Pomocí moderních léčebných strategií má šanci na vyléčení více než 80 % pacientů s Hodgkinovým lymfomem (HL) ve věku do 60 let. Cílem současných léčebných postupů je zachování vysokého počtu vyléčených pacientů a omezení toxicity. U pacientů v pokročilém stadiu HL je celkové přežití o 10 % vyšší po léčbě eskalovaným BEACOPP oproti ABVD, proto je 6 cyklů eskalovaného BEACOPP standardem léčby u pacientů do 60 let. U pacientů nad 60 let zůstává standardem léčby 6 cyklů ABVD. Po chemoterapii je možné vynechat radioterapii u pacientů s negativním nálezem podle pozitronové emisní tomografie (PET). Čeká se na dlouhodobé výsledky studií se stratifikací léčby podle interim PET a studií s brentuximab vedotinem v kombinaci s chemoterapií v první linii., More than 80 % of patients with Hodgkin lymphoma (HL) younger than 60 years are likely to be cured with modern treatment strategies. The goal of current treatment approaches is to maintain the high treatment efficacy and to reduce the toxicity. BEACOPP escalated has a 10 % overall survival advantage over ABVD in patients with advanced-stage HL, therefore 6 cycles of BEACOPP escalated has become the standard of care for patients younger than 60 years. Six cycles of ABVD remain the standard of care for patients over 60 years. Radiotherapy could be omitted in patients with a negative positrone emission tomography (PET) finding after chemotherapy. Mature trial results of the treatment stratification based on PET and trial results of brentuximab vedotin combined with chemotherapy in the first-line treatment are awaited., Heidi Móciková, and Literatura
Přestože se intravaskulární ultrasonografie používá již několik desetiletí, je v běžném provozu katetrizačních laboratoří používán při koronárních intervencích jen v jednotkách procent. Důvodem je nedostatek randomizovaných studií s jeho používáním a často i menší zkušenosti s hodnocením ultrasonografických nálezů. Data vycházející z metaanalýz observačních studií jednoznačně prokázala pozitivní ovlivnění nejdůležitějších parametrů při léčbě nemocných s ischemickou chorobu srdeční, jakými jsou mortalita a výskyt infarktu myokardu po koronárních intervencích. Proto je podle posledních guidelines pro revaskularizaci myokardu Evropské kardiologické společnosti úroveň doporučení pro používání intravaskulární ultrasonografie v kategorii IIa. Intravaskulární ultrasonografie (IVUS) nepřestává být důležitou součástí ani nových vyšetřovacích metod, která se snaží lépe popsat koronární aterosklerózu. Jde zejména o metodu NIRS (near-infrared spectroscopy) a další nové metody hodnotící složení a mechanické vlastnosti plátu. Tyto skutečnosti naznačují, že si IVUS zachová svůj přínos i v době optické koherentní tomografie a důrazu kladeném na funkční hodnocení koronárních stenóz., Although intravascular ultrasound has been used for decades, its common application in catheterization centres during coronary interventions is very rare and merely reaches few percents. The reason is the lack of randomized trials of its use and often few experiences in evaluation of ultrasound findings. Data based on meta-analysis of observational studies clearly demonstrated the positive effect on the most important parameters for the treatment of patients with ischemic heart disease, such as mortality and incidence of myocardial infarction after coronary interventions. Therefore, according to the latest guidelines for myocardial revascularization of the European Society of Cardiology is level of recommendation in category IIa for the use of intravascular ultrasound. IVUS continues to be an important part of new investigation methods which try to better describe coronary atherosclerosis. Particularly, it is the method NIRS (near-infrared spectroscopy) and other new methods of evaluating the composition and mechanical properties of plaque. These facts suggest that IVUS maintains its contribution in time of optical coherence tomography (OCT) and the emphasis put on the functional assessment of coronary stenoses., and Tomáš Kovárník
