Number of results to display per page
Search Results
5762. Sulodexid u angiologických pacientů
- Creator:
- Roztočil, Karel
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, přehledy, and TEXT
- Subject:
- glykosaminoglykany--aplikace a dávkování--farmakokinetika--terapeutické užití, endotel cévní--účinky léků, modely nemocí na zvířatech, inhibitory agregace trombocytů--farmakologie, mikrocirkulace--účinky léků, arterie--účinky léků, cévy--účinky léků, onemocnění periferních arterií--farmakoterapie, arteriální okluzní nemoci--farmakoterapie, dolní končetina--krevní zásobení, multicentrické studie jako téma, randomizované kontrolované studie jako téma, žilní insuficience--farmakoterapie--prevence a kontrola, zvířata, and lidé
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Sulodexid je látka patřící do skupiny glykosaminoglykanů (spolu s hepariny). Ve srovnání s jinými glykosaminoglykany má sulodexid větší antitrombotické vlastnosti při současně nižším riziku krvácení a na rozdíl od heparinů je možné jeho podávání jak parenterálně, tak perorálně. Preparát má prokázány mnohočetné farmakodynamické účinky. Klinickými studiemi je dobře doložena efektivita preparátu u pacientů s klaudikacemi. Evidence účinku je také u nemocných s nejtěžšími případy chronické žilní nedostatečnosti, včetně pacientů s aktivními bércovými vředy. V případě pozitivního výsledku probíhajících studií bude možné jako další indikaci přidat sekundární prevenci žilní trombózy., Sulodexide is a compound belonging to the group of glycosaminoglycans (together with heparins). In comparison with other glycosaminoglycans, sulodexide has stronger antithrombotic properties and a lower risk of bleeding, and unlike heparin, it can be administered both parenterally and orally. Multiple pharmacodynamic effects of the preparation have been demonstrated. Clinical studies have documented the effectiveness of the drug in patients with claudication. There is evidence of its effect also in patients with the most severe cases of chronic venous insufficiency, including patients with active leg ulcers. In the case of a positive outcome of the ongoing studies, secondary prevention of venous thrombosis will be added as another indication., and Roztočil K.
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
5763. Sunitinib u neuroendokrinního nádoru
- Creator:
- Šiffnerová, Hana
- Format:
- braille, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, kazuistiky, and TEXT
- Subject:
- lidé, lidé středního věku, mužské pohlaví, indoly--aplikace a dávkování--škodlivé účinky--terapeutické užití, pyrroly--aplikace a dávkování--škodlivé účinky--terapeutické užití, inhibitory angiogeneze--škodlivé účinky--terapeutické užití, antitumorózní látky--škodlivé účinky--terapeutické užití, neuroendokrinní nádory--farmakoterapie, progrese nemoci, somatostatin--aplikace a dávkování--terapeutické užití, peritoneální nádory--farmakoterapie--patologie, nádory jater--farmakoterapie--patologie, chromogranin A--analýza, vztah mezi dávkou a účinkem léčiva, receptory vaskulárního endoteliálního růstového faktoru--antagonisté a inhibitory, indukce remise, analoga somatostatinu, and Sutent
- Language:
- Czech and English
- Description:
- V kazuistice je popsán průběh onemocnění 55letého nemocného s neuroendokrinním tumorem a postižením jater, pankreatu, mezenteria, tenkého střeva a mediastina. Léčba spočívala v podávání analog somatostatinu a při progresi onemocnění byla přidána léčba sunitinibem., Case history of 55 years old man with neuroendocrine tumor of liver, pankreas, mesentery, small intestine and mediastinum is decribed. The treatment started with somatostatin analogs. The treatment with sunitinib was added due to progression of disease., Hana Šiffnerová, and Literatura 4
