V následujícím článku je krátce shrnuta problematika bipolární poruchy včetně dostupných údajů týkajících se starší populace. Věnujeme pozornost klinickému obrazu a diferenciální diagnóze relevantní pro gerontopsychiatrícké nemocné. Upozorňujeme hlavně na možnost sekundární mánie na bázi organického postižení CNS a na zvýšené riziko suicidálního jednání. Nejpodrobněji je zpracována léčba, tj. léčba mánie, deprese a udržovací léčba. Léčebný účinek je stejný u seniorů jako u mladší populace, avšak starší nemocní jsou citlivější k léčebněmu účinku i vedlejším účinkům. Uvádíme specifika terapie jednodivými preparáty (lithium, valproát, karbamazepin, antipsychotika, antidepresiva) u starší populace. U mánie i profylaktické (udržovací) léčby zůstává lithium stále lékem první volby, musíme však zohlednit snížení lithiové clearence. Zvláště u tohoto preparátu je zapotřebí dodržovat zásadu pomalé dtrace a nižších dávek. V léčbě bipolární deprese preferujeme specifické inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a další antidepresiva s minimem anticholinergních a kardiovaskulárních účinků (bupropion). Další možností jsou atypická antipsychotika (quetiapin). U starší populace obecně platí, že při individuální volbě medikace je na prvním místě bezpečnost., Briefly a topic of bipolar disorder, including data concerning elderly population, is summarised. Attention is paid to the clinical picture and differential diagnostics associated with gerontopsychiatric patients. Especially the possibility of secondary mania based on organic brain impairment and risk of suicidal behaviour is mentioned. The treatment, i.e. treatment of mania, depression and prophylaxis is comprehensively described. The treatment efficacy is the same in both eldedy and younger populations, but elderly patients are more sensitive to treatment efficacy and side effects. Some special treatment characteristics of individual drugs (lithium, valproate, carbamazepine, antipsychotics, antidepressants) in elderly patients are reviewed. In both acute and maintenance (prophylactic) treatment lithium is a first-choice drug, however decreased Uthium clearance must be taken into consideration and the rule of slow titration and lower doses must be kept. In bipolar depression, specific serotonin re-uptake inhibitors and other antidepressants with minimal anticholinergic and cardiovascular side effects (bupropion) are preferred. Further possibilities include atypical antipsychotics (quetiapine). Generally, the safety should be placed first when choosing treatment for elderly patients., Eva Češková, and Lit. 34
Chemodektom, paragangliom glomus caroticum neboli tumor karotického glomu se vyskytuje v populaci s incidencí 1 : 30 000. Tumor je makroskopicky, mikroskopicky i biologicky velmi podobný adrenálnímu feochromocytomu. Významným znakem těchto tumorů je jejich bohatá vaskularizace. Patří mezi nejvíce prokrvené tumory vůbec. Histologicky se popisuje alveolární uspořádání nádorových buněk, na rozdíl od feochromocytomu, ostře od sebe ohraničených jemnými pruhy vaziva se širokými kapilárami a buňkami podobnými buňkám Schwannovým. Cytoplazma nádorových buněk hlavních je slabě eozinofilní a jemně granulovaná. Jádra buněk mohou být pleomorfní a hyperchromní, ale nutno konstatovat, že jaderná atypie není jednoznačnou známkou malignity. Biologicky se jedná o tumory převážně benigní. Klinicky se jedná o pomalu rostoucí, nebolestivý, tuhý a kulovitý útvar za úhlem dolní čelisti. Přestože chemodektom je všeobecně považován za radiosenzitivní, hlavní terapeutický postup je chirurgická exstirpace tumoru., Chemodectoma, paraganglioma of glomus caroticum or carotid glomus tumor occurs in the population with an