Děložní myomy jsou nejčastějšími nádory dělohy u žen v reprodukčním věku. Ačkoli jsou děložní myomy ve většině případů asymptomatické, mohou být příčinou abnormálního děložního krvácení, bolesti, dyspareunie, těhotenských ztrát a infertility. Možnosti léčby děložních myomů zahrnují léčbu farmakologickou, chirurgickou, radiologickou a dále myolýzu či léčbu fokusovaným ultrazvukem. Volba léčebné modality by měla být u každé pacientky přísně individualizována v závislosti na řadě faktorů, jako jsou reprodukční plány pacientky, přání zachovat dělohu a přítomnost a závažnost symptomů. Optimální léčba by tedy měla být minimálně invazivní, bezpečná, fertilitu-šetřící, s dlouhodobým účinkem a minimálním rizikem rekurence., Uterine fibroids are the most common tumors of the uterus in premenopausal women. Despite being asymptomatic in the majority of cases, uterine fibroids may cause abnormal vaginal bleeding, pain, dyspareunia, pregnancy losses and infertility. The treatment options include pharmacological, surgical and radiological treatment as well as myolysis or focused ultrasound treatment. The therapeutic modality selection should be strictly individualized based on the reproductive plans of the patient, desire to preserve the uterus and the presence and severity of the symptoms. The ideal treatment should thus be minimally invasive, safe, fertility-sparing, with long term effect and with a low risk of recurrence., K. Kubínová, M. Mára, P. Horák, D. Kužel, and Literatura 24
V terapii revmatoidní artritidy došlo v posledních desetiletích k významným změnám. Kromě základních, tzv. syntetických chorobu modifikujících léků se od roku 1998 v léčbě používají i léky nové generace – biologické léky. Biologika jsou preparáty zasahující přímo do systému imunitních mechanizmů vedoucích k projevům choroby. Vznikly na základě využití nových poznatků o patogenezi zánětlivého kloubního onemocnění, lepšího pochopení funkce cytokinů, buněk imunitního systému a také díky pokroku v biotechnologiích. V současnosti se využívají biologika blokující některé z prozánětlivých cytokinů (anti‑TNFα, IL‑1, IL‑6) nebo buněčných mechanizmů (anti‑CD20, CTLA‑4). Jejich vysoká klinická účinnost i schopnost prakticky zastavovat rentgenovou progresi u nemocných s revmatoidní artritidou byla ověřena v mnoha klinických studiích. Negativními aspekty této léčby jsou některé nežádoucí účinky a stále také její cena. Klíčová slova: revmatoidní artritida – biologická léčba – anti‑TNFα terapie – rituximab – abatacept – biosimilars, The last few decades have seen major progress in the treatment of rheumatoid arthritis, mainly thanks to the advances in biotechnology. In addition to the basic, synthetic disease‑modifying antirheumatic drugs, new generation drugs – biologics – have been used in the treatment of patients suffering from rheumatoid arthritis since 1998. Biologics intervene directly in the pathogenic immune processes leading to disease progression. They were developed through a better understanding of the pathogenesis of inflammation in rheumatoid arthritis, the function of cytokines, and immune system cells. Currently we use biologics for either blocking some of the inflammatory cytokines (anti‑TNF, IL‑1 and IL‑6), or the cellular mechanisms (anti‑CD20, CTLA‑4). Their clinical efficacy and ability to practically stop radiographic progression of the disease has been demonstrated in many clinical trials for rheumatoid arthritis. The negative aspects of the treatment include some of the side‑effects and price. Keywords: rheumatoid arthritis – biologics – anti‑TNF therapy – rituximab – abatacept – biosimilars, and Tomasová Studýnková J.
