Desenzitizace a zpracování pomocí očních pohybů (EMDR) představuje terapeutickou metodu pro léčbu posttraumatické stresové poruchy s empiricky ověřovanou účinností. Výzkumy ukázaly, že EMDR snižuje živost a emocionalitu autobiografických vzpomínek a redukuje psychofyziologické nabuzení vlivem na autonomní nervový systém. Hypotézy o mechanismu účinku EMDR předpokládají aktivaci orientační reakce, procesů duální pozornosti a procesy analogické REM fázi spánku. Předpokládá se, že EMDR vyvolává funkční neurobiologické změny, které zefektivňují zpracování informací v centrální nervové soustavě, především u jedinců s posttraumatickou stresovou poruchou., Eye Movement Desensitization and Reprocessing (EMDR) represents a promising approach to treatment of posttraumatic stress disorder. The empirical findings provide evidence for the effect of EMDR on decreasing of subjectively perceived vividness and emotional burden of autobiographic memories and on reducing arousal of the autonomic nervous system by shifting the balance towards parasympathetic activation. Recent hypotheses suggest that the effects of EMDR rely on neurobiological mechanisms employed in dual focus attention, orienting reflex and REM sleep. This reprocessing seems to provoke a specific neurobiological response that makes the information processing in central nervous system more efficient, particularly in individuals with PTSD., Hana Vojtová, Petr Bob, Radek Ptáček., and Obsahuje seznam literatury
Článek se zabývá psychickým zpracováním a proţíváním intenzivní péče u pacientů s ohroţením vitálních funkcí. Cílem tohoto článku je informovat psychologickou veřejnost o nutnosti psychologické péče pro jedince, kteří prošli bojem a strachem o vlastní ţivot při traumatických událostech. Dle našeho výzkumu si tito jedinci zasluhují odbornou pomoc, aby jejich návrat do běţného ţivota byl optimální a mohli se po proţitém traumatu seberealizovat. and The article deals with mental processing and experiencing of the intensive care by patients with threatened vital functions. The aim of the article is to inform colleagues from the field of psychology about the necessity of psychological care for patients who fought and feared for their life during traumatizing events. According to our research, these people deserve professional psychological care in order to safely return to everyday life and to be able to self-realize themselves after the trauma.
Zhrnutie. Cieľom tohto prehľadového článku je popísať objektívne pôrodnícke a populačné faktory, ktoré sa podieľajú na vzniku posttraumatickej stresovej poruchy (PTSP) po pôrode, a tiež spôsoby, akými sa vzájomne ovplyvňujú so subjektívnymi faktormi, s cieľom identifikovať ženy, u ktorých je zvýšené riziko rozvoja symptómov PTSP po pôrode. Výsledky. Výskyt PTSP 4 až 6 týždňov po pôrode sa odhaduje na 5,77 % v celkovej populácii žien po pôrode a na 12,64 % v rizikovej subpopulácii. Pôrodnícke faktory sa javia byť do značnej miery mediované emocionálnou podporou rodiacej ženy zo strany zdravotníckeho personálu, ako aj prítomnosťou a podporou sprevádzajúcej osoby. Subjektívne vnímanie pôrodu rodiacimi ženami a miera kontroly, ktorú počas pôrodu pociťujú, patria medzi najsilnejšie faktory, ktoré ovplyvňujú riziko vzniku PTSP po pôrode. Včasná intervencia v podobe poskytovania dostatočných informácií a emocionálnej podpory počas pôrodu, ako aj v období po pôrode a rôzne formy sociálnej podpory znižujú riziko vzniku chronickej formy PTSP. Limity. Vzhľadom na špecifiká pôrodných systémov sa môže miera výskytu PTSP a zastúpenie rizikových faktorov v českom a slovenskom prostredí líšiť od výskytu a zastúpenia v krajinách, z ktorých pochádzajú zdroje zahrnuté v tomto prehľadovom článku. and Objectives. The aim of this article is to describe objective obstetric and population factors for the development of post-traumatic stress disorder (PTSD) after childbirth, the ways in which they interact with subjective factors, in order to identify those women who are at an increased risk of developing PTSD symptoms after delivery. Methods. The Web of Science database was used to search the literature. The keywords “posttraumatic stress disorder”, “PTSD”, “childbirth”, “trauma” and “risk factors” were entered. Out of 79 resulting articles in English, 48 articles dealing with the topic of postpartum PTSD were selected, of which 29 directly dealt with the identification and description of risk factors for the development of postpartum PTSD. Additional relevant literature has been obtained through the study of these articles. Results. The incidence of PTSD at 4-6 weeks after childbirth is estimated at 5.77% in the total population of postpartum women, and in the at-risk subpopulation, the estimate is 12.64%. Obstetric factors appear to be largely mediated by the emotional support of birthing woman from medical staff as well as by the presence and support of the accompanying person. Subjective perception of childbirth by the women giving birth, and the degree of control they feel during the birth process are among strongest factors which influence the risk of developing PTSD after childbirth. Early intervention in the form of providing comprehensive information and emotional support during childbirth, as well as in the postpartum period, and various forms of social support reduce the risk of developing a chronic form of PTSD. Study limitations. Due to the specifics of childbirth systems across geographies, the incidence rate of PTSD and the representation of risk factors in the Czech and Slovak environments can differ from the incidence and representation of those countries included in the resources for this review article.
Ve studii se autor věnuje možnostem aplikace Rorschachovy metody při posuzování traumatické zkušenosti. Snaží se utřídit dosavadní poznatky o obrazu posttraumatických jevů v Rorschachově metodě. Konstatuje, že projevy traumatizace jsou v Rorschachově metodě podloženy v několika základních rovinách psychického fungování. Jedná se o proměnné spojené s nižší výkonností kognitivních schopností, proměnné spojené se zhoršenou afektivní kontrolou a známkami úzkostného prožívání. Charakteristickým znakem je taktéž dlouhodobá projekce témat, která s traumatem souvisí, interpretace mnohoznačného podnětu s odkazem na vzpomínky na traumatizující událost., The study focuses on possibilities of application of Rorschach method in assessing traumatic experience. Author tries to organize existing knowledge about the image of posttraumatic phenomena in Rorschach method. The author notes that the symptoms of trauma are in Rorschach evidence-based in several basic levels of psychological functioning, i. e. variables associated with lower cognitive performance, variables associated with poor affective control and signs of anxious experience. One of characteristic features is also a long-term projection of topics associated with trauma, the interpretation of ambiguous stimulus with reference to the memories of the traumatic event., and Martin Lečbych.