Search

Start Over Subject prognóza Subject rizikové faktory

2. Biopsychosociální model onkologického onemocnění

Creator:
Raudenská, Jaroslava
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Subject:
lidé, pacienti--psychologie, nádory--psychologie, nemoc--etiologie--psychologie, adaptace psychologická, sociální opora, rizikové faktory, prognóza, psychologické faktory, psychické reakce, komorbidita, and multidisciplinarity
Language:
Czech and English
Description:
Rakovina je druhá nejčastější příčina smrti v rozvinutých i rozvíjejících se zemích světa. Vyskytuje se u lidí různého věku, ale zatížení se zvyšuje zejména s věkem. Psychologické, behaviorální a sociální faktory hrají důležitou roli v etiologii rakoviny a její léčbě a slouží i jako účinné nástroje při jejím zvládání. Článek proto vede k lepšímu porozumění psychologických a sociálních procesů ovlivňujících rakovinu a jejich efekt na zdraví jedince. V úvodu popisuje biopsychosociální model rakoviny a obhajuje ho jako důležitou vědeckou a klinickou metodu. Dále diskutuje roli psychologických faktorů při propuknutí rakoviny, jejím průběhu a léčbě a jejich vliv na mortalitu. Ukazuje normální a maladaptivní psychologické reakce v jednotlivých stadiích onkologického onemocnění a komorbiditu s psychiatrickými onemocněními. Článek tak ilustruje nutnost multidisciplinárního přístupu v diagnostice i léčbě., Cancer is the second leading cause of the death in the world´s developed and underdeveloped countries. Occurs in people of all ages, but the incidence increases with the age. Psychological, behavioral and social factors play critical roles in cancer etiology and its treatment and are instrumental in an individual´s adjustment to cancer. This article consequently leads to better understanding of the psychological and social processes influencing cancer and health outcomes. Describes in introduction biopsychosocial model of cancer and defends it as a necessary contribution to the scientific clinical metod. Farther discusses the role of psychological factors in breakout of cancer, in its history and treatment and its influence on mortality. Indicates common and maladaptive psychological reactions in single stages of oncological illness and comorbidity with psychiatric disorders. The article that way illustrates the importace of multidisciplinary approach in assessment and also in treatment of cancer., Jaroslava Raudenská, and Lit.: 20
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

3. CNS progrese u agresivních lymfomů: incidence, rizikové faktory, profylaktické a léčebné možnosti

Creator:
Pytlík, Robert
Format:
braille, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Subject:
lymfom--diagnóza--klasifikace--patofyziologie--prevence a kontrola--terapie, incidence, rizikové faktory, recidiva, difúzní velkobuněčný B-lymfom, statistika jako téma, methotrexát, myší monoklonální protilátky--farmakologie, klinické zkoušky jako téma, terapie--trendy, prognóza, výsledek terapie, centrální nervový systém--patofyziologie, and lidé
Language:
Czech and English
Description:
Riziko CNS progrese u vysoce agresivních lymfomů (lymfoblastový a Burkittův lymfom) dosahovalo v historických souborech až 30%, podařilo se jej však výrazně snížit pomocí intratekální profylaktické terapie a inkorporací systémových cytostatik prostupujících hematoencefalickou bariéru do léčebných protokolů. U ostatních agresivních lymfomů je riziko CNS progrese nižší (pod 10 % v recentních studiích), avšak u vybrané skupiny nemocných se může i zde pohybovat kolem 25–30 %. Bohužel, na rozdíl od lymfoblastového a Burkittova lymfomu se u jiných agresivních histologií nepodařilo profylaktické úspěchy zopakovat. Tento článek se zabývá incidencí, rizikovými faktory a možnostmi profylaxe CNS relapsu u imunokompetentních pacientů s difuzním velkobuněčným B-lymfomem, lymfomem z buněk pláště, periferními T-lymfomy a primárním mediastinálním B-lymfomem. Zmíněny jsou rovněž možnosti terapie CNS progrese, pokud nastane., The risk of CNS progression in highly aggressive lymphomas (lymphoblastic, Burkitt‘s) reached up to 30% in historical cohorts, but it was significantly diminished by intrathecal prophylactic treatment and by incorporation of systemic cytostatics penetrating blood-brain barrier into treatment protocols. In other aggressive lymphomas, the risk of CNS progression is lower (under 10% in recent studies), but in selected patients can even here reach 25–30 %. Unfortunately, unlike in lymphoblastic and Burkitt‘s lymphomas, prophylaxis does not seem to be particularly effective in other histologies. This article discusses incidence, risk factors and prophylactic strategies in immunocompetent patients with diffuse large B-cell lymphoma, mantle-cell lymphoma, peripheral T-cell lymphomas and primary mediastinal B lymphoma. Also, treatment possibilities for CNS relapse, if it occurs, are reviewed., Robert Pytlík, and Literatura
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

