Invazivní mykotické infekce (IFI) jsou spojeny u imunokompromitovaných dětí s významnou morbiditou a mortalitou. Včasné zahájení cílené léčby je klíčovým faktorem pro úspěšný výsledek. Nicméně, možnosti léčby IFI u dětí jsou omezené. Ne vždy je snadné včas a přesně potvrdit diagnózu IFI a správně identifikovat etiologické agens. Použití několika dostupných účinných antimykotik u dětí je komplikováno nedostatkem farmakokinetických a bezpečnostních dat. V našem sdělení bychom chtěli shrnout současná doporučení v cílené antimykotické léčbě v dětské hemato-onkologii na základě vlastních zkušeností a doporučení publikovaných během posledních let., Invasive fungal infections (IFI) in immunocompromised children are associated with significant morbidity and mortality. Early targeted therapy is the key factor for successful outcome. However, treatment options against IFI in children are limited. Not always it is easy to timely and to accurately confirm the diagnosis of IFI and properly identify the etiologic agent. Use of several available potent antifungals in children is complicated by the lack of pharmacokinetic and safety data. In our report, we would like to summarize current recommendations for targeted antifungal therapy in pediatric hemato-oncology based on our experience and recommendations published during the last years., Petr Sedláček, Vanda Chrenková, Petra Keslová, Peter Múdry, Jaroslav Štěrba, Júlia Horáková, and Literatura
Cíl: Na základě existujících cizojazyčných testů sestavit a validovat vlastní, v českém jazyce dosud chybějící test funkcionální komunikace u pacientů s afázií. Metodika: Byl vytvořen Dotazník funkcionální komunikace (DFK), který hodnotí stav komunikace v reálných situacích pomocí 20 položek v oblastech: I. bazální komunikace, II. sociální komunikace, III. čtení a psaní a IV. čísla a orientace; každá položka je hodnocena šestistupňovou škálou (0–5 bodů). Maximální možná hodnota Indexu funkcionální komunikace (Index FK) dosahuje 100 bodů. DFK byl validován na souborech zdravých dobrovolníků (n = 110, medián věku 63 let), pacientů s afázií (n = 38, medián věku 62 let) a s Alzheimerovou demencí (n = 8, medián věku 81,5 let). Výsledky: Hodnoty Indexu FK korelovaly významně s věkem (Spearman r = –0,354; p = 0,000148), proto byly stanoveny normativní hodnoty Indexu FK pro věk: 50–59 let: > 90; 60–69 let: > 85; 70 a více let: > 76. Pomocí ROC analýzy byla potvrzena vysoká diagnostická validita DFK v diskriminaci mezi normálními jedinci a pacienty s afázií (senzitivita při cut‑off hodnotě Indexu FK 86,5 je 89,5 % a specificita je 93,6 %; AUC = 0,974; p < 0,001). Hodnoty Indexu FK u pacientů s afázií významně korelovaly se stupněm jazykového deficitu vyjádřeného testem MASTcz a nezjistili jsme rozdíl oproti hodnotám Indexu FK u pacientů s poruchami komunikace u Alzheimerovy demence. Potvrdili jsme test‑retest reliabilitu opakovaným vyšetřením 10 pacientů s afázií. Byl vytvořen terapeutický materiál, který navazuje na položky DFK. Závěr: DFK je nový validovaný test v českém jazyce, který doplňuje paletu diagnostických nástrojů pro pacienty s afázií. Výzkum naznačil jeho výborné psychometrické vlastnosti, jež je třeba ověřit na větších souborech., Aim: To develop and validate a new, in the Czech language still missing test of functional communication for patients with aphasia. Methods: Functional Communication Questionnaire (FCQ) comprises 20 items that evaluate communication in four areas of real situations: I. Basal communication, II. Social communication, III. Reading and writing, and IV. Calculation and orientation. Every item is evaluated on 6–degree scale (0–5 points), and the sum (Functional Communication Index – FCI) of 100 points represents maximum possible value. FCQ was validated in groups of healthy volunteers (n = 110, median age 63 years), patients with aphasia (n = 38, median age 62 years), and patients with Alzheimer dementia (AD) (n = 8, median age 81.5 years). Results: Values of FCI correlated significantly with age (Spearman r = –0.354, p = 0.000148); and different normal limits of FCI were established for decades: 50–59 years: > 90; 60–69 