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
5764. Supinačná versus pronačná poloha pri adjuvantnej rádioterapii u pacientok s pendulujúcimi prsníkmi
- Creator:
- Masaryková, Andrea and Lederleitner, Dávid
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, přehledy, kazuistiky, and TEXT
- Subject:
- lidé, ženské pohlaví, lidé středního věku, nádory prsu--radioterapie, radioterapie adjuvantní--škodlivé účinky, pronační poloha, supinační poloha, erytém--etiologie, edém--etiologie, lymfatické uzliny--účinky záření, prsy--anatomie a histologie--účinky záření, dávkování radioterapie, srdce--účinky záření, plíce--účinky záření, radiační poranění--prevence a kontrola, kritické orgány--účinky záření, plánování radioterapie pomocí počítače, and radioterapie konformní--metody--škodlivé účinky
- Language:
- Czech, Slovak, and English
- Description:
- Adjuvantná rádioterapia prispieva k lepším výsledkom u pacientov s karcinómom prsníka po prsník zachovávajúcej operácii. Ožarovanie celého prsníka je spojené s poškodením srdca a pľúc, zvýšením kardiovaskulárných ochorení a mortality, a vývojom karcinómu pľúc, teda s rizikami, ktoré sa môžu objaviť 15–20 rokov po liečbe. Ožarovanie prsníka v pronačnej polohe pacientky je jednou z možností ako redukovať radiačne podmienenú toxicitu u pacientiek s veľkými prsníkmi podstupujúcimi adjuvantnú liečbu. V kazuistikách poukážeme na rozdiely v objeme srdca a pľúc pri oboch polohách, porovnáme dozimetrické parametre pri ožarovaní prsníka v oboch pozíciách a poukážeme na rozdiely pri ich plánovaní. Tieto techniky nie je možné kombinovať s ožiarením lymfatických uzlín, ale môžu byť použité pri liečbe obojstranných nádorov., Adjuvant radiotherapy contributes to better outcomes in patients with breast cancer after breast conserving surgery. Whole breast irradiation is associated with damage to the heart and lungs, increased cardiovascular mortality, and the development of lung cancer, that is, with the risks that may occur 15–20 years after treatment. Breast irradiation in the prone position, is one of the way to reduce radiation toxicity in patients conditioned with large breasts undergoing adjuvant therapy. In case reports point out the differences in the volume of the heart and lungs at both locations, we compare the dosimetric parameters in breast irradiation in both positions and point out the differences in their planning. These techniques can not be combined with irradiation of the lymph nodes, but they can be used in the treatment of bilateral tumors., Andrea Masaryková, David Lederleitner, and Literatura
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
5765. Suplementace magnézia v porodnictví a gynekologii
- Creator:
- Calda, Pavel
- Format:
- braille, electronic resource, remote, and elektronický zdroj
- Type:
- model:article, article, Text, statistics, práce podpořená grantem, přehledy, and TEXT
- Subject:
- lidé, ženské pohlaví, síran hořečnatý--aplikace a dávkování--farmakologie--terapeutické užití, hořčík--krev--metabolismus, nedostatek hořčíku--farmakoterapie--metabolismus, sloučeniny hořčíku--terapeutické užití, těhotenství--metabolismus--účinky léků, preeklampsie--prevence a kontrola, placentární insuficience--prevence a kontrola, hypoxie plodu--prevence a kontrola, laktace--metabolismus--účinky léků, aplikace orální, intravenózní podání, and dysmenorea--prevence a kontrola