incidence of 1:30 000. The tumor is macroscopically, microscopically and biologically very similar adrenal pheochromocytoma. An important feature of these tumors is their rich vascularization. Among the most blood supply tumors at all. Histologically, alveolar described arrangement of tumor cells, in contrast to pheochromocytoma, sharply demarcated from each other soft tissue with broad stripes capillaries and cells like Schwann cells. The cytoplasm of tumor cells is a major weakly eosinophilic and finely granular. Nuclei of cells may be pleomorphic and hyperchromic, but must be stated that nuclear atypia is not unequivocal sign of malignancy. Biologically they are mostly benign tumors. Clinically, it is a slow-growing, painless, firm and globular in shape for the angle of the mandible. Although chemodectomas were found is generally considered to be radiosensitive, the main therapeutic approach is surgical extirpation of the tumor., Alžběta Poprachová, Monika Váchalová, Radka Filipčíková, Martin Dobiáš, Zdeňka Blažková, Milada Dušková, Petr Utíkal, Marcela Bezdičková, and Literatura
Úvod: Cílem těchto doporučení pro léčbu demence je prezentovat vědecky podložené postupy léčby pro potřebu praktických neurologů, geriatrů, psychiatrů a dalších specialistů zabývajících se péčí o nemocné s demencí. Hlavním těžištěm práce je terapie Alzheimerovy nemoci, ale obsahuje také doporučení týkající se ostatních typů demencí. Metody: Materiál vychází z revize EFNS guidelines a je doplněn o některé aktuální poznatky a zmínky o českých specificích. Doporučení se opírá o vědecké originální práce, metaanalýzy a systematické přehledové články na toto téma publikované do ledna 2007. Výsledky: Práce předkládá doporučené postupy pro léčbu Alzheimerovy nemoci, vaskulární demence, Parkinsonovy nemoci s demencí a demence s Lewyho tělísky. Dále zahrnuje stručné informace o monitoraci terapie a léčbě behaviorálních a psychiatrických symptomů demence. Závěr: Materiál by měl vést k racionálnímu a efektivnímu postupu léčby nejčastějších typů demence v souladu s medicínou založenou na důkazech., Kateřina Sheardová, J. Hort, R. Rusina, A. Bartoš, V. Línek, P. Ressner, I., and Lit.: 52
Fotodynamická terapia (PDT, photodynamic therapy) je jednou z najmodernejších a najperspektívějších terapeutických metód pri liečení nádorových ochorení. Princíp PDT je založený na deštrukcii nádoru, ktorá nastane po podaní fotosenzibilizátora (FTS) a následnom ožiarení nádoru, v ktorom sa nachádza FTS [1]-[4]. Selektívna akumulácia a retencia FTS v nádorových tkanivách, v porovnaní s okolitým zdravým tkanivom, vedie k selektívnej deštrukcii nádoru, pričom okolité zdravé tkanivo ostáva nepoškodené. Takáto selektivita je jednou z najväčších výhod tejto metódy, ktorá umožňuje v istých prípadoch nahradiť chemoterapiu, rádioterapiu, či chirurgický zákrok při liečbě nádorových ochorení. PDT má oproti ostatným "klasickým" prístupom k liečbě rakoviny (chirurgia, chemoterapia, rádioterapia) tieto následujúce výhody: I) zanedbateĺné vedĺajšie efekty, II) nízka úroveň komplikácii počas a po terapeutickom zákroku, III) vyššia kvalita života pacienta, IV) možnosť terapie mimo zdravotníckeho zariadenia, V) možnosť opakovanej liečby, VI) možnosť diagnostiky a terapie v jednom kroku, VII) nižšie finančné náklady liečby v porovnaní s chemoterapiou a rádioterapiou., Pavol Miškovský, Daniel Jancura, Jozef Uličný, Gabriela Fabríciová., and Obsahuje seznam literatury