Úvod: Management pacientů s břišní sepsí představuje velmi aktuální problematiku, ve které neustále přibývají nové poznatky měnící náhled na přístup ke kriticky nemocnému septickému pacientovi. Metody: Byl proveden průzkum literatury (v databázích MEDLINE, PubMed a Google Scholar) zaměřený na studie zabývající se problematikou břišní sepse. Cílem práce je nabídnout review aktuálních trendů v diagnostice, predikci prognózy a především doporučovaných standardů péče o pacienty s břišní sepsí. Výsledky: Břišní sepse je definována jako syndrom systémové zánětlivé odpovědi (SIRS) s břišní infekcí vyžadující chirurgickou intervenci na kontrolu zdroje infekce, nebo SIRS s infekcí v průběhu 14 dní po větším chirurgickém zákroku. I přes dostupnost různých monitorovacích a skórovacích systémů je nejspolehlivějším diagnostickým nástrojem při identifikaci septického pacienta denní pečlivé vyšetřování pacientů na jednotkách intenzivní péče a pooperačních odděleních. Zlatým standardem při podezření na břišní sepsi je okamžité podání širokospektrých antibiotik, monitorace na lůžku jednotky intenzivní péče, chirurgická intervence a podpůrná intenzivní péče v souladu s platnými guideliny Surviving Sepsis Campaign. Chirurgická revize tzv. „source control surgery“ je základní a jedinou kauzální terapeutickou modalitou v léčbě septického pacienta s nitrobřišním zánětlivým fokusem. V rámci predikce prognózy jsou nejdůležitějšími negativními prediktory klinické známky septického šoku a nutnost vysokých dávek katecholaminů. Závěr: Časná identifikace septického pacienta a promptní implementace komplexního interdisciplinárního přístupu založeného na poznatcích evidence-based medicíny jsou základními předpoklady zlepšování výsledků péče poskytované pacientům s břišní sepsí., Introduction: Abdominal sepsis patient management is an issue of high current importance, and the amount of knowledge keeps increasing and changing the approach to critically ill patients with abdominal sepsis. Methods: Literature search (in MEDLINE, PubMed and Google Scholar databases) was done, focused on identification of relevant studies. The aim of this paper is to provide a review of current trends in diagnosing and predicting the prognosis of, and recommended treatment standards for patients with abdominal sepsis. Results: Abdominal sepsis is defined as the Systemic Inflammatory Response Syndrome (SIRS) with an abdominal infection requiring a surgical intervention to control the source; or SIRS with an infection within 14 days after any major surgery. Although many different monitoring and scoring systems exist, daily careful clinical examination is the most reliable diagnostic tool in identification of septic patients. Whenever abdominal sepsis is suspected, the gold standard comprises immediate administration of broad-spectrum antibiotics, transferring the patient to the intensive care unit, with surgical intervention and supportive intensive care based on current guidelines of the Surviving Sepsis Campaign. Source control surgery is the principal therapeutic modality for patients with abdominal sepsis. The most relevant negative prognostic factors include clinical signs of septic shock and the necessity of high doses of catecholamines. Conclusion: Early identification of septic patients and prompt implementation of a complex, evidence-based interdisciplinary approach are the principal conditions for improving healthcare outcomes of care provided to patients with abdominal sepsis., and P. Ihnát, M. Peteja, P. Vávra, L. Tulinský, P. Zonča
Je popsán vývoj a stav POCT technologií. Blíže jsou rozebrány faktory ovlivňující rozvoj technologií POCT, stejně jako některé nové technologie. Zmíněny jsou příklady využití nových technologií. Dále je rozebráno zajištění kvality pro systémy POCT., The development and the current status of Point-of-Care technologies are described. The factors influencing the development of POCT are detailed, as well as some new technologies. Examples of the use of new technologies are mentioned. The systems for quality management are also described in the area of POCT., Šprongl L., and Lit.: 17
Užití radiodiagnostických metod v diagnostice gynekologických onemocnění má delší tradici, avšak jeho význam byl dlouhá léta podceňován. Vedle klasických metod (vylučovací urografie, irrigoskopie, hysterosalpingografie) se ani výpočetní tomografie nestala metodou zlatého standardu. Její role přetrvává na poli zobrazování ovariálních tumorů a posuzování výsledků chirurgické či konzervativní léčby nebo recidiv gynekologických onemocnění. Výpočetní tomografie nicméně selhává v diagnostice nádorů dělohy. Teprve vstup magnetické rezonance zlepšil diagnostiku děložních tumorů. V současné době je magnetická rezonance užívána především k stagingu karcinomu cervixu, eventuálně k průkazu jeho recidiv. Klíčová role magnetické rezonance ženského vnitřního