years: > 85; 70–79 years: > 76. Using ROC analysis we confirmed high diagnostic validity of FCQ in discrimination between healthy controls and patients with aphasia (sensitivity of 89.5% and specificity of 93.6% for cut‑off value 86.5; AUC = 0.974; p < 0.001). Degree of functional communication impairment quantified with FCI in patients with aphasia correlated with the degree of language deficit quantified with MASTcz, while there was no significant difference in FCI values between patients with aphasia and AD. Repeated evaluation in 10 patients with aphasia proved very high test‑retest reliability of FCQ. New therapeutic material based on FCQ was finally introduced into clinical practice. Conclusion: FCQ extends the repertoire of diagnostic tests for patients with aphasia available in the Czech language. Our results showed very good psychometric characteristics of FCQ that should be confirmed by further research. Key words: diagnosis aphasia – Functional Communication Questionnaire – normative data – self-sufficiency – quality of life The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and M. Košťálová, B. Poláková, M. Ulreichová, P. Šmíd, E. Janoušová, M. Kuhn, J. Klenková, J. Bednařík
Cieľ: Výskum bol zameraný na identifikáciu drţania diéty u adolescentných respondentov a niektorých príčin jej drţania vo vzťahu k pohlaviu a veku. Metodika: Na získanie empirických dát boli pouţité vybrané poloţky sebaposudzovacieho meracieho nástroja s názvom Mapovanie stravovacích návykov medzi adolescentmi (The Project EAT Survey, Neumark- Sztainer et al.). Výskumnú vzorku tvorilo 387 adolescentných respondentov, toho času študentov prvých a štvrtých ročníkov stredných škôl. Výsledky: Podľa výsledkov výskumu ţeny častejšie drţia diéty (redukčné alebo pre jej udrţanie) či uţ v minulom roku (p = 0,002) aj v terajšej dobe (p = 0,000). Sú nespokojné so svojou hmotnosťou (p = 0,000) a postavou (p = 0,009). Respondenti vo veku 18 - 20 rokov uviedli, ţe si ich členovia rodiny doberali alebo si robili posmech z ich hmotnosti (p = 0,000). Vyššie percento ţien zaţilo negatívne hodnotenie ich hmotnosti zo strany členov rodiny (27,5 %) a vrstovníkov (33,5 %). Záver: Sestra v klinickej praxi môţe byť nápomocná pri identifikovaní drţania diét u adolescentov a jej príčin z hľadiska prevencie dopadu drţania diét na telesné a duševné zdravie adolescenta a pri realizácii uţ cielených intervencií, napr. edukácie v rámci takto obsahovo zameranej prevencie., Aim: The research was aimed at identifying dieting among adolescent respondents and some of the reasons for its keeping in relation to sex and age. Methods: For obtaining empirical data selected items of self-assessing measuring tool called Mapping dietary habits among adolescents were used (The Project EAT Survey, Neumark-Sztainer et al.). The research sample consisted of 387 adolescent respondents, previously high school students (of the first and fourth study year). Results: According to results of research women more frequently keep a diet (in order to lose weight or keep it the same) in last year (p = 0,002) as well as at present-day period (p = 0,000). They are not satisfied with their weight (p = 0,000) and figure (p = 0,009). Respondents aged 18-20 years reported that their family members have teased or made fun of their weight (p = 0,000). A higher percentage of women had experience a negative evaluation of their weight on the part of the family members (27,5 %) and peers (33,5 %). Conclusion: A nurse in clinical practice can be helpful in identifying dieting among adolescents and its causes in order to prevent the impact of diets on physical and mental health of adolescent and in the implementation of already targeted interventions, e.g. education in the context of the following content targeting prevention., Michaela Miertová, and Literatura 40