Hemimegalencefalie patří mezi dysplazie deformující mozkovou kůru, způsobuje asymetrii mozkových hemisfér. V MRI-obraze dominuje abnormální velikost jedné hemisféry, ventrikulomegalie a porucha gyrifikace. Může se vyskytovat jako izolované onemocnění nebo ve spojení s jinými lézemi v rámci neurokutánního onemocnění. Třístupňová klasifikace (I?III) zohledňuje tíži postižení a prognózu. Onemocnění se manifestuje již v dětském věku převážně refrakterními epileptickými záchvaty a dalšími psychologickými a neurologickými příznaky. Při selhání možností konzervativní léčby je metodou volby chirurgické odstranění postižené oblasti: lobární/multilobární resekce (A), subpiální transsekce v motorické krajině (B), dekortikace (C), a funkční (fHSE) nebo anatomická hemisferektomie (aHSE). Autoři referují průběh a výsledky chirurgické léčby pěti dětí s diagnózou hemimegalencefalie. V klinickém obraze všech nemocných dětí dominovaly refrakterní epileptické záchvaty, porucha psychomotorického vývoje a přítomny byly další neurologické příznaky: kontralaterální hemiparéza, myoklonické záškuby aj. U všech nemocných byla provedena chirurgická léčba: kalozotomie a v druhé době rozšířená funkční hemisférektomie, subpiální transsekce motorické krajiny s multilobární resekcí, subpiální transsekce motorické krajiny s lobární resekcí a dekortikací, anatomická hemisférektomie, funkční hemisférektomie v druhé době doplněna anatomickou hemisférektomií. Výsledky léčby přinesly ve všech případech snížení četnosti EP záchvatů, u tří nemocných došlo k lehkému zpomalení PM vývoje a u dvou nemocných se stagnací PM vývoje nepřinesl chirurgický zákrok v PM vývoji žádnou změnu. 30denní morbidita a mortalita souboru je nulová. Autoři připomínají hemimegalencefalii jako nepříliš časté neurochirurgické onemocnění. Zdůrazňují, že i relativně invazivní, dnes sporadicky užívaná chirurgická metoda, hemisférektomie má své místo při léčbě hemimegalencefalie., Helena Homolková, M. Häckel, M. Prchlík, V. Beneš, and Lit.: 24
Hypoxia-inducible factors (HIFs) are transcription factors controlling energy, iron metabolism, erythropoiesis, and development. Dysregulation of these proteins contributes to tumorigenesis and cancer progression. Recent findings revealed the important role of HIFs in the pathogenesis of neuroendocrine tumors, especially pheoch romocytoma (PHEO) and paraganglioma (PGL). PHEOs and PGLs are catecholamine- producing tumors arising from sympathetic- or parasympathetic- derived chromaffin tissue. To date, eighte en PHEO/PGL susceptibility genes have been identified. Based on the main signaling pathways, PHEOs/PGLs have been divided into two clusters, pseudohypoxic cluster 1 and cluster 2, rich in kinase receptor signaling and protein translation pathways. Recent data suggest that both clusters are interconnected via the HIF signaling and its role in tumorigenesis is supported by newly described somatic and germline mutations in HIF2A gene in patients with PHEOs/PGLs associated with polycythemia, and in some of them also with somatostatinoma. Moreover, HIF α signaling has also been sh own to be upregulated in neuroendocrine tumors other than PHEO/PGL. Some of these tumors are components of hereditary tumor syndromes which can be associated with PHEO/PGL, but also in ileal carcinoids or melanoma. HIF signaling appears to be one of the crucial players in tumorigenesis, which could suggest new therapeutic approaches for treatment of neuroendocrine tumors., I. Jochmanová, T. Zelinka, J. Widimský Jr., K. Pacak., and Obsahuje bibliografii
Článek se zabývá problematikou vztahu mentální anorexie a rodinného prostředí. V teoretickém úvodu podávám krátké vymezení mentální anorexie (diagnostická kritéria, prognóza nemoci, teorie vzniku mentální anorexie, somatické komplikace a terapeutické přístupy). Dále se stručně věnuji problematice rodiny, jež tvoří první sociální prostředí dítěte, nejvíce formuje osobnost jedince a ve své podstatě je nenahraditelná.