4. Co je nového v srdečním selhání se zachovalou ejekční frakcí levé komory za posledních pět let?

Creator:
Gregorová, Zdeňka, Meluzín, Jaroslav, and Špinarová, Lenka
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, práce podpořená grantem, přehledy, and TEXT
Subject:
lidé, srdeční selhání--diagnóza--epidemiologie--etiologie--patofyziologie--terapie, funkce levé komory srdeční--fyziologie, dysfunkce levé srdeční komory--patofyziologie--ultrasonografie, echokardiografie, echokardiografie dopplerovská pulzní, rizikové faktory, diastola--fyziologie, prognóza, natriuretický peptid typu B--krev, peptidy - fragmenty--krev, tepový objem--fyziologie, diastolická dysfunkce, and zachovalá ejekční frakce levé komory
Language:
Czech and English
Description:
Srdeční selhání se zachovalou ejekční frakcí levé komory (heart failure with preserved ejection fraction – HFPEF, heart failure with normal ejection fraction – HFNEF) je epidemiologicky závažným onemocněním, jehož výskyt v populaci postupně narůstá. Etiologie jeho vzniku není ještě zcela objasněna. Nově bylo zjištěno, že prozánětlivý stav spojený s řadou komorbidit, jako např. obezita či diabetes, potencuje rozvoj HFPEF. Také sérové koncentrace některých působků, jako např. adiponektin, mají souvislost s tímto onemocněním. Hlavním znakem HFPEF je diastolická dysfunkce, která je ale doprovázena řadou dalších kardiálních i nekardiálních poruch organizmu. Prognóza se i přes dlouhodobě užívané, ale i nově zavedené terapeutické postupy nemění. Zlatým standardem v diagnostice HFPEF zůstává katetrizace srdce. K ozřejmění základní choroby vedoucí k srdečnímu selhání jsou využívána další vyšetření, jako elektrokardiografie (EKG), RTG srdce a plic, laboratorní odběry včetně markerů srdečního selhání a hlavně echokardiografie včetně pulzního dopplerovského měření., Heart failure with preserved ejection fraction of left ventricle (heart failure with normal ejection fraction, HFPEF, HFNEF) is frequent disease with serious consequences. Incidence of HFPEF in population is still growing. The exact pathophysiological mechanism of HFPEF remain unclear .Recent evidence suggests a relationship between inflammation associated with obesity or Diabetes mellitus and progression of HFPEF. Consistently, it has been reported that serum concentration of some pro-inflammatory markers such as adiponectin is positively related to HFPEF. By HFPEF is attended diastolic dysfunction. Diastolic dysfunction is linked to many other cardiac and non-cardiac dise­ases. Despite the great effort and new therapeutic approaches the prognosis of HFPEF does not improve. The gold standard in HFPEF diagnosis remains heart catheterization. Electrocardiography, chest X-ray, blood examination including diagnostic markers of heart failure and mainly echocardiography with Doppler imaging are used diagnose the underlying disease leading to heart failure., and Zdeňka Gregorová, Jaroslav Meluzín, Lenka Špinarová
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

5. Comments on ELN recommendations to diagnosis, prognosis and treatment of polycythemia vera and essential thrombocythemia