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Přehled problematiky: Magnézium je čtvrtým nejčastějším kationtem v lidském organizmu a po draslíku druhým kationtem v intracelulárním prostoru. Účastní se jako kofaktor enzymů metabolických reakcí, tvorby a utilizace energie a je nezbytný k udržení elektrolytové rovnováhy. Tělo dospělého člověka obsahuje asi 0,043 % (535-730 mmol) magnézia, což je v přepočtu asi 22-30 g (60 % v kostěném skeletu, 40 % intracelulárně ve svalovině a měkkých tkáních, 1 % (7,5-10 mmol) je obsaženo v extracelulární tekutině). Denní potřeba magnézia se odhaduje na 10-20 mmol, tj. 200-400 mg. Ve vztahu k podané dávce pak platí, že čím vyšší podaná dávka, tím nižší procento rezorbce ze střeva. Z doporučené denní dávky 15 mmol (365 mg) se rezorbuje pouze okolo 1/3. Význam magnézia v těhotenství: Důsledkem manifestního nedostatku magnézia může být: 1. zvýšené riziko potratu - předčasný porod (inkompetence hrdla děložního, předčasný odtok vody plodové), 2. placentární insuficience a hypotrofizace plodu, 3. rozvoj gestózy u matky, 4. zvýšené riziko astmatu a ekzému u dětí. Magnézium sulfát, podávaný těhotným ohroženým předčasným porodem (23+0 -30+0), snižuje riziko dětské mozkové obrny u přežívajících novorozenců. Souhrn: Nedoporučuje se používat intravenózní magnézium sulfát v indikaci léčby hrozícího předčasného porodu déle jak 5-7 dní. Tato omezení se nijak nevztahují na perorální užívání magnézia., Objectives: Magnesium is the fourth most common cation in the human body, and the second cation to potassium in the intracellular space. It participates as a cofactor of enzymes in the metabolic reactions, creation and utilization of energy and is necessary for the maintenance of electrolyte balance. The body of an adult contains about 0.043% (535-730 mmol) of magnesium, which is the equivalent of about 22-30 g (60% in the bony skeleton, 40% intracellular in muscles and soft tissue, 1% (7.5-10 mmol) in extracellular fluid). The daily requirement of magnesium is estimated at 10 to 20 mmol, i.e. 200-400 mg. As for dosage, the higher the dose, the lower the percentage of absorption from the intestine. Of the recommended daily dose of 15 mmol (365 mg), only about a third is absorbed. The importance of magnesium in pregnancy: implications of a manifest lack of magnesium may include: 1. increased risk of miscarriage – preterm labor (cervical incompetence, premature rupture of membranes); 2. placental insufficiency and fetal hypotrophy; 3. development of maternal gestosis; 4. increased risk of asthma and eczema in neonates. Magnesium sulfate given to pregnant women with threatened preterm labor (23+0 – 30+0) reduces the risk of cerebral palsy in surviving infants. Summary: In cases of threatened preterm labor it is not recommended to administer magnesium sulfate intravenously for more than 5-7 days. This restriction does not apply to the oral application of magnesium., and Pavel Calda
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
5766. Supraventrikulární tachykardie v časném poporodním období – kazuistika
- Creator:
- Derbak, Alena, Hojny, Jaroslav, Rychtárik, Ladislav, and Štětka, Jiří
- Format:
- electronic, electronic resource, and remote
- Type:
- model:article, article, Text, and TEXT
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Atrioventrikulární nodální re-entry tachykardie (AVNRT) je nejčastější formou supraventrikulární tachykardie (SVT), která se vyskytuje v těhotenství a po porodu. Nefarmakologická léčba zahrnuje použití dobře tolerovaných vagových manévrů (Valsalvův manévr, masáž karotid, ponoření obličeje do chladné vody). Adenosin a betablokátory jsou léky první linie k terminaci epizody SVT. Léčba těchto pacientek vyžaduje úzkou mezioborovou spolupráci gynekologa, internisty a intenzivisty. Ideálně by supraventrikulární dysrytmie měly být vyřešeny ještě před vlastní graviditou, například radiofrekvenční ablací. Symptomatická léčba malou dávkou betablokátoru je možná i v průběhu těhotenství., Atrioventricular nodal re-entrant tachycardia (AVNRT) is the most common supraventricular tachycardia (SVT) detected during pregnancy and labour. Non pharmacological treatment including vagal manoeuvres such as Valsalva manoeuvre, carotid massage and facial ice immersion are well tolerated and aid in diagnosis. Adenosine and beta-blocking agents are the first line drugs of choice to terminate an episode of SVT. The treatment requires interdisciplinary cooperation. Ideally, management of supraventricular arrhythmias should start before conception, for example by radiofrequency ablation. A small dose of beta-blocking agents can be used during pregnancy., Alena Derbak, Jaroslav Hojny, Ladislav Rychtárik, Jiří Štětka, and Literatura