V české společnosti a českém zdravotnictví došlo od roku 1989 k hlubokým změnám. Financování zdravotní péče z daní bylo nahrazeno veřejným zdravotním pojištěním s veřejně-soukromým mixem poskytovatelů zdravotní péče. Dvacet let reforem lze považovat za úspěch, i když se zdravotní systém potýká s mnoha problémy. Radikální a rychlá řešení reformy zdravotního systému neexistují; přednost by měl mít konzervativní přístup. Zdravotní reformy ukazují, že společnost potřebuje více času na přijetí společenských změn. Systém zdravotní péče se složitými komplexními vztahy, není laboratoř pro experimenty na lidech. V textu jsou diskutována některá vybraná reformní opatření, která by měla vést ke zlepšení zdraví a zdravotního systému., Since 1989 the Czech society and the Czech health system have undergone deep changes. Health care financing out of taxation was replaced by public health insurance, with public-private mix of health providers. The twenty years of reforms can be viewed as a success, although the health system faces many problems. The radical and quick solutions do not exist in health system reform; the conservative approach should be preferred. Health reforms show that the society needs more time to accept social changes. The health system with complex relations is not a laboratory for pro experiments on humans. Some selected reform measures to improve health and health system are discussed., Martin Dlouhý, and Lit.: 19
Ve vybraných městských lokalitách v ČR byl dlouhodobě monitorován vývoj hluku. Časové řady byly zkoumány metodou lineárního regresního modelu. V období 1994–2006 došlo ke statisticky významnému vývoji hluku (vyjádřeného pomocí hlukového ukazatele pro den-večer-noc Ldvn) v necelé polovině ze 40 monitorovaných lokalit. V 10 z nich se jednalo o pokles a v 7 z nich o nárůst Ldvn. Změny v jednotlivých lokalitách se pohybovaly v rozpětí od mínus 4 dB/10 let (pokles) do plus 5,5 dB/10 let (růst). V období 2009–2011 bylo hodnoceno 15 lokalit, ke změně dříve zjištěných trendů vývoje došlo ve dvou z nich. Za celé časové období 1994–2011 došlo k meziroční změně hluku o více než 4 dB ve třech případech. Při celkovém hodnocení všech monitorovaných lokalit za celé časové období nebyl zjištěn významný rostoucí ani klesající trend vývoje hlučnosti. Zjišťované změny jsou charakteristické pro městské dlouhodobě obydlené lokality ležící uvnitř zástavby, nelze je celostátně zobecňovat na lokality jiného charakteru. Zhodnocení dlouhodobého monitorování hluku ukazuje, že toto monitorování umožňuje nejen zachycení lokálních změn hlučnosti, ale též celkové hodnocení trendu vývoje., Noise values in selected urban localities in the Czech Republic were subjected to long-term monitoring. Time sequences were analysed by linear regression. A statistically significant development in noise values (expressed by noise indicator Lden) was detected in almost one half of 40 monitored sites during 1994–2006. Lden was decreased in 10 instances and elevated in 7 instances. Changes in the various localities ranged from minus 4 dB/10 years (decrease) to plus 5.5 dB/10 years (increase). A total of 15 localities were evaluated in the 2009–2011 period; changes in trends previously detected were found in two cases. Over the whole monitoring period 1994–2011 an inter-annual change of over 4 dB was registered in three cases. An overall evaluation of all monitored localities for the whole monitoring period did not reveal any significantly increasing or decreasing noise trends. The detected changes are characteristic of urban long-term residential and built-up areas and cannot be generalized to other types of locality. Evaluation of the long-term noise monitoring confirms that this monitoring allows not only identification of local changes in noise levels, but also an overall assessment of the trends., Zdeňka Vandasová, Ondřej Vencálek, Ondřej Dobisík, and Literatura