Cílem výzkumu bylo zmapovat rodinné vztahy a jejich dynamiku z pohledu dívek a mladých žen s mentální anorexií. Těžiště spočívalo v kvalitativní metodologii. Použité metody: polostrukturovaný rozhovor a Test rodinného systému (FAST), který na tuto problematiku ještě nebyl v České republice aplikován. Výzkumný soubor tvořilo osm respondentek ve věkovém rozmezí 18-28 let. Kritérii bylo, aby byly svobodné, bezdětné, pocházely z úplných rodin a s mentální anorexií se léčily ambulantně nebo byly kvůli ní hospitalizovány.
Dále článek obsahuje výsledky Testu rodinného systému, který je zaměřen na hodnocení těchto dimenzí: koheze, hierarchie, adaptabilita a flexibilita. Jsou uvedeny výsledky polostrukturovaného rozhovoru s dívkami. Jak z rozhovoru, tak z Testu rodinného systému vyplynulo, že dívky pocházejí z dysfunkčního prostředí, v němž byly hádky a nedorozumění na denním pořádku. Necítily oporu, citové zázemí, zájem. Navíc se v rodinách ve zvýšené míře vyskytovala agrese jak verbální, tak i fyzická. Proto není žádným překvapením, že se dívky v rodinách necítily dobře a na své dětství s radostí nevzpomínají.
Z výzkumu vyplynulo, že v terapii mentální anorexie je nutné pracovat s rodinou, nebo, pokud to není možné, alespoň s rodinnými tématy. Řešení rodinných problémů totiž napomáhá k dosažení terapeutického cíle. K diagnostice rodinných vztahů a ke sledování účinnosti rodinné terapie považuji za vhodné použít Test rodinného systému. and The article deals with relations between the anorexia nervosa and the family settings. In a theoretical introduction I present a short definition of anorexia nervosa (diagnostic criteria, prognosis of the disease, theories on the origin of mental anorexy, somatic complications and therapeutic attitudes). Then I briefly pursue the family area, which constitutes the primary social background for the child, which most of all forms the personality of an individual and which is irreplaceable in its nature.
The aim of the research was to chart family relations and their dynamics from the view of girls and young women suffering from mental anorexy. The focus lies on qualitative methodology. Methods used were: semi-structured interview and the Family System Test, which hasn't been applied on this matter in the Czech Republic yet. The research sample consisted of eight female respondents between 18 and 28 years old. The criteria were: to be single, childless, to come from complete families, and to be treated from anorexia nervosa in an ambulatory way or in the hospital.
The article also includes results of the Family System Test, which is focused on evaluation of these dimensions: coherence, hierarchy, adaptability and flexibility. Results of the semistructured interview with girls are also presented. Either from the interview and the Family System Test emerged that the girls come from the dysfunctional background, where arguments and misunderstandings were in the daily order. They didn't feel support, emotional background, involvement. Moreover in the families the verbal and bodily aggression occurred. That is why there is no surprise that the girls didn't feel well in the families and they don't remember their childhood with pleasure.
The research indicates that in the anorexia nervosa treatment it is necessary to work with the family, if it is not possible, with the family themes at least. Family problems solution actually helps to achieve the therapeutical aims. I consider the Family System Test as suitable for the family relations diagnosis and for the appraisal of the effectivity of family therapies.