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
5767. Suprese alternativního páru imunoglobulinu koreluje s mírou rizikovosti MGUS výrazněji nežli suprese hladin polyklonálních imunoglobulinů – dílčí výsledky vyšetření HevyLiteTM u MGUS
- Creator:
- Pika, Tomáš, Lochman, Pavel, Klincová, Mária, Maisnar, Vladimír, Tichý, Miloš, Zapletalová, Jana, Sandecká, Viera, Ščudla, Vlastimil, and Hájek, Roman
- Format:
- braille, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, and TEXT
- Subject:
- monoklonální gamapatie nejistého významu, proliferace buněk, imunoproliferační poruchy--diagnóza--prevence a kontrola, imunoglobuliny - těžké řetězce--analýza--krev, imunoglobuliny - lehké řetězce--analýza--krev, elektroforéza gelová dvourozměrná, suprese genetická, hodnocení rizik, financování organizované, and lidé
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Úvod: Monoklonální gamapatie nejistého významu (MGUS) je bezpříznakový a potenciálně maligní stav charakterizovaný nezhoubnou klonální proliferací plazmatických buněk secernujících monoklonální imunoglobulin (MIG, M-protein) detekovatelný v séru a/nebo v moči při absenci zhoubného lymfoproliferativního stavu. Je známo, že část jedinců s MGUS transformuje v některou z maligních forem monoklonálních gamapatií. Mezi známé faktory určující míru rizika progrese patří zejména kvantita, typ M-proteinu a poměr volných lehkých řetězců imunoglobulinu (VLŘ) umožňující účelnou stratifikaci jedinců s MGUS. Někteří autoři pokládají i za možný faktor progrese přítomnou supresi hladin polyklonálních imunoglobulinů. Cíl: Cílem studie bylo provedení pilotní analýzy hladin párů těžkých/lehkých řetězců imunoglobulinu (HLC) v souboru jedinců s MGUS a porovnání výsledků s hladinami M-proteinu vyšetřených gelovou elektroforézou. Dále pak provedení porovnání hladin polyklonálních imunoglobulinů a hladin alternativního páru HLC s cílem ověření stupně imunitní parézy v závislosti na rizikovosti MGUS. Metody: Analyzovaná sestava zahrnovala 148 vzorků sér od jedinců s MGUS (102 IgG, 28 IgA, 18 IgM typu), kteří byli v závislosti na hladinách, typu M-proteinu a hodnotě indexu VLŘ stratifikováni do 4 rizikových skupin (nízké, nízké-střední, vysoké-střední a vysoké riziko transformace). Pro stanovení hladin VLŘ, hladin polyklonálních imunoglobulinů a hladin HLC bylo využito platformy turbidimetru SPA Plus. Statistická analýza byla provedena pomocí Spearmanovy korelační analýzy a Mann-Whitneyeho U testu s Bonferroniho korekcí. Výsledky: Při porovnání hladin HLC byla v souboru IgG MGUS zjištěna silná korelace s hladinami M-proteinu jak v případě IgGκ (r = 0,698, p = < 0,0001), tak v případě IgGλ (r = 0,847, p = < 0,0001), součet obou párů izotypu IgG velmi silně koreloval s celkovými hladinami IgG v séru (r = 0,893, p = < 0,0001). Obdobné výsledky byly získány u MGUS s IgA izotypem MIG. V případě izotypového páru IgAκ byla zjištěna středně silná korelace s hladinami M-proteinu (r = 0,601, p = 0,018), v případě IgAλ pak silná korelace (r = 0,733, p = 0,004), přičemž součet obou HLC párů vykazoval velmi silnou korelaci s hladinami celkového IgA ( r = 0,941, p = < 0,0001). Při analýze jedinců s IgM typem byly taktéž zjištěny velmi silné korelace