Besides monochrome blue-green glass beads, polychrome beads appear, for the first time in Bohemian prehistory, in Late Bronze Age contexts of the Knovíz culture (Ha A, 12th – early 11th cent. B.C.). They are formally similar to the beads made in Frattesina and/or other glass workshops in northern Italy. According to the chemical analyses in this paper, the beads from Bohemia also correspond to the North Italian products because they have a mixed alkali composition, a compositional type unique for its time, thus providing evidence of a likely provenance. and V mladší době bronzové, v kontextu knovízské kultury (Ha A, 12. až 1. pol. 11. stol. př. Kr.), se vedle monochromních modrozelených skleněných korálků objevují, poprvé v českém pravěku, také polychromní korálky. Formálně se shodují s korálky zhotovovanými ve Frattesině, a případně v dalších dílnách v severní Itálii. Podle chemických analýz, které jsou v článku prezentovány, se tyto korálky z Čech shodují s výrobky této dílenské oblasti také svým specifickým sklem typu mixed alkali, ve své době unikátním, které tuto provenienci jednoznačně dokládá.
Článek přináší shrnutí současného stavu poznání mladší a pozdní doby bronzové (Br D – Ha B) v jižních Čechách. Nejprve je zhodnocen dnešní pramenný fond tohoto období ve sledovaném regionu. Doba popelnicových polí s více než třemi stovkami lokalit představuje jeden z vrcholů pravěkého osídlení jižních Čech. Většinu lokalit tohoto období tvoří rovinná sídliště, v jižních Čechách známe ovšem také několik desítek výšinných lokalit, plochých i mohylových hrobů, depotů a ojedinělých nálezů. Ve druhé části je pozornost věnována chronologickým otázkám. Autor definuje přechodný mohylovo-knovízský horizont Br C2/D1, konstatuje vrchol osídlení v období Ha A2/B1 a následný výrazný pokles počtu lokalit v pozdní době bronzové. Lze předpokládat kontinuitu obyvatel do následné doby halštatské. Na závěr se autor zamýšlí nad kulturními poměry tohoto období ve sledovaném regionu. Na základě rozboru několika ukazatelů (typy hrobů, materiální kultura, geografické rozšíření sídlišť, chronologické vztahy) je konstatována kulturní jednota regionu, tj. je zpochybněna současná existence knovízské a milavečské kultury v jižních Čechách. and The current state of knowledge concerning the Urnfields culture in Southern Bohemia. This paper summarises the current state of knowledge pertinent to the Young and Late Bronze Age periods (Br D – Ha B) of Southern Bohemia, begining with an evaluation of the relevant documentary reference data. Sites dated to the Urnfield period number more than three hundred, making it one of the most prolific and densest settlement patterns of prehistoric Southern Bohemia. Generally, sites of this period are represented by lowland settlements, however there are almost twenty hilltop settlement sites known from South Bohemia. The culture also produces both flat cemeteries and barrows, hoard deposits and apparently off-site finds of material culture. The second part discusses chronological implications and questions. The author defines an intermediate horizon Tumulus-Knovíz culture Br C2/D1. An apparent peak of the settlement density is observed in the Ha A2/B1 period and a subsequent marked decrease of the number of sites in the Late Bronze Age period, with a continuity of occupation presumed into the following Hallstatt period. Finally the cultural context of this period in the region is examined, and on the basis of an analysis of the grave types, material culture, settlement patterns and chronological relationships, a cultural integrity is formulated for Southern Bohemia, i.e. doubt is cast upon the contemporary existence of the Knovíz and Milavče culture in the region.
Tabulová hora Úhošť o rozloze 85 ha, ležící na severovýchodním okraji Doupovských hor, je známa jako archeologické naleziště od roku 1836. Přes značné převýšení vrcholové planiny (80–140 m) a nadm. výšku (495–563 m) jde díky čedičovému substrátu o úrodné místo se stálým zdrojem vody, osídlené (s přestávkami) od neolitu do roku 1954, kdy zanikla ves doložená poprvé k roku 1401. Výzkum na pahorku s kótou 562,3 m prokázal, že původní terén se sklonem 12° byl vrstvami hlíny a kamenů srovnán v plošinu o rozměrech 65 × 55 metrů, ovládající pohledově planinu Úhoště i okolní krajinu, včetně vizuálního kontaktu s dvěma současnými hradišti. Spodní čtyři vrstvy byly navršeny lidem knovízské kultury v Ha A, horní dvě v novověku. and Covering an area of 85 ha, the Mt. Úhošť tableland (cadastral territory of
Úhošťany, Chomutov district) situated at the northeast edge of the Doupov Mountains has been known as an archaeological site since 1836. Despite the considerable height (80–140 m) of the top plateau above the surrounding terrain and an overall elevation of 495–563 m, the location is fertile thanks to the basalt base and a permanent source of water. The site was occupied intermittently from the Neolithic until the year 1954, when a village first documented in 1401 was abandoned. An excavation on the hilltop of Mt. Úhošť at an elevation of 562.3 revealed that the original terrain with a gradient of 12° was levelled with layers of soil and stone to form an area 65 × 55 m in size, offering a commanding view of the Úhošť plateau and the surrounding territory, including visual contact with two contemporary hillforts. The lower four layers were formed by bearers of the Knovíz culture in Ha A, the upper two in the Early Modern period.