Creator:
Barbui, Tiziano
Format:
braille, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Subject:
lidé, myeloproliferativní poruchy--diagnóza--terapie, polycythemia vera--diagnóza--terapie, esenciální trombocytemie--diagnóza--terapie, hodnocení rizik, rizikové faktory, výběr pacientů, hydroxymočovina--aplikace a dávkování--škodlivé účinky--terapeutické užití, interferon alfa--škodlivé účinky--terapeutické užití, prognóza, leukocytóza--krev, Janus kináza 2--genetika, flebotomie--metody, Aspirin--terapeutické užití, chronické myeloproliferativní neoplázie, hydroxyurea, and interferon alfa
Language:
Czech and English
Description:
Hlavní příčiny morbidity a mortality u polycythemie vera (PV) a esenciální trombocytemie (ET) jsou trombóza a krvácení, progrese do myelofibrózy a přechod do akutní leukemie. Myelosupresivní léčba, především pak hydroxyurea, sice může četnost cévních komplikací omezit, ale u tohoto přípravku existují jisté obavy stran zvýšeného výskytu leukemické transformace. Léčba těchto poruch proto představuje náročný problém a abychom se vyhnuli neadekvátní expozici cytotoxickým léčivům na straně jedné či suboptimální léčbě na straně druhé, měli bychom dodržovat „risk-oriented” léčebnou strategii. Mezi známé rizikové faktory kardiovaskulárních příhod patří vyšší věk a předchozí trombóza, zatímco vliv nových biologických faktorů včetně leukocytózy a mutačního statutu, popř. mutační zátěže JAK2V617F je předmětem bádání. Nízkorizikoví pacienti s PV by měli být léčeni pouze flebotomií a aspirinem, zatímco vysoce rizikoví pacienti by měli rovněž podstoupit cytotoxickou léčbu. Co se týká léčby ET, u nízkorizikových pacientů jednoznačné indikace pro intervenci neexistují, nicméně vysoce rizikoví pacienti by měli podstoupit chemoterapii. U vybraných pacientů včetně pacientů s rezistencí nebo intolerancí na hydroxyureu se mohou uplatnit i jiné léčebné možnosti, jako např. interferon alfa či anagrelid., Major causes of morbidity and mortality in polycythemia vera (PV) and essential thrombocythemia (ET) are represented by thrombosis and bleeding, progression to myelofibrosis and transformation to acute leukemia. Myelosuppressive therapy, preferentially with hydroxyurea, can reduce the rate of vascular complications, but there is some concern about an increased rate of leukemic transformation with this agent. Therefore, the management of these disorders poses a significant challenge, and a risk-oriented therapeutic approach should be followed to avoid inappropriate exposure to cytotoxic drugs on one side or suboptimal treatment on the other. Established risk factors for cardiovascular events are represented by older age and previous thrombosis, while the impact of novel biological factors, including leukocytosis and JAK2V617F mutational status and/or mutational burden, is under investigation. Low-risk PV patients should be managed only with phlebotomy and aspirin, while high-risk patients should also receive cytotoxic therapy. Regarding the management of ET, there is no clear indication for intervention in low-risk patients, while high-risk patients should be managed with chemotherapy. Other therapeutic options, such as interferon alpha or anagrelide, may find place in selected patients including those who are resistant/intolerant to hydroxyurea., Tiziano Barbui, and Literatura 37
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