Cíl: Posoudit efekt samoléčby a autodiagnózy dysmenorey u studentek univerzity v Maiduguri. Metody: 289 studentek trpících dysmenorhoeou z celkového počtu 25 000 studentek univerzity v Maiduguri ze státu Borno, Nigerie, bylo randomizováno k léčbě dysmenorey. Studentky byly vybrány na základě dotazníku, který vyplnily v lednu 2011. Výsledky: Střední věk ± směrodatná odchylka (SD) účastnic byl 22.50 ± 3.12 roku. 112 (38.8 %) užívalo analgetika a nefarmakologické prostředky k tišení bolesti, buď současně, nebo následně (p < 0.001). Nejčastějšími nemedikamentózními prostředky byly horká lázeň (15.2 %) a ohřívací dečka umístěná na podbřišek (5.5 %). Nejčastějšími léky byly nesteroidní antirevmatika (NSAID) užívané při nástupu menstruace. V 72 % byla léčba účinná, ve 4.2 % nebyla. Většina účastnic se medikovala sama a nezabývala se možnými vedlejšími účinky (p < 0.001). Většina účastnic (63 %) utratila 300 Nigerijských Naira a méně (1.9 US Dolarů a méně) za léčbu dysmenorey. Závěry: Výsledky potvrdily, že NSAID byly nejčastěji užívané medikamenty k léčbě dysmenorey, ale většinou bez znalosti potencionálních vedlejších účinků. Proto doporučujeme zapojení profesionálních zdravotníků do tohoto procesu., Objective: This study was performed to evaluate self-medication for the treatment of self-diagnosed dysmenorrhoea among a group of University of Maiduguri female students. Methods: The population of this randomized study was 289 female students suffering from dysmenorrhoea out of over 25 000 students attending a college of medicine and eight non-medical faculties of university of Maiduguri in Borno state, Nigeria. The students were interviewed using a self-administered pre-tested structured questionnaire in January, 2011. Results: The Mean ± Standard Deviation (SD) of age of the participants was 22.50 ± 3.12 years. Significant number 112 (38.8%) of participants use drugs to remedy menstrual pains followed by non-drug therapy while few combine both the drug and non-drug therapy for the pain management (p < 0.001). The most common non drug remedies employed by the participants were taking a hot bath (15.2%) and placing a heating pad on abdomen (5.5%). However, the most common drugs used by the participants were Non-Steroidal Anti-Inflammatory Drugs (NSAIDs) which were usually taken orally at the onset of menstruation. Among the participants that used drug, 72% found it effective while 4.2% reported ineffectiveness. Significant majority of the participants usually self-prescribed their drugs, and were ignorant of the common side effects of these drugs (p < 0.001). Most participants (63%) spent 300 Nigerian Naira and below (1.9048 US Dollar and below) on drugs for dysmenorrhoea every month. Conclusion: The results confirmed that NSAIDs were the most common drugs used for dysmenorrhoea treatment, but frequently used without knowledge of potential side effects due to self-medication. Therefore, we recommend educational intervention by health care professionals., Roland Nnaemeka Okoro, Helen Malgwi, Cyprian Kingsley Ngong, Glory Ogechi Okoro, and Literatura 30
Cíl: Správný pooperační režim je důležitou součástí rekonvalescence po dekompresi karpálního tunelu. Cílem této prospektivní randomizované studie je zjistit, zda pooperační dočasné dlahování má klinicky významný efekt, nebo zda není naopak zbytečné. Výsledky dosud publikovaných prací nedávají jasné, prokazatelné a jednoznačné doporučení. Soubor a metodika: Do souboru bylo zařazeno celkem 72 pacientů s klinicky a elektromyograficky prokázaným syndromem karpálního tunelu, kteří byli randomizováni do dvou skupin. V první skupině byla pacientům po operaci na dva týdny přiložena dorzální dlaha fixující zápěstí v neutrální poloze a v druhé skupině dlaha použita nebyla. Před operací i po operaci byla hodnocena distální motorická latence, síla stisku a míra subjektivních obtíží pomocí specializovaných dotazníků DASH (Disabilities of Arm, Shoulder and Hand Questionnaire) a Bostonského dotazníku (Boston Carpal Tunnel Questionnaire). Výsledky: Po operaci došlo ke zkrácení distální motorické latence a mírnému snížení síly stisku, ale mezi skupinami nebyly nalezeny statisticky významné rozdíly (p > 0,05). Po operaci došlo také k předpokládanému zmírnění subjektivních obtíží, objektivizovanému dotazníkovými koeficienty, ale mezi skupinami nebyl nalezen statisticky významný rozdíl (p > 0,05). Závěr: Podle našich zjištění dočasné dlahování po otevřené dekompresi karpálního tunelu ve srovnání s nedlahovanou skupinou nezlepšuje výsledky chirurgické léčby. Používání dlahy v této indikaci se jeví jako nadbytečné jak z lékařského, tak z ekonomického pohledu. Na druhou stranu