hladin IgMκ (r = 0,904, p = 0,001) resp. IgMλ (r = 0,783, p = 0,013) a hladin M-proteinu. Nejsilnější korelace byly opět zjištěny mezi součtem obou izotypových párů a celkových hladin IgM imunoglobulinu v séru (r = 0,967, p = < 0,0001). Při porovnání míry suprese hladin polyklonálních imunoglobulinů u jednotlivých rizikových tříd v souboru IgG MGUS byly zjištěny signifikantně vyšší hladiny IgA imunoglobulinu u jedinců s nízkým resp. nízkým středním rizikem ve srovnání se skupinou s vysokým středním rizikem (p = 0,0001 resp. p = 0,047). Při analýze skupiny MGUS s IgA izotypem byly zjištěny významně vyšší hladiny IgM imunoglobulinu u skupiny s nízkým středním rizikem nežli u jedinců s vysokým středním resp. vysokým rizikem (p = 0,035 resp. p = 0,017). V souboru IgG MGUS bylo rovněž provedeno porovnání hladin alternativních izotypových párů mezi jednotlivými rizikovými skupinami. U jedinců s dominantní sekrecí IgGκ byly zjištěny signifikantně vyšší hladiny alternativního páru IgGλ ve skupině nízkého a nízkého středního rizika nežli ve skupině vysokého středního rizika (p = 0,003 resp. p = 0,006). V případě dominantní sekrece IgGλ byly zjištěny významně vyšší hladiny IgGκ u jedinců s nízkým resp. nízkým středním rizikem nežli ve skupině s vysokým středním rizikem (p = 0,0006 resp. p = 0,009). Závěr: Analýza potvrdila velmi těsnou korelaci mezi hladinami M-proteinu a stanovením HLC, která se jeví jako pomocná ev. alternativní metoda stanovení M-proteinu s výhodou u atypických výsledků elektroforézy (zejména u IgA izotypu) či v případě velmi nízkých koncentrací M-proteinu s výhodou výpočtu indexu Igκ/Igλ. Odhalená souvislost míry imunosuprese v závislosti na rizikovosti MGUS a zejména jasně patrný přínos stanovení alternativního HLC páru přináší další aspekt k pochopení souvislosti biologie, chování a případné maligní evoluce MGUS s výhodou získání dobře měřitelného parametru. Využití platformy SPA Plus se jeví jako rychlé, efektivní, s vysokou výpovědní hodnotu a v neposlední řadě i s příznivými ekonomickými aspekty, Introduction: Monoclonal gammopathy of undetermined significance (MGUS) indicates an asymptomatic and potentially malignant state characterised by benign clonal proliferation of plasma cells secerning (discharging) monoclonal immunoglobulin (MIG, M-protein) detectable in serum and/or urine in the absence of malignant lymphocyte proliferation. It has been observed that in some patients, MGUS transforms into one of the malignant forms of monoclonal gammopathy. The wellknown factors determining the risk degree of progression include in particular the quantity, M-protein type and the ratio of immunoglobulin free light chains (FLC) allowing the efficient stratification of MGUS patients. In addition, several authors consider the present suppression of polyclonal immunoglobulin levels to be a potential factor of progression. Aim: The study aimed at conducting a pilot analysis of levels of immunoglobulin heavy/light chains pairs (HLC) in a group of MGUS patients and at comparing the results with the M-protein levels detected by gel electrophoresis. Furthermore, the polyclonal immunoglobulin levels and the levels of HLC alternative pairs were to be compared with a view to verify the degree of immune paresis depending on the MGUS risk degree. Methods: The analysed set comprised 148 serum samples of MGUS patients (102 IgG, 28 IgA, 18 IgM type) who were stratified into 4 risk groups (low, low-intermediate, high-intermediate, and high risk of transformation) according to the levels, M-protein type and FLC index values. FLC levels, polyclonal immunoglobulin levels, and HLC levels were determined by means of the SPA Plus turbidimeter platform. In the statistical analysis, Spearmans rank correlation and Mann-Whitney U Test