6. Delirium u kriticky nemocných – prospektivní studie

Creator:
Káňová, Marcela, Burda, M., Povová, Jana, and Neiser, Jan
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Subject:
péče o pacienty v kritickém stavu--metody--psychologie--využití, delirium--diagnóza--epidemiologie--prevence a kontrola, jednotky intenzivní péče--organizace a řízení--trendy--využití, psychiatrické posuzovací škály--normy--statistika a číselné údaje, diagnostické techniky a postupy--využití, rizikové faktory, preventivní lékařství--metody--trendy, mezioborová komunikace, urgentní ošetřovatelství--metody--trendy, rehabilitace--metody--trendy, prognóza, prospektivní studie, antipsychotika--terapeutické užití, statistika jako téma, and lidé
Language:
Czech and English
Description:
Úvod: Delirium jako projev mozkové dysfunkce je častá komplikace u kriticky nemocných. Kritické onemocnění představuje nezávislý rizikový faktor pro výskyt delirantních stavů. Prevalence deliria se u kriticky nemocných pohybuje mezi 11 a 87 %. Delirium je poddiagnostikováno, ačkoli významně zhoršuje prognózu. Cílem naší práce je podpořit zavedení skríningového testu deliria CAM‑ICU (The Confusion Assessment Method for the Intensive Care Unit) do běžné praxe a tím umožnit jeho včasnou diagnostiku, prevenci a léčbu.> Metody: Prospektivní hodnocení incidence deliria a rizikových faktorů jeho rozvoje u pacientů přijatých na šestilůžkovou JIP v období únor až červen 2014. Delirium bylo vyšetřováno metodou CAM‑ICU. Použili jsme českou verzi testu brněnské skupiny autorů. U všech pacientů jsme hodnotili rizikové faktory (preexistující a precipitující). Ke zhodnocení jsme použili Fisherův exaktní test (u kategoriálních znaků) a dvouvýběrový Wilcoxonův pořadový test (u numerických znaků). U všech testů byla použita hladina významnosti p = 0,05. Závěr: Ze 142 pacientů bylo delirium hodnotitelné u 125 pacientů. Pro nemožnost vyšetření deliria CAM‑ICU testem vzhledem k perzistujícímu kómatu a jednou pro jazykovou bariéru bylo vyloučeno 17 pacientů. Incidence deliria dosáhla 31,2 %. Šlo o smíšenou populaci pacientů traumatologických, chirurgických a interních s mediánem APACHE II (Acute Physiology And Chronic Health Evaluation) rovným 12. Vyšší riziko rozvoje deliria je u pacientů s primárně interním onemocněním a po traumatu ve srovnání s pacienty chirurgickými. Výskyt deliria ovlivňuje tíha onemocnění (APACHE II), užití analgosedace, vazopresorů. Delirantní pacienti pobývali na JIP déle, rovněž potřeba umělé plicní ventilace byla vyšší. Klíčová slova: delirium – diagnostické testy – jednotka intenzivní péče – rizikové faktory preexistující – rizikové faktory precipitující – preventivní přístup, Introduction: Delirium, as a manifestation of acute brain dysfunction, is a frequent complication in critical care patients. Any critical disorder is an independent risk factor for development of delirium. The prevalence of delirium in critically ill patients has been reported between 11 and 87%. Delirium is under-diagnosed even though it significantly worsens patient prognosis. The aim of our study was to support regular use of the Confusion Assessment Method for the Intensive Care Unit (CAM-ICU), in order to facilitate early diagnostics, prevention and treatment of delirium. Method: A prospective study of the incidence of delirium as well as risk factors for its development in patients admitted to six-bed ICU from February to June 2014. All patients were assessed for predisposing and precipitating risk factors using the Czech version of CAM-ICU. Fisher’s Exact Test and Wilcoxon Rank-Sum were performed with the significance level of 0.05. Results: Delirium was diagnosed in 125 of the overall group of 142 patients. Seventeen patients were excluded from the study as they could not be assessed (16 due to prolonged coma, one due to language barrier). The incidence of delirium reached 31.2%. Within the study group consisting of surgical, medical and trauma patients with the median APACHE II score of 12, medical and trauma patients were more likely to develop delirium than surgical ones. Development of delirium was associated with the severity of the disease (APACHE II score), use of sedatives, analgesics and vasopressors. Delirious patients stayed longer at the ICU and they showed higher need for artificial ventilation. Key words: delirium – diagnostic tests – intensive care units – predisposing risk factors – precipitating risk factors – prevention The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and M. Káňová, M. Burda, J. Povová, J. Neiser
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