dočasné dlahování po operaci výsledky operační léčby nezhoršuje., Aim: Correct post-operative care is an important part of recovery after carpal tunnel decompression. The aim of this prospective randomized study was to determine whether postoperative temporary splinting has a clinically significant effect, or whether it is unnecessary. The results of published data do not give clear, demonstrable and unambiguous recommendations. Material and methods: A total of 72 patients with clinically and electrodiagnostically established diagnosis of carpal tunnel syndrome were randomized into two groups. The first group included patients with a dorsal splint, fixing the wrist in a neutral position for two weeks after surgery, whereas the second group included patients, in whom the splint was not used after surgery. Distal motor latency, grip strength and degree of subjective symptoms were assessed before and after surgery using specific questionnaires, namely the DASH questionnaire (Disabilities of Arm, Shoulder and Hand) and the Boston questionnaire (Boston Carpal Tunnel Questionnaire). Results: After surgery, there was a reduction of distal motor latency and a moderate reduction of grip strength, but there were no statistically significant differences (p > 0.05) between the two groups. After surgery, the anticipated improvement of subjective symptoms was achieved, objectified by questionnaire coefficients. However, there was no statistically significant difference (p > 0.05) between the two groups either. Conclusion: According to our findings, temporary splinting after open carpal tunnel decompression does not improve the results of surgical treatment compared to the non-splinted group. Using the splint in this indication seems to be redundant from the medical and economic point of view. On the other hand, temporary splinting after surgery does not cause worsening of the results of surgical treatment. Key words: carpal tunnel syndrome – surgical decompression – immobilisation – splints – postoperative care – electromyography The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and A. Fibír, R. Čáp, J. Vaněk
Aldosterone blocker Spironolactone has antiinflammatory, antiproliferative and antioxidative effects, that is why pathogenetically it is expedient to use it in complex therapy of rheumatoid arthritis. Material and methods: 46 patients with RA took 2550 mg/day of Spironolactone during 12 months as an addition to standard therapy, the comparison group consisted of 47 patients that got only standard therapy, all the patients were fully examined prior and post the treatment. Results: complex RA therapy leads to improved VAS, HAQ, the antioxidative potential index F; decreased blood concentrations of TNFα, ICAM1, FGF and VEGF in contrast to standard therapy. Complex therapy made reduced the DAS 28 more > 0.6. Conclusions: applying of Spironolactone in complex therapy of rheumatoid arthritis contributes to more pronounced improvement in indices of articular syndrome and patients life quality, reduce of antiinflammatory, antiproliferative and angiogenic cytokines, and more effectively reduces the activity of the disease comparing to standard therapy., Elena Komarova, Borys Rebrov, and Literatura
Před anesteziologickým výkonem je ve většině zdravotnických zařízení běžnou praxí provádět základní laboratorní vyšetření. Někdy pak (například z důvodu neprovázanosti jednotlivých informačních systémů jednotlivých zdravotnických zařízení) dochází k situaci, že jsou laboratorní vyšetření zbytečně opakována, čímž dochází ke zbytečné zátěži pacienta i k plýtvání finančních prostředků. I při velmi konzervativním odhadu jsme došli k závěru, že při důsledném sdílení dat mezi jednotlivými zdravotnickými zařízeními (například formou rozšíření systému IZIP) by bylo možné v českém zdravotnictví ušetřit nejméně 2,2 miliónu Kč ročně. I když se na první pohled může zdát tato částka jako zanedbatelná, je takovéto zjištění jasným signálem, ve kterém segmentu zdravotnictví je možné pomocí metod eHealth (zavádění výpočetní techniky do zdravotnictví) ušetřit. Při podobném sdílení například obrazových dat by