Current knowledge suggests a complex role of C-peptide in human physiology, but its mechanism of action is only partially understood. The effects of C-peptide appear to be variable depending on the target tissue, physiological environment, its combination with other bioactive molecules such as insulin, or depending on its concentration. It is apparent that C-peptide has therapeutic potential for the treatment of vascular and nervous damage caused by type 1 or late type 2 diabetes mellitus. The question remains whether the effect is mediated by the receptor, the existence of which is still uncertain, or whether an alternative non-receptor-mediated mechanism is responsible. The Institute of Endocrinology in Prague has been paying much attention to the issue of C-peptide and its metabolic effect since the 1980s. The RIA methodology of human C-peptide determination was introduced here and transferred to commercial production. By long-term monitoring of C-peptide oGTT-derived indices, the Institute has contributed to elucidating the pathophysiology of glucose tolerance disorders. This review summarizes the current knowledge of C-peptide physiology and highlights the contributions of the Institute of Endocrinology to this issue., Daniela Vejrazkova, Marketa Vankova, Petra Lukasova, Josef Vcelak, Bela Bendlova., and Obsahuje bibliografii
Results of research by scientists from the Institute of Molecular Genetics of the ASCR have been published on the U.S. National Library of Medicine website. Their work on the STIM1-directed reorganization of microtubules in activated mast cells could help in fighting allergies. The study reports that activation of bone marrow-derived mast cells (BMMCs) induced by FcεRI aggregation or treatment with pervanadate or thapsigargin results in the generation of protrusions containing microtubules (microtubule protrusions). In the study, formation of these protrusions depended on the influx of extracellular Ca(2+). Changes in cytosolic Ca(2+) concentration also affected microtubule plus-end dynamics detected by microtubule plus-end tracking protein EB1. Experiments with knockdown or reexpression of STIM1, the key regulator of SOCE, confirmed the important role of STIM1 in the formation of microtubule protrusions. Although STIM1 in activated cells formed puncta associated with microtubules in protrusions, relocastion of STIM1 to a close proximity of cell membrane was independent of growing microtubules. In accordance with the inhibition of Ag-induced Ca(2+) response and decreased formation of microtubule protrusions in BMMCs with reduced STIM1, the cells also exhibited impaired chemotactic response to Ag. Institute geneticists proposed that rearrangement of microtubules in activated mast cells depends on STIM1-induced SOCE, and that Ca(2+) plays an important role in the formation of microtubule protrusions in BMMCs. and Petr Dráber a Pavel Dráber.
Cieľom štúdie bolo preskúmať koreláty jazykovej emocionality a verbálneho vyjadrenia emócií u bilingválnych osôb pomocou analýzy prierezu výskumných štúdií. Materinský jazyk (L1) sa vyznačuje väčšou jazykovou emocionalitou v porovnaní s ďalším bilingvistom ovládaným jazykom (L2). Emocionálna sila jazyka koreluje s vekom osoby v čase jeho osvojenia, emocionálnymi skúsenosťami pri jeho osvojení a špecifickým kultúrnym kontextom. Jazyk s väčšou emocionálnou silou sa používa na verbálne vyjadrenie emocionálnych zážitkov najmä v emocionálne nabitých situáciách a v prípade pozitívnej valencie prežívaných emócií. V prípade negatívnej valencie sa preferuje menej emocionálny jazyk, ktorý ponúka odstup od emocionálneho prežívania. Bilingvista v terapeutickom vzťahu môže spontánne či účelne prepínať medzi ovládanými jazykmi s cieľom regulovať intenzitu emocionálneho prežívania. Hoci terapia bilingválneho klienta predstavuje výzvu i pre profesionála, očakáva sa rešpektovanie zmien jazykového prejavu na strane klienta a cielená práca s jazykovým kontextom na strane terapeuta., The aim of this study is to examine the correlates of language emotionality and the verbal expression of emotions in bilingual persons by analysing a selection of research studies. In comparison with another language spoken by a bilingual, the mother tongue is characterised by a greater emotional charge. The emotional power of a language correlates with the age of the person and their emotional experience at the time of its learning as well as the specific cultural context. The language with a greater emotional charge is used to verbally express emotional experiences, specifically in emotionally charged situations and in the case of positive valence of experienced emotions. On the other hand, in the case of negative valence, the less emotional language that offers distance from emotional experience is preferred. In a therapeutic relationship, a bilingual can spontaneously or purposefully switch between languages in order to regulate the intensity of emotional experience. Although therapy with a bilingual client can be challenging for the professional, too, respect for changes in language expression on the part of the client and targeted work with the language context on the part of the therapist are expected., Kinga Izsóf Jurásová, Linda Kissová., and Obsahuje bibliografické odkazy