7. Diagnostika epileptických záchvatů

Creator:
Marusič, Petr and Krijtová, Hana
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, biography, monografie, and TEXT
Subject:
epilepsie--diagnóza--epidemiologie--etiologie, diagnostické techniky neurologické--využití, záchvaty--etiologie--terapie, diferenciální diagnóza, nemoci centrálního nervového systému--diagnóza--etiologie, pití alkoholu--škodlivé účinky, poruchy spojené s užíváním psychoaktivních látek, rizikové faktory, poranění mozku, posttraumatická epilepsie, nežádoucí účinky léčiv--diagnóza, elektroencefalografie--metody--využití, prognóza, statistika jako téma, and lidé
Language:
Czech and English
Description:
Po prvním záchvatu je nutné určit, zda se jednalo o záchvat epileptický nebo neepileptický, a v případě záchvatu epileptického pátrat po možné akutní příčině. Odlišení záchvatů neepileptických a také identifikace záchvatů epileptických provokovaných (akutních symp­tomatických) je z hlediska stanovení dalšího postupu, ať již dia­gnostického či terapeutického, zcela zásadní. Pro odlišení jednotlivých typů záchvatů jsou rozhodující údaje v anamnéze se zaměřením na detailní popis průběhu záchvatu a okolností jeho vzniku, poté i výsledky pomocných vyšetření. Akutní symp­tomatické záchvaty představují až 40 % všech prvních epileptických záchvatů a vznikají v těsné časové souvislosti s probíhajícím postižením centrálního nervového systému (CNS) různé povahy. Jejich příčina je jasně identifikovatelná – nejčastěji se jedná o akutní cévní mozkové příhody, kraniocerebrální poranění, zánětlivá onemocnění CNS, významné jsou ale i vlivy primárně extracerebrální – toxické a metabolické poruchy, užívání léků nebo alkoholu. Pokud jde o první epileptický záchvat neprovokovaný nebo reflexní, je možné jej v případech přetrvávající predispozice s vysokým (> 60 %) rizikem opakování dle nově přijaté definice považovat za epilepsii, případně i zahájit dlouhodobou léčbu antiepileptiky. Po prvním neprovokovaném záchvatu by mělo být vždy doplněno vyšetření mozku magnetickou rezonancí v adekvátním protokolu. Z hlediska posouzení rizika opakování záchvatu má kromě anamnestických údajů význam i případná abnormita v EEG či odchylky v objektivním nálezu svědčící pro postižení CNS. Zahájení léčby je po prvním záchvatu indikováno při vysokém riziku opakování či při zvýšené pravděpodobnosti závažných komplikací dalšího záchvatu., Following a first seizure, it is important to establish whether this was an epileptic or non-epileptic seizure, and to ascertain possible cause of an epileptic seizure. With respect to further management, diagnostic or therapeutic, it is crucial to differentiate non-epileptic from epileptic seizures and to identify provoked epileptic seizures (acute symptomatic). Patient history with a detailed description of the course of a seizure and circumstances under which it happened is instrumental in discriminating between the different types of seizures. Complementary investigations can further support the diagnostic process. Acute symptomatic seizures represent up to 40% of all single epileptic seizures and occur in close chronological proximity to an ongoing central nervous system injury of various origins. The source can easily be identified – most frequently this is an acute cerebrovascular event, craniocerebral injury, inflammatory CNS disorder, while primarily extracerebral effects are also important – toxic and metabolic disorders and drug or alcohol abuse. Unprovoked or reflex single epileptic seizures in patients with persisting predisposition and a high risk (> 60%) of relapse may, according to the new definition, be regarded as epilepsy and long-term antiepileptic treatment may be initiated. MRI under appropriate protocol should always be performed after the first unprovoked seizure. The risk of seizure recurrence can be estimated based on patient history as well as any EEG or physical examination abnormity that suggests an injury of the CNS. Antiepileptic treatment is indicated in patients with a single seizure if there is a high risk of recurrence or an increased likelihood of severe complications of further seizures. Key words: seizures – epilepsy – diagnosis The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., Vědomostní test, and P. Marusič, H. Krijtová
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

8. Hyperleptinemia as a prognostic factor for preeclampsia: a cohort study

Creator:
Mendieta Zerón, Hugo, García Solorio, Verónica Jackeline, Nava Díaz, Pamela Montserrat, Garduño Alanís, Adriana, Santillán Benítez, Jonnathan Guadalupe, Domínguez García, Victoria, Escobar Briones, Carolina, and Denova Gutiérrez, Edgar
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, časopisecké články, práce podpořená grantem, and TEXT
Subject:
dospělí, index tělesné hmotnosti, gestační diabetes--krev, ženské pohlaví, lidé, leptin--krev, obezita--komplikace, nadváha--krev, preeklampsie--krev--etiologie, těhotenství, komplikace těhotenství--krev, prognóza, rizikové faktory, and senzitivita a specificita
Language:
English
Description:
INTRODUCTION: Leptin is an adipokine which has a direct relationship to obesity. Our aim was to measure this hormone in pregnant women at three months intervals throughout their pregnancies to determine the serum value of those who developed preeclampsia. MATERIAL AND METHODS: We followed 19 women (median age 24.8 +/- 5.7 years) with pre-gestational Body Mass Index (BMI) less than 25 kg/m2, 21 (median age 26.1 +/- 4.6 years) with BMI higher than 25 kg/m2 and 16 (median age 30.9 +/- 5.8 years) with Gestational Diabetes Mellitus (GDM) (median age 30.9 +/- 5.8 years), recruited in the 1st trimester of pregnancy. Serum levels of leptin were measured with radioimmunoassay (RIA) technique. RESULTS: In the first trimester of pregnancy leptin levels showed statistically significant differences between normal weight and overweight-obese women (p < 0.001), diabetic women (p < 0.05) and the subgroup of preeclamptic women (p < 0.001). For those women with PGBMI > or = 40 kg/m2 and leptin > or = 40 ng/ml in the second trimester, the Odds Ratio (OR) to develop preeclampsia was of 47.95% CI (4.1-527.2). Analyzing leptin values with ROC curves, the greatest area under the curve (AUC) was for leptin in the second trimester (0.773, CI: 0.634-0.911). CONCLUSION: Women with morbid obesity (BMI > or = 40 kg/m2) had significantly higher levels of serum leptin (p < 0.01) and a value of 40 ng/ml of this hormone seems to be predictive of developing preeclampsia in this group of patients. and H. Mendieta Zerón, VJ. García Solorio, PM. Nava Díaz, A. Garduño Alanís, JG. Santillán Benítez, V. Domínguez García, C. Escobar Briones, E. Denova Gutiérrez
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