byly získané úspory ještě podstatně vyšší., A routine laboratory check-up before anesthesia is a common procedure in most hospitals in the Czech Republic. However, sometimes the examination is unnecessarily repeated due to an inaccessibility of original results. Even by taking a very conservative approach we have found possible savings of 2.2 million Czech crowns annualy by a rigorous date sharing among health care providers in the Czech Republic. Although this amount might seem insignificant, it shows a strong potentional for additional savings provided by eHeath methods when sharing X-rays, etc., Jan Bruthans, Gleb Kolomeets, Marek Svítek, and Lit.: 8
Cieľ: Cieľom štúdie bolo identifikovať úroveň emočnej inteligencie (EI) u sestier a zistiť rozdiely v úrovni EI vzhľadom na vek, dĺžku praxe a vzdelanie sestier. Metodika: Výskumný súbor tvorili sestry (n = 280) poskytujúce starostlivosť pacientom štyroch nemocníc Trnavského kraja. Priemerný vek sestier bol 39,64 (SD = 9,44), dĺžka ich profesijnej praxe bola 18,7 (SD = 10,64). Na meranie úrovne EI boli použité dotazníky, ktoré reprezentujú súčasné prístupy chápania EI. Dotazník SITEMO (Situational Test of Emotional Understanding), zisťuje úroveň EI ako schopnosti, výsledkom je celkové skóre EI, ktoré je dané súčtom správnych odpovedí. Dotazník SEIS (Schutte EI Scale) zisťuje úroveň EI sestier ako črty. Sestry vyjadrovali mieru súhlasu resp. nesúhlasu prostredníctvom 5bodovej Likertovej škály. Pri spracovaní dát boli využité metódy deskriptívnej štatistiky a induktívnej štatistiky. Údaje boli spracované v štatistickom softvéri SPSS 15.0. Výsledky: Zistili sme štatisticky významný rozdiel (p < 0,05) v úrovni EI sestier vzhľadom k ich veku. Pri ostatných sociodemografických znakoch (dĺžka profesijnej praxe, vzdelanie) nebol zaznamenaný štatisticky významný rozdiel (p > 0,05). Sestry s Mgr. stupňom vzdelania dosiahli najlepší výsledok v priemernom poradí mier EI v oboch metodikách. Záver: Zistené výsledky umožňujú upriamiť pozornosť na rozvoj EI u sestier prostredníctvom možností vzdelávacích inštitúcií. Môžeme podporovať zmeny, ktoré budú prispievať ku zvýšenej kvalite poskytovanej ošetrovateľskej starostlivosti. Využívanie EI je nutnou a zároveň modernou požiadavkou ošetrovateľstva., Aim: The aim of this study was to identify the level of emotional intelligence (EI) of nurses and to identify differences in the level of EI in relation to their age, length of work experience and education. Methods: The sample consisted of nurses (n = 280) providing care to patients in four hospitals in the Trnava Region. The mean age of the nurses was 39.64 years (SD = 9.44) and the length of their work experience was 18.7 years (SD = 10.64). The level of EI was measured using questionnaires representing current approaches to understanding of EI. Emotional intelligence as an ability was determined by the Situational Test of Emotional Understanding (SIT-EMO) questionnaire, yielding the overall emotional intelligence score given by the sum of the correct answers. EI as a feature, on the other hand, was assessed by the Schutte EI Scale (SEIS) in which the nurses expressed the extent to which they agree or disagree with each statement on a five-point Likert scale. To analyze the data, methods of descriptive statistics and inductive statistics were used. The data were processed using the SPSS 15.0 statistical software. Results: A statistically significant difference (p < 0.05) was found between the level of nurses’ EI level and their age. In terms of other social demographic data (length of work experience, education), a statistically significant difference (p > 0.05) was not found, although the nurses with a master’s degree ranked highest as for their mean level of EI, using both methods. Conclusion: The results enable to focus attention on the development of nurses’ EI through educational institutions. Changes may be encouraged that will contribute to an increase in the quality of nursing care provided. The use of EI is a necessary as well as modern requirement in nursing., Ingrid Juhásová, Ľubica Ilievová, František Baumgartner, and Literatura