested by twoways ANOVA. The differences in distribution of frequencies of answers concerning assessment of selected possible causes of school achievement of pupils with and without dyslexia diagnosis for particular examination ages were tested by Cramer´s V. Results., b2_The teachers evaluate the school achievement of pupils with dyslexia in all monitored domains and in all ages statistically significantly worse than in pupils without this diagnosis. The considerable worsening of evaluation of majority of evaluated abilities appears in all pupils in the period around 13 years. Different evaluation was found in compared groups during the time in reading and motor skills. While in dyslectics the evaluation was worsening in time or stayed at the same level, in children without dyslexia the evaluation of both skills was bettering in some years. Teachers also evaluate differently the possibility of influencing the school achievement in monitored groups. They suppose that children without dyslexia can influence their achievement much more than children with dyslexia, first of all by increased effort and endeavor. Limits of the study. The ELSPAC study is based on data from South-Moravian region, and thus is not covering either all the regions, or all schools in the region. The teachers evaluations are subjective and were not confronted with any objective measures. The first data collection was started more than twenty years ago., Šárka Portešová ... [et al.]., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Poruchám čtení u nevidomých dětí není v ČR věnována dostatečná pozornost a výzkum této oblasti je zatím na počátku. Tento příspěvek proto poskytuje úvod do problematiky poruch čtení u žáků s vrozeným těžkým zrakovým postižením. Snaží se odpovědět na otázku, zda i u nevidomého žáka můžeme diagnostikovat dyslexii. Článek mapuje tuto problematiku od prevence poruch čtení, přes jejich diagnostiku a také nastiňuje možné metody práce se selhávajícími čtenáři bodového písma. Klíčovou roli zde hraje analýza možných příčin poruch čtení Braillova písma. Text se také zabývá vztahem mezi různými technikami čtení bodového písma a selháváním ve čtení. Nedílnou součástí této práce je pohled na některé současné zahraniční výzkumy. and Reading disorders of blind children are not well known in the Czech Republic and research in this area is still at it´s start. This paper therefore provides an introduction to the problems of reading disorders of children with congenital severe visual impairment. It tries to answer the question whether a blind schoolchild can be diagnosed with dyslexia. The article describes the issues of reading disorders from prevention to diagnostics and also outlines the possible methods of working with failing braille readers. The text also deals with the relationship between the different techniques of reading Braille and failing in reading. An integral part of this work is a short summary of current international researches.
Studie přináší první empirické zkušenosti s diagnostickým užitím české adaptace mezinárodní metody s názvem Woodcock-Johnson International Edition (WJ IE COG, Ruef, Furman, Muñoz-Sandoval, 2006b). Jedná se o první standardizovanou kognitivní baterii u nás, která přejala Cattellův-Hornův-Carrollův nový, mezinárodně uznávaný hierarchický model kognitivních schopností. Metoda byla aplikována na výběrový soubor (N = 118) mimořádně rozumově nadaných jedinců s dyslexií a bez tohoto handicapu. Autoři poukazují na některé důležité poznatky, které se týkají zejména otázek stanovení vhodného kritéria pro identifikaci nadání u skupiny nadaných žáků a studentů s dyslexií. Ukazuje, že v případě této skupiny jedinců není možné odvodit kritérium nadání pouze od globálního IQ, ale je nutné analyzovat i širší faktory schopností, případně samotné schopnosti, které metoda měří. Diagnostickou pozornost je třeba věnovat prvořadě faktoru myšlení a verbálnímu faktoru. Výkon v tzv. faktoru kognitivní efektivnosti je pravděpodobně významně negativně ovlivněn poruchou učení. Studie se rovněž pokouší porovnat dosažený profil výkonu v dané metodě u sledovaných skupin nadaných probandů s profilem výkonu rozumově nadaných studentů získaných administrací obsáhlejší americké verze testu, jenž byl nedávno publikován.
Some recent studies on dyslexia have suggested a selective abnormality in the magnocellular visual pathway. To verify this hypothesis, we investigated motion-onset visual evoked potentials (VEPs) (predominantly testing the magnocellular system) as well as pattern-reversal VEPs (presumably testing the parvocellular system) in 20 dyslexics and 16 controls (both groups with a mean age of 10.0 years). Although the latencies and amplitudes of the main positive peak of pattern-reversal VEPs did not differ between the dyslexic and control group, the motion specific negative peak of motion-onset VEPs was significantly delayed (p<0.001) in dyslexics. Our results confirm a selective magnocellular pathway disorder in dyslexics and indicate that the motion-onset VEPs might serve as an objective method for early diagnosis of dyslexia.
Studie analyzuje současný výzkum na poli vývojové dysfázie. Výzkum v posledních desetiletích ukázal, že vedle poruchy fonologických procesů se na vzniku dysfázie podílejí i specificky gramatické deficity a patrně i další rizikové faktory. Studie rozebírá navržené diagnostické markery vývojové dysfázie a jejich úlohu při odhalování etiologie poruchy. Dále rozebírá výzkum genetických vlivů na vznik vývojové dysfázie a úlohu tohoto výzkumu při odhalování funkčních mechanismů vývojových poruch učení. Studie rovněž věnuje pozornost současným pohledům na vztah mezi vývojovou dysfázií a dyslexií.