9. Karcinom anu

Creator:
Vítek, Pavel and Novotný, Jan
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Subject:
nádory anu--farmakoterapie--radioterapie, randomizované kontrolované studie jako téma, chemoradioterapie adjuvantní, klinické zkoušky, fáze III - jako téma, dávka záření, retrospektivní studie, HIV infekce, rizikové faktory, prognóza, infekce papilomavirem--prevence a kontrola, protokoly antitumorózní kombinované chemoterapie, cílená molekulární terapie, spinocelulární karcinom--farmakoterapie--radioterapie, and lidé
Language:
Czech and English
Description:
Nádory anu (análního kanálu) jsou méně častá nádorová onemocnění zažívacího traktu specifikované především histologickým obrazem spinocelulárního karcinomu. V jejich etiopatogenezi se až v 90 % uplatňuje infekce HPV-16 a imunosuprese. Proto je jejich výskyt vyšší u HIV pozitivní populace. Souvislost s HPV dává prostor pro primární prevenci vakcinací a současně pro cílenou biologickou terapii (kupř. nivolumab). Současné možnosti účinné léčby spočívají v první řadě v chemoradioterapii. Od 80. let poskytlo několik významných studií základ pro současné léčebné standardy: radioterapie primárního nádoru a spádových lymfatických oblastí do celkové dávky ekv. 54–60 Gy, konkomitantní chemoterapie režimem mitomycin + 5-fluorouracil nebo cisplatina + 5-fluorouracil. Dosahuje se tak kompletní regrese nálezu v 90 %, pětileté přežívání do 70 % a pětileté přežívání bez relapsu do 70 %. Indukční chemoterapie ani chemoterapie po radioterapii nepřináší benefit. Chirurgický resekční výkon je indikován jako záchranná léčba při relapsu nebo pokud není primární léčbou dosažena kompletní regrese. Zásadní problém léčby nádorů anu je výrazná akutní i chronická toxicita chemoradioterapeutických režimů, jíž se daří částečně omezovat technicky dokonalejšími metodikami ozařování. Cílená biologická terapie včetně protinádorových vakcín je zatím ve fázi preklinického nebo počátečního klinického vývoje., Cancer of the anus (anal canal) is a less frequent malignant disease of gastrointestinal tract, specified by micromorphology, squamous cell carcinoma. In about 90 % HPV-16 infection and immunosuppression are involved in cancerogenesis. Therefore the incidence is higher in HIV positive population. The relationship to HPV allows primary prevention through vaccination as well as targeted biologic therapy (e.g. nivolumab). Current treatment options consist predominantly in chemoradiotherapy. Standard treatment is based on several fundamental studies conducted after 1980. It consists in frontline chemoradiotherapy of primary tumor and regional lymph nodes up to a dose 54–60 Gy eq, concomitant chemoradiotherapy mitomycin + 5-fluorouracil or cisplatinum + 5-fluorouracil. Complete regression is achieved in 90%, 5 year survival up to 70 % and 5 year relapse free survival up to 70%. There is no benefit of either induction chemotherapy or chemotherapy after radiotherapy. Surgery is indicated as a salvage therapy for local relapse or if a complete regression is not achieved. Acute and chronic toxicity of chemoradiotherapy regimens presents a substantial problem of chemoradiotherapy. It may be partially reduced by more advanced radiotherapy technologies. Targeted biologic therapy including anticancer vaccines is still a subject of preclinical or early clinical research., Pavel Vítek, Jan Novotný, and Literatura
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

10. Karcinom slinivky břišní je stále opomíjená hrozba mezi solidními nádory

Format:
braille, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Subject:
nádory slinivky břišní--diagnóza--etiologie--terapie, prognóza, přežití, rizikové faktory, klinický obraz nemoci, epidemiologie, preventivní lékařství, statistika jako téma, lidé, and 13. liistopad - Světový den karcinomu slinivky břišní
Language:
Czech
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public