with Bonferroni correction were applied. Results: When comparing the HLC levels, the IgG MGUS group revealed strong correlation with M-protein levels both in the case of IgGκ (r = 0.698, p = < 0.0001), and in the case of IgGλ (r = 0.847, p = < 0.0001), the summation of both pairs of the IgG isotype correlated considerably with the total levels of IgG in serum (r = 0.893, p = < 0.0001). Similar results were acquired in MGUS with the IgA isotype of MIG. In case of the IgAκ isotype pair, medium-strong correlation with M-protein levels was detected (r = 0.601, p = 0.018), and strong correlation in case of the IgAλ (r = 0.733, p = 0.004), whereas the summation of both HLC pairs showed very strong correlation with levels of the total IgA (r = 0.941, p = < 0.0001). Moreover, analyses of IgM type patients revealed very strong correlation of IgMκ levels (r = 0.904, p = 0.001) or IgMλ (r = 0.783, p = 0.013) and M-protein levels. Again, the strongest correlation was found between the summation of both isotype pairs and the total levels of IgM immunoglobulin in serum (r = 0.967, p = < 0.0001). Comparison of the suppression degree of polyclonal immunoglobulin levels in individual risk classes in the IgG MGUS group brought significantly higher levels of IgA immunoglobulin in patients with low or low-intermediate risk as opposed to the group with high-intermediate risk (p = 0.0001 and p = 0.047 respectively). When analysing the MGUS group with IgA isotype, notably higher levels of IgM immunoglobulin were evident in the group with low-intermediate risk than in patients with high-intermediate or high risk (p = 0.035 and p = 0.017 respectively). In addition, the levels of alternative isotype pairs were compared among the individual risk groups of the IgG MGUS group. Patients with dominant IgGκ secretion showed significantly higher levels of the IgGλ alternative pair in the group of low and low-intermediate risk than in the group of high-intermediate risk (p = 0.003 and p = 0.006 respectively). In case of dominant IgGλ secretion, considerably higher IgGκ levels were detected in patients with low or low-intermediate risk than in the group of high-intermediate risk (p = 0.0006 and p = 0.009 respectively). Conclusion: The analysis confirmed a very close correlation between M-protein levels and HLC determination which appears to be an auxiliary or alternative method of M-protein determination with an advantage in case of atypical electrophoresis results (in particular in IgA isotypes) or by very low M-protein concentrations with the benefit of Igκ/Igλ index calculation. The discovered connection between the degree of immune suppression depending on the MGUS risk level and especially the clearly visible benefit of determining the alternative HLC pairs contributes with another aspect to understanding the links between the biology, behaviour, and the potential malignant evolution of MGUS with the advantage of obtaining a well-measurable parameter. The use of the SPA Plus platform seems to be fast, effective, with high prognostic value and, last but not least, even with favourable economic aspects., Pika T., Lochman P., Klincová M., Maisnar V., Tichý M., Zapletalová J., Sandecká V., Ščudla V., Hájek R., and Literatura 30
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
5768. Surcivilisation et nihilisme. L'ère industrielle selon Patočka, 2008.
- Creator:
- Bégout, Bruce.
- Publisher:
- Bégout, B., Le Phénomène et son ombre. Récherches phénoménologiques sur la vie, le monde et le monde de la vie II. Chatou (Les Éditions de La Transparence) 2008, str. 51-80
- Type:
- Text and Text, Sekundární literatura
- Subject:
- 2008, fr, and sekundární literatura
- Language:
- French
- Rights:
- open access and Rights holder: Archiv Jana Patočky, z.s.