genitálu je v potvrzení invaze parametrií (rozlišení mezi stadiem TIIa a TIIb dle FIGO klasifikace). Pomáhá v rozhodování mezi chirurgickou léčbou nebo aktino- či chemoterapií. Ve snaze zlepšit tuto diagnostiku vstupuje vedle zobrazování v T1 nebo T2 obrazu užití difuzního vážení nebo dynamické sekvence (perfuzní zobrazení). Druhou nejčastější indikací magnetické rezonance v diagnostice gynekologických onemocnění je zobrazování endometriózy Magnetická rezonance prokáže různá stadia i lokalizace endometriózy. Hybridní metoda PET/CT je užívána k vyloučení generalizace nádorů dělohy. Vychází se z faktu zvýšeného metabolismu radioizotopem fluóru (18F) značené glukózy v buňkách nádoru. Aktuálně dochází k rychlému rozvoji jak vlastních vyšetřovacích metod v gynekologii, ale i gynekologického zobrazování., The use of radiodiagnostic methods in diagnosis of gynaecological diseases has longer tradition but their relevance has been for long time underestimated. Besides classical methods (excretion urography irrigoscopy hysterosalpingography) neither computed tomography did not gain acceptance as a method of golden standard. The role of computed tomography remained on the field of imaging of ovarian tumours and the assessment of results of surgical or conservative therapy and recurrence of female diseases. Nevertheless, computed tomography fails in diagnostic of uterine tumours. Only start of magnetic resonance improved the diagnostic of uterine tumours. Recently, magnetic resonance is used especially for staging of cervical carcinoma or to prove its recurrence. Key role of magnetic resonance of female inner genital organs is to confirm the invasion to parametria (the differentiation between the stadium T II a and T II b according to FIGO classification). It helps to decide between surgical therapy or actino- chemotherapy. In order to improve this diagnostic apart from T1 and T2 weighted images diffusion weighted images and dynamic imaging (perfusion) are used. The second most frequent indication of magnetic resonance in diagnostic of gynaecological diseases is imaging of endometriosis. Magnetic resonance depicts various stadia and localisations of endometriosis. The hybrid method PET/CT is used to confirme dissemination of malignant tumours of uterus. The method is based on the presumption of increased metabolism in tumour cells. Currently, fast development of both proper gynaecological examination methods and gynaecological imaging takes place., Boris Kreuzberg, Jiří Ferda, and Literatura 14
V minulosti bylo možné vyšetřit prostatu pouze palpačně a biopsie byla prováděna naslepo. Současná diagnostika karcinomu prostaty je založená na vyšetření prostaty per rectum a hodnocení hladiny prostatického specifického antigenu v séru. Byly vyvinuty postupy sonograficky cílené biopsie. Metody mají mnoho nedokonalostí i v případě, že se používají společně. Nízká senzitivita často vede k opakování biopsie. Jedinou možností jak překonat tuto nepříznivou situaci je objevování jiných metod detekce karcinomu prostaty., Historically, the prostate was evaluated for cancer by simple digital rectal examination, and biopsy to obtain a tissue diagnosis of cancor was performed blindly. Current dignosis of prostate cancer is based on digital rectal examination and testing of prostate specific antigen level in serum. Biopsy techniques were developed to incorporate ultrasound guidance. Methods have several shortcomings even if used in combination. Low sensitivity often leads to repeat biopsy. The only possibility how to overcome this unfavourable situation is to discover different methods of prostate cancer detection., Ondřej Kaplan, Kamil Belej, Oto Kőhler, and Lit.: 16
Trofoblastická nemoc představuje velmi heterogenní skupinu benigních i vysoce maligních stavů. Hlavní společnou charakteristikou je nízká incidence onemocnění v populaci, která může vést k diagnostickým rozpakům a závažným terapeutickým chybám. Současným cílem specializovaných center v Evropě i ve zbytku světa je stanovit jasná kritéria, která budou zárukou adekvátní léčby a porovnatelných výsledků. Článek přináší aktuální pohled na postavení chemoterapie a dalších léčebných modalit v léčbě trofoblastické nemoci., Trophoblastic disease is a very heterogeneous group of benign and also highly malignant entities. All forms of tro - phoblastic disease are characterized by rare incidence. This explains a potential risk of diagnostic and therapeutic errors which can lead to very serious consequences. The contemporary trend across different countries is to establish definite criteria for adequate management of patients with this specific disease which also allow the comparison of treatment results. The article shows actual view on status of chemotherapy and other therapeutic modalities in treatment of trophoblastic disease., F. Hron, J. Feyereisl, M. Korbel, P. Šafář, and Literatura