5769. Surgical and non-surgical therapy of obstructive sleep apnea syndrome in children
- Creator:
- Šujanská, Anna, Ďurdík, Peter, Rabasco, Jole, Vitelli, Ottavio, Pietropaoli, Nicoletta, and Villa, Maria Pia
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, časopisecké články, práce podpořená grantem, přehledy, and TEXT
- Subject:
- dítě, lidé, fenotyp, polysomnografie, and spánková apnoe obstrukční--terapie
- Language:
- English
- Description:
- Interventions of paediatric obstructive sleep apnea syndrome are complex, varied and multidisciplinary. The goal of the treatment is to restore optimal breathing during the night and to relieve associated symptoms. Evidence suggests that the surgical intervention with removal of the tonsils and adenoids will lead to significant improvements in the most incomplicated cases, as recently reported from a meta-analysis. However, post-operative persistence of this syndrome in paediatric population is more frequent than expected, which supports the idea of the complexity of this syndrome. Adenotomy alone may not be sufficient in children with OSAS, because it does not address oropharyngeal obstruction secondary to tonsillar hyperplasia. Continuous positive airway pressure can effectively treat this syndrome in selected groups of children, improving both nocturnal and daytime symptoms, but poor adherence is a limiting factor. For this reason, CPAP is not recommended as first-line therapy for OSAS when adenotonsillectomy is an option. It is now being investigated the incorporation of nonsurgical approaches for milder forms and for residual OSAS after surgical intervention. Althought adeno-tonsillar hypertrophy is the most common for OSAS in children; obesity is emerging as an equally important etiological factor. Therefore an intensive weight reduction program and adequate sleep hygiene are also important lifestyle changes that may be very effective in mitigating the symptoms of this syndrome. Pharmacological therapy (leukotriene antagonists, topical nasal steroids) is usually use for mild forms of OSAS and in children with associated allergic diseases. Special orthodontic treatment and oropharyngeal exercises are a relatively new and promising alternative therapeutic modality used in selected groups of children with OSAS. and A. Šujanská, P. Ďurdík, J. Rabasco, O. Vitelli, N. Pietropaoli, M. P. Villa
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
5770. Surgical management of severe spontaneous hemorrhage of the abdominal wall complicating acenocoumarol treatment
- Creator:
- Ioannidis, Orestis, Paraskevas, George, Kotronis, Anastasios, Chatzopoulos, Stavros, Konstantara, Athina, Papadimitriou, Nikolaos, Makrantonakis, Apostolos, and Kakoutis, Emmanouil
- Format:
- braille, electronic resource, remote, and elektronický zdroj
- Type:
- model:article, article, Text, statistics, kazuistiky, and TEXT
- Subject:
- břišní stěna--krevní zásobení, acenokumarol--škodlivé účinky--terapeutické užití, staří, antikoagulancia--škodlivé účinky--terapeutické užití, ženské pohlaví, krvácení--chemicky indukované, and lidé
- Language:
- English
- Description:
- Acenocoumarol is a vitamin K antagonist that is used for the treatment of acquired and congenital, both arterial and venous, thrombotic diseases. Its use is complicated by the narrow therapeutic range. Bleeding following oral anticoagulation, despite rare, remains the major complication. Most cases of hemorrhagic episodes usually require short hospitalization and transfusion, while surgical drainage of the hematoma is not recommended. However, in cases that conservative treatment isn’t successful, surgical intervention remains an option. We present a case of severe spontaneous bleeding of the rectus abdominis muscle which was successfully managed surgically., Orestis Ioannidis, George Paraskevas, Anastasios Kotronis, Stavros Chatzopoulos, Athina Konstantara, Nikolaos Papadimitriou, Apostolos Makrantonakis, Emmanouil Kakoutis, and Literatura 15
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public